Zprávy z bojiště: Bachmut padl. Vagnerovci mají dobrou šanci odejít

Nejvýznamnější událostí na frontě za poslední týden nepochybně bylo obsazení města Bachmutu ruskými silami. Budeme se mu věnovat dále v textu – kdo chce, může přeskočit k dalšímu mezititulku – začneme ovšem jako obvykle ve vzduchu.

V posledních dvou týdnech se výrazně zvýšil počet ruských leteckých a raketových úderů. Minulý týden došlo k několika větším útokům. Nejprve 16. května ruské síly odpálily šest balistických střel Kinžal, devět střel s plochou dráhou Kalibr a tři rakety systémů S-300 nebo S-400, plus několik „kamikadze“ dronů.

Podle ukrajinského generálního štábu byl cílem prapor systému protivzdušné obrany Patriot nasazený v blízkosti Kyjeva. Potvrzuje to skutečnost, že útok byl veden z různých směrů, různými zbraněmi, a přitom časově koordinován. Rusko se zjevně pokusilo zahltit ukrajinské Patrioty promyšleným a soustředěným útokem.

Ukrajinci tvrdili, že sestřelili všech 18 raket/dronů, což podle nezávislých analytiků (například Rochan Consulting) dost pravděpodobně není pravda. V blízkosti místa, kde stál systém Patriot, byly pozorovány nejméně dva výbuchy. Podle amerických zpráv jedno odpalovací zařízení utrpělo lehké poškození, ale celkově se ruský útok nezdařil.

O den později, 17. a 18. května, Rusové provedli další vlnu úderů. Vypálili 30 raket, včetně dvou raket Iskander (řízených střel s plochou dráhou letu). Ukrajinci tvrdí, že zachytili 29 raket. A údajně také 24 kamikadze dronů íránské výroby.

V noci na 22. května ruské letectvo soustředilo útoky na město Dnipro na jihovýchodě země. Podle ruskojazyčné verze BBC se ve městě ozvalo nejméně 20 výbuchů. Ukrajinská protivzdušná obrana zničila 15 bezpilotních letounů a několik střel, ale součástí útoku byly i zbraně, proti kterým kromě baterií Patriot nemá žádnou obranu. A protože baterie Patriotů mají dosah cca 50 kilometrů a jsou pouze dvě, Dnipro proti takovým útokům jednoduše není chráněno.

Ale je to pouze další doklad toho, že Moskva zvýšila tempo leteckých a raketových úderů. Do března prováděla rozsáhlé útoky v průměru jednou za 14 dní s využitím více než 50, 70 nebo 100 raket. Nyní dochází k útokům častěji, ale je do nich nasazeno výrazně méně raket. Nemíří také na elektrickou síť, ale na oblasti soustředění ukrajinských ozbrojených sil a protivzdušnou obranu.

Zatím ale tyto údery nejspíše nemají na vývoj války velký vliv. Analytici také neočekávají, že by se to změnilo, pokud se tempo a intenzita raketových úderů výrazně nezvýší. Ukrajinská obrana své úspěchy pravděpodobně zveličuje, Kyjev přesto má dostatek prostředků, aby velkým škodám zabránil.

Ruské vedení může usilovat o vyčerpání ukrajinských zásob munice protivzdušné obrany, ale vzhledem k tomu, že Moskva nemá (hlavně moderních střel) dost, není jisté, že tohoto cíle dosáhne. Dalším dlouhodobým cílem je donutit ukrajinské velení, aby rozptýlilo systémy protivzdušné obrany a přesunulo je z frontových oblastí hlouběji do týlu.

Na začátek velmi stručné shrnutí: s výjimkou Bachmutu se frontová linie na Ukrajině prakticky nezměnila. Objevilo se několik zpráv o ruských ziscích v Charkovské oblasti a o malém ukrajinském postupu v Doněcké oblasti, ale informace jsou zatím neověřené. A i kdyby se potvrdily, nejde o zásadní změny.

V pondělí 22. května podnikly organizace „Legie svobodného Ruska“ a „Ruský dobrovolnický sbor“, složené údajně výhradně z ruských občanů, výpad z Ukrajiny na ruské území, do Bělgorodské oblasti (více zde). Šlo o výrazně větší akci než v březnu letošního roku (více zde), které se zúčastnilo i několik obrněných vozidel.

Kyjev účast na akci popírá, ale je celkem nepochybné, že o ní minimálně věděl dopředu a velmi pravděpodobně ji i zorganizoval.

Cílem je nejspíše pouze vzbudit nejistotu a donutit Moskvu, aby nasadila v oblasti nějaké vojenské jednotky. Rusko-ukrajinská hranice je totiž z ruské strany poměrně řídce obsazená. Pokud by tedy Kreml chtěl posílit ostrahu hranic (a to po této akci nejspíše bude muset), je možné, že kvůli tomu bude muset nasadit vojenské jednotky odjinud – a prakticky celá ruská armáda je na Ukrajině. Ale akce zůstanou patrně v malém měřítku, aby se Kyjev mohl alespoň tvářit, že jde o „dobrovolníky“ a „ruské vlastence“.

Popis fronty začneme od severu, v Charkovské oblasti, kde situace po celý týden zůstala statická. V pondělí 15. května ruské zdroje tvrdily, že jednotky Kremlu překročily řeku Oskil někde u vesničky Masjutivka.

Pokud k tomu došlo, jde nejspíše o malý lokální úspěch, velmi pravděpodobně jen dočasný. Neexistují doklady o tom, že by Rusko v oblasti chystalo velký pozemní útok a přesouvalo na místo posily, které by mohly předmostí rozšířit nebo alespoň udržet proti nějakému soustřednějšímu tlaku.

Jižněji, v Luhanské oblasti, se také žádné změny neudály. Ruské jednotky nadále poměrně intenzivně ostřelovaly osady podél frontové linie, ale nové území nezískaly. Možná dokonce utrpěly malé poziční ztráty kolem Kreminne, ale znovu by mělo jít o minimální změny (pokud k nim tedy opravdu došlo).

Nyní už se tedy dostáváme k Bachmutu. Během minulého týdne jednotky vagnerovců dosáhly ve městě značných úspěchů a rychle dokázaly obsadit v podstatě celou západní část města. V sobotu šéf organizace Jevgenij Prigožin prohlásil, že jeho jednotky město zcela ovládly, když se zmocnily posledního několikapatrového obytného domu v jihozápadním Bachmutu.

Ve městě se ovšem nejspíše i poté do jisté míry bojovalo. Podle zpráv z ruských i ukrajinských zdrojů se totiž obránci raději stáhli z posledních pozic ve městě, aby nebyli vystaveni neustálému bombardování. Ale ruské jednotky, které volné pozice obsadily, na tom byly podobně – jen je samozřejmě ostřelovalo ukrajinské dělostřelectvo.

A tak okrajové části města jsou, či alespoň v posledních dnech byly – údajně územím nikoho, kam jedna i druhá strana vysílala malé útočné oddíly.

Podívejte se, jak to aktuálně v Bachmutu vypadá.

Je pravděpodobné, že tak to alespoň nějakou dobu zůstane. Velká část domů, která by mohla sloužit jako obranné pozice, je vážně poškozená či zničená. Na kraji města tak ruské jednotky budou hledat vhodné útočiště jen těžko, zvláště když Ukrajina ovládá vyvýšeniny nad městem a má na něj relativně dobrý výhled.

Z čistě vojenského hlediska pád Bachmutu mnoho nezměnil. Město se nachází v nížině a ruské jednotky při dalším postupu západním směrem narazí na připravené obranné pozice v otevřenějším terénu než ve městě – a to je podle dostupných informací pro ruské síly větší problém než dobytí samotného Bachmutu.

Jak někteří západní analytici, tak i některé ruské zdroje (příklad z posledních dní) tvrdí, že městská zástavba poskytovala vhodnou ochranu proti kulometům, minometům a dalším zbraním, které jinak nechráněnou pěchotu rychle zdecimují. Zvláště, pokud ji tvoří do velké míry nevycvičení vagnerovští trestanci či čerstvě mobilizovaní a nemá k dispozici dostatek obrněných vozidel. Těch přitom ani vagnerovci, ani ruská armáda v současnosti (už) k dispozici dostatečné počty nemají.

Devítiměsíční bitva ovšem vedla k vysokým ztrátám na obou stranách. Otevřenou otázkou stále je, jak veliké ztráty to byly, a jak ovlivní bojeschopnost obou armád.

Podle ruské propagandy nasadili Ukrajinci v posledních měsících v Bachmutu velké množství jednotek, které z bojů vyšly výrazně oslabené. To je skutečně do určité míry pravda: ve městě působila celá řada různých jednotek ukrajinské armády. Ukrajinské velení je ovšem ve městě rotovalo po částech. V Bachmutu bojovala vždy pouze menšina, například jeden prapor z brigády. Zbylé části byly za frontou.

Každé pravidlo má ovšem svou výjimku, a ani toto neplatilo beze zbytku, upozorňují analytici z Rochan Consulting. V určitém okamžiku podle nich byly v Bachmutu trvale rozmístěny pouze 3–⁠4 brigády plus jednotky „domobrany“.

Tyto jednotky zřejmě skutečně přišly o řadu mužů – to je jasné i z toho, že v únoru údajně činily ukrajinské ztráty 3000–⁠4000 osob (to jsou mrtví a ranění dohromady, obvykle v poměru cca 1:3–⁠5). Hlavním ukrajinským problémem ovšem podle dostupných informací alespoň zatím stále není nedostatek vojáků. Tím je zřejmě materiál, například munice pro těžší zbraně.

Co se týče ruské strany, ztráty za celou bitvu o Bachmutu se podle všech odhadů (s výjimkou oficiálního ruského, který je ovšem naprosto nereálný) pohybují nejméně v desítkách tisíc. Podle ukrajinského ministra obrany Oleksije Reznikova dosáhly ztráty Ruska na bachmutském směru celkově až 70 tisíc mrtvých a zraněných.

Podle zveřejněných amerických odhadů od začátku roku padlo na Ukrajině 20 tisíc ruských vojáků. Z toho zhruba 10 tisíc mělo připadat na vagnerovce (tedy především naverbované vězně), kteří působili od začátku roku převážně právě kolem Bachmutu.

Skutečnost budeme znát až zpětně. Dobrým indikátorem bude ovšem to, jak si obě armády povedou v příštích týdnech a měsících. Zda ruské linie vydrží předpokládanou ukrajinskou ofenzivu a Moskva bude mít k dispozici dostatek (kvalitních) záloh.

Otázkou také je, jak velkou roli budou ve válce hrát vagnerovci. Právě tato skupina byla nejúspěšnější složkou jinak zcela marné ruské zimní ofenzivy. Bitva o Bachmut je největším ruským vítězstvím od července 2022 a je do značné míry právě „dílem“ skupiny Jevgenije Prigožina – byť se jí samozřejmě dostává značné podpory od ruského státu i armády.

Vagnerovci ovšem nesli hlavní tíhu bojů. A protože nábor dalších rekrutů je pro skupinu obtížný i kvůli omezením ze strany ruského státu, může se stát, že organizace se ocitne na vedlejší koleji a nebude schopna vytvořit nové síly schopné vést úspěšné útočné operace.

Prigožin ostatně něco takového naznačil. Uvedl, že jeho jednotky se z Bachmutu stáhnou 25. května (ve čtvrtek), kdy má kontrolu nad městem převzít pravidelná ruská armáda. Dobytí Bachmutu skutečně může být vhodným okamžikem pro stažení skupiny z Ukrajiny. Prigožin může oznámit, že cíl je splněn a že vagnerovců je zapotřebí jinde (v Africe).

Nezapomínejme ovšem, že Prigožin odchodem z města hrozil již mnohokrát. Vždy se ovšem stal nakonec pravý opak. Vagnerovci pokračovali v útoku. I přes veřejná prohlášení je stále stejně pravděpodobné, že přijde krátká operační pauza, která Rusům umožní přeskupit síly a doplnit stavy, a pak se pokusí pokračovat v útoku směrem k Časiv Jaru. Nebo se stáhnou do obrany v očekávání ukrajinské ofenzivy. Ukáže až čas.

Další vývoj situace je tedy nejasný. Některá ukrajinská oficiální místa, především velitel pozemních sil generál Oleksandr Syrskyj, během víkendu hovořila o „částečném obklíčení“ Bachmutu ukrajinskými silami. Ovšem toto tvrzení se nezakládá na žádných doložitelných faktech a je ho nutné brát spíše jako propagandu.

Ukrajinské jednotky sice v posledních dnech pokračovaly na některých místech kolem Bachmutu v útocích, nedosáhly ovšem žádného velkého průlomu. V podstatě šlo jen o rozvíjení úspěchů z předminulého týdne a dohromady se celý postup počítá na jednotky kilometrů. (I tak jsou to ovšem kilometry, o které ruské síly bojovaly celé týdny, někde i měsíce.)

Stále se také zdá, že ukrajinské snahy kolem Bachmutu jsou zatím spíše lokální ofenzivou. Mimo jiné proto, že Kyjev do boje stále podle dostupných zdrojů nasazuje pouze jednotky, které v oblasti působily delší dobu. Nové brigády vytvořené pro ofenzivu na bojišti stále vidět nejsou.

Ukrajinci zřejmě využili příležitosti, když ruské velení vystřídalo jednotky na křídlech kolem Bachmutu. Přitom se minimálně na některých místech na frontě ocitly zřejmě nevycvičené (a možná i špatně vybavené) jednotky složené hlavně z nezkušených nově mobilizovaných vojáků. Ty pak nevydržely koordinovaný útok zkušenějších Ukrajinců.

Na druhou stranu i „kvantita má svou kvalitu“, a tak možná i díky příchodu nových jednotek je ruská linie natolik vyztužena, že ukrajinské úspěchy nejsou příliš veliké. Kromě toho, že ruské velení má k dispozici dostatek mužstva, disponuje také stále dělostřeleckou převahou, což ukrajinský postup limituje.

Na zbytku fronty byla situace prakticky beze změn, jak jsme řekli již na začátku. V Záporožské oblasti ukrajinské velení podle ruských zdrojů shromažďuje jednotky k útoku. Ale to především někteří ruští blogeři tvrdí už měsíce. Jednou nejspíše budou mít pravdu, nic nenasvědčuje tomu, že by to mělo být v příštích dnech.

V Chersonské oblasti neprobíhaly žádné větší vojenské akce. Nízká byla i intenzita ostřelování z jedné i druhé strany.