Článek
Na začátek se krátce vraťme k mimořádné události z minulého týdne, kdy Rusko na objekty ve městě Dnipro na střední Ukrajině zaútočilo mohutnou balistickou střelou. Ruské oficiální zdroje ji zpětně označily jako Orešnik, což je dosud neznámý typ.
S největší pravděpodobností ale půjde o nějakou mírně upravenou verzi staršího typu ruské střely, nikoliv zbrusu novou zbraň, ovšem přesných informací je zatím málo. I z ukrajinských zdrojů přicházely protichůdné informace, takže je poměrně dobře možné, že v tuto chvíli nemá jasnou představu nikdo kromě ruského velení.
V každém případě se zdá pravděpodobné, že střela byla vybavena hlavicí s vícero projektily. Nevypadá to, že by šlo o výbušné hlavice, spíše se jednalo v podstatě o „kus železa“ s velmi vysokou energií, a tedy i značnou ničivou silou. Střela se totiž pohybuje stejně jako jiné balistické střely rychlostmi nad 10 000 km/h.
Deklarovaným cílem byl podnik Pivdenmaš (dříve JužMaž), což je závod určený pro výrobu raketové a letecké techniky. Výrobní program je tajný, ale dá se předpokládat, že podnik hraje významnou roli ve vývoji vlastních ukrajinských balistických střel a možná i proudových dronů.
V každém případě jde o významný strategický cíl a útok na něj je podle válečného práva zcela oprávněný. K dispozici jsou ale první satelitní snímky zasažené oblasti a podle nich by použití Orešniku diskutabilní být mohlo.
Rozhovor k listopadové eskalaci
Úder západními raketami na ruské území a jaderné výhrůžky ze strany Moskvy, které dovršilo použití nové zbraně. Minulý týden přinesl ve válce na Ukrajině prolomení řady dosavadních tabu a oprávněně vzbudil obavy z další eskalace. Seznam Zprávy události rozebraly s bezpečnostním expertem Fabianem Hoffmannem z Univerzity v Oslu.
Ze snímků to nevypadá, že by projektily zasáhly samotný areál závodu, ale spíše objekty v okolí, včetně civilní zástavby. Orešnik je tak pravděpodobně zbraň nepřesná (což se u takové střely dá očekávat), která by se proti cílům ve městech používat neměla. Budeme si muset počkat na podrobnější fotografie, ale zatím je pravděpodobnější, že úder byl hlavně demonstrací síly a vojenský efekt měl mizivý.
Mnohem větší problém pro Ukrajinu představují levnější zbraně. A to především drony, kterých Rusko posílá nad Ukrajinu stále větší množství, a to především proti infrastruktuře. Bohužel stále dopadají i na běžnou zástavbu. Rusové údajně mění taktiku jejich nasazení a stále častěji je používají i k denním náletům.
Problém jsou také balistické střely kratšího doletu, byť těchto výrazně dražších zbraní Rusko nasazují řádově méně. Za letošní rok to bylo necelých 200. Z toho 60 bylo podle ukrajinských zdrojů severokorejských, což jen ilustruje, jak důležitou roli hrají pro ruské síly dodávky vojenského materiálu z KLDR.
Před přechodem k popisu situace na frontě ještě krátká odbočka: podle ruských vojenských blogerů (například Rybara) a médií pokračuje v ruské armádě rozdávání trestů za nepravdivá tvrzení o průběhu války v některých částech východní Ukrajiny.
Připomeňme, že za lži o postupu v části Doněcké oblasti už bylo potrestáno a odvoláno několik dalších velitelů z tohoto regionu. Nepřesné informace vedly ke zbytečným ztrátám, protože z nich vycházelo plánování dalších operací.
Podrobnosti o nepravdivých tvrzeních:
Zatím posledním odvolaným je velitel jižního vojenského okruhu generálplukovník Gennadij Anaškin, tedy jeden z nejvyšších mužů ruské armády. Anonymní zdroje z ruského ministerstva obrany pro tamní média uvedly, že byl odvolán v rámci plánované výměny. Podle převažujících hlasů v ruské vojenské blogosféře to ale bylo poté, co poskytl zavádějící informace o postupu ruské armády v Doněcké oblasti, na úseku u města Siversk. Oficiální komentář chybí úplně, těžko si tedy představit, že by nejvyšší velení bylo s jeho výkonem spokojeno.
Jinak má ovšem ruské nejvyšší velení výrazně více důvodů ke spokojenosti s průběhem bojů než ukrajinské. Ruské síly nadále postupují na několika místech fronty, byť to zřejmě neplatí vždy a všude.
Na frontě
Jednou z oblastí, kde se nejspíše události neodvíjí podle představ ruských generálů ani Kremlu, je ruská Kurská oblast. I přes intenzivní útoky se v posledním týdnu situace příliš výrazně nezměnila a ukrajinskou armádou držené území se příliš nezmenšilo.
Ruské ztráty rostou, ale jak uvádějí i účastníci bojů na ukrajinské straně, ruské rezervy jsou značné. I v příštích dnech se tedy očekává pokračování ruské ofenzivy. Zda a kdy případně budou ukrajinští vojáci donuceni k ústupu, zatím nelze říct.
U Charkova i dále na východ v oblasti kolem Kupjansku byla fronta poměrně stabilní. U Kupjansku byly ruské síly výrazně aktivnější, ale jejich výhoda není taková jako v Doněcké oblasti.
Tam ruské síly nadále získávají klíčové pozice a ukrajinská obrana stále není konsolidovaná. Rusové nyní postupují především v důležitém směru na Kurachove, a to na poslední měsíce rekordním tempem zhruba 200-300 metrů za den (podle analýzy ukrajinského Centra pro obranný výzkum). Pro srovnání: v červenci u Avdijivky vycházela rychlost ruského postupu na nějakých 70 metrů za den.
Důvodů je mnoho, ale tři jsou obzvláště důležité: Ukrajině chybí muži na frontě; noví ukrajinští branci jsou špatně vycvičeni; ukrajinská opevnění na klíčových místech byla slabá nebo chyběla.
Ruská armáda přitom postupuje stále stejně: ruské jednotky najdou slabé místo v ukrajinské obraně, ať už je to důkladným průzkumem, nebo po kratší či delší sérii zastavených útoků. Jím pak proniknou hlouběji. Pro ukrajinské jednotky sousedící s obsazenou pozicí se situace stane mnohem obtížnější či neudržitelnou (byť třeba subjektivně pro nezkušené muže na pozicích), a tak se ze své pozice také stáhnou.
I základní ukrajinský problém je stále stejný: děr v obraně je příliš mnoho, protože linie je řídce obsazená.
Není to ovšem problém jediný. Například v oblasti kolem Kurachoveho ukrajinské velení postupně „lepilo“ díry v obraně povoláváním dalších a dalších jednotek. Vedle sebe tak působí celá řada jednotek, které organizačně patří pod jiné velitele. Pro daný úsek tedy neexistuje jednotné velení.
Vedle jedné brigády může působit několik samostatných praporů, které vyplňují mezery v obranných liniích. Protože nemají jednotné velení (ukrajinská armád nemá divize či sbory, tedy velké organizační jednotky), domluvit se navzájem není vůbec jednoduché.
Když například průzkumníci s dronem zachytí na infračervené kameře tepelný signál, nemohou z něj poznat, zda jde o přátelské, nebo nepřátelské vojáky.
Aby se vyhnuli střelbě na spřátelené jednotky, kontaktují své velitelství (štáb své brigády), aby zjistili, zda v dané oblasti operují spřátelené jednotky. Odtamtud začnou „obvolávat“ sousední jednotky, aby zjistili, jak se věci mají. To vše nějakou dobu trvá, a pokud se jedná o ruský útok, ten se v takové situaci může dostat za frontovou linii dříve, než se věci vyjasní.
Nová krize
Na jižním úseku fronty ukrajinská armáda nadále pociťuje následky ztráty Vuhledaru, opevněné pozice v jižní části doněcké fronty. Ruské síly se dostaly do postavení, ze kterého mohou hrozit obklíčením ukrajinským jednotkám v jejich záložní pozici ve městě Velyka Novosilka.
Vuhledar byl kotvou ukrajinské obranné linie v jižním Doněcku a jeho posádka - 72. mechanizovaná brigáda – dlouho úspěšně odrážela opakované ruské útoky.
Rusům se ji postupně dařilo oslabit a nakonec donutit velmi prořídlé oddíly, aby z Vuhledaru koncem září ustoupily. Došlo tak k fatálnímu oslabení frontové linie v regionu. Ukrajinské síly ustoupily do druhé linie opevnění, čímž fakticky předaly ruským silám více než sto čtverečních kilometrů Doněcké oblasti.
Jak silné je dnes Rusko
Rusko je v současnosti na ukrajinském bojišti nepochybně silnější stranou. Jeho jednotky intenzivně útočí i přes zjevně vysoké ztráty.
Ruským útočným skupinám se v uvolněném prostoru podařilo najít vhodný koridor k postupu až na východní křídlo Velyké Novosilky. Město je velmi dobře opevněné – ale před útoky z jihu, nikoliv ze severu a východu.
Ruské síly se mohou pokusit znovu využít taktiku, o které jsme už dnes psali: pod hrozbou obklíčení donutit obránce k ústupu. Což jim pak otevře další postup do hloubi ukrajinského území z poměrně nečekaného směru a to jim zase může umožnit podobný manévr – tedy útok z boku – zopakovat i v dalších sektorech na východě.
Rozhodující bude, kolik záloh má Kyjev k tomu, aby ruský postup mohl zastavit. Zatím se nezdá, že by jich bylo mnoho. Dotyčný úsek brání zřejmě poměrně slabá a špatně vybavená jednotka teritoriální obrany, která spoléhala na dobře opevněné pozice a také relativní slabost ruských protivníků. Pokud Kreml najde další síly, které by do tohoto úseku mohl vrhnout, bez posil těžko očekávat, že by ukrajinská linie v této části bojiště nápor vydržela.
