Zprávy z bojiště: Ať u Kursku útočí Korejci nebo ne, kupodivu chodí pěšky

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Obrázek dění na rusko-ukrajinské frontě se v posledním týdnu nijak výrazně nezměnil. Invazní armáda se soustředí především na Doněckou oblast a nadále postupuje.

Ještě důležitější než jednotlivé obsazené vesnice je v současné situaci – tedy v situaci „opotřebovávací války“ – důležité to, jaké ztráty ta i ona strana utrpí. Bohužel se ztráty sledují podstatně hůře než posun linie fronty. Situace je o to nepřehlednější, že ukrajinské údaje o průběhu bojů a ruských ztrátách (jinak relativně spolehlivé, jak jsme už v minulosti vysvětlovali v předchozích textech) se v poslední době poněkud vymykají normálu.

Nahlášených střetů je znovu prakticky rekordní množství. Dne 15. prosince ukrajinský generální štáb nahlásil nejvyšší počet střetů jednotek obou armád za den od začátku války: celkem 292. Předchozí „rekord“ byl z listopadu a činil 230 střetnutí.

Zároveň ovšem počty nahlášených ztrát ruské techniky jsou pod průměrem posledních týdnů, především v některých kategoriích (například dělostřelectvu). Zda je to důsledek nějaké změny v tom, jak ukrajinská armáda počítá ruské ztráty, nebo změny v ruské taktice (o tom dále), není zatím možné dobře posoudit.

Na ukrajinskou armádou obsazené části ruského území se v podstatě opakoval scénář z posledních dnů a týdnů, byť s určitými variacemi. Ruská armáda po kratším období určitého klidu pokračovala v útocích na ukrajinské pozice v Kurské oblasti.

Ruské útoky z nich postupně ukrajují, ale řada indicií naznačuje, že to je za cenu poměrně vysokých ztrát – rozhodně vyšších než cena, za kterou ukrajinské jednotky území obsadily (byť ani ta nebyla zanedbatelná).

Největšího úspěchu přitom ruské síly dosáhly obsazením vesnice Plechovo ve východní části výběžku. Vesnici získaly útokem z několika směrů, během údajně poměrně tvrdých a krvavých bojů.

Podle zdrojů z obou stran, byť v ruském případě jen neoficiálních, se měly bojů v této oblasti v posledních dnech ve větších počtech účastnit i severokorejští vojáci. O jejich účasti přímo v bojích mluví i americký Pentagon. Zásadní roli měli Severokorejci sehrát především právě v Plechovu.

Jasné důkazy ve smyslu oficiálního přiznání ze strany Moskvy či Pchongjangu chybí (toho se ale v dohledné době asi nedočkáme), nemáme ani potvrzeny zprávy o válečných zajatcích z KLDR. Na záběrech z bojů se objevují vojáci s jasně asijskými rysy, ale v těchto případech by se také mohlo jednat o muže z východních oblastí Ruské federace. Důvody k pochybnostem lze jednoduše řečeno najít vždy.

Ale zda se korejští vojáci účastní té či oné konkrétní operace, není až tak důležité. O jejich přítomnosti na území Ruska není pochybností. A je také celkem jasné, že jejich přítomnost minimálně uvolňuje ruce ruské armádě. Pro Moskvu jsou tedy v každém případě přínosem, i kdyby měli za úkol pomáhat ruské armádě jen v týlu, třeba při ostraze apod.

Zajímavé na zveřejněných záběrech je především to, jak muži do boje nastupovali. Na řadě záběrů se totiž objevují skupiny řádově desítek mužů, tedy zhruba na úrovni čet, kteří spořádaně, ale pěšky překonávají otevřený terén.

Ve válce, kde ukrajinská armáda už nemá takový nedostatek munice jako před několika měsíci a počty nasazovaných dronů stále rostou, to je taktika minimálně velmi „nákladná“. Ruské jednotky obvykle používají buď útoků s pomocí kolon vozidel, které mají rychle projet přes území nikoho a vysadit pěchotu na nějaké chráněné pozici, nebo taktiku postupné „infiltrace“ malých pěchotních jednotek.

Záběry jsou z takové vzdálenosti nebo tak nízké kvality, že o tom, jaké národnosti daní vojáci byli, můžeme opravdu jen spekulovat. Zda tedy video znamená, že z nějakého důvodu dané jednotky neměly k dispozici obrněnou techniku, nebo třeba doklad toho, že vojáci KLDR se zatím nepoučili z těžce nabytých lekcí válčících stran, nelze jasně říci.

Některé telegramové kanály spojené s ukrajinskou armádou skutečně uvádí, že (údajní) severokorejští vojáci používají zastaralou taktiku a mají vysoké ztráty. Jde ovšem pochopitelně o informace zatím neověřené.

V Charkovské oblasti se stále bojuje v troskách Vovčansku a okolních vesnic, změny jsou ovšem malé. Na východní frontě Rusové drží a zřejmě dokonce mírně rozšířili zbylé předmostí za řekou Oskil (na jeho pravém břehu). O situaci jsme psali podrobně v předchozím textu, od té doby nedošlo k zásadnímu posunu.

Jižněji invazní síly pomalu rozšiřují pozice v úseku kolem Piščaneho, kde se jim před časem podařilo rozdělit ukrajinské pozice za Oskilem (na jeho levém břehu). Postup je tu ale zatím pomalý, z ukrajinského hlediska nejde o zásadní problém. Navíc ve zbytku tohoto úseku fronty se Rusům postupovat nedaří.

V Doněcké oblasti boje probíhaly na řadě míst, ale největší pozornost se oprávněně věnuje spíše jižnější části fronty, tedy úseku mezi městy Pokrovsk a Velyka Novosilka.

U prvního zmíněného místa ruské síly po určité přestávce v prosinci znovu zahájily intenzivní útoky. Podařilo se jim postoupit několik kilometrů západním směrem, a také severně.

Blíží se tak do pozice, kdy by mohly zahájit útok na samotný Pokrovsk ze tří směrů (zjednodušeně řečeno východního, jižního a západního). Dá se tedy očekávat, že intenzivní boje v tomto úseku budou pokračovat – a to zvláště za špatného počasí, které pomáhá chránit před ukrajinskými drony.

Ve středu zmíněného úseku ruské síly pomalu postupují zástavbou ve městě Kurachove – a o něco rychleji pak otevřenějším terénem v okolí.

V oblasti vznikl mimo jiné„kotel“ kolem vesnice Hannivka, kde málem zůstala větší skupina ukrajinských vojáků. Nakonec se jí údajně podařilo vyváznout, byť se ztrátami. Ale zřejmě šlo o další případ situace, kdy ukrajinská armáda zbytečně riskovala obranou příliš zranitelné pozice.

Po relativní pauze se také v posledních dnech znovu větší intenzitou rozhořely boje kolem Velyke Novosilky. Tady ruské velení nejspíše nasadí maximum volných sil, protože úspěch v této oblasti by velmi pravděpodobně donutil ukrajinskou armádu k poměrně výraznému ústupu. Za městem totiž není mnoho vhodných obranných pozic a připraveného opevnění.

Záporožskou oblast zmíníme především kvůli tomu, co by se tu v příštích dnech stát nemuselo. V posledních týdnech se opakovaně mluvilo o možné ruské ofenzivě v regionu. Ale ukrajinské speciální síly tu v uplynulém týdnu provedly zřejmě dosti úspěšnou operaci, která by nástup útoku měla zpomalit.

Na klíčové trati, která slouží ruské armádě k dopravě zásob z ruského území do okupované části Záporožské oblasti, totiž Ukrajinci zasáhli a zničili velký nákladní vlak s několika desítkami cisteren plných paliva (cca 40, tvrdí ukrajinské zdroje). Speciální síly nejprve odpálily nádrž na kolejích, pak na vlak zaútočily další zbraně (včetně střel ze systému HIMARS), které zapálily jeho náklad.

Nejde přitom ani tak o ztracenou naftu či benzin nebo samotné železniční vagony. Obojí může Rusko nepochybně velmi rychle nahradit. Útok byl zřejmě naplánován tak, aby především způsobil co největší škody na samotné trati. I to byl pravděpodobně důvod výběru vlaku s pohonnými hmotami.

Podobně tomu bylo například v případě útoku na Kerčský most: i tehdy byla nálož odpálena právě ve chvíli, kdy nákladní vůz s výbušninami projížděl kolem vlaku s cisternami.

Jde už o několikátý, nejméně třetí, útok na železniční infrastrukturu v této oblasti. Ruská armáda na dopravu po železnici velmi spoléhá (a má k tomu řadu dobrých důvodů), a tak poškození vlaků i trati může mít bezprostřední dopad na dopravu ruských zásob na frontu.

Jak veliký, to ovšem závisí na řadě okolností. Pochopitelně na tom, jak je trať poškozena. Ale také na tom, zda a případně do jaké míry se ukrajinským silám (ne)podaří narušit její opravu.

Ruská armáda v mnoha ohledech zaostává za ozbrojenými silami jiných zemí, ale také má k dispozici velmi zkušené a relativně dobře vybavené ženijní jednotky, jejichž úkolem je mimo jiného oprava poškozených tratí. Navíc tito a další ruští armádní specialisté mají na rozdíl třeba od pěchoty malé ztráty, a tak v průběhu posledních dvou let v podstatě jen nabírali a doplňovali zkušenosti.