Zprávy z bojiště: Mobilizace vazalů Moskvy je totální. Přesto nemá vojáky

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.

Největší pozornost z mnoha událostí v ruské invazi na Ukrajinu na sebe přitáhly výbuchy na ruské základně námořního letectva Saky. Spekulace o tom, jakou zbraní byl útok proveden, neustávají, spolehlivé informace ovšem k dispozici nejsou.

Na družicových záběrech, pořízených den po útoku, jsou jasně vidět krátery v místech, kde stála letadla a patrně i pro ně připravená munice (alespoň podle intenzity výbuchu). Stále ovšem nevíme, co mohlo tyto škody způsobit. Pořád jsou tedy ve hře různé možnosti: sabotáž, útok speciálních sil (třeba i na vzdálenost několika kilometrů s pomocí dronů), případně útok zatím neznámými střelami.

Ukázalo, že ovšem v našem dřívějším článku jsme se minimálně v jednom ohledu mýlili: nedošlo k výbuchu dvou skladištních bunkrů na letišti. Exploze se odehrály pouze v prostoru, kde stála letadla, zjevně ovšem na několika místech.

Ruské velení v každém případě přišlo zhruba o desítku letadel a nejspíše i o část klidu při plánování dalších operací. Zásadní vliv na situaci na frontě tato událost ovšem neměla, tak se pojďme věnovat právě té.

Některé signály naznačují, že v okolí Charkova hrozí eskalace situace. Přibývá zpráv o sestřelených, poškozených či prostě jen pozorovaných ruských autonomních letounech a dronech. Zvýšil se i počet raketových útoků přímo na Charkov. Na město v některých dnech dopadalo i více než deset projektilů denně.

Ruské velení také do oblasti přesunulo další jednotky, včetně nově vytvořených dobrovolnických oddílů. Celkem se může jednat o tisícovky mužů se stovkami kusů těžké techniky. V oblasti neprobíhají žádné větší útoky ruských pozemních sil, ale obránci se několikrát střetli s menšími ruskými oddíly, které prováděly průzkum terénu a ukrajinských pozic.

Ruské velení v oblasti tedy má připraveno dostatek sil k větší operaci. To ovšem neznamená, že jejich cílem je obsazení Kyjeva; na to by bylo zapotřebí nepochybně ještě výrazně více sil.

Lepším vysvětlením, alespoň podle našeho názoru, je, že Moskva se chystá zvýšit tlak v této části fronty proto, aby tu vázala ukrajinské síly. Tedy zamezit tomu, aby se Ukrajina pokusila převelet část sil z charkovské fronty jinam.

Kam? Protože Rusko se stále nevzdalo iniciativy, stále chce útočit, pravděpodobně bude chtít zabránit posílení obránců v oblastech, na které soustředí své ofenzivní snahy. To jsou stále především oblasti ve východní části fronty v úseku zhruba od Izjumu po Doněck.

Posilování u Charkova by mohlo být například součástí příprav nového útoku na města Slovjansk a Kramatorsk. Dosavadní ruské snahy o postup k těmto sídlům od Izjumu, tedy v podstatě od severu, po měsících snahy uvázly na místě. Ukrajina dokonce v posledních dnech získala zpět několik obcí, o které se dlouho vedly těžké boje.

Ruské jednotky ovšem během posledních dní přesunuly své snahy jinam. Prováděly průzkum a pokusy o útok přes řeku Severní Doněc v oblasti mezi Charkovem a Izjumem, konkrétně směrem na obec Husarivka. Je možné, že ruské velení hledá nový směr útoku na Slovjansk.

Pokud by to tak bylo a ruské jednotky by se snažily probít širším obchvatem přes Husarivku, volné ukrajinské jednotky od Kyjeva by jim snadno mohly vpadnout do boku (situace dobře popisuje například toto video v angličtině). Pokud ovšem invazní jednotky budou tlačit na Kyjev, nebezpečí silného útoku z boku je menší. Kyjevské velení nebude chtít dovolit, aby ruské jednotky u Charkova postoupily a město se třeba nedostalo na dostřel ruského hlavňového dělostřelectva.

Přesuňme se ovšem dále. Izjumské předmostí jsme již zmínili, pouze dodejme, že ruská aktivita v této oblasti se soustředila téměř výhradně na ostřelování. Ukrajinské jednotky velmi mírně postoupily, ale patrně pouze s cílem vybudovat širší a odolnější „nárazníkové pásmo“ v oblasti, nejde o velký útok.

V současné době drží výhodné obranné pozice v tamních lesnatých oblastech. Možná obsadily i obec Dovhenke, o kterou ruské jednotky na jaře těžce bojovaly dlouhé týdny. Tento úspěch ovšem zatím není potvrzen z jiných než oficiálních ukrajinských zdrojů.

Na východní donbaské frontě dále pokračovaly poměrně intenzivní boje. Ruské jednotky podnikly alespoň nějaké útoky či „průzkumy bojem“ prakticky po celé délce úseku od Siversku po Doněck. Fronta se nijak zásadně nezměnila, ruský postup byl minimální.

Zřejmě nejtěžší boje probíhaly u města Soledar a pak již od Bachmutu. V Soledaru jsou ruské jednotky stále na okraji města, zřejmě zatím ovládly pouze areály závodu Knauf. V Bachmutu také zatím ovládly pouze průmyslový areál na východě města, ze kterého je ovšem vzhledem k místní geografii (leží tu velká vodní nádrž) těžké postoupit.

Jižně od Bachmutu se pak boje soustředily u obcí Kodema a dvou stejnojmenných sídel (severnějšího) Zajceve a (jižnějšího) Zajceve. (Skutečnost, že se dvě obce tak blízko u sebe jmenují stejně, není na Ukrajině ojedinělá. Což vede přesně k takovým nedorozuměním, jaká si asi představujete.)

U Doněcku se proruské jednotky snažily marně o obchvat průmyslového města Avdiivka. Nepodařilo se jim ovšem ještě ani plně ovládnout obec Pisky, kde před více než týdnem dokázaly postoupit díky své masivní, byť dočasné dělostřelecké převaze. Pokračuje intenzivní ostřelování, i s použitím termobarických zbraní.

Jako vždy ovšem platí, že míra postupu není dobrým odrazem vývoje na bojišti.

Cílem ruské taktiky je postupně vyčerpat obránce dělostřeleckou palbou a neustálým tlakem a pak je teprve vytlačit z jejich pozic. Cílem je tedy zabít, zranit a demoralizovat a pak teprve zaútočit.

V tomto ohledu není ruská taktika vůbec neúčinná: například ukrajinská 56. brigáda, která brání úsek u Pisků, utrpěla i podle ukrajinských zdrojů velmi vážné ztráty. Zatím své pozice drží, ale určitě nebude schopná je držet neomezeně dlouho.

Ruské snahy o postup ovšem komplikují dva faktory: ukrajinské dělostřelectvo a nedostatek vlastní pěchoty. O nedostatku pěchoty jsme mluvili mnohokrát a souvisí především s tím, že Rusko stále – zřejmě z politických důvodů – nevyhlásilo oficiálně ani částečnou mobilizaci. Shání tedy síly, kde se dá, včetně věznic.

Mobilizují ovšem takzvané „separatistické republiky“.

Na ulicích Doněcké lidové republiky se již měsíce objevují hlídky, které kontrolují doklady kolemjdoucích dospělých mužů. Do armády byli povoláni prakticky všichni, kdo povoláni být mohli, včetně například univerzitních pedagogů nad 50 let, tvrdí radikálně nacionalistický proruský komentátor Strelkov (muž minimálně od určité míry odpovědný za sestřelení letadla MH17). Moskva tak proti Ukrajině posílá do značné míry občany území, které je podle drtivé většiny zemí světa stále součástí Ukrajiny.

Přesto je nedostatek pěchoty u celé řady jednotek na Donbasu podle neoficiálních informací kritický. Natolik, že ruské velení nemůže plně využívat příležitostí, jaká se naskytla v posledních týdnech právě u vesnice Pisky, kdy dělostřelectvo dokázalo zásadně narušit, ne-li zcela zničit, ukrajinskou obranu.

Mezi proruskými komentátory a blogery se dokonce množí obavy, že pěchoty není dost na to, aby získanou pozici bylo možné udržet.

Ruské dělostřelectvo je ovšem stále velmi nebezpečné a silnější než ukrajinské. Ruské hlasy z bojiště si stále častěji stěžují, že odvetná ukrajinská palba na pozice jejich děl je velmi rychlá a přesná, není ovšem pochyb, že obránci nemají prostě dost hlavní. A ty, které mají, pracují na maximální možnou míru, i za cenu silného opotřebení.

Před několika dny se například objevila informace, že v současné době je bojeschopných pouze 5 z celkem 18 dodaných nejmodernějších samohybných děl v ukrajinské výzbroji, německých houfnic PzH 2000. Ty dostřelem, přesností i rychlostí střelby jednoznačně převyšují ruské protějšky, ale je jich na frontě tak málo, že je ukrajinské posádky jednoduše přetížily.

Žádná zatím nebyla zničena palbou protivníka (i když už byly pod palbou), vyžadují ovšem údržbu a výměnu některých klíčových komponentů. Dělostřelecký souboj se tedy díky příchodu těchto a dalších zbraní vyrovnal, ale pozice ukrajinských zbraní stále není jednoduchá.

Na úseku kolem Záporoží se situace a rovnováha sil nijak zásadně nezměnily. Zdá se, že ani jedna strana této frontě nepřikládá zásadní důležitost.

Snad nejméně přehledná je situace na frontě v okolí města Cherson.

Zopakujme, že ruské velení tento úsek v posledních týdnech výrazně posílilo, zřejmě o více než 10 tisíc mužů. Dokonce provedlo zatím zřejmě naprosto neúspěšné útoky od městečka Snihurivka západním směrem k Mykolajivu. Neúspěšné byly i snahy o zničení ukrajinského předmostí za řekou Inhulec u vesnice Davydiv Brid.

Ukrajinské velení se zatím snaží narušit či zcela přerušit zásobování pro ruské jednotky v oblasti. Systémy HIMARS a možná i další zbraně pravidelně útočí kromě jiných cílů (skladů, soustředění vojsk, velitelských stanovišť) také na logistické uzly, tedy především mosty v oblasti.

Znovu byl zasažen v posledních dnech například Antonivský silniční most přes Dněpr u Chersonu. Poškození je zřejmě již velmi vážné a most je minimálně prozatím nepoužitelný i pro osobní vozy. Ruské jednotky se ho nejspíše pokusí opravit, ale ukrajinské baterie ho dokážou zasahovat opakovaně. Zdají se mít v tomto souboji zjevnou výhodu, i když střely HIMARS zjevně nemohou most jednoduše zcela zničit.

Zničený je podle všeho most přes řeku Inhulec u obce Darivka.

To znamená, že rozsáhlé chersonské ruské předmostí je do značné míry rozděleno na dvě části – východní a západní. Inhulec je výrazně menší řeka než Dněpr, ovšem přebrodit ho nelze. Ruské jednotky tedy budou muset minimálně připravit pontonové mosty, které se mohou snadno stát terčem útoků.

Dva mosty přes Dněpr se zdají být stále minimálně částečně použitelné. Jedním je železniční most u zastávky Dniprovska, jenž leží také nedaleko Chersonu pouze pár kilometrů od Antonivského mostu. Byl zasažen, ale nezdá se, že by ho poškození vyřadilo z provozu natrvalo. Přesné informace o jeho stavu nejsou k dispozici.

Zároveň také stále funguje most u města Nova Kachovka. Ukrajinští plánovači mají velmi těžkou pozici, protože most je veden po hrázi přehrady s vodní elektrárnou. I podle snímků a záběrů z místa tedy útoky míří na úsek silnice v jediném místě, kde vede nad hladinou řeky, a ne přímo po hrázi.

Možný cíl je tedy doslova jednotky metrů široký a pár desítek metrů dlouhý (navíc s velmi solidní železobetonovou konstrukcí). Dosavadní poškození není zanedbatelné, ale most z provozu rozhodně nevyřadilo. Navíc přes hráz vedou i železniční koleje.

Zatím tedy nelze říci, že by ruské předmostí u Chersonu bylo definitivně odříznuto od týlu. A to také naznačuje, že pokud nějaká velká ukrajinská ofenziva v oblasti začne, nebude to patrně v příštích dnech.