Zprávy z bojiště: Masakr u Avdijivky pokračuje i přes bláto a mráz

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Minulý týden pokračovaly převážně poziční boje, ve kterých se obě strany pokoušely o malá taktická vítězství, především lepší pozice pro další útoky či obranu. Podle údajů sebraných polskými analytiky ze společnosti Rochan Consulting provádí na obou stranách zhruba 90 procent útoků oddíly na úrovni družstev či čet, tedy několika desítek vojáků.

Ruské síly se dále soustředí především na Doněckou oblast, primárně na okolí města Avdijivka. Ruské útoky v této oblasti probíhají z velké části s pomocí malých pěchotních skupin, svým celkovým rozsahem – na úrovni stovek mužů – jsou ovšem v kontextu současné fáze války mimořádnou událostí.

I tak Rusové navzdory převaze v technice i počtu nasazených vojáků v Doněcké oblasti dosáhli jen nepatrných územních zisků za cenu vysokých ztrát. Přesto vše nasvědčuje tomu, že ruské velení a politické vedení pokládá tuto cenu za přijatelnou a ofenziva bude pokračovat.

Charakter boje může ovšem velmi výrazně ovlivnit počasí. Zákopy a pozice obou armád na Ukrajině se naplnily blátem. A i když teploty jsou na řadě míst aktuálně pod nulou, v příštím týdnu na většině míst nemá mrznout. Terén se tedy stává stále nepříznivějším.

Na začátek se krátce zastavme u mezinárodně uznávané rusko-ukrajinské hranice. V těchto oblastech sice neprobíhají významné boje, ale podle dostupných informací dochází k občasným výpadům malých sabotážních skupin či speciálních jednotek z jedné i druhé strany.

Na té ukrajinské je podnikají především skupiny zahraničních bojovníků. Kyjev se tak vyhýbá odpovědnosti za to, že by na ruské území posílal vlastní jednotky.

O ruských operacích na ukrajinském území víme ještě méně, ukrajinské zdroje ovšem tvrdí, že k nim dochází opakovaně.

Na aktivní frontě, tedy v Luhanské oblasti kolem města Kupjansk, je aktivnější ruská armáda – to ostatně platí pro většinu bojiště. Na tom, jaké jsou cíle ruské armády na kupjanské frontě, se pozorovatelé a analytici stále neshodují.

Rusové jsou sice aktivnější, intenzita a počet útoků ovšem stále nenasvědčují tomu, že by šlo o koordinovanou větší ofenzivu s cílem skutečně zatlačit ukrajinské jednotky směrem na západ, ke Kupjansku. A to i přesto, že jak ukrajinské zdroje, tak někteří ruští vojenští blogeři v minulosti ofenzivu v této oblasti ohlašovali. V tuto chvíli se zdá pravděpodobnější, že hlavním cílem ruských útoků je udržet na této frontě ukrajinské jednotky. Ty by jinak mohly buď odpočívat a doplňovat stavy v týlu, nebo posílit jiné části fronty.

V Doněcké oblasti se nejprve krátce zastavme u Bachmutu. V této oblasti se ukrajinské jednotky prakticky přes celé léto soustředily na postup v oblasti jižně od města. V posledních týdnech jsou i tady aktivnější ruské jednotky, které se snaží ukrajinské síly zatlačit zpět a dobýt ztracené pozice například poblíž vesnice Klišcijivka.

Změny jsou zatím jen velmi malé a zdá se poměrně pravděpodobné, že fronta se v této oblasti stabilizuje zhruba ve stávající podobě.

Ukrajinské jednotky v minulém týdnu dosáhly malého symbolického úspěchu, když v blízkosti města Horlivka obsadily postavení, která od roku 2014 ovládali proruští separatisté a od minulého roku ruská armáda. Jde ovšem opravdu o propagandistický úspěch spojený patrně se snahou odlákat část ruských sil od Avdijivky – a nic víc.

Ukrajinská armáda v tuto chvíli nemá nazbyt síly na další ofenzivu, to se zdá celkem zjevné.

Naopak ruské velení má nadále k dispozici dostatek jednotek, aby je mohlo posílat do dalších a dalších útoků proti ukrajinským pozicím poblíž Avdijivky.

Toto město s velkým průmyslovým areálem je centrem malého ukrajinského výběžku v ruských liniích, který se ruské síly snaží vzít do kleští, tedy odříznout útoky vedenými ze dvou směru. Pro jednoduchost je budeme označovat jako severní a jižní.

V severním směru hlavní linii fronty tvoří zřejmě železniční násep, po kterém vede od severu trať do města. Násep je v držení ruských jednotek, které ovšem zřejmě zatím nedokázaly získat žádné pevné pozice západně od něj. Terén je tu velmi otevřený a možných opěrných bodů málo. Blízká vesnice Stepove je téměř srovnána se zemí, a pokud je v držení některé ze stran a nejde o území nikoho, tak ji ovládají ukrajinské jednotky.

V poněkud jiné situaci jsou ruské jednotky o několik set metrů jižněji. V tomto úseku severních „kleští“, které mají obklíčit Avdijivku, leží kousek od tratě areál koksovny, který teoreticky může poskytnout invazním silám úkryt, pokud se do něj dostanou. Boje už probíhají na okraji průmyslového areálu, ukazují záběry z bojů, Rusům se ovšem podle dostupných informací zatím nepodařilo v této oblasti uchytit.

V jižní části fronty, kolem vesničky Voďjane, se také fronta příliš nezměnila, charakter bojů je ale poněkud jiný. Zatímco na severní straně kleští – kolem Stepoveho a koksovny – probíhá většina ruských útoků malými oddíly pěchoty, kolem Voďjaneho v mnohem větší míře používají invazní síly mechanizované jednotky.

Rozdíl je do značné míry dán tím, že v jižní části bojiště mají obrněnci kratší a jednodušší nástup do útoku. Kolony se mohou připravit přímo v Doněcku, mimo dohled ukrajinských dronů. Pak mohou přes vesnici Pisky rychle nastoupit přímo do útoku. Na severní straně „kleští“ jsou přístupové cesty náročnější a delší, takže vozidla se vystavují delší palbě ukrajinských děl a útokům ukrajinských dronů. Taktiku tedy diktuje do značné míry terén.

Ale i když na jižní straně bojiště ruské síly mohou lépe nasazovat těžkou techniku, jejich postup tu není o nic rychlejší. Největším protivníkem kolon těžké techniky jsou zřejmě miny, které obě armády kladou ve velkém množství ručně i na dálku s pomocí speciální munice.

Ruské snahy o prolomení ukrajinské obrany zatím ani u Voďjaneho prakticky k žádnému pokroku nevedly, byť terén se tu na pohled může zdát vhodný pro rychlý postup.

Do značné míry to souvisí s tím, jak všudypřítomnými se staly v této válce drony. Polský analytik Konrad Muzyka uvedl, že během jeho listopadového pobytu v blízkosti fronty viděl, že na deseti kilometrech fronty působilo najednou 20 ukrajinských dronů. Na ruské straně je to podle ukrajinských vojáků podobné.

Jakýkoliv útok je tak brzy odhalen. Obě strany jsou zároveň schopné rychle zareagovat. Muzyka byl svědkem toho, jak drony odhalily četu ruských vojáků (četa má několik desítek mužů), která postupovala k ukrajinským pozicím. Třicet sekund poté, co drony skupinu odhalily – a ještě předtím, než se dostala na dostřel svých zbraní – na ni dopadly první minometné granáty z ukrajinských hlavní. O čtyři minuty později následoval útok kazetovou municí, před kterou se lze jen těžko skrýt, pokud nemá voják k dispozici kryt s pevným krytem nad hlavou. Útok tedy skončil ještě předtím, než mohl vůbec nějaký boj nablízko začít.

I když možná velké ruské údery na začátku října měly šanci ukrajinskou obranu u Avdijivky překvapit a prorazit, v posledních týdnech se boje změnily na vyčerpávající masakr.

Ruské jednotky přichází v této oblasti denně o stovky vojáků (počítáme mrtvé i raněné). Zaznamenané ztráty techniky se pohybují v poměru více než 1 : 10 ve prospěch Ukrajiny.

Ruská armáda zřejmě dokáže tyto ztráty vstřebat bez zásadního omezení bojeschopnosti. Navíc ruské snaze zjevně pomohly i dodávky munice ze Severní Koreje, která Moskvě dodala patrně více než milion kusů munice.

V jižní části fronty probíhaly nejintenzivnější boje ve dvou oblastech, kde byly aktivnější ukrajinské jednotky: V oblasti kolem Robotyne stále probíhají dozvuky ukrajinské letní ofenzivy, pokračuje také ukrajinský výpad přes Dněpr soustředěný do katastru obce Krynky.

U obce Robotyne se ukrajinské jednotky pokusily v uplynulém týdnu důrazněji převzít iniciativu a provedly několik útoků v různých částech tohoto sektoru. Byť ukrajinský tlak tedy pokračoval, k významné změně poměru na této části fronty nedošlo. Ukrajinská ofenziva „uvázla“ v ruských obranných postaveních a Kyjev zřejmě nemá k dispozici dostatek sil, techniky či munice, aby je mohl v dohledné době prorazit.

V Chersonské oblasti probíhá poněkud jiný typ bojů. Místní bažinatá krajina prakticky znemožňuje stavbu polních opevnění, linie jsou tedy méně zřetelné a průběh střetů ještě nepřehlednější. Ukrajinské síly zjevně mají na okupovaném břehu několik stovek mužů, především vojáků z oddílů námořní pěchoty, které ruské protiútoky nedokážou vrhnout zpět.

Velkou roli v tom hraje „práce“ ukrajinského dělostřelectva a dronů, například „kamikadze“ dronů řízených z pohledu první osobu (FPV). To vše umožnilo ukrajinským vojákům předmostí udržet, i když doprava materiálu a zásob na levý břeh Dněpru je pro ně stále komplikovaná a nemají k dispozici žádný most.

Pokud jde o ruské údery střelami a drony na cíle v srdci Ukrajiny, k zahájení velké ruské ofenzivy proti ukrajinským cílům ani v uplynulém týdnu nedošlo. Útoků bylo jen několik a jejich rozsah malý. Je možné, že z velké části slouží jako „sondování“ ukrajinské obrany ruskou stranou.

Zároveň některé indicie nasvědčují tomu, že Moskva v letošním roce bere vážně ukrajinské hrozby odvetných úderů na ruské cíle, především energetickou infrastrukturu. Do jižního Ruska zřejmě z Kaliningradské oblasti přesunula několik systémů protivzdušné obrany, včetně systému dlouhého dosahu S-400.

Kyjev by k úderům použil nepochybně některé z dronů domácí výroby, které v posledních měsících vstoupily do služby. Některé z nich už byly také nasazeny při útocích v Rusku, i když to Kyjev oficiálně nepřiznává.