Zprávy z bojiště: Kde se dělostřelci nebáli, fronta se hnula

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.

Situace na frontě v posledních dnech následovala trajektorii posledních týdnů: mapa bojů se příliš nezměnila. Jak ovšem znovu a znovu připomínají vojenští analytici, neznamená to, že se neděje nic důležitého.

Nadále pokračuje opotřebovávací válka, ve které se jeden protivník snaží druhého vyčerpat. Což je tedy samozřejmě eufemismus pro snahu zabít či zranit co nejvíce vojáků, zničit co největší množství techniky a v rámci možností také poškodit ekonomiku.

Největší „opotřebení“ probíhá na frontě. Ukrajina ovšem v posledních týdnech velmi viditelně zasáhla Rusko stovky kilometrů za frontou, nejviditelněji při útoku na leteckou základnu Saky u Novofedorivky na Krymu.

V posledních dnech přibyly na anektovaném ostrově další útoky: na muniční sklad u města Džankoj (tam bylo střelivo uskladněno podle záběrů z místa přímo u kolejí pod širým nebem) a také na nedalekou trafostanici. Ta by mohla být důležitým cílem kvůli sporu o Ruskem okupovanou Záporožskou elektrárnou. Moskva se ji podle řady indicií chystá odpojit od ukrajinské, a tedy i evropské sítě a připojit k vlastní. Ukrajinu by tak připravila jak o zisky z prodeje elektřiny na mezinárodním trhu, tak samozřejmě o cenný zdroj elektřiny během nadcházející zimy.

Okolnosti stále více nasvědčují tomu, že tyto útoky v ruském týlu jsou dílem nějakých speciálních jednotek a sabotérů. Patrně nejde o dílo nových či upravených ukrajinských zbraní, jak jsme – zřejmě tedy planě – spekulovali v předchozím textu.

Tyto sabotáže a útoky nejsou zdaleka tak intenzivní, aby dokázaly vývoj války samy o sobě změnit. Jsou ovšem velmi pravděpodobně součástí ukrajinské strategie postupného „vykrvácení“ Ruska. Mají Moskvě komplikovat zásobování, odčerpávat síly z fronty na střežení cílů v týlu a samozřejmě také působí psychologicky na ruskou veřejnost. I když si netroufáme odhadnout, jaký přesně dopad budou mít.

Moskva také nepochybně vidí zajímavé cíle v ukrajinském týlu, ale situace je poněkud odlišná. Ukrajinská armáda musí v současnosti nutně spoléhat na dodávky vojenské techniky a zásob ze zahraničí. Země vlastní zbrojní kapacity, na které by Rusko mohlo zaútočit, prakticky žádné nemá.

Rusům také chybí zásoby přesných zbraní či naprostá letecká převaha, aby dokázali zničit důležitou infrastrukturu v nitru Ukrajiny. Ukrajinská dopravní infrastruktura, která slouží k dopravě zahraničních zbraní na frontu, tak je stále z velké části funkční. (I když Rusko se v poslední době snaží intenzivně ukázat, že má přesně zbraně, třeba „svůj HIMARS“ v podobě GPS naváděných střel pro raketomety Tornado; výsledky tomu nenasvědčují.)

Na samotné frontě je situace podle dostupných informací také nadále asymetrická, ovšem ne všech ohledech. Ukrajinská mobilizace dokázala jednotky armády a domobrany doplnit doslova o stovky tisíc nových branců. Ovšem jednotkám stále v řadě případů chybí nutné vybavení: počty techniky jsou v tuto chvíli zřejmě zhruba podobné jako v okamžiku invaze.

Nově mobilizované jednotky jsou tedy de facto lehkou pěchotou, která sama těžko může prorazit skrze obrannou „clonu“ ruského dělostřelectva. Navíc jde o pěchotu zatím obecně řečeno špatně vycvičenou, protože na její dobrou přípravu k boji nebyly k dispozici vhodné výcvikové kapacity, a v řadě případů ani čas. (Pro anglicky mluvící je dobré shrnutí stavu ukrajinské armády na základě veřejně dostupných zdrojů v tomto (hodinovém) videu).

Rusko má v posledních několika týdnech na frontě naopak zjevný nedostatek mužstva. Bylo to jedno z hlavních témat našeho posledního textu, ale v tomto případě je těžké se vyhnout opakování. Nedostatek ruské pěchoty je totiž jedním z hlavních faktorů vývoje na ukrajinském bojišti.

Na řadě míst „pracovalo“ pouze ruské dělostřelectvo, aniž by následovaly snahy o obsazení bombardovaných ukrajinských pozic. Střety na frontě trvají v posledních týdnech údajně kratší dobu než v minulosti, protože do útoku obvykle nastupují menší ruské oddíly. Analytici mají někdy problém odlišit ruský „průzkum bojem“ od útoků.

Situace není statická; bude se vyvíjet. V příštích dnech by jí mohl zamíchat například údajný postupný nástup ruských vojáků ze 3. armádního sboru, které se podařilo v posledních týdnech zrekrutovat. Jejich počet není takový, aby stačil na obnovení ofenzívy na celé frontě, či třeba jen na její větší části, ale v klíčových oblastech ruský tlak nejspíše zesílí. Zatím se tak ovšem nestalo, a i proto byly z geografického hlediska změny skutečně minimální.

V úseku fronty kolkem Charkova Rusko shromáždilo nové či doplněné jednotky o celkové síle snad kolem 5000 mužů. To na velkou ofenzívou směrem k druhému největšímu ukrajinskému městu nestačí. Jejich cílem bude i nadále zabránit tomu, aby mohlo ukrajinské velení část jednotek z tohoto bojiště přesunout jinam. V úseku probíhají pouze malé taktické střety, a především ostřelování.

V oblasti kolem izjumského předmostí ukrajinské jednotky v posledních týdnech získaly zpět malou část Ruskem okupovaného území. Ale v podstatě to byl jen důsledek částečného stažení ruských oddílů, které zřejmě neměly dost mužů na to, aby udržely předchozí postavení. Stáhly se tak do nových pozic, aby se fronta zkrátila. I tady probíhají pouze menší taktické střety a intenzivní vzájemné ostřelování.

Nejsilnější boje probíhaly na nejvýchodnější části fronty, tedy konkrétně zhruba mezi města Siversk a Doněck. Ale ne po celé délce této linie, pouze na několika místech. Ruské jednotky se nadále tlačí z několika směru do měst Bachmut a Soledar. A byť je jejich postup velmi pomalý, zatím se ho nepodařilo zcela zastavit.

U Doněcku ruské oddíly zřejmě zcela vytlačily ukrajinské obránce z vesnice Pisky. To byla ona obec, u které ruské dělostřelectvo před časem mohlo působit zcela bez nebezpečí odvetné palby, protože ukrajinské oddíly se tu na nějakou dobu ocitly naprosto bez dělostřelecké podpory.

Obvykle podobné těžké zbraně po několika salvách rychle změní svou pozici, aby je nezničila odvetná palba děl a raketometů protivníka. Na doněcké frontě se ovšem začátkem srpna cítili ruští a proruští dělostřelci zřejmě tak bezpečně, že bombardovali ukrajinské pozice celé hodiny stále ze stejného místa. Protože se nemuseli „stěhovat“, jejich palba byla mnohem intenzivnější, a na Pisky místo „pouhých“ desítek až stovek kusů munice denně dopadalo údajně 5000–6000 granátů a raket. Ani pracně roky budované ukrajinské pozice takový nápor nedokázaly vydržet, ruské jednotky se ve vesnici uchytily, a nakonec donutily obránce k ústupu.

Z Pisků se budou ruské jednotky pokoušet útočit severním směrem k obci Orlivka. Pokud by se jim podařilo postoupit dále, hrozí alespoň částečné obklíčení důležité ukrajinské pozice v průmyslovém městě Avdiivka. Obránci by pak zřejmě museli ustoupit ze svého výhodného a dlouho připravovaného umístění dále na západ.

Ukrajinské obranné linie byly narušeny patrně i u obce Marinka necelých 20 kilometrů jihozápadně od Pisků. V tomto případě ruské a proruské jednotky celou vesnici neovládly, zdá se však, že ukrajinské jednotky už v ní po intenzivním bombardování nemají dost pevných obranných bodů.

Na dalších úsecích fronty panoval relativní klid, alespoň co se týče pozemních operací.

Na záporožské části linie doteku bylo poměrně aktivní ruské letectvo a dělostřelectvo, zřejmě znovu s cílem udržet ukrajinské obránci v pohotovosti na jejich místech. Tyto útoky mají nejspíše pouze vzbudit dojem možného útoku, než že by byly skutečně přípravou k nějaké operaci. Ukrajinské velení ovšem musí být připraveno na všechny varianty.

Situace se proti minulému týdnu de facto nezměnila ani kolem města Cherson. Jak jsme už několikrát uváděli, ruské velení tyto pozice v posledních týdnech posílilo dalšími jednotkami, a má tu soustředěné už značné síly. Ukrajina je ovšem v lepším postavení, protože ruské jednotky musí být zásobovány do velké míry přes čtyři klíčové mosty v oblasti, které jsou v dostřelu střel HIMARS a Točka-U (ale důležitý je HIMARS, Točky nejsou dost přesné).

Ukrajinské raketové baterie na tyto (a další) cíle v oblasti v posledních dnech opakovaně útočily. Důležité mosty ovšem zřejmě stále nejsou zničeny. Funguje nejspíše most přes Don u Nové Kachovky. Ten je pro Ukrajinu těžko zasažitelný právě proto, že leží na hrázi obří přehrady. Útoky tak zatím probíhají pouze na krátký úsek mostu, který není s hrází pevně spojen. Dále zřejmě funguje i železniční most u zastávky Dniprovska nedaleko Chersonu.

Přesto se na pohled zdá, že ukrajinské jednotky jsou v tomto úseku v lepším postavení. Pokud se jim podaří vázat nadále ruské invazní síly na místě a narušovat jejich zásobování, protivník nejspíše bude odsouzen pouze k defenzívě. Ovšem v jakém stádiu tato operace je, do jaké míry je situace ruských vojsk v oblasti (ne)udržitelná, nedokážeme posoudit. Důvěryhodných a spolehlivých informací je nedostatek.