Zprávy z bojiště: Smrti na frontě nikdy nebylo více

Netypicky začněme tentokrát Zprávy z bojiště u jedné symbolické události na politické scéně. Když ve čtvrtek 30. listopadu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ve svém denním vzkazu národu hovořil o průběhu války, poměrně dlouze se zastavil u jednoho bodu: stavby nových obranných linií, nových opevnění v těch částech fronty, kde je ruský tlak nejsilnější.

I když není jasné, jak velký efekt budou mít Zelenského prohlášení přímo na frontě, jeho vyjádření dobře vystihuje situaci na frontě v posledních týdnech: Rusko ve stále větší míře přebírá iniciativu a útočí.

Hlavní ruská snaha se znovu napínala k obsazení Avdijivky v Doněcké oblasti, ale ruské jednotky se pokoušely postupovat i jinde. Jejich snaha však zatím vede pouze k velmi dílčím úspěchům – fronta se totiž prakticky nehýbe.

Letos v listopadu došlo k zatím nejmenší potvrzené změně v rozloze území získaného jednou či druhou stranou od začátku ruské invaze v roce 2022.

Přitom ztráty jsou zřejmě velmi vysoké. Podle tvrzení ukrajinského generálního štábu přesáhly ruské denní ztráty (tj. počty raněných a mrtvých) během listopadu celkem sedmkrát 1100 mužů. To znamená, že mezi 10 dny s největším počtem ruských ztrát je sedm dní z letošního listopadu – tedy měsíce, kdy se fronta pohnula nejméně od začátku války. Ruská armáda tedy nejspíše významně krvácí, ale stále má koho posílat do boje.

Na ukrajinské údaje nepochybně nelze zcela spoléhat. Dlouhodobě ovšem alespoň zhruba odpovídají ověřeným informacím z fronty – především o ztrátách techniky, které dobře dokládají záběry z místa. Mrtví a zranění se počítají jednoznačně hůře než zničené tanky či obrněná vozidla.

Nyní ale přejděme k průběhu samotných bojů. Na severní frontě pokračovaly v uplynulém týdnu ruské snahy o útok na řadě míst. Jak je ale jasné z úvodu, potvrzené změny byly minimální.

Zajímavý byl vývoj u Bachmutu, kde se ruské síly v posledních týdnech snaží neustále útočit. Ruské tanky a obrněná vozidla provedly severně od města úspěšný útok, který vedl k obsazení vesničky Chromove. Ukrajinské jednotky ustoupily. Ale protože ustoupily do relativně výhodných obranných pozic na vyvýšeném terénu, další větší ruské úspěchy v této oblasti jsou spíše nepravděpodobné.

Úspěch ruských jednotek ale ukázal několik skutečností: za prvé není úplně typické, aby ukrajinské jednotky přenechaly pozice nepříteli bez dalších protiútoků. Zřejmě nemají v této oblasti mužů ani techniky nazbyt – nebo se skutečně rozhodly primárně soustředit na obranu a šetřit své „zdroje“.

Za druhé i tento útok ukázal, jak předčasná jsou prohlášení o konci role těžké techniky. Tanky a další obrněná vozidla mají nové protivníky v podobě různých dronů, ale stále jde o účinné zbraně – pokud působí v místech, kde protivník nemá dostatek protitankových zbraní, nebo jsou dobře chráněné.

Chráněné mohou být terénem, novými typy kamufláže (třeba i „teplotní“ proti zbraním naváděným na teplo motoru) nebo například na trupu namontovanými rušičkami, které dokážou přerušit signál dronů, jež na vozidlo útočí v poslední fázi zteče.

Rusové během uplynulého týdne pokračovali v pozemních útocích v okolí Avdijivky. Silné boje probíhaly severozápadně od města v místech, kde ruské síly v říjnu zahájily svou ofenzivu na poměry této války mohutných mechanizovaných kolon. Úder tehdy měl město v podstatě odříznout od ostatních ukrajinských pozic a obránce buď obklíčit, nebo donutit k ústupu.

Ruský postup byl minimální, okupanti ovšem dosáhli malých zisků u vesničky Stepove, byť zbytky obce jsou stále pod ukrajinskou kontrolou. Stejně jako avdijivská koksovna o něco jižněji, kterou se Rusové neúspěšně pokoušejí dobýt již několik týdnů.

Ruské jednotky v prvních prosincových dnech zřejmě poprvé dokázaly déle než 24 hodin udržet nějaké pozice západně od železničního náspu, který tvořil linii fronty v této oblasti v několika předchozích týdnech.

Postoupily sice jen o několik set metrů do již poničených pozic, které není jednoduché udržet. Není ovšem jisté, zda ukrajinské jednotky v oblasti mají síly na to, aby je vrhly zpět – a zda vůbec bude ukrajinské velení protiútok v oblasti považovat za rozumný krok.

Přelom podzimu a zimy na frontě.

Ruské jednotky v posledních týdnech také podnikají přímé útoky směrem na město v jižní části bojiště. Postoupily do průmyslové zóny jižně od města, ale zatím asi nelze odpovědně říci, zda se v jejích ruinách mohou trvale udržet. Některé proruské kanály na Telegramu tvrdí, že ruští vojáci začínají pronikat do okrajových částí obytné čtvrti Avdijivky; zatím autor textu ovšem neviděl jasné důkazy, které by tyto zprávy potvrzovaly.

Připomeňme, že současná ofenziva na Avdijivku začala jako pokus o obklíčení města. Ruské síly postoupily na severu od jejího začátku zhruba o dva kilometry, čím se ukrajinský zásobovací koridor zúžil na přibližně 7 km.

Ale protože tato snaha neuspěla, ruské síly přehodnotily svou taktiku. Útoky mechanizovaných uskupení vystřídal neustálý tlak malých útočných skupin přímo proti ukrajinským pozicím. To je pomalé řešení, které vede k velkým ztrátám, ale může obránce postupně vyčerpat. Postupně je připravuje o muže, munici a také jednotlivé opěrné body, které ničí dělostřelectvo, letectvo i přímé útoky.

Krajina kolem Avdijivky tak připomíná scény, které známe z Bachmutu: stromy v oblasti jsou nejen bez listí, ale také bez větví, prakticky všechny zlomené ve výšce několika metrů, a mezi nimi leží neznámý, ale rozhodně vysoký počet mrtvých těl. Popis bohužel nepřehání.

Extrémně krvavý taktický přístup připomíná velmi neúspěšné útoky směrem na Vuhledar z ledna 2023, které prošly podobným vývojem. S tím rozdílem, že u Avdijivky je situace pro ukrajinské obránce přece jen méně příznivá, protože město je už prakticky ze tří stran tísněno Rusy.

Jak jsme uváděli, k přerušení zásobování invazním silám stačí postoupit o několik málo kilometrů. A tak je navzdory značným ruským ztrátám, které i podle nezávislých údajů dosahují řádově tisíců mrtvých, jen nepravděpodobné, že by Kreml v příštích týdnech upustil od pokusů o dobytí Avdijivky.

Město má pro Kreml zřejmě značnou strategickou a politickou hodnotu. Jde o ukrajinský výběžek do ruské linie, který komplikuje ruské pokusy o obsazení zbytku Doněcké oblasti. Navíc umožňuje ostřelování Doněcku i z relativně lehkých zbraní.

A právě Doněck je nejen politickým, ale i logistickým centrem ruské armády v této oblasti. Což by mohl být i další důvod, proč útočit právě tady: nikde jinde nejsou ruské zásobovací linie tak krátké a ruské jednotky nemají tak dobrou možnost skrýt se před nástupem do útoku v nepřehledném městském terénu.

Z Doněcké oblasti přišla na konci minulého týdne ještě další symbolická zpráva: ruské zdroje v pátek 1. prosince oznámily, že invazní jednotky vyvěsily v západní části Mariinky ruskou vlajku. Podobně jako Avdijivka je i Marijinka frontovým městem od roku 2014.

Po ruské invazi z 22. února se ukrajinským silám v této oblasti podařilo dokonce mírně postoupit a část obce osvobodit. Od té doby probíhají boje v ruinách města prakticky nepřetržitě. Ruská strana postupně získala mírnou převahu a zřejmě dokázala ukrajinské jednotky z města úplně, nebo alespoň téměř úplně vytlačit. Obec je však zcela zničena a ruské síly i v případě obsazení nezískají nic jiného než pole trosek.

Krátce se zastavme i u dalších aspektů konfliktu. Ve vzdušné válce stále nedošlo na zahájení tak obávané ruské kampaně proti ukrajinské energetice a dalším cílům v týlu. Velký útok dronů z posledního listopadového týdne se zpětně čím dál více jeví jako ruská snaha zdůraznit smutné výročí ukrajinského Holodomoru (na Ukrajině se oficiálně připomíná 26. listopadu).

Ukrajinská rozvědka v posledním týdnu zřejmě provedla sabotáž na Bajkalsko-amurské magistrále, tedy hlavní železniční spojnici s Čínou, která je čím dál důležitějším ruským obchodním partnerem. Ale i když šlo o útok velmi dramatický, rozsah škod zatím není jasný. Protože ale Rusko do značné míry ve válečné výrobě spoléhá na vlastní zdroje, dopad by měl být cítit spíše v jiných částech ekonomiky.

Analýzu dění v jižní části fronty jsme publikovali zvlášť v tomto článku.