Zprávy z bojiště: Rusové u Avdijivky útočí přesnou zbraní, kterou doteď šetřili

Na Ukrajině se od posledního velkého ruského úderu proti kritické infrastruktuře podařilo obnovit dodávky elektřiny a dalších energií prakticky po celé zemi. Energetická soustava země je však oslabená a pracuje zhruba na poloviční výkon než před válkou.

Na celou Ukrajinu už také dorazilo jaro. S ním přichází i období „bezcestí“ a všudypřítomné bláto.

Na severní části fronty, v Luhanské oblasti, pokračovala ruská snaha o vytlačení ukrajinských jednotek za řeku Oskil. Ukrajinské úřady nařídily evakuaci zranitelných obyvatel z města Kupjansk, které se stalo terčem intenzivního ruského ostřelování.

Rusům se však zřejmě zatím nepodařilo úplně zničit ukrajinské předmostí kolem Dvorične, a tak zatím nemají vhodné podmínky pro zahájení útoku směrem na samotný Kupjansk. Hrozil by jim totiž ukrajinský protiútok do boku. Ruské snahy ovšem pokračují, tlak je neustálý a tímto tempem si nakonec invazní jednotky vhodné podmínky pro útok na Kupjansk nejspíše vytvoří.

Prohlédněte si snímky z evakuace Kupjansku a okolí. Oblast Ukrajinci osvobodili na podzim během charkovské protiofenzivy.

Těžké boje jako už tradičně v posledních měsících probíhají i kolem Kreminny, kde je soustředěná 76. gardová divize ruských výsadkových sil. Pokud se linie v těchto místech hnula, tak nejspíše pouze o stovky metrů, ať už jedním, či druhým směrem. Ukrajinské velení ovšem údajně muselo do oblasti vyslat posily, aby se podařilo ruský útok zvládnout.

V okolí Bachmutu je pro ukrajinské obránce situace stále nejobtížnější v severní části tohoto úseku. Tam invazní jednotky pomalu, ale vytrvale postupují po dálnici E40, která vede severozápadním směrem do Slavjansku.

V posledních dnech obsadily výšiny jižně od této dálnice a severně od vesnice Orichovo-Vasylivka (ta sama leží v údolí, takže jde o nevýhodnou obrannou pozici). Zřejmě útočí i na Minkivku, která leží o několik set metrů dále na západ. V tomto směru tedy ruské síly – údajně především žoldnéři z řad vagnerovců – patrně usilují o další prohloubení „bachmutské kapsy“.

Zároveň se ji pokoušejí i zmenšit a sevřít. Intenzivně se totiž bojuje kolem Bohdanivky. Tato vesnice leží v bezprostřední blízkosti silnice T0506, která je jednou z důležitých zásobovacích tras do Bachmutu. Ruské síly zřejmě v posledních dnech přerušily útoky přímou cestou k silnici, tedy směrem na Chromove, snad proto, že ukrajinské pozice v této oblasti byly příliš silné.

Kruté a krvavé boje také pokračují v samotném městě i na jih od něj, z těchto oblastí ovšem zatím nejsou hlášeny žádné větší změny. V samotném Bachmutu proto, že velkou část linie dotyku tvoří říčka Bachmutka, jejíž koryto je pod palbou těžké překročit. Na jihu se prozatím podařilo ukrajinským protiútokům situaci stabilizovat.

Obě strany v posledních dnech svorně tvrdí, že způsobily té druhé velmi vysoké ztráty. Jako obvykle je ovšem těžké se na podobné odhady spolehnout. Nepochybně ovšem platí, že ztráty jsou v tuto chvíli výrazně důležitější než to, kdo ovládá kterou vesnici či budovu.

Ruská „zimní ofenziva“ měla zřejmě za úkol obsadit především zbytek Donbasu, možná i Luhanské oblasti. Ukrajinská strana se patrně snaží vyčerpat ruské síly. A to do té míry, že dojde na pokus o osvobození dalších oblastí pod ruskou kontrolou, protože protivník nebude mít dostatečnou bojovou sílu, logistiku a morálku, aby se dokázal účinně bránit.

Vzhledem k tomu, že se Ukrajinci připravují na největší a nejsložitější ofenzivu, o jakou se kdy pokusili, je jejich potřeba Rusy předem vyčerpat o to naléhavější, jak poznamenává ve svém blogu historik Phillips O’Brien. Ukrajinci tedy nepotřebují, aby teď Moskva dosáhla vítězství, opevnila Bachmut a začala se připravovat na defenzivu.

Naopak, ukrajinským generálům zřejmě vyhovuje, aby Rusko pokračovalo ve svých útočných snahách, aby ruské jednotky nadále ztrácely mužstvo ve snaze dobýt nové území – mrtví a zranění obranu posílit nemohou. Čím více budou Rusové plýtvat svým potenciálem u Bachmutu, tím lehčí bude úkol Ukrajinců, až začne ofenziva, která je pro ně nepochybně mnohem důležitější než samotný Bachmut.

Mezi analytiky v současnosti panuje celkem shoda, že to je hlavní důvod, proč kyjevští generálové chtějí bitvu o Bachmut protahovat, i když jejich síly jsou ve výrazně nevýhodnější pozici než kdykoliv předtím v průběhu tohoto dlouhého střetu. Ne všichni komentátoři jsou ovšem samozřejmě přesvědčeni, že další obrana města je skutečně nejlepší řešení ukrajinského problému.

V Kyjevě je však zřejmě celkem jasno: „Nespěcháme, reorganizaci provedeme během následujících dvou měsíců. Vyčerpáme Rusy v Bachmutu a pak se zaměříme na jiné oblasti,“ řekl poradce prezidentské kanceláře Mychajlo Podoljak v rozhovoru, který zveřejnil italský list La Stampa. Nezapomněl zmínit, že podle přesvědčení Kyjeva Rusko soustředilo kolem Bachmutu většinu svých zkušených jednotek, včetně vagnerovců.

Podoljak při této příležitosti nezapomněl dodat, že Rusko údajně ztrácí v okolí Bachmutu pětkrát až sedmkrát více vojáků než Ukrajina (podobný poměr, 5 : 1, nedávno uváděly pro novináře i západní rozvědky na základě svých zdrojů a analýz, ovšem nespecifikovaných). Celkové ztráty invazní armády v této oblasti odhadl na 40 tisíc mrtvých a zraněných.

K tomu ještě poznamenejme, že podle velmi kusých dostupných indicií je v ruské armádě poměr mrtvých vůči raněným dosti vysoký, rozhodně vyšší než u západních armád s lepšími zdravotnickými standardy. Podle nejcitovanějších odhadů je poměr mrtvých vůči zraněným u invazních jednotek v této válce cca 1 : 3. Americká armáda při nasazení v Iráku dosáhla poměru cca 1 : 10.

Ukrajinská armáda tento údaj nezveřejňuje, amerických hodnot ovšem nepochybně nedosahuje. Bude blíže ruským, byť díky o něco lepší organizaci a také dodávkám speciálního zdravotnického materiálu ze Západu se předpokládá, že poměr bude přece jen o něco příznivější.

Rozdíl tedy není takový, aby vyrovnal rozdíl v počtu obyvatel mezi oběma zeměmi. Úbytek zkušených profesionálních vojáků v důsledku bojových ztrát je tak i pro Ukrajinu nepochybně podobný problém jako pro ruské síly.

Ruské velení dál pokračovalo ve snaze o obklíčení města Avdijivka a nasazuje v této oblasti v posledních dnech značné síly.

Ruské jednotky v posledních dnech zaznamenaly první úspěch na severním křídle „kleští“ kolem tohoto opevněného města. Obsadily vesnici Krasnohorivku, ukrajinské jednotky se teď zřejmě drží v pozicích kolem železniční tratě, která vede do Avdijivky necelé tři kilometry západně od Krasnohorivky.

Věčný pesimista a ruský nacionalista Igor Girkin k tomu poznamenal, že k podobnému postupu už jednou došlo a ukrajinský protiútok zase invazní jednotky zahnal zpět. Faktem ovšem je, že jde o první významnější ruský postup v těchto místech za celé měsíce.

V jižní části se podle dostupných informací průběh fronty nezměnil, ale útočníci tam slavili malé úspěchy už v posledních týdnech. V tuto chvíli tedy probíhají útoky v nových liniích, které ruské jednotky začínají postupně „opotřebovávat“.

Velkou pozornost upoutalo nasazení ruských naváděných leteckých klouzavých bomb KAB-1500S-E, tedy přesných zbraní s dosahem až několika desítek kilometrů, pokud jsou vypuštěné z větší výšky a rychlosti. Mají tunovou hlavici a cíl mohou zasáhnout s odchylkou sotva několika metrů.

Rusko těchto bomb nemá mnoho a v uplynulém roce je používalo střídmě. Buď tedy Moskva operaci u Avdijivky přisuzuje vysokou důležitost, nebo se jí podařilo rozjet výrobu těchto zbraní ve větším měřítku. Hlavně druhá varianta by pro ukrajinské jednotky nebyla dobrá zpráva.

Na zbytku fronty se situace změnila ještě méně. V Marjince, prakticky srovnané se zemí, se linie snad nehnula, a pokud, tak jen o málo. Ostatně v této oblasti už je minimum vhodných krytů a opěrných bodů, takže postup je obtížný.

U Vuhledaru ruské pokusy o útok nebyly tak intenzivní jako v předcházejících týdnech. Tady přirozeně otevřený terén invazním jednotkám přeje ještě méně a ruské vedení si možná konečně tuto skutečnost začíná připouštět. Nebo může jít samozřejmě pouze o dočasnou operační přestávku před zahájením dalšího kola útoků.