Bojíme se změny klimatu, ale pleteme se, že jsme sami

„Na změně klimatu záleží více lidem, než si myslíte,“ prohlašuje nedávno publikovaný článek datového projektu Our World in Data. Dokládá to čerstvými průzkumy, které ukazují jednak silně nadpoloviční podporu boje proti klimatické změně v mnoha zemích a zároveň i to, že lidé tuto podporu výrazně podceňují.

Konkrétně článek zmiňuje například studii publikovanou letos v časopise Nature Climate Change, níž odpovídalo 130 tisíc respondentů napříč 125 zeměmi, které dohromady tvoří 92 % světové populace, 95 % světového HDP a 96 % emisí skleníkových plynů.

Jedním z hlavních závěrů studie je, že většina lidí souhlasí, že by jejich vlády měly dělat víc v boji proti klimatické změně. Celkově podíl těch, kteří souhlasili, činil dokonce 89 %. Například z Česka odpovědělo kladně 88 % respondentů.

Méně lidí už pak ale souhlasilo, že by na boj s klimatickou změnou opakovaně obětovalo jedno procento měsíčního příjmu svých domácností – kladně odpovědělo 69 % z oslovených. V Česku to bylo necelých 55 %.

Zásadní výsledky pak přinesla otázka zkoumající rozdíl mezi tím, kolik lidí odpovědělo kladně a tím, kolik dotazovaní odhadovali, že kladně odpoví ostatní ze stejné země. Odhadovaný podíl kladné odpovědi totiž vyšel průměrně na 43 % a byl tedy ve srovnání se skutečností o 26 procentních bodů nižší.

Tento trend přitom nevykázal jen průměr ze všech zkoumaných zemí, ale v menší či větší míře byl zaznamenán úplně ve všech.

Podceňování ochoty lidí vynakládat zdroje na boj proti změně klimatu se výrazně týkalo i Česka, kde odhadovaný podíl kladné odpovědi dosáhl jen 32 % a byl tak o 23 procentních bodů nižší než skutečný podíl.

Co si z toho ale můžeme vzít?

Tato otázka je zcela na místě. Interpretace podobných průzkumů je hodně záludnou disciplínou, což svým způsobem ukazují i zmiňované odpovědi. Co si myslet o tom, že 88 % Čechů podle průzkumu chce, aby vláda dělala víc pro boj proti změně klimatu, ale jen 55 % jich je ochotných na to dát byť jen jediné procento svých příjmů? A nakolik je vůbec jediný průzkum vypovídající?

Podle sociálního a environmentálního psychologa Jana Krajhanzla, zakladatele a ředitele Institutu 2050, který se výzkumu vnímání klimatické změny a ochrany přírody dlouhodobě věnuje, výsledky pro Česko ukazují až podezřele vysokou podporu boje proti klimatické změně.

Oproti českým průzkumům, z nichž některé prováděl Krajhanzlem vedený Institut 2050, výsledky ukazují zhruba o 15 až 20 procentních bodů vyšší hodnoty. „Na podobnou otázku, jako je, jestli by vláda měla dělat víc pro boj s klimatem, jsme se ptali v roce 2021 a výsledek nám vyšel o 16 procentních bodů nižší,“ řekl Krajhanzl.

I tato nižší čísla jsou nicméně pořád nadpoloviční a je tomu tak skutečně pravděpodobně ve většině světa.

„Ve většině zemí, kde se udělá nějaký seriózní empirický výzkum, se dneska skutečně ukazuje, že lidí, kteří chtějí aktivně řešit změnu klimatu, je opravdu nadpoloviční většina,“ řekl Krajhanzl a jako příklad uvedl průzkumy Eurobarometru. Ty loni ukázaly, že klimatickou změnu za velmi vážný problém považuje 77 % občanů států EU.

Co se týče Česka, tak například podle průzkumů STEM a Institutu 2050 z posledních let například 61 % Čechů říká, že klimatická změna už probíhá a každý druhý souhlasí, že by se s tím co nejdřív mělo něco dělat. Dokonce 76 % Čechů má z klimatické změny strach.

Jestli je to víc, než „by člověk řekl“, si může zodpovědět každý čtenář sám za sebe.

Our World in Data dodává i další příklady studií, které tento fenomén odhalily na velkých vzorcích. První z nich vyšla v časopise Nature Communications v roce 2022 a říká, že 80 až 90 % Američanů podceňuje veřejnou podporu pro politické kroky spojené s bojem proti změně klimatu. Odhad přitom vyšel na rozmezí 37 % až 43 % podporovatelů, zatímco ve skutečnosti jich bylo 66 % až 80 %. Na podobné zkreslení v USA a Číně upozornila také jiná studie z roku 2017.

V Česku se podle Krajhanzla zatím žádná vědecká práce tomuto tématu podrobně nevěnovala a jeho vlastní zkušenosti jsou v tomto ohledu rozporuplné.

Když na otázku došlo v jednom z průzkumů, vyšel odhad české veřejnosti poměrně přesný. Na druhou stranu se ale Krajhanzl opakovaně setkává například s překvapivými reakcemi na výši podpory ochrany životního prostředí a dalšími projevy zkreslenosti vnímání změny klimatu společností.

„V roce 2018 vydávali s naším týmem knihu, která se jmenovala ‚Vztah české veřejnosti k přírodě a životnímu prostředí‘. Ta kniha obsahovala rešerši všech dostupných českých reprezentativních šetření od roku 2007 i vlastní reprezentativní šetření s více než 2500 respondenty. Před vydáním jsme vtipkovali, že se vlastně měla jmenovat spíš ‚Zelenější, než si myslíte‘,“ řekl vědec s tím, že podle něj a jeho kolegů, ale i zpětné vazby od médií či Ministerstva životního prostředí, byla podpora společnosti pro ochranu životního prostředí větší, než se čekalo.

Na otázku, co tohle zkreslení způsobuje, se nenabízí jednoduchá odpověď.

Článek Our World in Data odkazuje na širší fenomén nazývaný „mezera ve vnímání“ (doslovný překlad anglického “perception gap”), který se často projevuje například i v průzkumech týkajících se štěstí v populaci (lidí, kteří se prohlašují za šťastné, je víc, než kolik lidé odhadují). Podle odborníků se dá zčásti vysvětlit tak, že lidé mívají už z podstaty pozitivnější mínění sami o sobě než o lidech, které neznají.

V Česku k tomu podle Krajhanzla může přispívat například špatný odhad politických stran, které si podle něj míru podpory klimatických politik ve společnosti neuvědomují. „Řada témat má dlouhou setrvačnost. Například obnovitelné zdroje tady dřív měly dlouhá léta řekněme pachuť solární baronů, což se pořád dál nějakým způsobem traduje. Z průzkumů ale víme, že veřejnost už tuto hořkost vzniklou v roce 2009 minimálně od roku 2015, nebo 2016 většinově necítí. Obnovitelné zdroje mají naopak největší podporu ze všech zdrojů elektřiny,“ uvedl výzkumník.

Špatná je podle Krajhanzla i úroveň debaty o řešeních klimatické změny, což jde na vrub politické reprezentaci a médiím, která často nejsou schopná uvádět nepřesné či zavádějící výkřiky politiků na pravou míru.

Typickým příkladem tématu, které tímto trpí, je podle Krajhanzla Green Deal, tedy Zelená dohoda pro Evropu. Průzkumy totiž ukazují, že se strategickým plánem EU k dosažení klimatické neutrality 40 % nesouhlasí, 30 % souhlasí a zbytek nemá jasný názor. Když se ale průzkum zeptá na jednotlivé cíle plánu (aniž by přímo zmiňoval Green Deal), je většina opatření obsažených v tomto politickém balíčku přijímána více než 60-70 % veřejnosti.

Svou roli v „mezeře ve vnímání“ může také hrát, že se o změně klimatu mezi sebou lidé příliš nebaví. „Je to téma, které už v sobě má jistý nádech politiky. To znamená, že například s rodinou, která může mít třeba rozdílné politické názory, pravděpodobně nebudete o Vánocích na Štěpána řešit klimatickou změnu stejně jako třeba to, koho kdo bude volit v prezidentských volbách,“ dodal Krajhanzl.