Zprávy z bojiště: Kyjev konečně nasadil u Pokrovsku pořádné posily

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ruské ozbrojené síly na konci srpna vytvořily velitelskou strukturu pro Kurskou oblast a síly, které v ní bojují. Stále jde do jisté míry o „slepenec“ různých jednotek s odlišnou úrovní vybavení a bojových zkušeností.

Na bojišti se tak údajně objevují jak v podstatě branci (někteří údajně přímo z vojny, další poté, co narychlo podepsali smlouvu o účasti ve „speciální vojenské operaci“), pravidelné jednotky, které byly staženy z výcviku či doplňování stavů v Rusku, tak i přímo z boje převelené oddíly, včetně výsadkářů, kteří obecně představují to nejlepší, co ruská armáda dnes může do bojů nasadit.

Mimochodem, odpor ruské veřejnosti proti nasazování mladých vojáků se zatím nezdá být příliš silný, přesto armáda nenasazuje ve velkých počtech mladíky v základní vojenské službě.

Celkový počet vojáků na ruské straně se podle různých odhadů pohybuje někde mezi 30 až 60 tisíci, a zřejmě tedy převyšuje ukrajinské síly. To ovšem na bojišti není nic nezvyklého.

Ruské síly se také stále častěji pouštějí do útoků na ukrajinské pozice, zatím však nezaznamenaly žádné větší potvrzené úspěchy. Rozloha ukrajinskými silami obsazeného území zůstává víceméně stejná jako před týdnem.

Ukrajinské jednotky tedy nijak nepostoupily ani směrem západním, do správní oblasti Gluškovo, kterou od zbytku Ruska dělí řeka Sejm. Mosty přes ni byly zřejmě všechny zničeny, ruské zásobování probíhá přes pontonové mosty. Ale i když ty jsou terčem pravidelných útoků, ruské velení zatím pozice za řekou nechává držet. Ukrajinský tlak zřejmě není dostatečně silný. Není jasné, do jaké míry ukrajinské plány s obsazením tohoto území počítaly (na pohled dává smysl), v tuto chvíli ovšem zjevně větší snahy v tomto směru neprobíhají.

U Charkova, kde ruské jednotky zaútočily loni v květnu, probíhají v posledních dnech boje sporadičtěji než v předcházejících týdnech a měsících. Část jednotek byla převelena do Kurské oblasti a Ukrajinci toho využívají k tomu, aby prováděli malé útoky a obsazovali takticky výhodnější pozice.

Ovšem vytlačit Rusy z této části ukrajinského území by vyžadovalo nasazení nějakých posil, o tom ovšem žádné informace nejsou – a je jen těžko představitelné, že by ukrajinská armáda nějaké takové rezervy měla.

Když se přesuneme dále na východ, tady se v posledních několika měsících vytvořila pro ukrajinskou obranu nepříjemná situace kolem Piščaneho.

Rusové tu využili poměrně nepřehledného terénu a nejprve v úzkém pásu postoupili o několik kilometrů do ukrajinské obrany, aby pak tuto oblast postupně rozšiřovali. Tento proces stále pokračuje a posledních několika dnech byly ruské jednotky zaznamenány zhruba šest kilometrů od řeky Oskil (rusky Oskol). Ta prochází oblastí od severu k jihu a tvoří překážku pro zásobování i přepravu jednotek.

Záměrem Rusů je tedy zablokovat pozemní komunikaci mezi ukrajinskými jednotkami na jihu a jednotkami na severu, což by znamenalo značné ohrožení pro město Kupjansk. Ten je pro Ukrajince klíčovým logistickým uzlem ve východní Charkovské oblasti (stejně jako byl pro Rusy v době, kdy oblast ovládali, a proto bylo jeho obsazení v ukrajinské ofenzivě na podzim 2022 tak důležité).

Ruský úspěch v této operaci – zatím velmi vzdálený – by mohl pro Ukrajince znamenat výrazné územní ztráty, které by mohly být srovnatelné s ústupem na pokrovské frontě. Celý úsek by se kvůli logistickým problémům ocitl v nebezpečí kolapsu. Ruské síly i zde utrpěly ve srovnání s Ukrajinci velké a často neúměrné ztráty, mají ovšem množstevní v převahu a v tlaku pokračují. Jejich postup není nijak rychlý, ovšem v posledních týdnech nelze říci, že by fronta v této části byla zcela stabilní.

Největší pozornost se ovšem nadále upírá k Doněcké oblasti. Intenzivní boje probíhají na několika místech, která budou čtenářům z velké části bohužel už známa.

U Časiv Jaru se ukrajinská obrana zatím drží v podstatě nad očekávání. Pravděpodobně je to dáno i tím, že ruské velení odsud v posledních měsících odvelelo některé jednotky, aby využilo příležitosti jinde, například u Torecku. V každém případě se invazní jednotky zatím zřejmě nedokázaly trvale usadit za kanálem, který probíhá městem, a už měsíce tvoří linii fronty.

V úvahu je potřeba vzít i to, že ruské síly se již několik dní snaží prorazit u obce Kalinina, která leží na sever od města a u které je kanál veden pod zemí. Pokud se tento průlom podaří, může být Časiv Jar ohrožen útokem přímo ze severu. Rusové také obsadili některé pozice jihovýchodně od města, zřejmě tedy budou věnovat stále větší pozornost snaze obránce alespoň částečně obejít.

I nadále ovšem probíhají snahy přejít přímo přes kanál. Na vhodných místech, kde se pokusy opakují, už se údajně alespoň v některých případech hromadí ruská technika, která komplikuje přístup. Ruská pěchota musí nemalou část cesty urazit pěšky, což dává obráncům více času zareagovat.

Hlavní pozornost ruského štábu podle všeho i nadále poutá oblast kolem města Pokrovsk. Situace se v této oblasti (do které zahrnujeme v tomto případě i frontu kolem Torecku) se v posledních dnech zásadně nezměnila – mluvíme-li tedy průběhu linie fronty.

Nadále platí, že ukrajinské jednotky v oblasti jsou pod velkým tlakem a situace je velmi napjatá: je nedostatek mužů i materiálu. Zároveň ale v posledním týdnu do oblasti zjevně dorazily po dlouhé době nové jednotky, včetně například minimálně částí velmi zkušené 93. brigády. Byť pochopitelně budou tyto oddíly chybět (či už chybí) jinde, situace v Doněcké oblasti nutně posílení řad obránců vyžadovala.

Fronta se tak po týdnech neustálého ruského postupu do jisté míry stabilizovala. Ukrajinské síly mají více mužů, a tak začaly znovu provádět malé, lokální protiútoky, které vyhání Rusy z čerstvě obsazených pozic předtím, než se v nich zvládnou zakopat a pevně usadit. Zároveň se v oblasti horečně připravovaly a připravují další linie obrany, které by další ruský postup měly ne-li zcela zastavit, tak alespoň výrazně zpomalit.

Stále ovšem platí to, co jsme psali minule: ruské velení se v posledním týdnu soustředilo nejen na samotný Pokrovsk, ale také na rozšiřování čela útoku jižním směrem. Znamená to, že ruský průnik do ukrajinské obrany směrující k Pokrovsku chce rozšířit a stabilizovat.

Díky obchvatu donutily ruské síly k ústupu obránce obce Karlivka. Díky současnému postupu ruských jednotek o něco jižněji, směrem na Krasnohorivku, vznikl „kotel“ kolem vesničky Nevelske a panovaly obavy, že v něm mohou zůstat možná až stovky ukrajinských vojáků. Zatím se ovšem nic takového nestalo a linie fronty zůstává v této oblasti v podstatě stále stejná.

Přesto je asi předčasné mluvit o nějakém „vyřešení“ situace kolem Pokrovska. Nic nenasvědčuje tomu, že by ruské síly svou snahu v tomto směru zcela vzdaly. Navíc, i přes příchod posil a rozšiřování obranných pozic není ukrajinská situace v jiných ohledech příliš výhodná. Velkým problémem by se mohla stát logistika.

Podle zpráv z místa došlo k přerušení provozu na železniční trati do Pokrovsku. Nejbližší fungující železniční stanice by měla být zhruba 100 kilometrů vzdálený Pavlohrad. Obránci tak budou muset zřejmě ve větší míře spoléhat na pomoc nákladních vozů, které jsou pro dopravu velkého množství nutného materiálu méně vhodné. Zvláště v případě ukrajinské armády, která jako dědička sovětských sil na dopravu po železnici stále hodně spoléhá (byť méně než ruská).

Nepříznivý vývoj od začátku září nabírají pro ukrajinské obránce také boje kolem Vuhledaru. Malé město leží v Doněcké oblasti, v místě, kde se fronta „láme“ ze sevojižního směru do východozápadního. Je tedy v podstatě úhelným bodem obrany v těchto místech.

V posledních týdnech proběhla výměna 72. brigády, která sektor měla na starosti už dlouhou dobu, za 58. brigádu. A Rusové zřejmě příchodu nové jednotky, která měla s terénem a místem méně zkušeností (a pochopitelně třeba i jiné problémy), dokázali využít.

Pronikli do obce Voďjane, která leží severovýchodně od Vuhledaru. V místě je nejen důležitý důl, který tvoři v podstatě nezničitelný „bunkr“, ale i vysoká výsypka hlušiny. Ta převyšuje okolní terén o více než 100 metrů a poskytuje mimochodem dobrý výhled na dopravu do/ze zhruba tři kilometry vzdáleného Vuhledaru.

Pokud je pravdou, že se ruské síly ve Voďjanem skutečně pevně usadily, konec „pevnosti Vuhledar“, o kterém jsme výhledově mluvili v předchozím textu, může přijít rychleji, než se očekávalo.