Zprávy z bojiště: Fronta stojí, protože má kdo umírat

Rusko v posledním týdnu nadále pokračovalo v úderech na ukrajinskou energetickou síť. Aby se zvýšila šance na proniknutí protivzdušnou obranou, střely a kamikadze drony bývají odpalovány ve větších vlnách.

Během té poslední bylo odpáleno 71 střel s plochou dráhou letu, šlo tedy o druhý největší z podzimních útoků. Ukrajinská obrana zasáhla údajně 51 z přilétajících střel, což je zhruba 80procentní úspěšnost. Není to ovšem bohužel zdaleka dostačující výsledek.

Škody způsobené ukrajinské energetice se stále prohlubují. Rusko nadále útočí nejčastěji na rozvody vysokého napětí, které jsou klíčovými uzly také energetické soustavy, a přitom nejsou příliš odolné.

Ruští plánovači také opakovaně napadají stejné cíle, a to s rozestupy několika týdnů. Zařízení se tak stávají opakovaně cílem útoků těsně poté, co jsou předchozí škody úplně či z velké části odstraněny.

Je zjevné, že Ukrajina stále nemá k dispozici dostatečně výkonnou protivzdušnou obranu. Rusku jeho strategie nadále nese plody, a ukrajinská energetika má tedy velmi pravděpodobně to nejhorší ještě před sebou – a obyvatelé Ukrajiny také.

Dnešní aktualizace dění na frontách bude relativně krátká. Změny jsou malé, v řadě oblastí podle dostupných informací nulové. Ovšem stejně jako třeba během ruské ofenzivy v létě letošního roku, i malé změny v průběhu fronty jsou leckdy vykoupeny vysokými ztrátami na životech. Válka je v tuto chvíli čistě „opotřebovávací“ – obě strany se snaží protivníka vyčerpat.

Jak jsme už mnohokrát uváděli, využívají přitom těch předností, které mají. Rusko po mobilizaci nemá tak akutní nedostatek mužstva. V poslední době také ve větší míře spoléhá na kamikadze drony.

Naopak už se nemůže opírat o jasnou dělostřeleckou převahu. Ruští dělostřelci si také v poslední době na sociálních stýskají nad nedostatkem střeliva. V minulosti se hodně mluvilo o problémech se zásobováním na chersonské frontě, ale zdá se, že nedostatek munice pro děla nebyl zdaleka omezen pouze na jednotky, které bylo nutné zásobovat přes řeku Dněpr.

Někteří analytici (M. Koffmann v tomto podcastu) si proto myslí, že role HIMARS a dalších typů západních raketometů ve „vyhladovění“ chersonské fronty nebyla tak zásadní, jak se může na první pohled zdát. A že jde spíše o obraz obecného stavu ruského zásobování, které prostě nedokázalo pokrýt spotřebu tak dlouhé fronty.

Ovšem ústup z Chersonu oblast bojů výrazně zmenšil a zkrátil frontu o více než 200 kilometrů. Po přesunu významné části sil obou stran od Chersonu, kde žádné velké střety v tuto chvíli neprobíhají, tak na zbylých částech bojiště přibylo jak vojáků, tak techniky.

Přitom je nutné poznamenat, že s výjimkou prvotního ruského přepadení Ukrajiny se úspěšné ofenzivy podařilo provést pouze tam a tehdy, kde měl protivník jednoduše příliš málo sil. Ukrajina prorazila u Charkova, protože ruské síly neměly dost mužů – a to ani na frontě, ani v záloze.

Například v Chersonu došlo v září k ukrajinskému průlomu s pomocí silného obrněného uskupení, ale ten byl po nějakých 30 kilometrech zastaven. Ruské síly se dokázaly z velké části úspěšně stáhnout (ústup mohl být alespoň zčásti předem naplánovaný a připravený) a měly dostatek záloh.

Jinak řečeno, nabízí se závěr, že v současné situaci jedna či druhá strana snadno nedosáhne větších územních zisků. A to nejspíše až do chvíle, než se podaří jedné druhou alespoň částečně „vyčerpat“ – tedy dokud na jedné či druhé straně nebude zabito či zraněno dost mužů a zničeno dost techniky, aby vznikly vhodné podmínky pro úspěšný útok.

Svou roli také nepochybně hraje v tuto chvíli nepříznivé počasí. Teploty se pohybují v průměru stále nad nulou, zem tedy nemrzne. Zároveň se ovšem vlhkost odpařuje jen pomalu a svrchní vrstva půdy je nasáklá. To komplikuje pohyb těžké techniky a velmi znepříjemňuje i podmínky v zákopech.

Ke znatelným posunům fronty nedošlo ani v místech nejintenzivnějších bojů – ani v Luhanské, ani v Doněcké oblasti. Stále přitom platí, že na severu, tedy v úseku zhruba od Svatoveho ke Kreminně, vyvíjí větší iniciativu ukrajinská armáda. Snaží se postupně tlačit ruské jednotky více na východ z jejich výhodného postavení na vyvýšeninách mezi oběma zmíněnými městy.

V Doněcku je situace opačná. Nejtěžší boje z celé fronty přitom probíhají v okolí Bachmutu, kde mají frontu na starost vagnerovci.

Byť jsme v posledním díle psali o jistém zklidnění situace kolem Bachmutu, od zveřejnění textu boje nabraly znovu na intenzitě. Verbování mezi vězni a obecně ruskou populací je zřejmě natolik úspěšné, že umožňuje vagnerovcům v tlaku na Bachmut stále pokračovat, byť třeba s občasnými přestávkami.

Z oblasti se v posledních dnech objevují děsivé záběry, které naznačují nezvyklou míru vyčerpání a apatie mezi ruskými vojáky (na jednom prakticky nereagují na munici shozenou z dronu, byť dopadne přímo na jejich pozici). Těžko soudit, zda jde skutečně o objektivní obraz stavu alespoň části ruských jednotek, nebo vhodně zvolený propagandistický záběr pořízený za výjimečných okolností.

Ze záběrů bojiště s řadou mrtvých těl i zveřejňovaných svědectví vojáků z obou stran je ovšem zjevné, že boje v této oblasti jsou spojeny s vysokými ztrátami. „Opotřebení“ tu tedy probíhá, zatím ovšem bez zjevného vlivu na linii fronty.

Ruské jednotky v posledních několika dnech, třeba 24. listopadu, sice mírně postoupily v oblasti jižně od Bachmutu, ale to není poprvé. K podobnému vývoji došlo od října několikrát a vždy pak následoval ukrajinský protiútok, který ruské jednotky zatlačil zpět, zhruba do původního postavení. Jen proto, aby se celý cyklus znovu opakoval.

Boje probíhají i kolem Avdijivky, Pavlivky či Marinky, kde ruské jednotky hlásí zatím ne úplně 100procentně doložený postup zhruba o kilometr. Jen další doklad, že v tomto ohledu se vracíme do jara a léta, kdy se fronta měnila jen minimálně.

Na všech zmíněných místech fronty se zdá být na ukrajinské straně dostatek záloh, takže zhroucení obrany patrně nehrozí.

Západnější části fronty jsou v posledních dnech nejklidnější. Do Záporoží se údajně přesunují, či přesunuly nové oddíly obou stran, fronta sama je však relativně klidná. Ovšem otevřený terén s malým počtem úkrytů před dělostřelectvem snahám o útok v této oblasti příliš nesvědčí, zvláště když pohyb mimo cesty bude v současné době na mnoha místech obtížný, ba téměř nemožný.

Ofenziva jedné či druhé strany v této oblasti by protivníka nejspíše donutila nasadit všechny možné zálohy, a úspěch by tedy byl velmi nejistý. Například Rusko by velmi pravděpodobně udělalo vše možné, aby zabránilo ukrajinským silám přetnout po poškození mostu na Krym jediný spolehlivý zásobovací koridor ke Chersonu a na Krym.

U Chersonu postupně roste intenzita ostřelování na linii dotyku obou vojsk. Ukrajinské dělostřelectvo útočí na cíle, které předtím ležely mimo jeho dosah. Ruská děla v posledních dnech několikrát napadla Cherson a také pozice ukrajinských jednotek v okolí. Nic ovšem zatím nenasvědčuje tomu, že by se jedna či druhá strana chystala k velké operaci přes řeku – a ani to nedává velký smysl, protože by byla snad ještě riskantnější než výše zmíněný útok v Záporoží.

Ukrajinské jednotky snad provádí operace na Kinburnském poloostrově (psali jsme o něm podrobněji minulý týden). Jejich rozsah se zdá být ovšem spíše malý a minimálně zčásti jde o propagandu.

Některé záběry z této „obojživelné operace“ byly patrně pořízeny mnohem výše po Dněpru, zhruba 300 kilometrů vzdušnou čarou od Kinburského poloostrova. Jen to dokládá, že byť filmové a fotografické dokumentace z této války je nepřeberné množství, málokdy se bez ověřování lze spolehnout na to, že by přesně zachycovala skutečnost.