Zprávy o blížící se invazi nejvíc škodí Ukrajině, říká kyjevská novinářka

„Jsem vyčerpaná,“ zahajuje v úterý v podvečer po zdvořilostních pozdravech rozhovor pro Seznam Zprávy ukrajinská novinářka Veronika Melkozerová.

Založila server The New Voice of Ukraine, psaný anglicky, aby se informace o dění na Ukrajině snáze dostávaly k zahraniční veřejnosti. Většina ukrajinských médií má podle ní buď jednoznačně proukrajinský, nebo jednoznačně proruský pohled, ona se prý snaží být objektivní.

V rozhovoru Melkozerová mluví mimo jiné o tom, jak Ukrajinci vnímají samotnou situaci a jak se připravují na hrozbu případné ruské invaze. Zároveň ale kritizuje Západ i západní média za to, jak k celé krizi přistoupily.

Z čeho konkrétně to vyčerpání pramení?

Ukrajina je vklíněná do promyšlené politické hry dvou mocností. Rusko chce zahájit invazi na Ukrajinu, protože samotná její existence představuje pro Kreml hrozbu. Lidem v Rusku totiž ukazuje, že demokracie může existovat i v postsovětském prostoru. Takže na jedné straně je tu despota, kterému se Ukrajina musí postavit, kvůli čemuž voláme po jednotné reakci Západu, žádáme jej, aby nám pomohl. Což se i děje, Česká republika nám třeba poslala zbraně. Vážíme si toho – ať už jde o kroky evropských zemí nebo Spojených států.

Zároveň ale zveřejňování děsivých informací, jako třeba té, že k útoku má dojít už ve středu, má zastrašit Rusko – ale větší dopad to má na Ukrajinu. Zatímco první země bude nějakým následkům čelit jen v momentě, kdy tu naši skutečně napadne, Ukrajina se už ocitla v izolaci.

Jak to myslíte?

Některé letecké společnosti, například nizozemská KLM, sem přestaly létat, na lety přes Ukrajinu vám některé firmy nevystaví pojištění, spousta podniků teď uvažuje o tom, že by své působení na Ukrajině zmrazila… A ukrajinská vláda tak musí sáhnout do státních rezerv, aby podpořila zdejší ekonomiku. Ve výsledku to znamená, že ukrajinští daňoví poplatníci, tedy i já, zaplatí za zastrašovací politiku, kterou Západ vůči Rusku vede.

Žijeme v neustálém stresu. A když vezmu v potaz ten exodus Západu – západní demokracie buď přesunuly své ambasády do Lvova, nebo důrazně doporučily svým občanům, aby Ukrajinu okamžitě opustili a zachránili si život. To vyvolává strach nejen na trhu, ale i mezi běžnými lidmi. Nepanikaříme, protože jsme na hrozbu války svým způsobem zvyklí – ale je to skutečně vyčerpávající.

Proměnila se s ohledem na zprávy o konkrétním termínu útoku nějak atmosféra mezi lidmi?

Lidé si z toho popravdě dost utahují. V pondělí prezident Volodymyr Zelenskyj ve svém projevu k národu požádal každého z nás, abychom zůstali klidní. Prohlásil, že jsme jako země silnější než kdy dřív. Což není pravda. Kdyby Rusové naplno zahájili invazi, převálcují nás.

Ukrajinci nicméně věří tomu, že Rusko tak hloupé není – takový krok by jej odstřihl od světa, přišlo by o hodně peněz, zejména lidé kolem prezidenta Vladimira Putina, protože třeba Velká Británie slíbila, že by to Putinovým oligarchům vytmavila. Spousta z nás tedy míní, že takovou hloupost by Rusové neudělali.

Co ale Rusko provést může, je zahájit falešnou válku na Donbasu nebo vyprovokovat další konflikt v moři, třeba v tom Černém, kde se zrovna koná cvičení ruského námořnictva. Tím zablokovali obchodní cesty do ukrajinských přístavů.

V zásadě už osm let čelíme hybridní válce, což je i důvod, proč si Ukrajinci na tuhle realitu – pro zbytek světa tak podivnou – už zvykli. Koluje tu takový fór, je to nějak takhle: Rusko v roce 2014 napadlo Ukrajinu a Ukrajinci volali: „Zachraň se, kdo můžeš, Rusové útočí, pomozte nám“. Na což svět odpověděl: „Jsme hluboce znepokojení.“ A v roce 2022? Svět volá: „Zachraň se, kdo můžeš, Rusové útočí.“ A my říkáme: „Jsme hluboce znepokojení.“

A připravují se lidé nějak na potenciální konflikt?

Většina lidí se připravuje na všechny možné scénáře. Když máte za souseda Rusko, nemůžete být úplně v klidu a nepřipravená. A konflikt tu přece jen trvá už osm let, a i když to třeba zbytek světa nechce vidět, čas od času eskaluje. Naposledy v roce 2018, kdy došlo k incidentu v Kerčském průlivu a Rusové pak zajali 25 ukrajinských námořníků.

Každopádně ano, na případ nouze jsme připravení. Já mám třeba doma nachystané zásoby jídla, různé konzervy, pořídila jsem i klec pro svého psa a spousta lidí nechala pro svá zvířata zřídit mezinárodní cestovní dokumenty – nechtějí je případně nechat doma.

Řada Ukrajinců má také jasno v tom, kam by šla. Třeba, pokud jsou bohatší, někam na venkov, kde mají nemovitost s pozemkem. Případně na západ země, což udělá hodně lidí. Cizinci žijící na Ukrajině se do Lvova už v mnoha případech přestěhovali. No a další část Ukrajinců se rozhodla v případě konfliktu setrvat a bojovat, připojili se k jednotkám ukrajinské územní obrany.

Říkala jste, že přístup západních zemí má na Ukrajinu negativní dopad. Jak vlastně vnímáte způsob, jakým se k informování o krizi postavila západní média?

Média by měla především věci pojmenovávat tak, jak jsou. Jasně, Rusko odmítá, že by Krym okupovalo, ale bylo to tak. Nejde o anexi Krymu, ale o okupaci. V tom je rozdíl.

A také by média měla přestat říkat těm chlapům v Donbasu „separatisté“ nebo „rebelové“. To zní, jako kdyby šlo o dobráky, kteří se snaží vymanit z područí utlačovatele. A to není pravda, jsou to prostředníci ruských sil, které vedou ruští občané včetně členů ruského parlamentu a kteří bojují za to, aby se stali součástí Ruska. Tento narativ, který média používají, aby Kreml úplně nerozezlila, mu ve skutečnosti nahrává.

A v pondělí jsme tu řešili takovou situaci. Prezident Zelenskyj prohlásil ve velmi pozitivním duchu, že si myslí, že Rusko Ukrajinu napadne šestnáctého února, a proto tuto středu vyhlásí Dnem jednoty, že už je to zařízené, aby to mohl být nový státní svátek. Myslel to jako ironii, chtěl ji vpálit do obličeje těm, kteří šíří zprávy o středeční invazi.

Ale CNN, NBC i BBC a další světová média to převzala tak, že Zelenskyj oznámil, že k tomu útoku ve středu dojde. Nevím, jak na to přišla, ale bylo to jedno velké dezinterpretační šílenství. A to se stane, když novináři nedovedou rozpoznat v cizím jazyce jemné nuance a nesledují onu situaci dlouhodobě. Zelenskyj totiž už dlouho tvrzení o středeční invazi odmítá – říká, že ukrajinské tajné služby mají jiné informace. A požádal Spojené státy, aby se s ním o své informace podělily, protože on se o tomto datu dozvěděl z médií. A proto šlo o ironický výrok.

Jak tato ukrajinsko-ruská krize rezonuje v ukrajinských médiích?

To obvykle záleží na tom, kdo ta média vlastní. Vlastníky jsou obvykle ukrajinští oligarchové, takže jejich média jsou nucena být hlásnou troubou jejich postojů. Pokud jsou proruské, pak o událostech informují z proruské perspektivy. Takže tam najdete hodně kritiky a příběhů o ukrajinských nacionalistech, kteří zabíjejí Rusy v ulicích. Propaganda jde tedy tímto směrem.

Nebo jde o silně proukrajinský pohled, což je vlastně taky propaganda, která o Rusech pojednává jako o teroristech. A pak je tu třetí skupina médií, ke které, doufám, patřím – ne tak bohatá, ale nezávislá média, která pokrývají dané události tak, jak jsou. Ověřují si informace, přinášejí pohledy obou stran, prostě dělají to, co nezávislá média dělávají.

Napadá mě: jste vy sama jako novinářka v kontaktu s ruskou stranou?

Mám s tím zkušenost, ne nijak dobrou. Když se dozvěděli, že jsem ukrajinská novinářka, začali s ponižováním – že stejně budu lhát, a proto mi nic neřeknou. A že je to stejně jejich území. Naposledy jsem s Rusy komunikovala v roce 2018 v době incidentu v Černém moři (Rusko tehdy zabránilo ukrajinským lodím proplout Kerčským průlivem mezi Černým a Azovským mořem, pozn. red.). A moje zkušenost je taková, že ruské úřady nejsou spolehlivé zdroje.