Zprávy z bojiště: Kleště kolem Bachmutu se teď svírají od severu

Přehled událostí na ukrajinské frontě v posledních dnech jako obvykle začněme krátkým pohledem do týlu. V noci z 9. na 10. února totiž došlo k dalšímu většímu útoku na ukrajinskou (převážně) energetickou infrastrukturu.

Ukrajinské letectvo uvedlo, že Rusko použilo jako obvykle kombinaci bezpilotních letounů íránské výroby, raket země-vzduch a řízených střel odpalovaných ve vlnách tak, aby se snížila úspěšnost ukrajinské protivzdušné obrany. Aby ještě ztížili obráncům jejich úkol, vyslali ruští plánovači nejméně dvě střely na Ukrajinu přes území Moldavska a podle Kyjeva i Rumunska (podrobněji zde).

Obránci i tak byli na pohled relativně úspěšní. Během první vlny leteckých útoků kolem čtvrté hodiny ranní Ukrajina sestřelila pět ze sedmi bezpilotních letounů vypálených z východního pobřeží Azovského moře a pět ze šesti řízených střel Kalibr vypálených z Černého moře, tvrdí ukrajinské ozbrojené síly. Drony Šáhid už pravidelně v případě podobných útoků tvoří první vlnu.

Po ní ovšem následovaly desítky dalších střel. Včetně například zhruba tří desítek protiletadlových raket S-300 z ruského Bělgorodu a okupovaného města Tokmak na jihu Ukrajiny směrem k cílům v Charkově a Záporoží.

Proti těmto rychle se pohybujícím balistickým střelám nemají stávající ukrajinské systémy šanci zasáhnout. Na Záporoží dopadlo podle tamní ukrajinské samosprávy necelých 20 střel, což je nejvyšší počet za jedinou noc od začátku invaze před necelým rokem.

Rozsah škod pátečních úderů nebyl v době přípravy článku ještě jasný, ale energetická infrastruktura byla rozhodně znovu poškozena, jak uvedla i státní energetická společnost Ukrenergo. Podle ní je na několika místech poškozené vedení velmi vysokého napětí, a to ve východních, západních i jižních částech země, což vedlo k výpadkům proudu v některých oblastech.

To vše v situaci, kdy na Ukrajině stále panuje relativně chladné počasí a spotřeba elektřiny je tedy zvýšená. Zároveň to znamená, že půda je na většině míst promrzlá a umožňuje tak poměrně snadný pohyb vozidel kolových i pásových.

Celková situace na frontě v posledních dnech poněkud připomíná léto loňského roku: ruské síly jsou v posledních dnech aktivnější prakticky po celé frontě, především v Doněcku a Luhansku. Frontové linie se stejně jako během oněch měsíců roku 2022 opět pomalu posouvají z východu na západ.

Nejedná se o „velkou ofenzivu“, jak bychom si ji možná představovali, protože ruští generálové neposílají do boje kolony obrněných vozidel a nesnaží se o velký průlom. Místo toho spoléhají na útoky na širší frontě, lokální obkličovací manévry a mělké průlomy na vzdálenost maximálně několika kilometrů.

Podle některých analytiků zřejmě proto, aby útočící jednotky mohly mít stále k dispozici podporu dělostřelectva, a to se přitom nemuselo „vytahovat“ příliš dopředu a vystavovat ukrajinské artilérii.

Ruský tlak je ovšem mohutný a je vidět prakticky na všech částech fronty. Ne vždy to nutně znamená, že by invazní jednotky podnikaly rozhodné útoky ve snaze obsadit ukrajinské pozice. Například v nejsevernější části bojiště, kolem Dvoričneho (a nedaleké větší Dvorične) ruské síly podnikají výpady směrem k ukrajinským pozicím, jedná se ovšem zatím spíše o průzkum či průzkum bojem než skutečnou ofenzivu.

V oblasti se ovšem údajně shromažďují další ruské posily, takže skutečný útok na sebe možná nenechá dlouho čekat. Nabízí se domněnka, že jeho cílem bude zahnat ukrajinské jednotky za řeku Oskil, tedy v podstatě jen o několik kilometrů západním směrem.

V oblasti kolem Svatoveho nedošlo k žádným významnějším změnám. Ukrajinská armáda stále drží výšinky západně od Kuzemivky. Ruské síly se je zatím zřejmě bez úspěchu snaží z nich vytlačit. Bez úspěchu možná i proto, že jádro ruských sil tu tvoří nedávno mobilizovaní vojáci jen s malou podporou zkušenějších jednotek.

U města Kreminna ruské síly v posledních dnech neustávají v útocích, které během konce ledna a na začátku února postupně přiměly jejich ukrajinské protivníky k ústupu o jednotky kilometrů (někde i více než 10 kilometrů) na západ. Nezdá se, že by ruské snahy v tomto týdnu přinesly nějaké velké výsledky, informací je ovšem málo a nejsou příliš spolehlivé.

V každém případě se obě strany zdají mít nezanedbatelné ztráty. Z této oblasti, konkrétně z lesů jižně od Kreminny, je také hlášeno první potvrzené zničení ruského obrněného vozidla určeného primárně pro boj proti pěchotě BMPT Terminator.

Ruské jednotky útočí i na druhém řeku břehu řeky Severní Doněc, v úseku zhruba kolem Bilohorivky a Veseleho. Nejsou tu zřejmě úplně neúspěšné; například se jeví jako reálná možnost, že se dostanou do boků ukrajinských pozic v obci Vesele. Jde zatím o malé úspěchy, ruskou taktikou ovšem znovu nejsou hluboké průlomy do protivníkovy obrany, nýbrž pomalý postup kilometr po kilometru.

V oblasti kolem Bachmutu je situace pro ukrajinské síly „obtížná“, jak často uvádí proukrajinské zdroje (z ruského hlediska je naopak pochopitelně poměrně slibná). S největší pravděpodobností je zde již jen jedna trochu bezpečná silnice, po které lze do města dopravovat zásoby a celé město je pod palbou.

Ruské jednotky (mezi kterými už je výrazně více jednotek pravidelné armády než „vagnerovců“) se pak nadále snaží město sevřít do kleští ze severu a z jihu. Útočí ve větší či menší míře prakticky po celé délce tohoto úseku.

Prohlédněte si snímky, jak se ukrajinská vesnice chystá na ruský útok:

Severně od Bachmutu ruské síly v posledních několika dnech úspěšně dobyly několik ukrajinských obranných pozic, včetně dobře připravených obranných pozic ve vesnici Krasna Hora. Někteří pozorovatelé spekulují, že šlo o důsledek nevhodné rotace ukrajinských sil (tedy výměny stávajících jednotek za nové).

Na tuto exponovanou část fronty se údajně dostaly místo pravidelných jednotek oddíly „teritoriální obrany“, tedy de facto domobrany. Takových rotací už v minulosti ruské síly mnohokráte využily k novým útokům a mohlo tomu tak být i tentokrát.

V každém případě ukrajinské síly pozice neudržely a navíc zaznamenaly vážné ztráty (nejen na vybavení, ale hlavně na lidech), jak velmi přesvědčivě dosvědčují záběry zveřejněné na telegramu. Zdá se, že ruským silám se podařilo ukrajinské obránce zaskočit, byť útoky v této části fronty probíhaly zcela pravidelně.

Ukrajinské zálohy sice ruský postup nakonec zastavily a částečně vrhly zpět, ale ne bez vlastních ztrát (pravděpodobně včetně dvou zničených či alespoň poškozených cenných houfnic M777). Přesto ruské jednotky v této oblasti nepochybně postoupily vpřed rychlejším tempem, než bylo v posledních týdnech a měsících obvyklé. Ovládly ukrajinské pozice na výšině nad vesnicí Blahodatne a pokračují v útoku směrem na jihozápad, tedy směrem k Bachmutu.

V samotném Bachmutu ruské síly také ovládly nový terén. Ukrajinské síly se podle celé řady zdrojů pomalu stahují z města. Ruské jednotky toho využívají, obsazují uvolněné pozice a pokouší se probíhající operaci obráncům zkomplikovat, jak jen mohou.

Jižní ruské „kleště“ kolem Bachmutu v posledních dnech nezaznamenaly z hlediska Moskvy srovnatelný úspěch jako severní. Boje stále probíhají jižně od silnice T0504, například v lesích u obce Ivanivske. Samotná silnice T0504 je pro zásobování města téměř určitě nepoužitelná, protože tu ovšem ruské síly nedokázaly postoupit, zbývá snad ještě jedna relativně bezpečná trasa severně od této komunikace.

Z čistě vojenského hlediska je pád města velmi pravděpodobný, shoduje se většina analytiků. Pokud se tedy něco zásadního nezmění. Ukrajinské velení sice oblast posiluje, ale nezdá se, že by sahalo příliš hluboko do svých rezerv. V tuto chvíli se tedy zdá, že strategií je spíše vyčerpat protivníka než město za každou cenu udržet. Přesné plány ukrajinských generálů pochopitelně neznáme.

Ruský tlak a útoky probíhaly i na dalších částech linie doteku obou armád, alespoň v posledních dnech to ale zřejmě nevedlo k větším změnám na frontě či jiným úspěchům.

Ruské síly se například pokusily o útok v oblasti kolem silně opevněné Avdijivky, všechny útočné skupiny ovšem byly nakonec vrženy zpět, řada z nich se ztrátami. Podobná je i situace i u Marjinky, kde snad ruské síly o něco postoupily, ale o desítky či maximálně stovky metrů – a o své pozice mohou zase po případném protiútoku přijít.

Invazní jednotky také nijak nepokročily ve své snaze o obsazení města Vuhledar. V posledních dnech z této oblasti přišla řada zpráv o zničené ruské technice a mrtvých vojácích, mohly za to jak dělostřelecká palba, tak uváznutí v minových polích. Jeden ruský vojenský bloger si pak stěžoval, že neschopnost ruského velení v této oblasti je doslova požehnání pro proukrajinské účty na sociálních sítích, které díky tomu mají neustále dostatek nového „obsahu“.

Zbytek Záporožské oblasti a také chersonská část fronty byly klidnější. Akce pozemních vojsk byly sporadické, probíhalo spíše ostřelování z obou stran.