Zprávy z bojiště: Jedna ruská kolona za druhou. Začala bitva o klíčové město

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ruská armáda má nadále iniciativu a útočí na několika vybraných místech fronty. Na zbytku se pak věnuje budování obrany, která má znemožnit případné ukrajinské snahy o osvobození obsazeného území. Kyjev však na nic takového v současné době nemá síly a věnuje se téměř výhradně obraně, maximálně spojené s protiútoky vůči ruským jednotkám, které obsadily nové pozice a snaží se zakopat.

Ukrajinská strana také stále trpí nedostatkem dělostřelecké munice, i když ten se podle některých zpráv zlepšuje. Přesné informace ovšem nemáme, bude lepší si počkat na další vývoj situace na bojišti. Pokud skutečně ukrajinští obránci budou mít dost granátů a další munice, mělo by se to snad projevit stabilizací situace právě ve směrech ruských útoků.

Na „severní frontě“ se ruským silám, co se týče územních zisků, příliš nedařilo. Po těžkých ztrátách při útoku na Synkivku u Kupjansku se tempo zpomalilo, aby se ruské síly mohly přeskupit a připravit na další kolo pokusů o postup.

Ukrajina využívá této pauzy, aby zatlačila ruské síly dále dozadu a rozšířila šedou zónu. Čím dále budou ruské síly, tím větší ztráty utrpí při dalším útoku. Z domů a lesa 500 metrů severozápadně od Synkivky zabila nebo vyhnala menší ruské jednotky a ty, které přežily, se stáhly buď do velkého lesa na severu, nebo do kilometr vzdáleného stromořadí.

V další oblasti intenzivních ruských útoků, u vesnice Terny, znovu nedošlo k žádné změně. Ruské útoky pokračovaly, ale zřejmě nikam nevedly.

V sektoru zatím poměrně dobře fungují ukrajinské FPV drony, které útočí na ruská vozidla a pěchotu až deset kilometrů za frontovou linií. To zpomaluje logistiku a nutí leckdy pěchotu postupovat na frontu pěšky. Podle některých ruských zdrojů jde o velmi pomalý proces, při kterém se pěšáci pohybují od krytu do krytu a posledních 10 až 15 kilometrů jim trvá i dva až tři dny.

Ale to mohou být pochopitelně pouze extrémní případy nebo „vojenská latina“. V každém případě jsou ukrajinské drony za frontou skutečně velmi aktivní a zásobovací trasy jsou častým cílem jejich útoků. Když se totiž vojáci musí pohybovat pěšky, stávají se pomalejším a statičtějším cílem, který je snazší zasáhnout dělostřelectvem i drony.

Přesuňme se nyní k Bachmutu, v jehož okolí jsou ruské síly velmi aktivní. Působí tu ruské výsadkové jednotky, které patří k tomu nejschopnějšímu, co Moskva na bojišti teď má.

Novým ruským cílem je město Časiv Jar, které leží na mírné vyvýšenině západně od Bachmutu. Ruská armáda si připravovala pozice k útoku na Časiv Jar už prakticky několik měsíců, mimo jiné i intenzivním bombardováním města klouzavými pumami a ostřelováním. Používala tedy klasickou taktiku postupné degradace ukrajinské obrany.

Ruské jednotky se už několikrát pokusily překonat otevřený terén mezi městem a vesnicemi východně od Časiv Jaru, které ovládají. Například 4. dubna provedly velký útok zhruba 30 bojovými vozidly, který skončil velkými ztrátami na ruské straně, přesto naznačil, že ukrajinská obrana by mohla mít problémy (dobře to shrnuje vlákno známého ukrajinského komentátora války, který vystupuje pod uživatelským jménem Tatarigami).

Ruské síly totiž až do města dokázaly vstoupit, aniž by vozidla narazila na miny. Miny jsou možná velmi tradiční, ale zároveň důležitou a účinnou složkou obrany obou stran na Ukrajině. Pro vozidla v útoku představují snad ještě větší nebezpečí než například drony. Navíc je možné klást je na překvapivých a nečekaných místech s pomocí dělostřelectva, ale dnes třeba i pozemních vozítek ovládaných na dálku.

Zároveň se na konci videa objevují v záběru i ruské bitevní letouny Su-25 přímo nad bojištěm. To není na Ukrajině častý pohled, protože na bojišti se obecně vyskytuje poměrně velké množství prostředků protivzdušné obrany, včetně třeba z ramene odpalovaných střel, v jejichž dosahu v tomto případě ruská letadla nepochybně byla.

Možná to byla momentální „slabost“ ukrajinské protivzdušné obrany, pokud ne, pro bitvu o město to nevěstí nic dobrého. Přímá podpora letadel je v pozemních bojích rozhodně znatelnou výhodou. Už teď jsou obránci Časiv Jaru vystaveni silnému bombardování klouzavými bombami, ostřelování raketami z ruských bitevníků by jejich pozici jen zkomplikovalo.

Na druhou stranu ruský útok na město nebude také úplně jednoduchý. Na cestě k Časiv Jaru musí kolony překonávat několik kilometrů poměrně přehledné krajiny. Pro pěchotu bude taková vzdálenost bez vhodných úkrytů těžko překonatelná, proto Rusové používaly zmíněné kolony.

Než se ruské síly tedy vůbec dostanou k Časiv Jaru, a tedy do boje, měly by překonat minová pole (která ovšem musí někdo položit a pravidelně obnovovat), palbu dělostřelectva a nálety dronů v terénu, kde se nedá příliš schovat. A pokud se ve městě trvale uchytí (což se zatím zřejmě nestalo), bude stejnou cestou muset probíhat i zásobování bojujících jednotek.

Boje budou z velké části na pěchotě obou stran. Tanky a další obrněná vozidla se dnes na Ukrajině používají především jako „taxíky“ pro pěšáky. Stroje mají muže především dovézt na místo, kde se zakopou. Cílem vytváření i větších kolon tedy není průlom (tj. proražení obrany a rychlý postup za ni), jako spíš snaha soustředit na jednom místě dostatek sil pro jeden malý taktický „poskok“ vpřed.

Vzhledem k současné převaze ruských sil a jejich míře ohledů na vlastní ztráty se zdá dosti pravděpodobné, že Časiv Jar nakonec padne. Otázkou hlavně je, kolik sil to bude ruskou armádu stát – a kolik sil na obranu města bude ochotno vydat i ukrajinské velení.

Město nemá takovou symboliku jako Bachmut, ale má nepochybně zajímavou polohu na malém hřebeni nad Bachmutem, který je nejvyšším bodem na kilometry daleko. Navíc oblastí ještě vede vodní kanál (pravda, částečně v potrubí), který funguje jako další obranná překážka.

Časiv Jar je tedy jednou z nejlepších obranných pozic v oblasti. Pokud by ho ruské síly obsadily, jejich postup směrem na západ by po obsazení města mohl zrychlit. Boje patrně budou poměrně tvrdé – pokud na ně obě strany najdou dostatek mužů.

Těžké boje pokračovaly i v dalších částech fronty. Západně od Avdijivky se ruské síly i v tomto týdnu pokusily na několika místech mírně postoupit. Vše nasvědčuje tomu, že ukrajinské jednotky budou v tomto sektoru ještě ustupovat. Vhodná obranná linie, na které údajně dnes konečně probíhá výstavba pevnějších objektů, přitom leží dalších cca deset kilometrů za současnou frontou.

Ruské síly zaznamenaly zřejmě i určité lokální úspěchy při útocích v Záporožské oblasti, ale jedná se o dílčí postupy o stovky metrů. Přesto se pozorovatelé neshodnou, zda je situaci opravdu možné považovat za „stabilizovanou“, jak uvádí ukrajinská oficiální místa.

Pokračující ruské snahy také stále nedokázaly eliminovat ukrajinské předmostí kolem vesnice Krynky v Chersonské oblasti.

Co se týče strategických úderů, po tvrdé ráně pro ukrajinskou energetiku se ruské síly v předcházejících týdnech znovu vrátily k útokům menšími počty kamikadze dronů Šáhid (dnes už z velké části asi vyráběných v Rusku podle íránské licence). Obvykle se jedná o údery 10 až 20 dronů za noc, někdy doprovázené střelami s plochou dráhou letu či střelami balistickými.

Klid je to ovšem pouze relativní. Zaprvé proto, že ukrajinská energetika byla vážně zasažena. Sedm z osmi velkých elektráren mimo Kyjev (který je dobře chráněn) bylo během březnových útoků poničeno a země nemá dostatek elektřiny.

Navíc některé oblasti jsou stále pod poměrně intenzivní palbou i dalších leteckých zbraní. Především Charkov, který leží jen 20 kilometrů od ruských hranic. Ten se stal cílem opakovaných úderů jak drony, tak třeba i klouzavými bombami, které mají dolet řádově desítky kilometrů, takže jiná velká města jsou před nimi v bezpečí.

Rusové používali i „dvojité“ údery, jejichž cílem je zabít záchranáře. V případě Charkova ruské síly zaútočily na jedno místo ve městě nejprve jednou municí, aby pak o nějakou půlhodinu později na stejné místo poslaly další. V noci ze 3. na 4. dubna tak byli zabiti tři příslušníci záchranných složek.

Klouzavé letecké bomby Rusko nadále intenzivně využívalo i na frontě, třeba kolem zmíněného Časiv Jaru. Kyjev proti nim stále nemá dobrou protizbraň a v dohledné době asi mít nebude.

Ukrajinské síly, které nemají dost protivzdušných systémů ani dost silné letectvo, aby Rusům v používání této munice zabránily, se pokusily zasáhnout „zdroj“ bombardování, tedy letecké základny na ruském území. K tomu může Ukrajina použít pouze vlastní drony, protože zaprvé nemá vhodné západní zbraně a zadruhé by je stejně podle dnes platných pravidel o využití dodaných zbraní nejspíše nemohla využít.

V noci ze 4. na 5. dubna několik desítek – podle ruských údajů nejméně 60 – dronů zaútočilo na několik ruských leteckých základen. Nejsilnější útok směřoval zřejmě na letiště v Morozovsku. Ukrajinské zdroje tvrdily, že zničily šest až osm strojů, ovšem satelitní snímky letiště neukazují viditelné škody. Kromě několika „spálenišť“ ve vzdálenosti řádově stovek metrů od stojících strojů a infrastruktury.

Snímky sice nemají takové rozlišení, aby dokázaly ukázat i vizuálně méně nápadné škody na strojích (třeba zásahy šrapnely, které ale mohou stroj vyřadit trvale z provozu), ale i tak dostupné údaje naznačují, že útok spíše neuspěl a protivzdušná obrana letiště si s drony poradila.

Nebylo by to až tak překvapivé, vojenská letiště jsou jedněmi z nejlépe chráněných objektů vůbec. A Rusové třeba v Morozovsku mají tolik strojů (přes 30 Su-34), že by bylo stěží pochopitelné, že by obraně letiště před dálkovými kamikadze drony nevěnovali velkou pozornost.

Jak bylo řečeno, Ukrajina ale nemá jinou možnost, jak proti ruským klouzavým bombám zasáhnout – ty přitom představují značný problém. Nebylo by tedy vůbec překvapivé, kdyby se i přes neúspěch o podobný útok pokusila znovu.