Zlo jménem Evin. Místo, kde je fyzické i psychické týrání pravidlem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jednomu z jejích křídel se cynicky říká Univerzita Evin. To proto, že v dané části nechvalně známé věznice v íránské metropoli Teheránu držela či drží Islámská republika množství studentů a intelektuálů.

Právě v Evinu často končí demonstranti, kteří od září vycházejí do ulic v rámci protirežimních protestů, které vyvolala násilná smrt 22leté Kurdky Mahsy Amíníové. Zpravodajská agentura Human Rights Activists uvedla, že za pět měsíců bylo zadrženo na 20 tisíc lidí, pět set jich zabito a nejméně čtyři byli popraveni.

Ačkoli mnohé z nich teď režim pouští na svobodu, často třeba na kauci, Íránci se vracejí traumatizovaní, zranění a se strachem.

Věznici postavil už v roce 1972 režim šáha Muhammada Rézy Pahlávího na úpatí pohoří Alborz. Zařízení mělo původně kapacitu 320 vězňů a provozovala jej tajná služba Savak. Už v sedmdesátých letech se rozrostlo na 1500 vězňů, z toho byla stovka cel vyhrazena pro vězně politické.

Během revoluce v roce 1979 na budovu zaútočil dav povstalců a všechny vězně osvobodil. Nově vzniklá Islámská republika ale funkci budovy rychle obnovila a podstatně rozšířila – dnes se kapacita Evinu uvádí 15 tisíc vězňů.

Ti už ve věznici nečekají jen na proces, jak tomu bylo dříve, ale často si i odpykávají celý trest. Mnozí další v ní pak tráví celé roky, aniž by byli vůbec odsouzeni.

Součástí věznice je popravčí dvůr, soudní síň a samostatné bloky pro vězně obou pohlaví. O poměrech ve věznici, kde dozorci vězně při výsleších bijí a vystavují nejrůznějším druhům fyzického i psychického mučení, vypovídali mnozí ti, kteří zařízením prošli.

Bývalá zdravotní sestra Hengameh Hadž Hasanová, která byla uvězněna v roce 1981 za podezření z napojení na opoziční skupinu, popsala systém, ve kterém byly vězeňkyně často a systematicky mučeny členy Íránských revolučních gard. Většinou tak, že byly bity po chodidlech kabely. Ve svých pamětech se nevyhnula ani popisu hromadných poprav: „Na jednotce 209 jsme každý den kolem 18:00 v době večeře slyšeli obrovský a ohlušující hluk, jako když nákladní auto shazuje těžký náklad kovu… Bylo to vystřelení desítek střelných zbraní najednou na naše přátele.“

O čtyři desetiletí později se podmínky v Evinu nijak nezlepšily, možná spíše naopak. V posledních letech je popsal například britsko-íránský obchodník Anoosheh Ashoori, který v Evinu strávil přes čtyři roky. Zadržen byl v roce 2017 při návštěvě své matky, režim ho obvinil ze špionáže pro Izrael.

Serveru Deutsche Welle vylíčil, jak jeho věznění v oddělení 7 v hale 12 věznice Evin vypadalo: „Situace v hale 12 byla extrémně hrozivá. Bojovali jsme se štěnicemi, šváby, obrovskými krysami a nechutným jídlem,“ řekl. 

Nejhorším zážitkem bylo pro Ashooriho 45 dní, které strávil na samotce. V souvislosti s ní hovoří o psychickém mučení: „Vyhrožovali, že ublíží členům mé rodiny,“ řekl s tím, že mu celý den i noc svítilo na cele světlo, což mu bránilo spát.

„S výjimkou kómatu je spánková deprivace tím nejméně užitečným stavem mozku pro účely získávání věrohodných informací. Zmatená mysl je ideálním podhoubím pro falešná doznání – což, pravda, může být v některých případech i cílem,“ píše ve svém bestselleru Proč spíme vědec a spánkový specialista Matthew Walker.

A cituje i bývalého izraelského premiéra Menachema Begina: „Potkal jsem vězně, kteří podepsali cokoliv, jen aby získali to, co jim vyšetřovatel slíbil. A on jim neslíbil svobodu. Slíbil jim, že pokud podepíší, dostanou nepřerušovaný spánek.“

Seznam Zprávy mluvily s jedním mužem, který strávil v Evinu 48 dní v roce 2009, zatčen byl při náboženském svátku ašúra. „Všichni muži zatčení během ašúry byli v budově zvané Karanténa. Já a dalších 23 vězňů jsme trávili čas v malé místnosti, kde bylo jen 18 postelí, zbylí spali na zemi. Byl jsem tam 30 dní, vyslýchali mě mnohokrát. Pak mě poslali na oddělení, které bylo o něco lepší, ani tam ale nebyl dostatek místa. Fyzické mučení nebo samotku jsem nezažil, někteří mí přátelé ale ano. Psychické mučení a výslechy byly tak drsné, že bychom měli raději mučení fyzické. Jídlo bylo také strašné, většinu času jsem nejedl a měl jen chléb a sýr feta od snídaně. Většina lidí onemocněla, nikdo je ale neléčil, takže se nemoci staly chronickými. Poté, co jsem byl propuštěn na kauci, jsem trpěl řadou infekcí a musel jsem užívat silná antibiotika,“ vypověděl bývalý vězeň, jehož identitu redakce Seznam Zpráv zná, ale z pochopitelných důvodů nebude zveřejňovat.

Drsnější podmínky zažil výše zmíněný Ashoori, jehož bolest a strach o rodinu dovedly až k pokusu o sebevraždu. Ve vězení také zahájil 17denní hladovku. Na svobodu se dostal loni v březnu poté, co britská vláda zaplatila íránskému režimu dluh ve výši 461 milionů eur. Spolu s ním byla propuštěna i další britská občanka Nazanin Zaghariová-Ratcliffeová.

Ashoori se později zúčastnil londýnského maratonu, kde se snažil na poměry panující v nejznámější íránské věznici upozornit.

Loni v prosinci pak íránská lidskoprávní aktivistka Narges Mohammadiová zveřejnila dopis, v němž žádala zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva o vyšetřování sexuálních útoků proti ženám v Evinu.

„Napadení žen během zadržování a v detenčních centrech je součástí vládního programu potlačování protestujících žen,“ napsala v dopise zveřejněném na instagramu.

Právě ženy a jejich heslo „Ženy, život, svoboda“ se staly hlavní tváří protestů v posledních měsících. Z Íránu přicházejí zprávy o mnoha znásilněních a sexuálních útocích bezpečnostních složek proti zadrženým.

Problémem je i přeplněnost věznice – podle některých vězňů je na některých celách i 40 lidí. Vězni vypovídali, že se museli střídat v ležení na zemi, aby se alespoň část noci mohli vyspat, zbytek osazenstva ji strávil vestoje.

Loni v říjnu vypukl v Evinu rozsáhlý požár, při němž zahynulo nejméně osm lidí a šest desítek dalších bylo zraněno. List The Washington Post po zhlédnutí desítek videozáznamu, fotografií a rozhovorech se svědky došel k děsivému závěru: nejméně jeden požár byl založen úmyslně v době, kdy byli všichni vězni uzamčení v celách. V době, kdy se před plameny a dýmem snažili uniknout, na ně dozorci zaútočili obušky, výbušninami i ostrou municí. Na videích je slyšet střelba z automatických pušek i volání „Smrt Chameneímu“.

Aktivisté se domnívají, že skutečný počet obětí bude mnohem větší. O konečné bilanci požáru se tak svět dozví nejspíš až po pádu režimu ajatolláhů.