Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
V roce 2009 zasáhla hudební festival Pohoda na letišti u Trenčína bouřka, zřítil se velký stan a zahynuli dva lidé. Soudní spor není ani po patnácti letech u konce, ale vinu nese podle všeho německá firma odpovědná za konstrukci stanu.
V pátek večer festival postihla další bouřka. Byla mnohem silnější. Vlastně to byly dvě bouřky, které přišly z různých stran a nad festivalem se potkaly. Opět spadl stan, ve kterém se ukrývali lidé. Smršť si vyžádala asi třicet zraněných, většina z nich už je doma, několik jich zůstává v nemocnici a jsou mimo ohrožení života.
Byl jsem tam.
Existuje virální fotografie, na níž je vidět na letištní ploše ženu, která už v silném větru nedokáže jít dál, a tak se v bouři sklání nad kočárkem s dítětem. Nad nimi stojí další lidé, kteří je chrání svými těly.
Mám i vlastní fotku, i když jenom ve své hlavě. Když už jsme seděli v bezpečí auta, oknem jsme zahlédli ženu, která evidentně dostala záchvat paniky. Nevěděla, kde je, kam má jít ani co má dělat. A v té slotě, větru a krupobití se jí jedna dobrovolnice chopila a vedla ji dál. Hledaly úkryt.
Tuhle svoji fotku budu mít v hlavě napořád. Tak vypadala bouřka na Pohodě v roce 2024.
Mými hrdiny jsou dobrovolníci, kteří viděli, že za chvíli dorazí ohromná bouře a zasáhne je, ale přesto klidně a organizovaně usměrňovali jiné lidi. Přes okno jsme sledovali, jak se návštěvníci festivalu ukrývají do aut, za auta, pod přístřešky, a jak se v tom vichru nedokážou skoro ani pohnout. Vzduchem létalo všechno, včetně těch přístřešků. Ti lidé nám bouchali na auto a prosili, abychom je pustili dovnitř. Ale byli jsme plní a měli jsme uvnitř dítě.
Když bouřka odezněla, bylo zničené všechno, co nebylo připevněné, i velká část toho, co připevněné bylo. Vypadla elektřina, tmu přerušovala jen světla záchranek a policie. Vládlo ticho po bouři, přerušované jen zvukem sirén.
Mnoha lidem to odfouklo stany i se všemi věcmi, některé evakuovali do sportovní haly přímo v Trenčíně. Když jsme okolo ní před půlnocí procházeli, ptali jsme se jich, jestli nepotřebují suché oblečení, ale bylo o ně postaráno. Bouřky ten večer zasáhly velkou část Slovenska a způsobily rozsáhlé škody. Tisíce domácností se ocitly bez proudu.
Proč se bojím bouřky
Festival Pohoda patří mezi slovenské lovebrandy a mnozí na něj jezdí bez ohledu na line-up, jednoduše proto, že na něm vyrostli. Já k němu mám o něco pragmatičtější vztah, protože sem léta chodím hlavně pracovně, takže sice nějaké koncerty zhlédnu, ale většinu času jsem spíš unavený a chci mít klid.
Přesto na Pohodě oceňuju spoustu věcí, díky kterým také festival pravidelně získává mezinárodní ocenění: Vládne tu příjemná a kultivovaná atmosféra, neexistují prakticky žádné odpadky, panuje pořádek a člověk mívá pocit, že na něj pamatovali i v těch nejmenších detailech. No a jelikož to po té době pokládá za samozřejmost, uvědomí si to, až když navštíví jiný festival, kde tomu tak není.
Pohoda měla, stejně jako řada jiných evropských festivalů, v posledních letech finanční problémy. Ale letos se konečně měla vrátit zpátky na nulu. Nejdřív ale svoje vystoupení zrušily hlavní hvězdy Queens of the Stone Age, no a potom přišla bouře.
Zažil jsem vichřice i sněhové bouře, ale neobávám se jich zdaleka tak jako letních bouřek. Pocházím z Vysokých Tater, tak bych se jich možná bát neměl - ale bojím se jich právě proto. Mám z nich opravdový strach a vůbec se za to nestydím. Vím, jak rychle mohou přijít, vím, jaké dokážou být. Vím, co dovedou. Bouřka, to je vichřice, déšť a blesky v jednom. Takovou jako na Pohodě jsem za víc než čtyři desetiletí svého života nezažil. A to jsem jich, věřte mi, zažil opravdu hodně.
Celý den bylo jasné, že bouřka přijde. Celý den jsem z toho byl nervózní a sledoval oblohu. Celý den mi chodily notifikace do telefonu. Horký letní den? S bouřkou prostě musíte počítat a stejně musíte počítat také s tím, že se budete muset postarat sami o sebe. Proto jsem měl v areálu vyhlédnuté dva firemní stany, oba menší, lehčí a se zavřenými bočními stěnami.
Vím, co napsala Iva Pazderková, která spolu s Pražským výběrem krátce před bouří vystoupila. Vím, že svůj příspěvek mezitím smazala, a vím i to, že členové Pražského výběru se od jejího vyjádření distancovali. V první řadě ale vím, nejen díky notifikacím, jak to bylo: Varování před bouřkou zaznívala dlouhodobě a opakovaně, dokonce i přímo z pódia před koncertem Pražského výběru.
Ministr uráží občany
A víte, co bylo pak?
Ministr životního prostředí Tomáš Taraba (nominant Slovenské národní strany) se posadil za klávesnici. „Tolik chytrých hlav každý rok řeční na Pohodě, které vědí, jak všechno dělat nejlíp. Jen se ještě naučit sledovat předpověď počasí,“ napsal.
Ano, přesně tak: Ministr životního prostředí se vysmívá lidem, kteří se ocitli v opravdu vážné situaci. Ministr se vysmívá vlastním občanům, kterým má sloužit. Navíc ministr životního prostředí!
Mohl by říct, že alespoň vidíte, jak to životní prostředí, které má na starosti, dokáže být nebezpečné. Mohl by lidi poučit, co je potřeba v takových chvílích dělat. Mohl by napsat, co jako ministr životního prostředí plánuje učinit pro zmírnění dopadů klimatické změny.
To všechno by mohl udělat a někdo jiný by to pravděpodobně i na jeho místě udělal, ale on se raději vysmívá občanům. A spolu s ním to samé provozují masy jiných lidí, kteří píšou, jak Bůh potrestal liberály, dobře jim tak, ha ha ha, škoda, mohlo jich být méně. To už není hudební festival a ti, kdo ho navštívili; v jejich očích je to synonymum zla a návštěvníci jsou nepřátelé. I zásluhou politiků, jako je Tomáš Taraba.
Letní bouřka se změnila na boj. Čím si to Pohoda zasloužila? No například tím, že podporuje Ukrajinu.
Neumím k tomu napsat už nic, co by prošlo přes editora, tak napíšu jen to, že vidíte: Demokracie a svoboda slova na Slovensku jen kvete - kdokoli může komukoli přát smrt a těšit se z neštěstí. No není to skvělé?
