Zprávy z bojiště: Ruský průnik se Ukrajincům stále nedaří zastavit

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tempo bojů bylo na Ukrajině v posledních dnech vysoké. Ukrajinskou stranou nahlášené ruské ztráty několik dní za sebou přesáhly 1000 mužů (zabitých a zraněných). Ruské údaje nemá smysl citovat; nepochybně obsahují i pravdivé informace, v záplavě zjevně nepravdivých údajů je lze ovšem jen těžko najít.

Po celé frontě byly aktivnější ruské jednotky, jak je v posledních týdnech obvyklé. Ukrajinské síly stále nemají dostatek munice a především mužstva na ofenzivní operace a soustředí se výhradně na obranu.

Ruské síly se soustředí na útoky ve vícero oblastech, my se podrobněji budeme věnovat oblasti kolem Avdijivky, kde se situace mění nejrychleji. Zbytek fronty popíšeme pouze krátce.

Na severní frontě války, tedy v Luhanské oblasti, nevedly boje k žádným velkým změnám v průběhu linie. Ukrajinská obrana je tu relativně „etablovaná“ a ruským silám se ji nepodařilo ani překvapit, ani zásadně oslabit.

Nejtěžší boje se odehrávaly v Doněcké oblasti. Rusové se například neúspěšně pokusili postoupit u Bilohorivky. Střety pokračovaly i v místě, které bylo pokládáno za pravděpodobné hlavní dějiště další velké bitvy, totiž u města Časiv Jar za Bachmutem. Situace se ovšem změnila.

Ruské síly zaznamenaly úspěch v jižnějších oblastech a fronta kolem Časiv Jaru se v posledních dnech zdála být pro ruské velení poněkud méně důležitá. To může být samozřejmě klamný dojem, ruští generálové mohou například připravovat další síly pro útok v oblasti a situace se může rychle změnit.

V uplynulém týdnu ovšem kolem Časiv Jaru pokračovalo především bombardování s pomocí klouzavých pum a ostřelování města. Pozemní útoky nebyly tak intenzivní jako jižněji. Rusové zřejmě stále neovládají ani jedinou čtvrť města, která leží před velkým kanálem vedoucím v podstatě celou oblastí od severu k jihu. Kanál přitom představuje zjevně nejlepší a nejvhodnější místo pro obranu.

Přesto zaznamenali určité úspěchy. Ruské síly si vytvořily pozici v místě, kde je kanál veden pod zemí jižně od města. Jde o zalesněnou oblast, která je tak vhodná pro běžnou ruskou taktiku „infiltrace“, tedy útoky malými oddíly pěchoty. A vhodné místo pro zahájení obchvatu města z jižní strany – což je další na Ukrajině běžně používaná taktika pro útoky na sídla, která protivník opevnil.

Ruské síly ale nezahájily ani v této oblasti skutečně intenzivní útok, i když drobné boje tu probíhají a malé ruské oddíly už za kanál čas od času pronikají (zatím za ním ale nedokázaly vybudovat trvalou pozici). Spíše se tedy zatím dá mluvit o přípravě k útoku na město.

Těžiště bojů leží v posledních dnech zejména v Doněcké oblasti, především severozápadně od nedávno dobyté Avdijivky. Jak jsme uváděli v minulém textu, ruské jednotky tady dokázaly využít chyby obrany a obecně ukrajinského nedostatku mužů i materiálu a během několika dnů postoupit o několik kilometrů směrem na západ, konkrétně v oblasti kolem vesnice Očeretyne.

Vesnice má z vojenského pohledu poměrně výhodnou polohu. V této poměrně rovinaté oblasti Ukrajiny se nachází větší počet říček a řek, které se sice dají snadno přebrodit, přesto komplikují dopravu a zásobování. Navíc se na nich nachází i větší počet obvykle malých vodních nádrží, které je těžké překročit.

Nad nížinou se nachází nevýrazný hřebínek, který se táhne od Avdijivky k Očeretyne a dále na západ. Po této vyvýšenině vede železniční trať, protože stavba tu je nejjednodušší, jelikož tam není třeba stavět tolik mostů.

Přes Očeretyne je tedy vlastně postup na západ nejjednodušší. Obec tak měla být klíčovou součástí ukrajinské obrany. Byla tedy dobře opevněna, ale ze stále nejasných důvodů, snad kvůli chybě při střídání jednotek, nebylo opevnění dostatečně obsazeno. Rusové proto dokonce mohli jeden ze zákopů používat jako krytý přístup až ke vstupu do vesnice.

Očeretyne leží v delším výběžku Ruskem kontrolovaných území severozápadně od Avdijivky.

Vzhledem k důležitosti obce tak není překvapivé, že ruské velení se během uplynulého týdne soustředilo na snahu rozšířit svůj nenadálý průnik do ukrajinské obrany. Rusové především obsadili několik vesnic v okolí Očeretyne, takže si zabezpečili boky.

Nově okupována je tak například vesnička Solovjove jižně od Očeretyne či východně ležící Keramik. Ten byl obsazen jiným útokem, ale až poté, co se situace obránců stala kvůli pádu Očeretyne neudržitelnou. Od té doby ruské síly v této oblasti postoupily ještě směrem do vesnice Archandělske. Vše nasvědčuje tomu, že ukrajinské jednotky tuto linii už vidí jako neudržitelnou a stahují se severním směrem.

Západně od Očeretyne se ruské síly ještě k další vesnici, tedy Novooleksandrivce, nedostaly. Ovšem podle proukrajinské skupiny DeepState, která mapuje průběh konfliktu na základě zveřejněných videí, ruské síly během posledních dnů v této oblasti postoupily o několik kilometrů.

Ruský útok je zřejmě veden zhruba v oblasti, kde leží hranice odpovědnosti mezi dvěma ukrajinskými jednotkami (100. a 115. brigádou). Což dává vojenský smysl, protože koordinace napříč jednotkami je obecně náročnější. Obzvláště v situaci, kdy obrana je zjevně zaskočená a nemá mnoho času na reakci a uspořádání jednotek.

I když ukrajinské velení do oblasti povolalo další zálohy, zatím ruský postup zastavit nedokázalo. Nepochybně i proto, že Rusové požívají v současnosti výhody v celé řadě dílčích aspektů války: dělostřelectvu, letectvu i mužstvu.

Boje přitom neprobíhají ze zákopu do zákopu a jsou poměrně dynamické, byť jen v těsném okolí fronty. Ukrajinci na ruské údery nečekají, z dělostřelbou či bombami zasypávaných pozic se stahují, aby se vyhnuli ztrátám. Jakmile nejhorší pomine, znovu se do nich vrací, zatímco Rusové se snaží vyprázdněné zákopy rychle obsadit postupem ze svých postavení. Jde tedy o jakýsi „závod“, jak to jednoduše napsal vojenský analytik Tom Cooper.

Kyjev v posledních týdnech začal klást velký důraz na budování opevněných pozic v týlu, které předtím zanedbával. V současnosti tak v Doněcké oblasti vznikají dvě linie velkých opevnění, zatím ovšem nejsou patrně v takovém stavu připravenosti, aby se na tyto linie ukrajinské jednotky mohly stáhnout. Podle odhadu finského analytika Pasiho Paroninena není ani jedna ještě připravena pro boj.

Rychlý postup Rusů u Očeretyne znamená, že první z těchto plánovaných linií by mohla být velmi brzy na dosah ruských jednotek. Což by znamenalo, že se ji nepodaří dokončit a ukrajinskou armádu čeká v dohledné době ústup ještě dále severozápadním směrem.

Tomu ostatně nasvědčuje i průběh dalších bojů v oblasti. Ukrajinské jednotky opustily i vesnici Semenivka, která leží jižně od Očeretyne a v podstatě přímo západně od Avdijivky. Zřejmě šlo o stažení v situaci, kdy na další obranu nebyly síly či nedávala vojenský smysl, ale přesné informace nemáme.

V každém případě to znamená, že je vážně narušena obranná linie na říčce Durně a vodních nádržích na ní, o které jsme spekulovali (a nejen my) jako o možné nové linii u Avdijivky. Vzhledem k povaze terénu za ní se dá očekávat, že ukrajinské jednotky budou muset ještě ustoupit dále na západ, snad o nějakých deset kilometrů, kde se naskýtá další vhodné obranné postavení.

Byť pro Ukrajinu jednoznačně nejvážnější – a také nejpřekvapivější – je situace u Očeretyne a okolí, ruské jednotky zaznamenaly malé zisky i v dalších místech Doněcké a Záporožské oblasti. Mírně například postoupily u Pervomajského, kde jsou ovšem boje stále spíše poziční. Tempo ruského postupu není až tak nezvyklé.

Boje probíhají i na jižní frontě, například vesnice Robotyne se postupně mění v „zemi nikoho“, jak ruské útoky postupně degradují ukrajinské opevněné pozice v oblasti. Ale to je znovu obvyklá situace, kdy obránci bojují z připravené obrany a invazní síly postupují pouze za cenu vysokých ztrát. Situace obrany je tedy příznivější než kolem Avdijivky.

Boje pokračovaly i v Chersonské oblasti, kde ukrajinské jednotky stále drží předmostí kolem vesnice Krynky. Boje se rozběhly údajně i na ostrově Nestryha v deltě Dněpru. Ukrajinské velení oznámilo jeho osvobození, a i když jde z vojenského hlediska zřejmě o zcela bezvýznamné území, Rusové zareagovali ostřelováním a pravděpodobně i pokusem o výsadek na ostrově.

Pokračovaly také ruské údery proti ukrajinské infrastruktuře a cílům v týlu. Součástí byly znovu na první pohled zjevné válečné zločiny, jako je úder kazetovou municí do centra Oděsy.

Z vojenského hlediska ale představuje větší problém slabost ukrajinské protivzdušné obrany. Přibývá totiž videozáznamů z pohybu ruských dronů poměrně daleko v ukrajinském týlu, i kolem 100 kilometrů. Nerušený pohyb těchto strojů pak Rusům umožňuje cílit údery řízenými střelami i na důležité vojenské cíle, jako jsou letiště, kasárny nebo jiná shromaždiště vojsk.

Ukrajina má zjevný nedostatek řízených protivzdušných střel a dalších zařízení, a tak sahá i k provizorním řešením. Nad Oděsou tak proti ruskému bezpilotnímu letounu zasáhl cvičný vrtulový letoun Jak-52, tedy letoun typu starého půl století. Stroj zřejmě neměl žádnou výzbroj, a dron tak sestřelil ruční zbraní druhý člen posádky, který seděl na zadním sedadle.

Ukrajinská armáda – a také armády jiných států – bude ovšem muset najít nějaké systematické a dostatečně levné řešení problému s průzkumnými drony.

Kyjev pokračoval v používání nedávno dodaných střel ATACMS na cíle na Krymu a také útocích proti ruským ropným rafineriím.