Zprávy z bojiště: Detailní rozbor, proč je ukrajinská ofenziva tak úspěšná

Posledních několik dní byla na ukrajinské frontě pozornost soustředěna téměř výhradně na ukrajinskou ofenzívu od města Balaklija východním směrem. Byť spolehlivých zpráv je stále nedostatek, zatím naznačují, že první ukrajinský úder se z velké části vyčerpal.

Během 11. září se ukrajinské jednotky zřejmě zaměřovaly na zajištění obsazeného území. To bude větší, než se původně odhadovalo. Zároveň se ovšem zdá, že velká část ruských jednotek, kterým hrozilo v důsledku ofenzívy obklíčení, se dokázala stáhnout – ovšem poté, co za sebou zřejmě zanechala nezanedbatelnou část své těžké techniky.

V oblasti probíhaly i další boje, ale o jejich průběhu nemáme žádné přesné informace. Stále tedy nemáme jasnou odpověď na otázku, zda a kde se ruským silám podařilo zaujmout nové obranné postavení a zda mají šanci ho udržet. Jako obvykle ovšem rekapitulujeme situaci na bojišti od severního konce na jižní.

Začneme na úseku severně od Kyjeva, kde se v posledních měsících obě strany střídají v obsazování a ostřelování vesnic v pásmu zhruba 10–15 kilometrů jižně od ukrajinsko-ruské hranice. V oblasti měly v posledních týdnech iniciativu spíše ruské síly, ale to je v tuto chvíli vlastně zcela lhostejné.

Jde o vedlejší bojiště, kde byla aktivita velmi nízká. Rusko toto předmostí zatím neopustilo a je velmi pravděpodobné, že ho bude chtít udržet, aby ukrajinské dělostřelectvo udrželo dále od ruského města Bělgorod. Jde o poměrně důležitý uzel pro zásobování jednotek na severní frontě.

Důležitější je vývoj v jižnější části charkovské fronty, mezi městy Čkalovske na severu a Balaklija na jihu, odkud ukrajinské síly zahájily 6. září svou veleúspěšnou ofenzívu. Nemá smyl příliš vyjmenovávat města, která ukrajinská armáda v posledních dnech obsadila. Pro hrubou představu stačí říci, že ukrajinské síly útok rozvinuly východním, severním i jižním směrem.

Útok na sever podpořily akce speciálních ukrajinských jednotek, které překročily řeku Severní Doněc severně od oblasti prvního ukrajinského útoku. To spolu s tlakem jednotek z hlavního směru stačilo k tomu, aby se ruské jednotky v této oblasti daly rychle na ústup v obavě z obklíčení. Řada informací již včera, tedy v sobotu 10. září, nasvědčovala tomu, že až na několik zapomenutých či odříznutých ruských jednotek byla oblast opuštěna úplně. Ukrajinské síly tedy před sebou mají zhruba 60–80 kilometrů de facto nebráněného území až na hranici s Ruskem.

Směrem na východ se ukrajinské jednotky zastavily v Kupjansku na řece Oskil. To je naprosto klíčová železniční a silniční křižovatka. Ruské jednotky před postupujícími Ukrajinci vyhodily do vzduchu most přes Oskil a stáhly se na východní (tedy levý) břeh. Není jasné, jaká je situace v tuto chvíli, zatím nemáme potvrzené informace o tom, že by se ukrajinské síly pokusily řeku překročit ve větším množství, a zatím tuto hranice tedy považujeme za „frontovou linii“. I přes to, že ruské síly v oblasti patrně nejsou příliš silné a není jasné, zda ji udrží.

Směrem na jih se ukrajinské síly zřejmě přesouvají v několika osách směrem k městu Izjum. V tomto logistickém a velitelském centru v blízkosti fronty se měl 11. září konat koncert ruského zpěváka Olega Gamzmanova s názvem „Rusko je tu navždy“, byl ovšem „odložen na neurčito“. V průběhu 10. září totiž zřejmě prakticky všechny ruské jednotky město opustily.

Nevíme, jak přesně ústup probíhal, zatím dostupné informace naznačují, že přes provizorní most na řece Oskil unikla z hrozícího obklíčení většina ruských sil v Izjumu. Nasvědčuje tomu například skutečnost, že z Izjumu máme celou řadu záběrů množství opuštěné ruské techniky. Nemáme ovšem žádné zprávy o tom, že by ve městě probíhaly nějaké boje, ani zprávy o větším počtu zajatců.

Po zhroucení ruské obrany u Balaklije a okolí se tedy zjevně ruské jednotky v celé oblasti rozhodly pro rychlý ústup. Dne 11. září pak opuštění celé oblasti potvrdilo i ruské ministerstvo obrany, když uvedlo, že jeho síly opouští celou Charkovskou oblast.

Ofenzíva tedy osvobodila během několika dní území o rozloze přes 8 tisíc kilometrů čtverečních (což je o něco více než je rozloha Plzeňského kraje), velká část ruských sil z hrozící pasti ovšem unikla. Bojeschopné tyto jednotky ovšem v příštích dnech budou maximálně částečně, protože přišly o řadu těžkých zbraní.

Území, které ukrajinské síly osvobodily mezi 6. a 11. zářím 2022:

V tuto chvíli tedy patrně obě armády od sebe z velké části odděluje řeka Oskil. Ta by mohla sloužit jako přirozená obranná linie. Je ovšem otázkou, zda ji ruské jednotky zvládnou udržet.

Jak jsme uváděli, jednotky, které unikly z Izjumu a dalších částí Charkovské oblasti, velmi pravděpodobně nebudou v dobrém stavu. Moskva do oblasti stahuje další posily (jedna jejich část komplikovala v posledních dnech dopravu v Moskvě), ale není jasné, kolik sil má v tuto chvíli v blízkosti fronty reálně k dispozici.

Pokud se nepodaří udržet frontu na Oskilu, ruské jednotky nejspíše vhodný terén k obraně najdou až o několik desítek kilometrů dále východním směrem. Možná třeba na linii Kreminna – Svatove – Nižnija Duvanka.

Otázka je ovšem stále otevřena. V posledních dvou dnech ukrajinské jednotky zaútočily v této oblasti také od jihu. Řeku Severskij Doněc překročily údajně na dvou místech v blízkosti města Lyman. Byť se již 10. září objevovaly z ukrajinské strany informace o obsazení Lymanu, dostupné informace naznačují, že tomu tak není. Město je patrně buď v ruských rukou, nebo se v něm stále bojuje.

Pokud by město v příštích dnech padlo, pozice ruských sil v této oblasti by byla zřejmě neudržitelná. Ukrajinské jednotky by nejspíše měly šanci pokračovat v ofenzívě hlouběji do Luhanské oblasti. A do míst, kde ruská armáda v minulosti nepřipravovala žádné obranné pozice, protože je považovala za bezpečné.

Především během 10. září, kdy byl jasný rozsah ukrajinského úspěchu, se vyrojila celá řada zpráv o zhroucení i dalších úseků ruské fronty. Ukrajinské jednotky například měly postoupit na předměstí Lysyčansku, u Doněcku obsadit mezinárodní letiště, které bylo v rukou Ruskem podporované „Doněcké republiky“ od roku 2015. Žádná z těchto zpráv se ovšem nepotvrdila.

Na většině dalších úseků se dál bojovalo podobně jako v předcházejících dnech či týdnech. Pokračovaly například další ruské útoky směrem na Bachmut. Jižně od tohoto města se vagnerovci zmocnili důležitého ukrajinského opěrného bodu u vesnice Kodema. Ruské síly také dobyly tzv. „Mraveniště“, tedy komplex zákopů a bunkrů u doněckého letiště, které bylo cílem ruského dělostřelectva už několika měsíců.

Na donbaské frontě tedy stále pokračují tvrdé boje, při kterých jsou značné ztráty na obou stranách. Vzhledem k celkové situaci na frontě je ovšem v tuto chvíli výhoda v podobných „opotřebovávacích“ bojích na ukrajinské straně. Ta má na své straně v tuto chvíli početní výhodu a dostatek mužů, aby podnikla útoky na dvou úsecích fronty. Jak ukázala ofenzíva u Kupjansku, Rusku naopak zjevně chybí rezervy.

Poněkud nejasná je situace na záporožském úseku. Především podle ruských zdrojů se tu u obce Vuhledar shromažďují ukrajinské jednotky k další ofenzívě. Informace není potvrzena, ale v ruské „vojenské blogosféře“ se objevují obavy, že útok v této oblasti by mohl být stejně úspěšný jako úder u Charkova. Uvidíme v příštích dnech: shromáždění sil u Charkova si sociální sítě všimly, ale ruské velení na něj zjevně nereagovalo (nebo nemělo jak).

Velmi těžké boje pokračovaly i na chersonském předmostí. Minimálně na mapě slavila o něco větší úspěchy ukrajinská strana, která mírně postoupila na několika místech. Minimálně v jednom případě proto, že jednotky odvedenců z „Doněcké lidové republiky“ už de facto neměly vůli pokračovat v boji.

Ukrajinská ofenzíva zde tedy stále neztratila dech, podrobněji se této oblasti budeme ovšem věnovat v příštích textech. Pokud tedy příští dny na jiných částech fronty nebudou stejně rušné jako těch několik posledních.