Zprávy z bojiště: Bachmut odolává. Rusko se snaží o obklíčení dalšího města

V předchozím textu jsme zmiňovali, že od posledního ruského úderu proti ukrajinské infrastruktuře uběhlo poměrně hodně času, tedy zhruba tři týdny. O necelých 24 hodin později už bylo vše jinak: Ukrajina zažila jeden z největších útoků tohoto typu od začátku této kampaně v říjnu loňského roku.

První výbuchy se ozvaly po třetí hodině ranní, střely přiletěly ovšem v několika vlnách, takže vzdušný poplach byl kompletně zrušen až těsně před osmou hodinou ráno.

Úderu se účastnilo více než 20 bombardérů, tři lodě, některé střely byly odpáleny také z pozemních stanovišť. Rusové dohromady vypustili podle ukrajinských údajů 81 střel různých typů a osm bezpilotních „kamikadze“ dronů.

Zhruba tři desítky střel spadaly do kategorií, proti kterým ukrajinská protivzdušná obrana reálně nemá šanci zasáhnout. Sem patří například po balistické dráze odpalované původně protivzdušné střely systému S-300 nebo také střely Ch-47 Kinžál, které se pohybují až desetinásobnou rychlostí zvuku. Těchto moderních zbraní bylo údajně odpáleno šest. Je to více, než je opravdu potvrzených případů nasazení tohoto typu v dosavadním průběhu války.

Při úderech zemřelo nejméně devět lidí, hlavním cílem útoku byla jako obvykle energetika. Jako mnohokrát předtím šlo především tzv. velké výkonové transformátory, které jsou součástí sítí velmi vysokého napětí, tedy dálkového rozvodu elektřiny. Bez nich se síť rozpadne na řadu menších, lokálních ostrovů kolem jednotlivých zdrojů. Jde o zařízení, která se obvykle vyrábějí „na míru“ s objednacími lhůtami v řádech nejméně měsíců a obvykle let. Jejich náhrady se totiž plánují běžně roky či desetiletí dopředu.

Velkých rozvoden s tímto typem transformátorů pro vysoké napětí bylo zasaženo několika, například v Oděse, Charkově či Žytomyru. Ve všech těchto oblastech to způsobilo větší i menší omezení dodávek elektřiny. Například v Charkově světla zhasla jen den poté, co bylo po několika měsících znovu spuštěno veřejné osvětlení.

Na druhou stranu, jak upozorňují odborníci (jeden příklad z twitteru), světla na ulicích neznamenají, že ukrajinská energetika je ve stoprocentní formě. Domácnostem se sice dodávky elektřiny podařilo v posledních týdnech obnovit na 24 hodin denně, ale je to dáno do značné míry tím, že ukrajinská spotřeba elektřiny je nízká, proti předválečným dobám téměř přesně poloviční.

Ukrajinská ekonomika se tedy už jen kvůli nedostatku elektřiny nemůže rozběhnout na plný výkon. To omezuje jak výběr daní, tak možnost výroby či oprav vojenské techniky, a do jisté míry i přepravní možnosti ozbrojených sil.

Nejefektivnějším způsobem přepravy těžké techniky je totiž železnice, která byla na Ukrajině před válkou z velké části elektrifikována. Nelze tedy říci, že by kampaň nijak neovlivňovala ukrajinskou schopnost vést válku. Ale je samozřejmě těžké přesně vyčíslit, jak veliký vliv nedostatek elektřiny vlastně má.

Alespoň už teploty vystoupaly prakticky na celém území Ukrajiny na 10 °C, a tak útoky na infrastrukturu nezpůsobují takové utrpení civilnímu obyvatelstvu jako uprostřed zimy.

Proč byla přestávka mezi tímto a předcházejícím útokem tak dlouhá, pochopitelně není zřejmé. Rusko tvrdí, že šlo o odvetu za „teroristické činy provedené kyjevským režimem v Brjanské oblasti“. Konkrétně tedy průnik ozbrojené skupiny z ukrajinského území do Ruska, ke kterému se přihlásil Ruský dobrovolnický sbor (RDK), což je skupina prezentující se jako odpůrci Putinova režimu.

Ve skutečnosti bývají podobné údery připravovány delší dobu včetně například sběru informací o postavení ukrajinské protivzdušné obrany.

Ukrajinská rozvědka odhaduje, že Rusko během úderu využilo zhruba svou měsíční produkci řízených střel (s výjimkou S-300, kterých má tisíce kusů), ale rozhodně nemůžeme bezpečně tvrdit, že dlouhá přestávka je dána nedostatkem munice. Rozvědka se souběžně domnívá, že ruská produkce spíše stoupá s tím, jak průmysl plně přechází na válečný režim.

Faktem je, že Rusko nepotřebuje útočit příliš často, aby způsobilo vážné škody. Jak jsme už uváděli, ukrajinská energetická síť není v dobrém stavu. Z ruského hlediska také dává smysl údery opakovat až ve chvíli, kdy protivník dokončí opravy škod z posledního útoku. Výsledná škoda je pak o to větší.

Důsledky čtvrtečního masivního bombardování ve fotografiích:

Pokud jde o situaci na bojišti, i přes vysokou intenzitu bojů je fronta statická. Svou roli v tom hraje řada faktorů – od používané taktiky přes sílu dělostřelectva na obou stranách až po nezkušenost řady jednotek.

V posledních dnech se k nim ovšem přidalo i počasí, které je stále teplejší a vlhčí, jak předpověď slibovala. Střety rozhodně nadále pokračují, ale pohyblivost obou armád je přece jen omezena.

V severní Luhanské oblasti probíhají těžké boje kolem ukrajinského předmostí za řekou Oskil, tedy kolem Grjanikivky. V posledních dnech tu nebyly spolehlivě doložené žádné změny v linii fronty. Ukrajinské jednotky předmostí zatím s nasazením brání, v oblasti také zřejmě mají poměrně silné dělostřelecké oddíly. Invazní jednotky tedy v posledních dnech podle všeho nijak výrazně nepostoupily.

Podle některých zpráv z fronty se zvýšila ruská aktivita kolem města Kreminna, kde v posledních měsících zatlačily invazní jednotky ty ukrajinské mírně západním směrem a zcela eliminovaly možnost obklíčení tohoto silně opevněného města.

Někteří analytici spekulují, že ruské velení tak chce zabránit mimo jiné i přesunu ukrajinských jednotek z Luhanské oblasti k Bachmutu. Případně že Moskva využívá toho, že sektor už byl oslaben právě na úkor Bachmutu. Pokud se v důsledku toho nějak významně posunula fronta, nemáme to nijak spolehlivě potvrzeno.

Větší změnu nepřinesly ani útoky v severní části Doněcké oblasti, třeba kolem Spirneho.

V okolí Bachmutu se ruské snahy soustředily zřejmě znovu především na oblast severně od města. Ruské síly v této oblasti 9. března podle několika zdrojů postoupily západním směrem a dobyly Dubovo-Vasylivku, a především přilehlé vyvýšeniny severně od této vesnice.

To jim dává možnost ostřelovat účinně další opěrný bod směrem na západ, vesničku Orichovo-Vasylivka, která leží v údolí pod těmito kopci. Ruské velení toho patrně chce využít a zvýšilo intenzitu útoků v této oblasti tak, aby zároveň prohloubilo i zúžilo „kapsu“ kolem Bachmutu.

Ukrajinské jednotky zřejmě ovšem ovládají bezprostřední okolí silnice O00506, která vede z Bachmutu západně přes obec Chromove. V této oblasti proběhl v posledních dnech protiútok, který invazní jednotky vrhl o něco zpět severovýchodním směrem. Předtím ještě ruské ostřelování zničilo důležitý most na této silnici. Ukrajinští ženisté už tu postavili nový a silnice se prý běžně využívá k dopravě z/do města.

Ovšem ruské jednotky se dostaly už zhruba kilometr od silnice; není tedy jasné, jak dlouho bude tato komunikace použitelná. Zatím však útoky tímto směrem zřejmě neprobíhají, nebo jen v omezeném měřítku. Ruské velení patrně soustředí síly na útoky západním směrem.

Doprava v oblasti není pro ukrajinské síly rozhodně bezpečná. Technika na těchto komunikacích se pravidelně stává cílem ruského ostřelování. Máme k dispozici záběry, které ukazují poměrně velké množství zničené, či alespoň odstavené ukrajinské techniky na cestách do Bachmutu (jeden a druhý příklad).

Nezměněná je zřejmě situace ve středu města. Tady se už před zhruba týdnem ukrajinské jednotky stáhly přes řeku Bachmutku a vyhodily za sebou do vzduchu všechny mosty v oblasti. Ruské síly se zřejmě tuto překážku zatím nepokusily překročit.

V jižní části bachmutské fronty mají v posledních dnech iniciativu spíše ukrajinské jednotky. Snaží se invazní síly vytlačit jihovýchodním směrem od silnice T0504 (také H-32 podle jiného značení). Pokud by se to podařilo, do jisté míry by tak bylo možné kompenzovat případné ruské úspěchy na severu a Bachmut nadále bezpečně zásobovat.

Situace je ovšem nejasná. Ukrajinské jednotky minimálně donutily část ruských vojáků v oblasti alespoň k ústupu z některých pozici. Podle dostupných informací jde spíše o změny v řádech stovek metrů než kilometrů, a nejde tedy o zásadní změnu situace. I tato spojnice do Bachmutu je tedy stále ohrožena.

Na zbytku fronty byly změny podobně malé. O té zřejmě největší jsme stihli už krátce informovat v posledním textu: ruské síly dokázaly dobýt důležitou vyvýšeninu u Voďjaneho v blízkosti města Avdijivka.

Tato silně opevněná pozice byla od začátku invaze v únoru předmětem neustálých útoků, především silami tzv. Doněcké lidové republiky. Pokusy o přímý útok ovšem k ničemu nevedly, a tak se už od léta loňského roku ruské velení pokoušelo o obklíčení. Postup je pomalý, ruské jednotky se za tu dobu posunuly o šest kilometrů. Přesto dál pokračuje a v dohledné době není vyloučeno alespoň narušení, když ne přerušení zásobování Avdiijivky.

Terén je tu poměrně otevřený, pro (u Bachmutu proslulou) ruskou taktiku útoku malých pěchotních skupin spíše nevhodný, to ovšem úspěch zcela nevylučuje. Intenzita bojů v oblasti je tu v posledních týdnech vysoká a ruské velení tu údajně shromáždilo značné síly.

Stále neúspěšné se zdají ruské snahy u Vuhledaru. Moskva se ovšem cíle ovládnout toto město nevzdává. Rozhodně tu pokračuje bombardování ukrajinských pozic i s pomocí účinných těžkých klouzavých leteckých pum, snad právě v přípravě na zahájení nového kola těžších útoků. V oblasti se už údajně shromažďují jednotky k němu určené.