Zprávy z bojiště: Část ukrajinské obrany u Bachmutu se zhroutila jak domino

Začneme jako obvykle u stavu letecké války. Během posledních dní nedošlo k velkému úderu na ukrajinskou infrastrukturu.

V pondělí Rusko odpálilo nad Ukrajinu více než desítku dronů Šáhid-136, nenásledoval je ovšem útok jiným typem střel. Je možné, že stejně jako v předchozím případě šlo v podstatě o průzkum před skutečným útokem.

Větší událostí posledních dní je změna počasí: Na bojišti totiž začalo pršet. Nízké teploty skončily a pohyb po bojišti bude v příštích týdnech pro obě strany výrazně komplikovanější. Zatím to totiž nevypadá, že by mělo dojít k dalšímu výraznějšímu ochlazení, po kterém by půda mohla promrznout.

Ruská taktika čím dál více spoléhá na útoky převážně pěchotních jednotek, její útočné snahy to tedy nemusí úplně zastavit. Ale rozbahněný terén komplikuje zásobování a to v důsledku zpomalí tempo bojů.

Na bojišti došlo v několika oblastech fronty k relativně velkým posunům. Na nejsevernějším úseku v Luhanské oblasti, tedy kolem Dvorične, ruské jednotky zřejmě zcela obsadily několik obcí, například Grianikivku, a postoupily až k řece Oskil. Dokonce podle některých zdrojů provádějí průzkum přímo kolem řeky, jako by zkoumaly pevnost ukrajinských pozic za ní.

V dalších částech Luhanské oblasti se zřejmě vedly boje prakticky na místě. Linie fronty se nijak nepohnula. Tvrdé boje tak probíhaly kolem dálnice P-66 i kolem Kreminne, respektive v současné době už úplně zničené vesničky Dibrove západně od města.

Naopak poměrně výrazně se změnila situace u Bachmutu. Ruské jednotky v této oblasti zaznamenaly výrazný lokální úspěch a situace obránců se výrazně zhoršila.

Začal tím, že se invazním silám podařilo překonat obranu kolem obce Berchivka. Otevřely si tím nový směr útoku na východně ležící Jachidne. To padlo krátce poté, snad již následujícího dne. Tento vývoj donutil k ústupu z jejich pozic obránce kolem železniční stanice Stupki dále na východ, kterým hrozilo obklíčení.

Opěrná postavení ukrajinské armády v této oblasti tedy padala jako domino a ruské síly se dostávají do pozic, ze kterých mohou ostřelovat všechny přístupové cesty do samotného Bachmutu.

Ukrajinské velení se ruský postup pokusilo zdržet rychlým vypuštěním přehrady v této oblasti a následnou lokální záplavou, která zkomplikovala pohyb v oblasti. K podobným krokům se uchýlily už v minulosti obě strany, například ruské síly na chersonské frontě v září loňského roku. Pokud můžeme soudit, efekt bývá krátkodobý, ani v tomto případě nejspíše nepřinese zásadní změnu situace: ruské síly na severu pomalu, ale úspěšně postupují dál do boku bachmutských obránců.

Invazním jednotkám tak zbývají zhruba čtyři kilometry k silnici O0506. Ta byla přitom poslední stále ještě otevřenou a dobře přístupnou dopravní cestou do Bachmutu. Z ukrajinského hlediska také v oblasti nejsou příhodné obranné pozice, Berchivka a Jachidne byly pro defenzivu výrazně příhodnější.

Během víkendu se hodně spekulovalo o nějakém protiútoku ukrajinských obrněných jednotek na sever od Bachmutu. Měly vpadnout ruským jednotkám do boku od severozápadu a jednotky v Jachidnem a okolí téměř odříznout od zbytku ruských sil.

Na internetu se objevovala tato mapka, na které je vidět hluboký „zářez“ údajného ukrajinského protiútoku do ruských pozic severně od Jachidneho. Co zatím chybí, jsou nějaké další doklady (foto‑ či videodokumentace, které by šlo jednoznačně lokalizovat na dané místo) o tom, že tento nákres skutečně odpovídá realitě.

Těžké boje probíhaly v posledních dnech i v samotném Bachmutu a na jih od něj, kolem Ivanivského. Nedosáhly zřejmě žádného většího úspěchu, ale to možná ani nebylo cílem. Útoky pravděpodobně měly za cíl především udržet ukrajinské obránce na místě, aby nemohli posílit kritický severní sektor, a způsobit jim ztráty. Samozřejmě kdyby vedly k nějakému územnímu zisku, bylo by to pro Moskvu jedině dobře.

Situace kolem Bachmutu se pro ukrajinské jednotky jednoduše výrazně zhoršila. Pokud skutečně nedojde k nějakému velkému protiútoku, ruské sevření města bude pro ukrajinské síly těžko snesitelné. Všeobecně se očekává, že ukrajinské jednotky se z velké části z města už stáhly a ústup bude pokračovat. Roli určitě bude hrát i změna počasí, která sice zpomaluje ruský postup, ale zároveň by komplikovala případný vynucený ústup z města, při němž by ukrajinské síly asi musely používat i polní cesty.

Ruské útoky pokračovaly i na dalších místech fronty, znovu „starých známých“: u Avdijivky (z jihu i severu) či Marinky. Obě strany zaznamenaly nemalé ztráty, k významným změnám na frontě to nevedlo.

U Vuhledaru v posledních dnech chladné zimy došlo patrně k dalšímu útoku většího ruského mechanického uskupení, který znovu dokázaly stejně jako v předchozích případech zastavit miny a přesná palba dělostřelectva.

Od této události ruské útoky i podle ukrajinských zdrojů poněkud polevily. Město se ovšem údajně v posledních dnech stává terčem intenzivního ostřelování z těžkých zbraní, a dokonce i taktických raket.

Cílem by mohlo být poničit ho natolik, aby ukrajinští obránci neměli k dispozici výhodné pozorovatelny v místních panelových domech a dalších výškových budovách, ze kterých mohou dobře přehlédnout okolí, odhalovat ruské jednotky a řídit palbu dělostřelectva. Vuhledar je tedy zřejmě nadále pro ruské velení důležitým cílem a pokusy v tomto směru neustanou.

V Záporožské a Chersonské oblasti znovu neprobíhaly větší akce pozemních vojsk. Docházelo k ostřelování, včetně úderů systémy HIMARS, a také k menším taktickým střetům či útokům malých speciálních a dalších jednotek.