Zprávy z bojiště: Už je jasné, proč Ukrajinci ustoupili z centra Severodoněcku

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.

Jako obvykle náš pravidelný přehled bojiště zahájíme od nejsevernějšího bodu fronty.

V oblasti kolem Charkova stále probíhají boje menší intenzity. Ruské a proruské síly stále brání „nárazníkové pásmo“ na ukrajinském území. Ukrajinské jednotky se snaží toto území minimálně zmenšit, či zcela eliminovat.

Nezdá se, že by některá ze stran měla zjevnou a trvalou převahu. Situace je tu ovšem především pro útočící jednotky složitá. Když postoupí, jejich pozice se dostávají na dostřel dělostřelectva na ruském území a udržet je bývá obtížné. Ani jedna ze stran zřejmě tuto část fronty nepovažuje za klíčovou a neshromažďuje tu větší síly – nebo o tom alespoň nevíme.

Boje stále pokračují v oblasti izjumského předmostí na severním okraji donbaské fronty. Ruské jednotky v této oblasti jsou podle řady informací i z ruské strany velmi vyčerpané, přesto se opakovaně snaží o postup ve směru na jih do ukrajinské obrany. Obvykle jde spíše o malé útoky, které mají vylákat ukrajinské obránce a prozradit jejich pozici ruskému dělostřelectvu.

O něco východněji ruské jednotky jen pomalu a zřejmě poměrně obtížně usilují o úplné potlačení ukrajinského předmostní na „svém“, tedy východním břehu řeky Severní Doněc.

Kyjevské velení tam zjevně ještě i 6. června nějaké jednotky udržovalo, jejich pozice je ovšem dlouhodobě těžko udržitelná. Ukrajinské strana už řadu jednotek z této oblasti úspěšně stáhla přes řeku na pravý, západní břeh (alespoň tedy nejsou zprávy o opaku). Úkolem zbylých jednotek je spíše protivníka zdržet a donutit ho za postup zaplatit, než držet pozice za každou cenu.

Ruské jednotky se také v posledních dnech nepokusily na žádném místě této oblasti o překročení samotného Severního Donce. A to i přesto, že stav vody je nízký, což by podobným pokusům přálo.

Největším překvapením posledních dní je ovšem vývoj situace v Severodoněcku.

V předcházejícím textu jsme spekulovali nad tím, proč ukrajinské velení na pohled téměř bez boje vyklidilo střed města. Ovšem mezi všemi možnostmi jsme nezmínili to, co se nakonec stalo: že ukrajinské síly se po ústupu pokusí o protiútok.

Ale to je tak zhruba všechno, co dokážeme říci s jistotou. Nejprve si zrekapitulujme situaci: ukrajinské jednotky zhruba mezi 28. květnem a 1. červnem opustily prakticky celou obytnou část Severodoněcku. V té době držely výhradně pozice v chemickém závodě na západním okraji města – a autor těchto řádků zcela mylně odhadoval, že se z města zcela stáhnou. Což jsme považovali za překvapivé, protože ukrajinské velení podle dostupných informací přesouvalo do nejvzdálenějších částí donbaského výběžku další jednotky.

Místo toho ovšem přišel ve dnech 3. a 4. června ukrajinský protiútok, který zcela zjevně zatlačil ruské (a především „proruské“) jednotky zpět. Podle některých hlasů se mohlo zdát, že Ukrajina dobyla zpět velkou část města, to ovšem zřejmě není pravda. Rozsah ukrajinské protiofenzívy nakonec zřejmě není tak veliký, jak se mohlo zdát.

Pro ilustraci uveďme, že šéf Luhanské oblasti Sergij Gajdaj nejprve v neděli 5. června na Telegramu uvedl, že ukrajinské jednotky dobyly polovinu Severodoněcku. Ale v pondělí 6. června už se podle jeho slov situace pro ukrajinskou stranu „zhoršila“. Ta podle něj nadále drží území chemického závodu na západě města, ale z jeho slov se nezdá, že by kontrolovala větší část zbytku města.

V zájmu spravedlnosti dodejme, že některé části města nejspíše neovládá nikdo, protože jsou velmi intenzivně ostřelovány. Ruské dělostřelectvo má přitom na své straně jako obvykle kvantitativní převahu, ukrajinské má zase skvělý výhled z druhého břehu řeky Severní Doněc, který je v tomto místě zhruba o 100 metrů vyšší. Je z něj dobrý výhled na prakticky zcela plochý terén Severodoněcku, což by mělo umožnit dobré řízení palby a rychlou opravu nepřesností.

Terén by v tomto místě tedy mohl pomoci vyrovnat nerovnováhu mezi oběma stranami. Alespoň podle ukrajinských zdrojů ovšem kyjevské velení zakazuje palbu z těžkých zbraní na Severodoněck, a tak není jasné, jak velikou výhodu samotné dělostřelectvo ukrajinským jednotkám poskytuje.

Boje ve městě ovšem stojí řadu životů (pro)ruské i ukrajinské síly. Do boje v Severodoněcku byli podle potvrzených zpráv nasazeni zahraniční dobrovolníci z ukrajinské „Cizinecké legie“. Jedna z nasazených jednotek během 24 hodin bojů měla přijít o 9 z 24 mužů (3 mrtví, 6 raněných), a byla stažena z fronty, aby si odpočinula a doplnila stavy, uvedl jeden její člen pro reportéra Neila Hauera.

Další vývoj událostí v Severodoněcku je tedy těžko předvídatelný, s velkou pravděpodobný půjde o další velmi krvavou bitvu probíhající války. Ukrajina se města zřejmě v dohledné době nevzdá (necítí potřebu se stáhnout), a ani jedna strana se ho nejspíše nebude moci zmocnit bez těžkých bojů.

Změnit situaci by samozřejmě mohl vývoj na jiných částech fronty.

V první řadě ukrajinské straně stále alespoň teoreticky hrozí, že dojde k obklíčení donbaského výběžku a vynucenému ústupu či případně obklíčení sil, které se v něm nachází. Největším rizikem přitom v posledních týdnech představuje pro obránce vývoj v oblasti průlomu první ukrajinské obranné linie u města Popasna.

Na konci minulého týdne byla situace v tomto úseku poměrně stabilizovaná, byť rozhodně ne klidná. Během poslední dnů ovšem ruské jednotky dokázaly postoupit o několik kilometrů severním směrem od Popasne, konkrétně směrem na vesnici Mikolajivka.

V době přípravy článku nebylo jasné, jak situace dopadla. Statisticky řečeno, většina útoků končí neúspěchem. Často jsou také určeny pouze k tomu, aby postupují jednotky odkryly pozici nepřítele, které pak má vyhnat nebo zničit dělostřelectvo. Tento postup – především v případě nejsilnější donbaské obranné linie – nepřinášel ruským a proruským silám dlouho žádný úspěch. V tomto případě už však postupují proti obranným pozicím, které vznikly ve větším spěchu.

Ruský postup v oblasti Popasne je pomalý, často řádově ve stovkám metrů denně, ale zdá se, že se ještě nevyčerpal.

Ukrajinské velení tedy musí stále počítat s možností obklíčení sil u Severodoněcku, případně vytvořením menšího „kotle“ kolem města Zolote. To leží východně od Popasne, je silně opevněno, a tvoří zatím pevnou oporu ukrajinské obranné linie jižně od Severodoněcku. Jeho ztráta by byla pro ukrajinskou stranu velmi nepříznivá.

V jižnějších částech fronty byla po několik posledních dní situace znovu stabilní. Docházelo k ostřelování z obou stran a pokusům o útok, ovšem bez větších výsledků. Výrazně nepokročila ani ukrajinská ofenzíva v chersonské oblasti, která se rozběhla zhruba před 10 dny překročením řeky Inulec.

Ukrajinské jednotky za posledních několik dní nijak výrazně nepostoupily. Ale ani jejich protivníkům se nepodařilo ukrajinské předmostí za Inhulcem zlikvidovat. Ruské velení bylo ovšem přinuceno reagovat, a tak na místo putují ruské posily (třeba nově nasazené starší tanky T-62), které by jinak mohly být nasazeny například na Donbase.

Oprava: V článku jsme opravili nepřesný popisek u titulního snímku. Děkujeme čtenářům v diskusi za upozornění.