Zprávy z bojiště: Až 500 mrtvých denně. Ukrajina přiznala vyšší ztráty

Upozornění: Následující přehled si neklade nároky na úplnost. Za skutečným vývojem událostí má nepochybně zpoždění a jistě bude v některých ohledech nepřesný. Řadu tvrzení válčících stran lze potvrdit jen se zpožděním, případně vůbec. Zdroje jsou odkázány prokliky v textu.

Situace na ukrajinském bojišti se od našeho posledního textu zásadně nezměnila. Je jasné, že tato opotřebovávací válka dopadá těžce na obě strany.

Ruský postup byl v posledních dnech malý či zcela nulový i na těch místech bojiště, do kterých napínají největší síly. I ruské velení uvádělo, že se v posledních dnech soustředilo především na přeskupování sil.

Z ukrajinské strany se objevily nové – a především ještě vyšší – údaje o výši ztrát. Poradce ukrajinského prezidenta David Arachamija (je gruzínského původu, proto tak nezvyklé jméno) při návštěvě Washingtonu podle serveru Axios uvedl, že ukrajinská armáda má denní ztráty až 1000 mužů. Z tohoto počtu je podle něj 200 až 500 padlých, zbytek tvoří ranění.

Nevíme samozřejmě, jak přesný tento údaj je, odkud se vzal tak vysoký rozptyl v počtu padlých, či proč je o tolik vyšší než „až 100 padlých denně“, které ještě před třemi týdny uváděl prezident Volodymyr Zelenskyj.

Říkala hlava státu pravdu, nebo ne? Jde o obraz nějakého trendu posledních dní? Intenzita bojů (a hlavně ostřelování) je prý v posledních dnech a týdnech opravdu vysoká, takže může jít o důsledek eskalace… Nebo se ukrajinský poradce Arachamija (sám nebo po dohodě s nadřízenými) naopak rozhodl ztráty spíše nadhodnocovat či alespoň prezentuje ty nejhorší hodnoty?

Různé zprávy z fronty celkem jasně říkají, že za drtivou většinou ukrajinských (a nejspíše i ruských) ztrát stojí protivníkovo dělostřelectvo. Invazní síly mají v tomto ohledu stále velkou převahu, která se spíše zvyšuje s tím, jak ukrajinské straně dochází munice pro „sovětskou“ ráži 152 milimetrů. Tuto munici dnes vyrábí ve velkém v podstatě výhradně Rusko. A na rozdíl od řady jiných případů se výroba munice nezdá být nijak závislá na dovozu zahraničních komponentů.

Pro Ukrajinu jsou problémem i samotné hlavně děl. Ty nemají neomezenou životnost, která závisí na míře využívání, tedy počtu výstřelů. Ve válce tedy děla „stárnou“ podstatně rychleji a Ukrajina od roku 2014, tedy obsazení Donbasu proruskými silami, nedokáže náhradní hlavně vyrábět. O přechodu na západní ráži 155 milimetrů se uvažovalo, ale před vypuknutím války na něj z různých důvodů nedošlo (základní přehled najdete v tomto ukrajinském článku z roku 2019). V blízké době ovšem zřejmě jiná možnost není.

Nyní již ale přejděme k přehledu situace na bojišti. Jako vždy začneme v severní části fronty, tedy u Charkova.

Boje v této oblasti stále pokračují, probíhají však spíše v menším měřítku. Velení obou armád soustředí zřejmě většinu sil na jiné úseky. Moskva se v posledních dnech patrně snaží poněkud rozšířit své „předmostí“ na ukrajinské půdě.

Ani jedna strana nezaznamenala zásadní úspěch, o něco málo lépe se zřejmě dařilo ruským jednotkám. Postoupily o několik kilometrů ve východní části charkovské fronty. Boje údajně probíhají především v lesnatém prostoru mezi obcemi Starica a Rubižne (je to jiné Rubižne než u Severodoněcku, o které se bojovalo od začátku války až prakticky do května).

Linie dotyku obou armád pak pokračuje podél řeky Siverskij (Severní) Doněc až k městu Izjum. V této oblasti nemáme bohužel přesnější informace o údajném ukrajinskému útoku (konkrétně patrně jednotek 14. brigády) lesnatou oblastí směrem na město Izjum přímo od západu. O útoku informují pouze některé ukrajinské (a proukrajinské) zdroje, a to ne ty obvykle nejspolehlivější. Zatím tedy považujeme ukrajinský útok v této oblasti za nepotvrzený.

Jak jsme uváděli v minulém textu, ověřen byl naopak postup ruských jednotek směrem na jih z izjumského předmostí, konkrétně v jeho východní části. Od té doby ovšem k žádné změně nedošlo, ukrajinské síly pouze provedly relativně úspěšný malý lokální protiútok v oblasti vesnice Bohodorične, kterou invazní síly obsadily. V posledních dnech boje probíhají údajně právě v této obci.

Terén je v této oblasti relativně členitý a pro obránce příznivý. Rychlý postup invazních jednotek se tedy v tomto regionu nepředpokládá (a ano, tím se myslí „rychlý“ v poměrech donbaského bojiště, tedy tak o vyšší stovky metrů denně).

Menší jednotky invazních sil se podle řady zdrojů během posledních týdnů pokusily na několika místech překročit řeku Severskij Doněc v oblasti na východním konci od izjumského výběžku (tedy východně od zmíněného Bohodorične). Zřejmě si tím chtěly vynutit stažení ukrajinských jednotek z malého „poloostrova“, který v této oblasti řeka vytváří. Zatím útočníci neuspěli.

Boje pokračují i ve městě Severodoněck. Ukrajinské jednotky stále drží areál závodu Azot na západě města. V posledních dnech nepodnikají větší útočné operace a nesnaží se získat město zpět. Nejspíše se tedy snaží udržet na místě ruské jednotky, které by mohly posloužit jako posily pro jiné úseky fronty.

Zásobování je ovšem velmi obtížné. Ukrajinské velení také z města stáhlo zřejmě velkou část svých sil a na místě zbývají podle ukrajinských údajů jen stovky vojáků. Někteří z nich údajně řeku museli přebrodit či přeplavat, což ovšem vzhledem k velmi nízkému stavu vody prý nebylo příliš obtížné.

Při pohledu na stav jediného alespoň částečného použitelného mostu je ovšem celkem zjevné, že nechávat ve městě větší vojenskou přítomnost by bylo pro ukrajinskou stranu zbytečné riziko.

Další na řadě je oblast kolem města Popasne, kde před několika týdny vznikl nebezpečný průlom v první, nejpevnější ukrajinské linii obrany. Za posledních několik dní tu nedošlo k žádné změně. Boje se soustřeďují kolem obce Vrubivka. Pokud by ji invazní síly obsadily, akutně by hrozilo obklíčení silně opevněného o několik kilometrů východněji ležícího města Zolote, které Ukrajina pevně drží od začátku války.

Fronta se nepohnula ani v oblasti jižně od Popasne, přesto v této oblasti došlo k eskalaci. V posledních dnech se totiž zvýšila míra ostřelování Doněcku, které je od roku 2014 hlavním městem stejnojmenné separatistické „republiky“. Není důvod pochybovat o tom, že město je ostřelováno, mnohem složitější je odpovědět na otázku, ze které strany fronty ostřelování přichází.

Nabízí se samozřejmě, že jde o ukrajinské dělostřelectvo. Na místě se podle proruských zdrojů našly fragmenty západní munice.

Otázkou je ovšem, co by tím Ukrajina získala. V Doněcku jsou jistě i vojenské cíle, například železnice. Minimálně v některých případech se navíc objevují nezvyklé detaily o útocích.

Tyto anomálie shrnuje video ukrajinského Centra pro boj proti dezinformacím – které samozřejmě není v konfliktu nestranné. V některých záznamech ostřelování přímo z Doněcku je totiž kupodivu slyšet něco nezvyklého: Konkrétně „dvě“ rány těsně po sobě. První by mohl být samotný výstřel, následuje zvuk dopadu.

Pokud tomu tak je, a zvuk dělostřelectva je skutečně v Doněcku slyšet, dotyčný „kus“ dělostřelectva musí být velmi blízko. Mezi oběma zvuky uplyne velmi krátká doba, kolem dvou sekund.

Ukrajinské linie leží sice hned za hranicemi města, doslova jednotky kilometrů daleko, i tak je ovšem velmi nepravděpodobné, že by střelba přišla z těchto pozic. Pokud záznam odpovídá skutečnosti, ukrajinská děla by musela stát doslova na linii doteku obou armád, na dostřel ručních zbraní proruských sil. Asi je zbytečné říkat, že tak se dělostřelectvo běžně nepoužívá.

Pokud jde skutečně o operaci „pod falešnou vlajkou“, nebyla by to žádná výjimka. Sovětský svaz pod falešnou záminkou rozpoutal válku s Finskem, Německo ji použilo při zahájení druhé světové války, Japonsko při invazi do Číny a rysy takové operace nesl i incident v Tonkinském zálivu, který posloužil Spojeným státům jako záminka k faktickému vyhlášení války Severnímu Vietnamu (síly USA nepluly pod cizí vlajkou, ale střet byl z části fiktivní).

Když se budeme držet na Ukrajině, z bombardování „pod falešnou vlajkou“ obvinil i jeden bývalý vrcholný představitel ukrajinských separatistů jednoho ze svých soudruhů. Konkrétně první šéf Luhanské separatistické republiky Valerij Bolotov v roce 2016 začal tvrdit, že v roce 2014 ostřelovaly Luhansk jednotky pod velením jeho politického rivala Igora Plotnického. Taková událost mohla celkem zjevně zvýšit pocit nejistoty v hektické době Ruskem podporovaného „povstání“ na východě Ukrajiny, které vyústilo ve vznik obou „lidových republik“.

Co by mohlo být cílem případného ostřelování Doněcku v těchto dnech, je samozřejmě otázkou. Ale nabízí se možnost mobilizovat místní obyvatele v odporu proti Ukrajině. Z nich se rekrutuje významná část jednotek bojujících na ruské straně. Na druhou stranu v oblasti došlo k vyhlášení všeobecné mobilizace již v únoru letošního roku, takže bojeschopných mužů v oblasti nejspíše mnoho nezbývá.

Musíme ovšem uzavřít tuto pasáž varováním, že spolehlivě ukázat na viníka v této chvíli nelze. Odpověď by mohlo přinést s velkou pravděpodobností nezávislé vyšetřování na místě. Ale něco takového je krajně nepravděpodobné, což viníci, ať už jsou na kterékoliv straně fronty, velmi dobře vědí.

Na zbývajících úsecích linie doteku obou vojsk patrně nedošlo k velkým změnám. V Záporožské oblasti zřejmě docházelo pouze k méně intenzivním střetům. Nezdá se, že by byť jen jedna strana v oblasti soustředila větší síly nutné k útoku.

V místech, kde fronta probíhá severně od města Cherson, ukrajinská strana takové síly v minulosti nachystala a na sklonku května spustila v této oblasti útok. Ten i přes úspěch počáteční fáze operace (překročení řeky Inhulec) nevedl zatím k zásadnímu pokroku.

Ruská dělostřelecká a letecká převaha v oblasti nutí Ukrajince údajně k tomu, aby nesoustřeďovali síly na jednom místě. Po větší části fronty tak měly v posledních dnech útočit menší jednotky, velmi často během noci. Zatím ovšem nemáme spolehlivě potvrzené informace o tom, že by tato taktika donutila ruské síly k výraznějšímu ústupu z pozic, které z velké části ovládají už od března.

Oprava: Z článku byl odstraněn chybný výpočet vzdálenosti dělostřelectva od centra Doněcku. Za nepřenost se autor čtenářům omlouvá.