Zprávy z bojiště: Kyjev „žongluje“ s jednotkami, na Donbasu to zatím nestačí

Na ukrajinském bojišti stále pokračuje velká ruská ofenzivní operace, která odstartovala loni v říjnu útoky velkých kolon na Avdijivku. Po celou tu dobu je agresor iniciativní a – i za cenu značných ztrát – stupňuje počty útoků na celé řadě míst fronty najednou.

Strategie spoléhá na převahu v materiálu a především v lidech. A jak ukazují výsledky posledních týdnů, Rusko tam má stále nad Ukrajinou navrch. V místech, na něž se Rusové soustředí – především tedy Doněckou oblast –, se linie fronty posunuje vpřed až o stovky metrů denně.

Ukrajinská armáda nadále pokračuje v ryze obranné strategii. Na to, aby převzala iniciativu, zjevně nemá především dostatek mužů.

Vrchní velitel Oleksandr Syrskij strategii v zimě vysvětloval následovně: Kyjev má v úmyslu vyčerpat ruskou armádu, způsobit jí co nejvíce ztrát a teprve poté zformovat nové jednotky a přejít do útoku.

Ukrajině tento přístup vyšel v roce 2022 před první ruskou mobilizací – tehdy na konci léta osvobodila velkou část Charkovské oblasti a menší část Luhanské. Na druhou stranu velmi podobná strategie jí nevyšla loni, kdy se pokusila vyčerpat ruské síly u Bachmutu, ovšem marně. Ve městě umírali především ve věznicích naverbovaní vagnerovci, zatímco hlavní ruské síly zůstaly nedotčené. Letní ukrajinská ofenziva pak narazila na připraveného protivníka a nikam nevedla.

Ale zpět k současnosti. V té je vyčerpanější ukrajinská strana a na bojišti je to zjevně vidět. Zatímco Rusům se dařilo mobilizovat dostatek mužů, aby dokázali nahradit i své vysoké ztráty, ukrajinská politická scéna váhala s přijetím mobilizačního zákona. Značná část ukrajinských jednotek tak neměla dostatek nováčků na náhradu ztrát.

Zároveň se fronta mírně protáhla. Nejprve v důsledku pádu Avdijivky, v květnu pak Rusové zaútočili u Charkova a přidali k ní další desítky kilometrů. Ukrajinské velení proto bylo odsouzeno k „žonglování“ se svými jednotkami (především těmi nejlepšími) a nemohlo je nechat vydechnout a nabrat síly.

V posledních týdnech je ruská převaha patrná i na mapách. Jak bylo řečeno, postup není rychlý, ale znatelně významnější než třeba na konci minulého roku.

V některých oblastech se navíc ruské síly blíží k důležitým bodům, jejichž ztráta není z vojenského hlediska bezvýznamná. Nejohroženější je momentálně nejen důležitá silnice mezi městy Pokrovsk a Časiv Jar, ale rovněž samotné město Pokrovsk – klíčový logistický uzel ukrajinských ozbrojených sil v centrální části Donbasu.

Jako obvykle ale začněme popisem od severu, tedy od Charkovské oblasti. Z ukrajinského hlediska tu situace na bojišti vypadá relativně stabilizovaná, alespoň ve smyslu nějakých změn v linii fronty.

Zároveň je ovšem poměrně nepřehledná, především pokud jde o boje ve Vovčansku. Záběry, které se objevily v posledních dnech, nasvědčují, že Ukrajinci dokázali protivníka z některých částí města mírně vyhnat. Ale situace se mění rychle a trend není příliš výrazný.

V Luhanské oblasti pokračují ruské útoky směrem k řece Oskil, ale na rozdíl od jiných míst fronty nikam v posledních dvou týdnech nevedly. Fronta je zhruba na stejném místě jako před dvěma týdny, kdy jsme situaci popisovali naposledy. Například kolem vesnice Pišane Rusové podle dostupných informací nijak nerozšířili svůj průnik do ukrajinské obrany ze začátku července.

Bombardování a útoky nedokázaly nijak rozvrátit ukrajinskou obranu ani ve zbytku této „severní fronty“. I když například kolem města Siversk, kde ukrajinské síly drží výběžek do ruských pozic, byla situace podle některých zpráv velmi napjatá.

Malá, ovšem potenciálně důležitá změna je hlášena z města Časiv Jar. Ruským jednotkám se nejprve podařilo postupně rozšířit kontrolované území jižně a severně od města. Rozšiřoval se tak i úsek fronty, na němž linii tvoří velký sladkovodní kanál Siverskij Doněc – Donbas, který oblastí probíhá od severu k jihu.

Rusové se kanál pokusili neúspěšně překonat na celé řadě míst. Problémem není ho přejít, ale udržet se za ním – tedy najít a opevnit si tam pozice, které by odolaly ukrajinskému bombardování, dronům a případným protiútokům. Podle některých zpráv se to ovšem ruským silám v posledních dnech v malé části Časiv Jaru možná podařilo. Podle jiných bylo malé předmostí do 24 hodin zlikvidováno (viz např. mapa DeepState).

Uvidíme, jaké informace se ještě objeví, bitva o město nicméně v příštích dnech skončí jen těžko. Kanál představuje ne nepřekonatelnou, ale stále nepříjemnou překážku a Ukrajinci nepochybně budou chtít této výhody využít, jak jen to bude možné. Na druhou stranu je město prakticky srovnané se zemí leteckými pumami a vhodných obranných pozic ubývá.

Cílem podobně intenzivního bombardování se stal i Toreck. Zde Rusové dokázali koncem června postoupit o několik kilometrů, když zřejmě využili nepovedeného střídání ukrajinských jednotek. Něco podobného – možná s využitím nějaké podzemní chodby či tunelu – se jim podařilo i v blízkém Ňu-Jorku.

Ruský postup je ovšem draze vykoupený. V obou oblastech probíhají tvrdé městské boje, kdy mají Rusové převahu v počtu mužů, dělostřelectvu i leteckém bombardování, ale obranou se probojovávají jen obtížně. Situace pro obránce není jednoduchá – ukrajinská 32. brigáda má údajně výrazné ztráty, a ústup se tedy zdá být jen otázkou času.

O něco dále na jih se ovšem dostáváme do míst nepochybně nejkritičtějších – k městu Pokrovsk. Tady v uplynulých dvou týdnech ruská armáda postupovala téměř každý den, byť často opravdu jen o stovky metrů.

Někteří ukrajinští pozorovatelé doufali, že nepřítel bude mít potíže s překročením řeky Vovča s pásem umělých nádrží, ale nestalo se tak. Ruské síly úspěšně postupovaly západním směrem po železniční trati, která vede po vyvýšenině.

Přístup k této trati Rusové získali v dubnu při obsazení vesnice Očeretyne, když se jim podařilo najít slabé místo v obraně a zřejmě také využili střídání ukrajinských obránců. („Rotace“ je obecně jedním z nejnebezpečnějších okamžiků pobytu na frontě, je ovšem pochopitelně nezbytná.) Železniční trať a násep tedy představují „suchou“ cestu přes jinak obtížný terén s řadou malých vodníků toků a ploch a Rusové ji plně využívají.

Zatím nejzápadnějším bodem, ke kterému se zatím dostali, jsou zřejmě vesnice Vesele a Želane. Zároveň svůj průnik rozšiřují na sever i na jih. Obránci v řadě případů nemají jinou možnost než se stáhnout, protože Rusové jsou v podstatě v jejich boku a jejich postavení je těžko udržitelné. K protiútoku ukrajinské jednotky v oblasti nemají dostatek mužů, napovídají informace z fronty.

Jakým směrem velení invazních jednotek napne síly, se teprve uvidí. Podle některých analytiků by se mohlo pokusit stočit útok více na sever, aby se dostalo co nejblíže k silnici N-32, která vede směrem na Časiv Jar a ke které agresorovi zbývá zhruba pět kilometrů. A to proto, aby zkomplikovalo spojení a tím například i přesun ukrajinských záloh či posil mezi Časiv Jarem a oblastí kolem Pokrovsku.

Ukrajinské velení v posledních dnech sektor posilovalo, jak to bylo možné. Jsou tam například známí operátoři dronů z tzv. Maďarovy jednotky. Není ale jasné, zda to v příštích dnech bude stačit k zastavení dalšího ruského postupu. Důležité bude především doplnit stavy pěchoty, které se ukrajinské armádě v současnosti nedostává víc než dronů.

Tvrdé boje pokračovaly i v dalších částech Doněcké oblasti. V jižní části – v širším okolí města Vuhledar – se ruské síly pokoušejí dobýt důležité silnice a zásobovací trasy. Jejich postup je ale výrazně pomalejší a obtížnější než v okolí Pokrovsku.

V posledních týdnech se z této oblasti objevily záběry několika útoků velkých ruských formací s desítkami vozidel (příklad), které se podařilo úspěšně odrazit. Ukrajinská obrana má v oblasti dlouhodobě dobré výsledky: Ruský postup je tu spojen s velmi vysokými ztrátami. Například o vesnici Novomichajlivka se bojovalo několik měsíců a Rusové v jejím okolí přišli zhruba o tři stovky bojových vozidel různých typů.

Ani to ruské snahy zcela nezastavilo, postup je však výrazně pomalejší než v úseku, který jsme popisovali výše. I to naznačuje, že příčina relativně rychlého ruského postupu může být do značné míry v kvalitě ukrajinských jednotek (a pochopitelně i jejich velitelů) v jednotlivých sektorech.

V Záporoží se ruským silám podařilo – jako u Robotyneho a u Urožajneho – získat zpět malou část pozic, které ztratily loni v létě. Jde ovšem o zanedbatelné změny, které nemají valný vojenský význam.