Na ukrajinském bojišti vynucují bomby taktiku, která vede ke střetům tváří v tvář

Popis fronty jako vždy začneme od severu, tedy v Charkovské oblasti. Zde se ruský útok ze začátku května prakticky zcela zastavil. Boje se čím dál více podobají „zákopové válce“, jakou známe z jiných úseků fronty.

Podle pozorovatelů se teď nejintenzivnější boje vedou ve městě Vovčansk. Jako obvykle se soustředí především kolem nejvyšších a nejpevnějších budov, často průmyslových objektů, které poskytují nejlepší rozhled a také nejlépe odolávají bombardování.

Ve Vovčansku je jednou z takových oblastí bývalý strojírenský komplex, který leží prakticky uprostřed města na severním břehu řeky Vovča.

Podle informací proukrajinské platformy DeepState a dalších zdrojů továrnu obsadilo možná několik set ruských vojáků. Ale už na začátku června se Ukrajincům podařilo závod částečně obklíčit a odříznout.

Ukrajinci v této části Vovčansku údajně příliš nenasazují pěchotu, spokojují se s bombardováním komplexu i zásobovacích (a také případných ústupových) cest, takže ruští vojáci pořád továrnu drží ve svých rukou. Jejich situace má být ovšem těžká a několik desítek se jich už mělo vzdát.

Pro Rusy jde vlastně o poměrně výhodnou pozici, protože jim umožňuje dobrý výhled na řeku a dva (nyní zničené) mosty ve městě. Severní část Vovčansku na pravém břehu řeky Vovča je tak fakticky sporné území, které ukrajinské síly zasahují dělostřeleckými a dronovými útoky. Podle ukrajinských komentátorů ovšem nakonec bude muset posádka buď kapitulovat, nebo se pokusit o ústup pod ukrajinskou palbou.

Ruské zdroje o stovkách obklíčených nemluví, ale obecně se shodují, že situace ve městě je skutečně vážná, podmínky příšerné a úspěchů pomálu.

Také mluví o tom, že ukrajinské letectvo v oblasti pravidelně nasazuje naváděné letecké klouzavé pumy. Má se jednat především o francouzské pumy Hammer, kterých Ukrajina dostává zhruba 50 měsíčně.

Ruské síly se tak poprvé ocitají v podobné situaci, s jakou ukrajinská armáda má už bohaté a velmi neblahé zkušenosti. Letecké bombardování, především pokud je dostatečně přesné, dokáže velmi dobře likvidovat i jinak velmi pevné pozice a v městských bojích je velkou výhodou.

Ukrajinci to vědí z Bachmutu, Avdijivky i dalších měst, kde těžké letecké pumy, schopné zničit většinu opěrných bodů, sehrály důležitou roli.

Důležité je především to, že charkovská fronta zůstává statická a neměnná. Ruské jednotky v oblasti zjevně nejsou dost silné, aby mohly postoupit dále přes zlepšenou ukrajinskou obranu. Zároveň tu však ukrajinské velení musí nasadit muže, kteří by mohli buď vyztužit obranu jinde, nebo (snad ještě spíše) mohli vystřídat unavené vojáky třeba v Doněcké oblasti.

I proto zároveň nelze předpokládat, že by se ruské síly z této oblasti v dohledné době stáhly. Rusové už budují za frontou, ale ještě na území Ukrajiny obranná postavení a kryty. Boje o Vovčansk a další pozice v oblasti tedy patrně neustanou, byť samozřejmě není možné předem říci, kolik zdrojů obě strany na tuto část fronty nasadí. A tedy ani říci, zda intenzita bojů bude klesat, či naopak.

Na „východní frontě“, tedy v Luhanské a Doněcké oblasti, probíhaly nejtěžší boje na několika místech, která jsou dlouhodobě předmětem ruského zájmu. Jde například o Časiv Jar a oblast kolem Avdijivky, které se dnes někdy říká „pokrovský úsek“ (podle města Pokrovsk, které leží asi 40 kilometrů na východ od Avdijivky).

V okolí Časiv Jaru se ruské síly stále snaží vybudovat si vhodnou pozici pro útok na dobře položené a opevněné město, navíc chráněné umělou překážkou v podobě velkého sladkovodního kanálu.

Rusové stále hledají možnosti, jak se k městu přiblížit ze severu i jihu, prozatím ovšem neuspěli. Největší úspěch tedy zaznamenali v posledních týdnech při útocích přímo na město, po kterých se jim podařilo ovládnout (či spíše „vyčistit“) malou část ležící před zmíněným kanálem. Protože jde ovšem o pozici, na kterou mají ukrajinské síly dobrý výhled, tento úspěch zatím neměl na vývoj situace žádný velký vliv. Ukrajinci stále drží výhodné obranné postavení.

Řada analytiků (a to nejen ruských či proruských) předpokládá, že neustálé ruské útoky s poměrně velkou pravděpodobností ukrajinskou obranu unaví a město by tedy mohlo v příštích měsících skončit okupované.

Ale jde jen o odhad, záležet bude na řadě okolností a faktorů, z nichž velká část je neznámá (třeba stav ruských sil nebo další vývoj dodávek pomoci Ukrajině). V každém případě nevedly ruské útoky v této oblasti za poslední měsíce ke zjevnému úspěchu.

Podobná je i situace na úseku kolem dnes již okupované Avdijivky. Centrem bojů je tu okolí vesnice Očeretyne, kde se Rusům už v dubnu podařilo rychle překonat první a nejdůkladněji připravenou ukrajinskou obrannou linii a postoupit o několik kilometrů za několik dní.

Situace tehdy vypadala pro ukrajinské síly opravdu vážně. Vesnice má z vojenského pohledu výhodnou polohu. V této rovinaté oblasti se nachází větší počet říček, řek a vodních nádrží, které komplikují dopravu a zásobování.

Nad nížinou se nachází nevýrazný hřebínek, který se táhne od Avdijivky k Očeretyne a dále na západ. Po této vyvýšenině vede železniční trať. Přes Očeretyne je tedy vlastně postup na západ nejjednodušší, a pro ruskou armádu byl tak dubnový úspěch o to cennější.

Ruské síly hned rozvinuly útok do několika směrů způsobem, kterému se říká v ruské terminologii „květ“. Ukrajinská armáda do oblasti nasadila tehdy dostupné zálohy, kterým se postup Rusů podařilo velmi výrazně zpomalit, na řadě míst i zcela zastavit. Nebylo to ovšem zadarmo, jak můžete vidět na následujícím grafu.

Zachycuje doložené ztráty techniky v této části fronty od října 2023, kdy ruské síly zahájily velký útok na Avdijivku. Je z něj patrné, že – minimálně co se týče ztracených tanků, obrněných vozidel a další techniky – přicházejí ukrajinské síly od pádu opevnění v Avdijivce soustavně o větší počet strojů než dříve.

Druhý graf, na který si můžete překliknout, pak zachycuje ruské ztráty ve stejném sektoru – a i na něm je vidět, jak vysokou cenu Rusové platili za útoky do připravené obrany.

Silné opevnění má v této válce zcela zásadní význam. Dělostřelectvo, drony i letecké pumy představují prakticky neustálé nebezpečí. Pohyb v otevřeném terénu je extrémně nebezpečný – ale zároveň nevyhnutelný.

Jen málokterá, byť třeba dobře připravená pozice totiž dokáže odolat všem typům munice, kterou obě strany, a hlavně ta ruská, mají k dispozici. Když se palba stane opravdu intenzivní nebo například hrozí intenzivní bombardování, ukrajinské jednotky opouští své polní zákopy a kryty a stahují se do druhé linie. Když nejhorší nebezpečí pomine, rychle se pak snaží na své pozice vrátit. Ve stejné chvíli k nim z druhé strany spěchají ruské oddíly.

V některých případech se tak může stát, že i v této „zákopové válce“ dojde ke střetnutí téměř tváří v tvář.

Dobře to ilustruje jeden příklad z minulého týdne, kdy se ukrajinské vozidlo pěchoty Bradley téměř čelně setkalo s ruským BTR-82AT.

Oba stroje po sobě střílí, přičemž posádka Bradley údajně čekala s palbou poměrně dlouho, protože věřila pancíři vozidla. Ruský stroj několikrát zasáhla, ale pak jeden ze tří úspěšných ruských zásahů vyřadil zaměřovač děla ukrajinského stroje. Velitel řidiči nařídil, aby do ruského vozidla narazil. To ovšem uhnulo z cesty a o chvíli později úplně zastavilo, podle všeho přece jen poškozené ukrajinskou palbou.

Zbytek ruské pěchoty pak podle nepotvrzených informací z BTR sestoupil, později muži padli v boji s přivolanými ukrajinskými posilami.

Bradley zamířil do opravárenského střediska s poměrně malým poškozením, záhy byl vrácen do provozu. O tři dny později ovšem vozidlo najelo na minu, bylo zničeno a posádka utrpěla několik zranění.

Tempo bojů v této části fronty je tedy stále vysoké. Neustálé ruské útoky, kterých bylo v posledních dnech až 40 denně, ukazují, že ruské velení se v tomto směru nevzdává.

Cílem je zřejmě postoupit k dálnici T0504, která je důležitou zásobovací tepnou i pro další oblasti ukrajinské fronty. Ruským silám zbývá stále ještě zhruba deset kilometrů, které ukrajinské síly nejspíše budou velmi houževnatě bránit. V tomto směru obě strany podle všeho nešetří úsilím, ale určit přesně, jak se bude situace vyvíjet, je zatím nemožné.

Stávajícím tempem by ruské síly k T0504 postupovaly několik měsíců. Otázkou je, zda na to budou mít dost „zdrojů“, případně zda je nebudou potřebovat i jinde. Nebo také, jak vlastně pokračuje výstavba dalších linií ukrajinského opevnění v této oblasti.

Boje probíhaly i v dalších částech Doněcké oblasti. Například u vesnice Marjinka, kterou ruské síly dobyly v loňském roce, došlo k jednomu z občasných velkých mechanizovaných útoků s řádově několika desítkami vozidel. Velká část jich údajně byla zničena a linie fronty se protentokrát nijak výrazně nezměnila.

Ruské letectvo bylo také aktivní v oblasti kolem obce Staromajorske, tedy na jedné z os loňské neúspěšné ukrajinské letní ofenzivy. Zdá se, že tady se Rusové chystají k dalším útokům.

Tlak na jižní frontě má ovšem podle některých názorů především umožnit postup směrem na Vuhledar, který je cílem marných ruských ofenziv prakticky od začátku války.

Situace se nijak zásadně nezměnila ani na chersonském úseku bojiště. Jednou z mála zpráv je, že na této části fronty už nepůsobí známá „Maďarova“ dronová skupina. Ta byla převelena k Charkovu a od té doby znatelně ubylo videodokumentace z jižní fronty. Informací je tak ještě méně než obvykle.

Obě strany pokračovaly v úderech na cíle v týlu. Ruské útoky mířily na energetickou infrastrukturu i průmyslové závody. I bez nich ovšem země nadále má velké obtíže se zásobováním elektřinou; ta je většině odběratelů k dispozici pouze po část dne.

Ukrajinské síly se dál snaží pokračovat v útocích na ruský průmysl zpracování ropy a sklady paliv – a také v tlaku na Krym.

Podle oficiálních statistik Kyjeva zasáhly v posledním měsíci a půl na poloostrově (mimo jiné) celkem 15 ruských protivzdušných systémů. Což pochopitelně má zjednodušit další údery, a nakonec tedy donutit většinu ruských sil, aby se z poloostrova do velké míry stáhly.

Ruské letectvo na ukrajinskou kampaň údajně reaguje přesuny strojů mezi různými základnami, aby snížilo riziko ztrát. Na první pohled to naznačuje, že ruská protivzdušná obrana souboj prohrává, ale s hodnocením raději počkejme.