Zprávy z bojiště: Ukrajinci dál ničí ruskou flotilu. Tentokrát na suchu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Přehled začneme jako obvykle od severní části fronty. I když boje probíhaly na několika místech a v některých případech byly zřejmě poměrně úporné, fronta se znovu nikam nepohnula. Ruská armáda neměla dost sil na výrazný postup, ukrajinská se soustředila na severu na obranu.

Artem Lysohor, náčelník vojenské správy ukrajinské Luhanské oblasti, v úterý 12. září uvedl, že Rusové v oblasti neprovádějí rozsáhlé útoky, protože jim ukrajinské síly způsobily v posledním období značné ztráty.

To bude asi přehnané tvrzení, ale intenzita ruských útoků v oblasti rozhodně už není tak vysoká jako na konci léta. Což tedy neznamená, že by na frontě nepokračovalo letecké, tankové a dělostřelecké ostřelování, pozemních útoků však bylo méně.

Ruské síly například pokračovaly v útocích na ukrajinské pozice u Synkivky, tedy směrem na město Kupjansk. I ruské zdroje (alespoň ty důvěryhodnější) uvádí, že útoky pokračovaly po celý týden, nepřinesly údajně žádné významné změny na frontě. Ruské jednotky se podle nich zmocnily několika dalších opěrných bodů a Ukrajinci na tomto směru utrpěli těžké ztráty a byli nuceni nasadit v oblasti zálohy, které frontu stabilizovaly.

Podle alespoň některých ruských blogerů ukrajinské velení zpomalilo či zastavilo postup ruských jednotek nasazením záloh, údajně na úkor ukrajinských operací v oblasti Záporoží a Bachmutu.

Nezávislí analytici zatím nic takového ovšem nezaznamenali a nepotvrdily to ani ukrajinské zdroje. V tomto případě se tedy nabízí domněnka, že přání je otcem myšlenky. Právě oslabení jižní ofenzivy bylo zřejmě hlavní důvodem, proč ruské síly na severní frontě byly v posledních týdnech tak aktivní.

V Bachmutu nebyly zaznamenány žádné změny. Podle ukrajinského zdroje operovala skupina „Duch“ Samostatné prezidentské brigády hejtmana Bohdana Chmelnyckého v blízkosti památníku letectva (ul. Čajkovského 105). Velitel skupiny tvrdil, že ukrajinští vojáci pravidelně podnikali nájezdy do města, aby „zničili“ ruské síly.

Jižně od města Ukrajinci pravděpodobně koncem týdne dobyli vesnice Andrijivka a Kliščijivka. K osvobození obcí došlo poté, co ukrajinské síly zahájily v polovině května protiútoky v bachmutské ose. Samotná bitva o Kliščijivku trvala od července, přičemž části vesnice držely v různých chvílích obě strany, většinu času ovšem šlo o území nikoho.

Ostatně obě vesnice jsou prakticky beze zbytku srovnané se zemí, boje probíhají mezi troskami, které poskytují jen nedokonalý úkryt. V podobných případech hraje podle vojáků v poli velkou roli to, zda domy mívají sklepy, nebo ne, což ovlivňuje charakter bojů.

Od května Ukrajinci osvobodili v oblastech jižně od Bachmutu více než 50 kilometrů čtverečních a nyní se očekává, že budou pokračovat v útoku na východ. Navzdory těmto ziskům zůstává celkový operační obraz v okolí Bachmutu nezměněn – jinak řečeno, ukrajinské síly nejsou v pozici, že by rozhodně prolomily ruskou obranu. Ruská armáda má celou řadu obranných pozic v oblastech východně od současné linie fronty.

Důležité na celé operaci je z pohledu průběhu války spíše to, kolik ruské síly stojí. Aby udrželo pozice u Bachmutu, převelelo ruské velení do oblasti výsadkové jednotky, které fronty po ukrajinských úspěších v květnu a červnu stabilizovaly. Ale jednotky, které jsou u Bachmutu, nemohou být v Záporoží či třeba na severní frontě, kde se Rusové pokoušeli v posledních týdnech útočit.

Navíc mají ztráty a po nasazení u Bachmutu tedy budou potřebovat nějakou dobu na doplnění stavů. Vlastně se v opačném gardu opakuje situace z původní bitvy o Bachmut na jaře: Tehdy ukrajinští generálové (dost možná kvůli politickému tlaku) poslali do boje o město zkušené jednotky, které se pak nemohly účastnit útoku na jižní frontě. Podle některých analytiků právě nasazení méně zkušených, nově vycvičených jednotek přispělo k tomu, že ukrajinská ofenziva se nerozběhla příliš úspěšně.

Ve zbytku Doněcké oblasti pokračovaly v měřítkách této války spíše sporadické akce malých pozemních jednotek, útoky dělostřelectva, letectva a dronů. Fronta se prakticky nezměnila.

Na jižní frontě se akce znovu soustředily na několik míst, kde ukrajinské jednotky začátkem června zahájily svou letošní ofenzivu. Nejvyšší míra aktivity byla zaznamenána na ose kolem Orichivu (v současné době tedy především kolem obce Verbove asi deset kilometrů východně od nedávno osvobozeného Robotyne).

Jde tedy o oblast, kde ukrajinské jednotky zhruba před dvěma týdny dosáhly linie protitankových zákopů a dalších překážek, která se někdy označuje jako Surovikinova linie, jindy jako „první ruská linie obrany“. Název je to trochu matoucí, protože ruské velení věnovalo (z ne úplně jasných důvodů) velké úsilí a řadu zdrojů obraně území už před touto „první linií obrany“.

Každopádně od té doby, co Ukrajinci dosáhli této linie, byl jejich postup minimální. Zjevně na Rusy vyvíjí neustále tlak. Ukrajincům se také podařilo úspěšně odrazit všechny dosavadní ruské snahy o protiútok, o kterých kremelská propaganda tvrdila, že útočící jednotky odřízne a zničí.

Ruské síly zatím zjevně neměly k dispozici dostatek sil na dostatečně důrazný útok. Teoreticky tak riziko úderu do boku ruských jednotek na čele ofenzivy přetrvává, v praxi se ho zatím ukrajinským jednotkám zatím daří eliminovat.

Byť se tedy ruské síly v posledním týdnu pokoušely o protiútoky, vrhnout ukrajinské jednotky výrazně vzad se jim nepodařilo. Zároveň je ovšem pravdou, že ruská obrana se zdá být stále pevná a rozhodně nemůžeme mluvit o tom, že by ji Ukrajinci prolomili.

Zprávy a satelitní snímky naznačují, že Rusové za frontou pokračují v budování dalších opevnění. Takže i kdyby ukrajinské jednotky v příštích dnech prošly první linií obrany ve větším počtu, otevřený terén před sebou mít nebudou. Ofenziva tak v dohledné době bude pokračovat nejspíše stávajícím tempem, které určuje rychlost postupu pěších jednotek a možnosti odstraňování minových polí a dalších překážek.

Klíčovou otázkou je, jak dlouho ještě může pokračovat. O tom patrně rozhodne dostupnost dalších „zdrojů“. Není jasné, jak dlouho dokáže ukrajinská armáda současný tlak udržet. Třeba proto, že nevíme, jak se daří doplňovat stavy ukrajinských jednotek, které ofenzivu zahájily a byly z fronty staženy

Dalším problémem je dostupnost dělostřelecké munice. Podle stávajících odhadů ukrajinské jednotky spotřebovávají zhruba 6-10 tisíc nábojů denně. Není jasné, zda toto tempo je dlouhodobě udržitelné, a pokud ne, tak jak rozsáhlé jsou stávající zásoby či slíbené dodávky munice.

Existuje však poměrně vysoká pravděpodobnost, že ukrajinský tlak na jižní frontě bude pokračovat nejméně několik dalších týdnů, možná déle. Jednotky, které jsou teď na jižní frontě, tedy hlavně složky tzv. 10. sboru, jsou ještě bojeschopné a zdá se, že munice mají Ukrajinci prozatím relativně dost.

Uvidíme, jak situaci změní nástup podzimního počasí. Ovšem vzhledem k tomu, že velkou část ofenivy provádí pěchota, nástup dešťů by nemusel mít zásadní vliv. Zcela bez důsledků ale jistě nezůstane.

Z obou stran pokračovaly údery i na cíle za frontou. Nejvýznamnější z nich se zdařil ukrajinskému letectvu. Šlo o útok, který byl součástí delší kampaně namířené proti ruské Černomořské flotile.

Připomeňme například, že 4. srpna zasáhl ruskou velkou výsadkovou loď třídy Ropucha na námořní základně Novorossijsk ukrajinský námořní dron. Rusové od té doby zmařili několik ukrajinských úderů na námořní cíle, včetně dalších útoků dálkově řízených dronů.

V posledních dnech Ukrajinci rovněž podnikli útoky na vrtné plošiny s ruskými hladinovými radary, aby omezili ruské povědomí o dění na Černém moři. Zaútočili i na ruské protivzdušné baterie (konkrétně moderní S-400) na Krymu.

Snad právě v souvislosti s oslabením obrany Krymu pak v noci na 13. září přišel úder řízenými střelami Storm Shadow či Scalp-EG na přístav Sevastopol. Jeho následkem došlo k poškození suchého doku s další velkou lodí třídy Ropucha, která procházela údržbou. Několik střel zasáhlo i ve vedlejší komoře stojící dieselovou ponorku třídy Kilo.

Míra poškození není v tuto chvíli jasná, zdá se ovšem značná. S poměrně velkou pravděpodobností jsou obě plavidla na dlouhou dobu – a možná definitivně – vyřazena z bojů. Samotné suché doky se zatím nezdají být příliš vážně poškozeny, což je z hlediska Ukrajiny nepochybně škoda, protože jejich vyřazení z provozu by výrazně omezilo ruské kapacity na opravu plavidel Černomořské flotily.

Ruské problémy s obranou Krymu by pak mohlo ještě prohloubit nasazení balistických střel ATACMS, které se Bidenova administrativa podle některých zpráv konečně rozhodla Ukrajině dodat. Zatím ale není jasné, jaké množství případně Kyjev dostane.

Evropské střely Storm Shadow a Scalp-EG se zjevně ukazují jako úspěšné, ale jejich počty nejsou tak vysoké, aby ruské válečné úsilí dokázaly vážně narušit. Zatím se podle zveřejněných neoficiálních informací spíše zdá, že ani střely ATACMS nedorazí na Ukrajinu v příliš vysokých počtech.