Hlavní obsah

Zprávy z bojiště: Nová výzva pro Kyjev. Musí klidnit vlastní vojáky

Foto: Generální štáb Ukrajiny/Facebook

Ukrajinští vojáci při výcviku.

Ukrajinské velení se zřejmě snaží odvrátit kritiku kvůli vysokým ztrátám. Prezident proto odvolal nepopulárního generála, vrchní velitel pak ujišťuje, že mu záleží na ochraně životů vojáků.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Začneme několika informacemi z ukrajinské armády: 24. června ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nahradil generálplukovníka Jurije Sodola v čele Velitelství společných sil ukrajinských ozbrojených sil.

Důvody pochopitelně těžko posuzovat, ale celá záležitost působí dojmem bezprostřední reakce na kritiku výše ztrát ukrajinské armády.

Jen o den dříve se totiž na sociálních sítích objevilo prohlášení náčelníka štábu brigády Azov Bohdana Krotevyče, který oznámil, že podal trestní oznámení na ukrajinského generála, který podle něj „zabil více ukrajinských vojáků než kterýkoliv ruský generál“.

Ačkoliv nebylo řečeno, o koho jde, prakticky okamžitě bylo zřejmé, že slova míří právě na velitele společných sil.

Sodol nebyl nikdy považován za příliš charismatického, navíc za sebou má velmi nevděčnou roli velitele na východě země, a to včetně Bachmutu, tedy města, jež se stalo politickým symbolem, byť jeho vojenská důležitost není až taková.

V posledních dnech byl navíc v Oděse spatřen opilý – ve chvíli, kdy situace na frontě není růžová –, jeho pozice tak nebyla silná. Zelenskyj na jeho místo jmenoval výrazně populárnějšího generála Andrije Hnatova.

Signál veřejnosti?

Na pohled jasného příběhu se chytila média po celém světě. Jde v podstatě o vojenský bulvár, ve kterém po kritice zdola dojde k náhradě „špatného“ velitele „dobrým“, takže z mediálního hlediska jde o vítanou a čtenářsky snadno pochopitelnou zprávu s dobrým koncem. Jaký dopad Zelenského krok bude mít, nicméně není jisté.

Prezidentské rozhodnutí Sodola nezbavilo velení skupině vojsk „Chortycja“, která je největším operačním uskupením ukrajinské armády.

Podle některých hlasů z ukrajinských ozbrojených sil přitom jde o důležitější post, protože „velitel spojených ozbrojených sil“ nemá možnost zasahovat do práce svých podřízených v takové míře, v jaké to naznačuje jeho titul.

Sodol je tedy stále jedním z nejdůležitějších mužů ukrajinské armády a není jasné, zda se to v dohledné době změní.

Je možné, že odvolání má být jen signálem směrem k veřejnosti, že prezident a armáda vnímají problém ztrát. Boje jsou v posledních měsících velmi intenzivní (poslední týden nebyl výjimkou), a ztráty tedy nevyhnutelné. Navíc v situaci, kdy se ukrajinská armáda jen brání a nálada veřejnosti je tedy méně optimistická.

Na svém místě také zůstává muž, který Sodola do funkce jmenoval – nejvyšším představitelem armády nadále zůstává Oleksandr Syrskyj, který po Sodolově odvolání na sociálních sítích vydal prohlášení, ve kterém zdůraznil, jak důležité je chránit životy vojáků.

Samotnou výměnu nijak nekomentoval a soustředil se právě na otázku, jak omezit ztráty. Armáda podle něj pracuje na celé řadě opatření, která toho mají docílit: na kvalitním výcviku, zlepšení dostupnosti péče na bojišti (což je ve věku FPV dronů těžké) i vypracování „technologické převahy“ nad protivníkem, která pomůže zastavovat ruské útoky efektivněji a s menšími ztrátami.

Rozhovor

Bojů se účastní od samého začátku ruské agrese. Od zranění jako operátor dronů. Ukrajinský voják momentálně působí v Klijšivce nedaleko Bachmutu. Pátrá po technice i vojácích, případně předává velení zpravodajské informace.

Unavená armáda

Pro ukrajinské velení je to skutečně klíčová otázka hned z několika důvodů. Zaprvé proto, že armáda je opravdu unavená, i když situace na frontě není tak nepříznivá jako v některých chvílích na jaře.

Reportérka ukrajinského deníku The Kyiv Independent Asami Terajima nedávno v newsletteru z fronty poznamenala, že vojáci, se kterými se potkala po několika měsících, působí trochu uvolněněji a optimističtěji než třeba v únoru.

Pomohlo například to, že situace v zásobování střelivem se mírně zlepšila, i když munice nikdy není tolik, kolik by bylo zapotřebí. To je problém, který se bude řešit ještě dlouho. V této souvislosti dodejme, že na Ukrajinu dorazila první várka munice z české iniciativy, o které se mluví už dlouhé měsíce. V úterý to na svém účtu na síti X potvrdil český premiér Petr Fiala (ODS).

Ale munice stále není dost, aby nahradila nedostatek mužů. Serhij, minometník z 93. samostatné mechanizované brigády, který bojoval u města Časiv Jar, reportérce The Kyiv Independent řekl, že situace na frontě je horší než kdy dříve a že měl skutečný strach z návratu.

Velitel roty z 24. samostatné mechanizované brigády, který si přál zůstat anonymní, novinářce řekl, že situace je velmi vážná. Pokud ruské jednotky překročí kanál u Časiv Jaru, mohly by podle něj rychle prorazit dále. Pak by Ukrajina potřebovala další vojáky, kterých ale nemá nazbyt.

Toto hodnocení situace rozhodně nemusí být přesné, ani frontoví velitelé nemají jasný přehled o tom, jaká vlastně je situace celého vojska, ale faktem je, že ukrajinská armáda je nadále pod velkým tlakem. I přesto, že zahraniční pomoc doráží ve větší kvantitě než třeba na jaře. Problém nedostatku mužstva přetrvává, navíc ruská ofenziva u Charkova frontu ještě protáhla.

Pro ukrajinské velení tak bude nesmírně důležité zvládnout probíhající mobilizaci. Noví rekruti už procházejí povinným 34denním výcvikem, po kterém budou převeleni ke svým jednotkám. Většinou jde o starší ročníky, které průměrný věk v ukrajinské armádě (něco přes 40 let) nijak výrazně nesníží, ale mohou pomoci vystřídat unavené muže na frontě.

Jak zaznamenala třeba reportérka BBC, ale i další média či ukrajinské sociální sítě, jednou z hlavních obav odvedenců je, že jejich pobyt na frontě bude velmi krátký a brzy skončí jako „potrava“ pro ruská děla (i když největším problémem jsou dnes už spíše drony). Ukrajinská armáda musí veřejnost přesvědčit, že není jen „malou sovětskou armádou“ a že životy svých vojáků nebere na lehkou váhu.

Proto bylo odvolání Sodola logickým krokem. Zároveň ovšem není zcela jasné, do jaké míry je možné zaběhané pořádky a myšlení starších důstojníků z „ruské školy“ změnit.

Na frontě

Nyní ovšem už jen krátce přejděme k popisu dění na frontě. Zaznamenané změny byly za celý týden minimální. Obecně ovšem stále platí, že ruská armáda tlačí na většině sektorů fronty a je velmi ofenzivně naladěná. Počet střetů zaznamenaných ukrajinským velením v posledním týdnu dosahuje nejvyšších hodnot za více než rok.

Ruská iniciativa ovšem není na všech úsecích fronty stejně vysoká. V Charkovské oblasti byla aktivní i ukrajinská armáda. Ruské velení do své ofenzivy už „neinvestuje“ mnoho dalších mužů a materiálu, navíc se mu podle ukrajinských zdrojů nepodařilo zatím vybudovat spolehlivé zásobovací trasy pro muže na frontové linii. Dovážku munice, potravin a dalšího materiálu brzdí ukrajinské dělostřelectvo a drony.

V některých úsecích této části fronty, například ve Vovčansku, tak ukrajinské jednotky přešly do místních protiútoků. Jejich cílem je zřejmě vytlačit ruské síly dále od Charkova, aby „nárazníkové pásmo“ bylo co nejširší.

Ukrajinci využívají toho, že ruské síly si nestihly vybudovat obranné pozice. Jak jsme ale uváděli již v posledním textu, nepředpokládáme, že by Kyjev na operaci vyčlenil tolik mužů, aby invazní síly vytlačili zpět až na ruské území, pokud se ovšem Moskva nerozhodne sama pozice vyklidit, jako už to v minulosti udělala.

To se dá ale jen těžko předpokládat. Ruské jednotky u Charkova sice nikam nepostupují, ba velmi mírně ztrácí, ale zároveň zaměstnávají ukrajinské oddíly, které pak chybí jinde. Rusové se v tuto chvíli tedy soustředí především na útoky ve východní části fronty.

Intenzivní boje probíhají například v Luhanské oblasti, ovšem bez větších ruských úspěchů. Podobná situace byla minulý týden i u Časiv Jaru, kde se ruské jednotky ani přes úpornou snahu a vytrvalé bombardování stále nedokázaly dostat za kanál, který město rozděluje.

Vývoj situace rozhodně není nijak překotný, ofenzivní snahy Kremlu se ovšem stále zjevně nevyčerpaly. Moskva se snaží napjatou ukrajinskou armádu tlačit k prasknutí. I když se žádná velká trhlina neobjevila, neustálý tlak se projevuje.

V posledním týdnu k tomu došlo u města Toreck, které leží také v Doněcké oblasti zhruba 20 kilometrů jižně od Časiv Jaru. Rusové tu zřejmě využili nepovedeného střídání ukrajinských vojáků a podařilo se jim obsadit některé vyprázdněné pozice a postoupit o několik kilometrů za hranici, která jinak zůstávala stabilní už roky.

Rusové také pomalu rozvíjejí svůj útok u Očeretyne, kde se jim už v dubnu podařilo rychle překonat první a nejdůkladněji připravenou ukrajinskou obrannou linii. Nedá se rozhodně hovořit o žádném výrazném postupu, ruské jednotky ale postupně „přeskakují“ po stovkách metrů v různých směrech.

V jiných částech fronty byly boje méně aktivní, vše ale nasvědčuje tomu, že především v Doněcké oblasti ukrajinské síly čeká ještě velmi horké léto.

Doporučované