Zprávy z bojiště: Bojuje se o každou ulici i větrolam, ztráty jsou ohromné

Boje na Ukrajině pokračovaly s intenzitou, která nemusí být při pohledu z tisíce kilometrů vzdáleného bezpečí patrná. Potvrzené a doložené ztráty techniky, například tanků, jsou velmi vysoké.

Nesnesou srovnání s prvními týdny války či obdobím úspěšné ukrajinské ofenzivy na podzim 2022, ale květen byl jedním z šesti měsíců s nejvyššími doloženými ztrátami vůbec. A to po tom, co obě strany a jejich spojenci musí sahat stále hlouběji do skladů. Počty mrtvých a raněných se sledují výrazně hůře, ale jak velmi kusé dostupné údaje, tak svědectví z fronty naznačují, že i ty jsou poměrně vysoké.

Základní obraz války z posledních měsíců se příliš nemění. Ruské síly na vybraných místech vytrvale útočí. Základem je prakticky každodenní bombardování vybraných pozic klouzavými bombami, raketami a dělostřelectvem, které vyčerpává a demoralizuje obránce.

Ukrajinské jednotky se často před ostřelováním stahují do jiných pozic, aby si zachovaly bojeschopnost. Po jeho skončení se snaží co nejrychleji vrátit, než začnou ruské pozemní útoky.

Ty provádí malé jednotky často o velikosti družstva (tj. kolem 10 mužů), které se snaží proniknout do ukrajinské obranné linie s cílem zmocnit se konkrétní pozice: větrolamu či aleje, budovy nebo jiného obranného prvku. Kdo přežije, se zakopává a čeká na posily. Jak do nově zajištěných pozic pronikají další pěšáci, posunuje se „území nikoho“ postupně vpřed.

Frontová linie se tak mění po jednotlivých polích a ulicích. Cena na životech a materiálu je vysoká, ruské velení ovšem má „vysokou toleranci vůči ztrátám“, řečeno záměrně sterilní vojenskou terminologií.

Rusko podle různých odhadů v tomto roce odvedlo každý měsíc do zbraně mezi 10–25 tisíci muži (v roce 2023 to bylo podle analytiků v průměru kolem 20 tisíc). Ztráty jsou ovšem podobně vysoké a nic nenasvědčuje tomu, že by si ruská armáda vytvářela další rezervy.

Z ruské strany se objevily informace, že ruské jednotky na některých místech fronty přechází do defenzivy, protože jim chybí mužstvo. Jestli jde o důsledek navýšení západní vojenské pomoci Ukrajině nebo Rusku dochází dech, uvidíme v příštích týdnech.

Ukrajinské jednotky i po začátku nového kola mobilizace zůstávají často vyčerpané a chybí jim muži. Na „papíře“ mohou bránit daný úsek stovky mužů, v reálu to údajně může být spíše několik desítek. Pak stačí chyba, nedorozumění či trocha štěstí na ruské straně a v linii se mohou objevit slabá místa, jako se to stalo v blízkosti vesnice Očeretyne v dubnu letošního roku.

Pokud se tedy ruské jednotky uchytí v nějaké nové pozici, ukrajinské oddíly nemají kapacity je vystrnadit. V posledních měsících a týdnech je spíš normou, že ukrajinská armáda na řadě míst velmi pomalu ustupuje. Ale neplatí to všude: většinu pozic ukrajinská armáda úspěšně brání, selhává ale tam, kde Rusko soustředí své síly.

Na frontě jsou pak k vidění různé variace na toto základní „téma“. V posledním týdnu například malé skupiny ruských vojáků, konkrétně zřejmě čečenských bojovníků, pronikly na ukrajinské území v Sumské oblasti. Ta leží západně od Charkova, tedy v místech, kde aktivní boje v posledních téměř dvou letech prakticky neprobíhaly.

Někteří pozorovatelé, včetně části ruských propagandistů, to považují za otevření nové fronty, která by ještě víc měla tříštit ukrajinské síly. Vývoj ale zatím spíše nasvědčuje tomu, že šlo jen o malý přeshraniční výpad, který nemá velký vojenský význam.

Došlo k němu mimochodem v místech, kde před více než rokem Ukrajinou vybavené skupiny zahraničních bojovníků překročily hranici v opačném směru a zaútočily na ruská postavení v Bělgorodské oblasti.

Tehdy šlo také v podstatě o propagandistickou a diverzní akci, kterou se Ukrajinci nejspíše pokoušeli povzbudit vlastní morálku, donutit ruské velení k přesunu jednotek z jiných částí fronty a vyvolat v Rusku strach či protesty. Velký efekt to nemělo. A zatím vše nasvědčuje tomu, že současná ruská akce bude mít ještě menší dopad, pokud tedy Kreml nenasadí větší síly.

Nyní můžeme přejít k dalšímu ruskému „diverznímu útoku“, tedy bojům v Charkovské oblasti. Když ruské velení útok zahájilo, autor těchto řádků označil za nejpravděpodobnější důvod snahu donutit Kyjev, aby stáhl do oblasti vojáky z jiných oblastí a snahu vyčerpat ukrajinskou armádu. O obsazení samotného Charkova (nejen) podle naší analýzy jít nemělo – a nyní je naprosto zjevné, že nasazené ruské síly na něco takového rozhodně nestačily.

Boje jsou nadále intenzivní, ovšem ukrajinské jednotky ruský postup v podstatě zastavily s poměrně velkými ztrátami na ruské straně. V některých místech (Hlyboke, Vovčansk) dokonce podnikají malé protiútoky, byť je nepředstavitelné, že by ukrajinská armáda v současnosti měla síly na to, aby Rusy z nově obsazených území vytlačila.

Na frontě od Kupjansku po Lyman byla situace relativně klidná. Ukrajinské síly nehlásily velké množství ruských útoků a nebyly zaznamenány žádné výrazné změny v průběhu fronty. Výjimkou by mohl být malý ruský postup u Tabajivky, kde okupační síly v posledním měsíci a půl posunuly své pozice zhruba o dva kilometry západním směrem.

V Doněcké oblasti byly ruské síly na řadě míst výrazně aktivnější. Prudké boje se odehrávají například u města Časiv Jar, kde ruské síly podle všeho v podstatě dokončují obsazování čtvrti zvané Kanál, která leží před hlavní ukrajinskou obrannou linií v oblasti.

Je to zřejmě důsledek toho, že snahy o obchvat ukrajinské obrany ze severu a jihu prozatím selhaly. Zdá se, že alespoň prozatím všechny pěchotní skupiny, které se pokusily kanál překonat, Ukrajinci brzy zlikvidovali.

Ruské velení se tak soustředilo na přímý útok proti Časiv Jaru, a to vyžaduje nejprve obsazení právě čtvrti „Kanál“, která je jeho nejvýchodnější částí. Záběry z bojů nasvědčují, že v této části města již žádné ukrajinské jednotky nejsou a jde o území nikoho.

Pokud bude současný útok pokračovat s podobnou intenzitou, je patrně jen otázkou času, než se tam Rusové dokážou alespoň v nějaké míře uchytit, byť budou zřejmě stále pod palbou ukrajinských obránců z druhé strany kanálu.

Těžká byla pro obránce také situace kolem Avdijivky a především Očeretyne, kde Rusové dokázali rozšířit dubnový průnik do ukrajinské obrany. Ruské velení v této oblasti nasadilo podle ukrajinských zdrojů nové jednotky a zvýšilo intenzitu útoků. Díky přítomnosti dostatečných záloh bývají ztráty rychle nahrazovány a útoky jsou v posledních dnech tedy téměř nepřetržité.

Dodejme, že přesně něco takového by se dalo očekávat v případě, že charkovský útok byl primárně snahou donutit ukrajinské velení, aby převelelo rezervy na novou frontu. Pokud tomu tak skutečně je, ruský útok u Charkova by měl pokračovat a dále vázat část ukrajinských obránců.

Situace kolem Očeretyne je pro ukrajinskou armádu obvyklým výrazem řečeno „obtížná“. Velké změny v průběhu frontové linie ale zatím nejsou hlášeny, což může být dáno alespoň do jisté míry tím, že ukrajinské jednotky již v posledních několika týdnech netrpí takovým nedostatkem munice, od dělostřelecké přes protitankové a také protivzdušné řízené střely. Díky tomu mimo jiné údajně zničily několik strojů Su-25, které jsou určeny k útokům na frontové pozice na relativně krátké vzdálenosti.

Všechny sestřely rozhodně nemáme spolehlivě doloženy, a tak je dobrý důvod o nich pochybovat. Rozhodně ovšem nemáme z poslední doby záběry ruských strojů přímo nad frontou, jako tomu bylo na jaře letošního roku.

Nic z toho nedokázalo zabránit ruské armádě, aby na jižní frontě pokračovala v dobývání území, o které přišla během loňské ukrajinské ofenzivy. Zdá se, že minimálně na území nikoho či pod ruskou kontrolu se dostala vesnice Staromajorske, která byla jedním z prvních cílů ukrajinské osvobozovací operace.

Boje pokračovaly i v oblasti kolem vesnice Robotyne, kde se Rusové jen velmi pomalu prodírají ukrajinskou obranou. To pochopitelně není pro Ukrajinu ideální výsledek, rozhodně se ovšem vzhledem ke ztrátám ruské armády nedá mluvit o nějakém vítězství Moskvy. Z jiných částí jižní fronty nejsou významnější posuny hlášeny.