Článek
Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg odpočítává poslední měsíce svého stávajícího prodlouženého mandátu ve funkci. Podle diplomatických zdrojů serveru Politico je nemalá šance, že ve funkci zůstane i po září 2023. Minimálně o to podle anonymního zdroje z vysokých pozic v NATO sám stojí a větší část diplomatů se domnívá, že má i největší podporu. Obzvlášť teď, v neklidné době, kdy v Evropě zuří válka.
Stoltenberg se domnívá, že v NATO začíná převažovat pocit, že nastal čas pro změnu.
Pokud by tomu tak skutečně bylo, nabízí se podle Politica mnoho jmen, která by se dala roztřídit do dvou kategorií podle předpokládané pravděpodobnosti jejich zvolení.
Hned za Stoltenberga Politico s odkazem na nejmenované diplomaty řadí nizozemského premiéra Marka Rutteho, estonskou premiérku Kaju Kallasovou a britského ministra obrany Bena Wallace. V další skupině jmen, která diplomaté zmiňují opakovaně, ale méně často, je například i slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, litevská premiérka Ingrida Šimonytėová nebo německá předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Mohlo by vás zajímat
Čínské ministerstvo zahraničí je silně nespokojeno s tím, že si zvolený český prezident Petr Pavel telefonoval s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen, napsala agentura Reuters. Pavel podle čínské diplomacie ustoupil od svých slov, že je třeba respektovat princip jedné Číny, což podle Pekingu uváděl v době volební kampaně.
Volba tajemníka NATO nemá žádný přesně daný systém a bývá výsledkem neformálních jednání, na nichž se členské země musí shodnout na jednom jméně.
První tajemnice?
Velkou roli by podle Politica mohlo hrát pohlaví.
„Nastal čas pro tajemnici. Pokud se budou muži snažit držet svých pozic navěky, rovné zastoupení žen nikdy nedostane šanci,“ cituje Politico jeden ze zdrojů s tím, že tlak na zvolení ženy prochází napříč všemi úrovněmi. Dosud ve funkci generálního tajemníka byli jen samí muži.
Některé členské státy také podle zdrojů lobbují za regionální diverzitu. Dodejme, že Stoltenberg je Nor a před ním byli ve funkci Dán, Nizozemec a Brit.
Jako obzvlášť vhodní se podle Politica nyní z regionálního hlediska mohou zdát kandidáti z východní Evropy. „Už před ruskou invazí na Ukrajinu byla v Alianci vůle zvolit tajemníka z východu. Někteří úředníci z tohoto regionu uvádí, že válka jen umocnila tendenci vybrat někoho ze zemí, jako je Estonsko nebo Litva,“ píše server.
Obě chtěná kritéria, tedy ženské pohlaví a zasazení do východní Evropy, splňuje například kromě žen z Pobaltí i slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Ta by se ale kvůli postu v NATO musela vzdát své prezidentské funkce a dala i přímo najevo, že to neudělá. Její tiskové oddělení serveru sdělilo, že se „soustředí na svou současnou práci“.
Politico také upozorňuje, že východní region může nakonec právě kvůli válce na Ukrajině podporu i ztratit. Část západních členů Aliance by totiž země z východu Evropy – a z Pobaltí obzvlášť – nemusela podpořit z obav, že kvůli bezprostřední blízkosti válečného konfliktu vlastním hranicím budou kandidáti těchto zemí až příliš rázní.
Spleť překážek
Překážky nicméně stojí v cestě skoro každému.
Například Wallace by mohl narazit na odpor zemí Evropské unie. Zejména od Francie se podle Politica čeká, že by jakéhokoliv Brita neschválila a trvala by na kandidátovi ze země EU. Stejné překážce by případně čelil i expremiér Boris Johnson, o kterém v souvislosti s možným předsedáním Alianci loni v létě spekulovala britská média.
Co se týče Rutteho, ten by mohl těžit z dobré pozice Nizozemska jakožto země, jejíž přístup k otázkám bezpečnosti a obrany je podle Politica vnímán jako seriózní a zároveň ne až moc rázný. Z Nizozemska se pak dále nabízí ministryně financí Sigrid Kaagová nebo ministryně obrany Kajsa Ollongrenová. Politico nicméně dodává, že sám Rutte řekl, že po konci v postu premiéra plánuje opustit politiku a dělat „něco úplně jiného“, a dvojice žen o post předsedkyně NATO zatím „neprojevila zájem“.
Dostatečnou podporu by podle diplomatů mohla mít i Němka Leyenová, která před svou funkcí v EK byla mimo jiné ministryní obrany. Na otázku, zda by měla zájem, ale odmítla odpovědět.
Další široce respektovanou ženskou političkou v NATO je podle Politica kanadská místopředsedkyně vlády Chrystia Freelandová a tamní ministryně zahraničí Mélanie Jolyová. Jejich silnou překážkou je ale podle diplomatů mimoevropské zasazení a kanadské nízké financování obrany.
Na konec článku Politico uvádí komentář vysoce postaveného evropského diplomata: „Tohle je spíš takový košík se jmény, která někomu přišla na mysl. Já tipuji Stoltenberga.“
