Svědectví z íránského vězení: Měl jsem silné bolesti a pomoc nikde

Represe, jimž teď musí čelit, obyčejní Íránci, kteří dali najevo odpor vůči režimu, výmluvně dokreslují i okolnosti vzniku tohoto článku.

Muž nedávno propuštěný z íránského vězení komunikoval s redakcí Seznam Zpráv pouze přes sociální síť Telegram a pod podmínkou anonymity. Vystupuje proto pod pseudonymem Vahíd a ze strachu poskytl redakci jen pár osobních údajů.

Říci tak můžeme jen to, že je umělec. Původně uvedl i provincii, kde žije, ale druhý den požádal, aby se informace v textu neobjevila. Obával se, že by podle dalších podrobností mohly úřady odhalit jeho identitu.

Po propuštění z vězení se necítí vůbec bezpečně - režim kontroluje jeho sociální sítě, odpovědi na otázky se mu ale podařilo přes prostředníka odeslat.

Proti režimu se začal nejdříve vyjadřovat na instagramu, poté vyšel i do ulic, aby podpořil protesty, které spustilo zabití 22leté Kurdky Mahsá Amíníové. Tu v polovině září zatkla mravnostní policie kvůli tomu, že neměla správně nasazený hidžáb. Z vězení už živá nevyšla, policisté ji s největší pravděpodobností při výslechu zabili.

Při jedné z demonstrací Vahída zadrželi členové Íránských revolučních gard. On sám použil označení organizace Sepah, jak revolučním gardám říkají samotní Íránci. „Po zatčení mě vzali do auta, kde na mě čtyři muži zaútočili tak, že mi způsobili zlomeninu druhého bederního obratle a zánět míchy. Kromě toho jsem měl zraněnou čelist a podlitiny na těle, očích a uších,“ líčí.

Při výsleších se věznitelé snažili Vahída zastrašit, uráželi ho a vyhrožovali, že za jeho činy zaplatí i rodina. Po výsleších následoval krátký soudní proces, z něhož si Vahíd odnesl roční trest vězení. Výslechy absolvoval celkem čtyři, vždy při nich měl zavázané oči, stejně jako při přesunech.

První den z deseti, které strávil v zajetí, byl v klasickém vězení, kde panovaly standardní podmínky. Na další dny ho ale odvezli do budovy Íránských revolučních gard, kde to bylo o dost horší. Vahíd trávil dny v cele pro jednoho člověka o velikosti čtyř metrů čtverečních, kvůli velkému počtu zadržených ale gardisté umístili do cely hned tři lidi.

„Každému nám dali jednu deku, to bylo vše. Spát jsme museli na zemi,“ říká Vahíd. V místnosti byly čtyři rozsvícené lampy, které svítily 24 hodin denně, a také větrák. Záchod měli trestanci na cele, jídlo dostávali třikrát denně. Během věznění pociťoval Vahíd silné bolesti, na prosby spoluvězňů, aby ho ošetřili, ale dozorci nereagovali.

Ve vězení se potkal s mnoha vězni, kteří na tom podle jeho slov byli mnohem hůře: „A to jak po psychické stránce, tak i po fyzické. Někteří měli těžká zranění způsobená opakovaným mlácením obuškem,“ vzpomíná Vahíd.

Na rozdíl od nich měl ještě relativně štěstí - po vynesení rozsudku byl na kauci propuštěn. Odvolal se a nyní čeká na potvrzení trestu. Je doma, má zákaz vycestovat do zahraničí a dalších protestů se účastnit nemůže.

Roční vězení za účast na protestech je na íránské poměry ještě mírný trest. Hned na tři roky vězení odsoudil soud Íránských revolučních gard studenta Frazáda Marzbaního, kterého policie zadržela minulý týden před budovou ministerstva vnitra. Marzbaní byl odsouzen za „nepovolené shromažďování a tajnou dohodu s cílem jednat proti národní bezpečnosti“.

Jedním z posledních zatčených je i hiphoper Morteza Ghaderí, který na podporu revoluce natočil video, na němž tančí před teheránskou Věží svobody. Tančit na veřejnosti už ale íránské zákony 43 let zakazují, Ghaderí navíc tančil na píseň kritizující brutalitu režimu Islámské republiky.

Podle íránské lidskoprávní organizace HRANA bylo od začátku letošní vlny protestů zatčeno už více než 18 200 lidí, mezi nimiž jsou novináři, právníci, učitelé, studenti a lidskoprávní aktivisté.