Zpráva ukázala, ve kterých státech se takřka nedá žít

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Vysoká míra ekologických hrozeb a téměř nulová šance se proti nim efektivně bránit nebo řešit jejich dopad. To je realita, se kterou se již teď musí vyrovnávat 27 zemí, uvádí nově zveřejněná zpráva (Ecological Threat Report) globálního think-tanku Institut pro ekonomiku a mír (IEP) zaměřená na ekologické hrozby.

Populaci těchto států s „katastrofálními“ podmínkami tvoří 768 milionů lidí. V kritické situaci kvůli klimatické změně a nízké odolnosti tamních infrastruktur jsou především regiony subsaharské Afriky, Středního východu a severní Afriky a jižní Asie.

Studie po celém světě identifikuje 27 zemí („hotspots“), které čelí největším ekologickým hrozbám, a to na základě čtyř kritérií – míry potíží s potravinovou bezpečností, výskytu přírodních katastrof, růstu populace a přelidněnosti a problémů s přístupem k vodě. Jen na africkém kontinentu se těchto zemí nachází 23.

Hned osm zemí světa má všechna čtyři sledovaná kritéria na nejhorší možné úrovni – v kategorii „katastrofa“. Jednou z nich je Somálsko. Stát, který se potýká s bezprecedentním suchem a z toho vyplývající potravinovou krizí, na tom může být ještě hůř, pokud mu svět urychleně nepomůže.

„Je tu strašlivé sucho. V některých regionech očekáváme hladomor. Svět musí jednat hned. Jsou potřeba velké investice do zemědělství,“ říká k situaci v zemi humanitární pracovnice z organizace CARE v Somálsku Abyan Ahmedová. Podrobněji jsme se situaci v Africkém rohu věnovali v tomto článku.

Podobně je na tom dalších sedm států – Burundi, Středoafrická republika, Čad, Konžská republika, Jižní Súdán, Uganda a Jemen. Pro představu – tyto nejohroženější země jsou domovem pro 146 milionů lidí.

Zatímco v roce 2020 čelily zmíněným čtyřem hrozbám dvě miliardy lidí, v roce 2050 by mohly tyto problémy postihnout až 3,4 miliardy lidí (34,7 procenta světové populace), předpovídá dále studie.

Zhoršující se ekologická situace navíc povede k dalšímu prohloubení sociálních problémů, včetně potravinové bezpečnosti, nucené migraci a šíření nemocí.

Výzkumníci dále zdůrazňují, že přibývá lidí, kteří trpí hlady. 41 zemí světa se podle studie potýká s extrémní potravinovou hrozbou. 65 procent tamní populace mělo minimálně jednou za uplynulý rok problém nasytit sebe nebo své rodiny. Podvýživou pak po celém světě trpí 768 milionů lidí. Neúspěšnost snah o vymýcení hladu v dohledné době již připustila i OSN.

Nejkritičtější je situace na území subsaharské Afriky, kde se s extrémní úrovní potravinové hrozby potýká 37 z 52 zemí. „Až 21 milionů lidí v Africkému rohu bude migrovat za jídlem a vodou. Až sedmi milionům dětí hrozí podvýživa, což představuje 50 procent všech dětí mladších pěti let,“ přibližuje možný vývoj v regionu humanitární pracovnice Marlene Achokiová z organizace CARE.

Na chybějící vodu upozorňuje i studie IEP. Přes 1,4 miliardy lidí žije v regionech se závažným problémem se zásobami vody. I v tomto případě je na tom nejhůře africký kontinent.

Na pátou sezonu bez dešťů se tak znovu připravuje Africký roh (včetně Somálska), s dlouhodobým nedostatkem vláhy a z toho vyplývajícím suchem se potýkají i další africké regiony, například ostrovní stát Madagaskar.

Pokud naopak zaprší, vyschlá půda nestíhá vodu vstřebat a výsledkem jsou ničivé povodně, které si vybírají lidské životy i škody na majetku a zemědělské půdě. V říjnu například bezprecedentní povodně zasáhly africkou Nigérii, loni pak Mosambik.

Podobný scénář si letos prožil Pákistán. „Loni bylo velké sucho a letos naopak pršelo v některých regionech osmkrát až devětkrát více než je běžné,“ říká k nejintenzivnějším dešťům za posledních několik desítek let, které následně způsobily tragické záplavy, humanitární pracovník organizace CARE z Pákistánu Adil Sheraz.

Právě Pákistán se v posledních letech řadí mezi země, kde se klimatická změna projevuje nejviditelněji. „Přestože vylučujeme méně než jedno procento všech (světových) emisí, řadíme se mezi deset nejhůře postižených zemí,“ dodává Sheraz.

Suchu neunikne ani Evropa. Do roku 2040 se na problém s nedostatkem vláhy musí připravit například Řecko, Itálie, Nizozemsko nebo Portugalsko.

Vodní zdroje se také dle zprávy častěji stávají možnými spouštěči konfliktů. Jejich počet se od roku 2000 do roku 2019 zvýšil třikrát. Největší počet konfliktů o vodu za posledních dvacet let zažil Irák, Somálsko, Jemen a Súdán. Shodou okolností země s už tak vysokou mírou konfliktů.

Výzvou pro státy oslabené ekologickými hrozbami i vlastní nefunkční infrastrukturou bude také obrovský růst populace, uvádí dále studie. Ta jen v subsaharské Africe vzroste do poloviny století o 95 procent. S tím se jen dále prohloubí problémy, jak se dále vypořádávat mimo jiné s potravinovou krizí a nedostatkem vody.

Rozrůstat se budou i samotná města. Do roku 2050 se do nich přesune 70 procent světové populace. V roce 2020 v nich přitom žilo 54 procent všech lidí. Megalopole nicméně v některých rozvojových zemích představují do budoucna především život ve velmi špatných životních podmínkách (nedostatečná infrastruktura, vysoká míra znečištění a z toho pramenící zdravotní problémy).

Nejvíce neudržitelnými městy s více než deseti miliony obyvatel se tak mohou stát konžská Kinshasa, keňské Nairobi, nigerijský Lagos, bangladéšská Dháka, irácký Bagdád a indické Dillí a Kalkata. V těchto městech předpovídají výzkumníci, že dojde k největšímu populačnímu růstu.

Přestože jsou ekologické predikce pro subsaharskou Afriku nejhorší, vypouští region méně než čtyři procenta světových skleníkových plynů a pálí méně fosilních paliv. Přírodní katastrofy přitom region ohrožují téměř nejvíce na světě, hned po regionu Asie a Pacifiku. Působení živlů je silnější, častější a má závažnější dopady na tamní komunity, zdůrazňuje server Africanews.

Byť jsou ekologické hrozby stále hmatatelnější, svět se jich obává méně než dřív. Například v Číně, která patří mezi největší znečišťovatele, jen 20 procent lidí uvedlo, že by měli ze změny klimatu zásadní obavu. V Indii, třetím největším znečišťovateli, pak jen necelých 39 procent. Naopak obavy rostou u Američanů, druhého největšího znečišťovatele na planetě (přes 51 procent populace).

Výzkumníci dodávají, že země nejvíce vystavené klimatickým změnám obavy z nich spíše nemají. Důvodem je, že se často potýkají s jinými problémy, které považují za palčivější (terorismus, válka, ekonomická situace).

Řešení by podle humanitárních pracovníků působících přímo v terénu měly navrhnout vyspělé státy a země, které k znečištění nejvíce přispívají v rámci kompenzací. I to jsou jejich očekávání pro nadcházející globální klimatický summit COP27, který se v listopadu uskuteční v Egyptě.