Článek
Na začátek tohoto textu se věnujme strategickému duelu mezi oběma stranami, převážně ruské agresi vůči Ukrajině. Drony a řízené střely v posledních dnech nadále pokračovaly v devastování ukrajinské energetiky, které začalo již v roce 2022.
V minulém týdnu proběhl ráno 1. června rozsáhlý úder, při kterém bylo nasazeno více než 100 různých typů munice. Střely a rakety mířily mimo jiné i do oblasti kolem Mukačeva, tedy na území bývalé československé Zakarpatské Rusi, která doteď nebyla prakticky nikdy cílem útoků.
Hlavním terčem byla ovšem znovu energetika, pokud je možné ze zveřejněných informací přesně soudit. Vyřazena z provozu byla i Dněperská vodní elektrárna v Záporoží, tedy největší vodní elektrárna Ukrajiny.
Škody na energetice se postupně sčítají, ovšem už před tímto útokem nedokázala stačit poptávce a několikahodinové výpadky proudu jsou dnes běžnou součástí života i ve velkých městech. Názornou ilustrací byl výpadek elektřiny při živém vysílání ukrajinské televize, který jasně ukázal, že situace není pod kontrolou.
V dohledné době se bude také jen těžko zlepšovat. Seznam poškozených elektráren je dlouhý a zahrnuje prakticky všechna velká zařízení s výjimkou jaderných. Další vývoj je těžké předvídat, protože bude záviset mimo jiné například na dodávkách náhradních dílů od západních spojenců a přesném rozsahu škod na jednotlivých zařízeních, který je pochopitelně tajný.
Rozhodně je jasné, že některé elektrárny nebudou znovu sloužit nejméně několik let. Obyvatelé země se tak musejí zřejmě připravit na ještě delší výpadky v dodávkách elektrického proudu, podle některých odhadů třeba i na osm hodin denně. Což je pochopitelně výrazný problém pro celou ukrajinskou ekonomiku včetně zbrojního průmyslu (který je samozřejmě navíc také cílem útoků).
Bez elektřiny nemůže fungovat moderní ekonomika, a tak ruské údery mimo jiné zvyšují i motivaci Ukrajinců odejít ze země, nebo se do ní nevracet ze zemí, kam se uchýlili po invazi. Kreml tím mimo jiné může sledovat i politiku vynucené migrace k ovlivnění evropského veřejného mínění.
Ukrajinské ozbrojené síly mají k dispozici podstatně chudší arzenál zbraní s dlouhým dosahem. Pokračovaly však v úderech drony vlastní výroby do hloubi Ruska, ovšem jejich možnosti jsou výrazně omezenější a vliv na chod ruské ekonomiky není výrazný. Na ruském trhu například stále není nedostatek paliv, i přes ukrajinskou kampaň proti ropným rafinériím (především závodům na výrobu benzinu).
Se schválením amerického balíčku dodávek zbraní ovšem Ukrajina dostala novou várku střel ATACMS. Byť jde o zbraně, které vznikly v 80. letech, zřejmě dodávky těchto a dalších zbraní pomohly v posledních týdnech zvýšit intenzitu dlouho probíhající ukrajinské kampaně proti ruským cílům na Krymu.
Se změnou postoje americké administrativy se také v posledních dnech objevují první zprávy o zásazích cílů na ruském území západními zbraněmi, například protivzdušného systému v Bělgorodské oblasti.
Debata byla ovšem natolik dlouhá, že v daném případě se ruské síly zřejmě dokázaly na tuto možnost připravit. Protivzdušná obrana nedokáže údery zastavit, to je na tak velikém bojišti nejspíš nemožný úkol, jak ukazují zkušenosti obou stran.
Rusové ovšem rozptýlili své jednotky a vojenskou infrastrukturu (například opravárenská centra) tak, aby jeden zásah nezpůsobil příliš velké škody. Což neplatilo například loni na podzim, kdy se ATACMS – také s velkým předstihem oznámené – objevily na bojišti poprvé (tehdy jediný útok zničil či poškodil kolem dvou desítek vrtulníků na dvou základnách).
Taková koncentrace drahocenných zdrojů je v situaci, kdy protivník má k dispozici balistické střely, minimálně trestuhodným opomenutím, jak obě strany už dnes vědí (ukrajinská armáda takto přišla například o několik částí jednoho drahocenného protivzdušného systému Patriot).
Fatální problémy ruských raket od Severní Koreje
Velká část KLDR dodaných raket, které Rusko vypálilo na Ukrajinu, selhala během letu, uvedla ukrajinská generální prokuratura. Přesto může být jejich nasazení pro Rusko i Koreu přínosné.
Vývoj války
Pozemní boje byly v uplynulém týdnu velmi intenzivní. Ukrajinským generálním štábem nahlášené počty střetů, ztráty i také vizuálně doložené případy ztráty techniky na obou stranách jsou nadprůměrně vysoké (jednotlivé položky si můžete projít na těchto stránkách, které udržuje Ragnar Gudmundsson).
Nepochybně to souvisí s prodloužením fronty, které přinesla ruská ofenziva do Charkovské oblasti. Oblast bojů se rozšířila, ruské síly přitom nadále pokračují v soustavném tlaku na mnoha místech fronty.
Navíc se stále objevují signály, že ruské velení zvažuje další rozšíření fronty a připravuje obdobný útok i ještě západněji, u města Sumy. Z této oblasti se objevily v posledních dnech záběry útoku ukrajinských dronů na ruský konvoj za hranicemi. Mohly by nasvědčovat, že Rusové do oblasti přesouvají další jednotky, jak varovala před časem ukrajinská rozvědka. Jasný důkaz to pochopitelně není, zároveň se ovšem řada analytiků domnívá, že ruská armáda má dost sil na další ofenzivu (příklad) a i přes zlepšení v oblasti zahraniční pomoci Ukrajinu čeká velmi obtížné období.
Co se týče situaci na samotné frontě, změny jsou nadále velmi malé. Ukrajinské jednotky se obecně snaží držet pozice, Rusové postupují svou již zaběhnutou metodou postupné degradace obrany neustálým bombardováním a opakovanými útoky malých jednotek pěchoty. Ty mají v ideálním případě obsadit a udržet pozice, jež ukrajinští obránci vyklidili po intenzivní palbě a bombardování.
Cílem ukrajinské obrany je zastavit okupanty předtím, než se dostanou na dostřel, a tak chránit životy vlastních mužů. Ve většině případů se to podaří a případů střetů mezi pěchotou není mnoho.
Největší podíl na úmrtích a zraněních na obou stranách mají nadále útoky dronů, dělostřelectvo, a na ukrajinské straně také letecké bombardování. Úderů klouzavými pumami spouštěnými z ruských letadel stále přibývá, navíc se postupně zvýšila jejich přesnost.
Situace na frontě
V Charkovské oblasti se fronta za poslední týden prakticky nezměnila. Boje probíhají stále na podobné linii, město Vovčansk a další obce v oblasti, které byly z velké části donedávna nedotčené, se mění na sutiny, a obě strany přicházejí o muže i techniku.
Ruské útoky nadále provádí především pěchota, a tak ztráty okupantů jsou především na mužstvu. Ukrajinská strana v oblasti zaznamenala v květnu nezvykle vysokou míru ztrát na technice. Ovšem to by se mělo minimálně částečně měnit (zatím je brzy na to, abychom to mohli tvrdit definitivně).
Do určité míry to bylo totiž dáno tím, že obránci neměli povolení zasahovat cíle na ruské straně hranice. Ukrajinci do oblasti přesunovali tuzemskou techniku, například houfnice Bohdana, aby mohli ruské útoky narušovat ještě za hranicí.
Houfnice ovšem nemají takový dostřel jako střely systémů HIMARS (a zdaleka ne jako ATACMS). Aby zasáhli cíle v místech, kde se Rusové shromažďují v útocích, Ukrajinci riskovali jejich pohyb v blízkosti fronty. Technika se pak spíše stávala cílem ruských dronů.
Povolení nasadit západní techniku při obraně Charkova situaci pro obránce v tomto ohledu zlepšuje. Obrana se také etabluje: kde je to možné, buduje například lepší a odolnější pozice.
Ztrátám se ovšem Ukrajinci nevyhnou a rozšíření fronty je pro armádu, která má stále nedostatek mužů, obecně stále velmi nepříznivým vývojem. Z ruské strany jde naopak o krok s jasnou vojenskou logikou (a i proto by další rozšíření fronty dávalo smysl).
Ruský tlak pokračoval i v Doněcké a Luhanské oblasti. Ruské síly například stále postupně budují pozice, které by jim umožnily zaútočit přímo na město Časiv Jar. Neustálé bombardování a útoky vyčerpávají pěchotní oddíly obránců a postupně změnily v území nikoho například zdejší vesnici Ivanivske.
Pozici v ní Rusové zaujali podle zdrojů Kyiv Independent prakticky bez boje. Ruské dělostřelectvo, drony a bomby během pouhých čtyř dnů zranily, nebo zabily drtivou většinu (cca 80 procent) ze 70 mužů z nové jednotky, která měla pozici chránit. Rusové se nyní pokoušejí ve vesnici uchytit a postupně v ní budovat pevnější postavení, a tak se krok po kroku posunout západním směrem.
