Zlá zpráva pro tající ledovce a žhavou Zemi. Zelení politici v Evropě padají

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Evropu mění energetická transformace zvaná Green Deal. Těžko však půjde uskutečnit, pokud se v čele EU a důležitých evropských států neudrží zelení politici. Říjen byl varováním, že ambiciózní plán zastavit klimatickou změnu nemusí vyjít.

Průměrné teploty rostou, švýcarské ledovce tají rekordním tempem, a pokud to tak půjde dál, do 30 let polovina z nich zmizí. Proto komentátoři předpovídali, že při volbách o předposledním říjnovém víkendu zabodují obě místní zelené strany, které na záchraně ledovců, a tedy na boji proti změnám klimatu postavily své programy. Před čtyřmi lety dohromady získaly historických 21 procent hlasů a letos to mělo být lepší.

Program „Zelené Švýcarsko“ přesto nezabral. Podpora obou zelených stran poklesla, protože hlasy ve velkém shromažďovala pravicově-populistická SVP s protiimigračním heslem „Nejsme země pro deset milionů“. Druhým vítězem byla strana Mitte (Střed) se slibem nezvyšovat sazby zdravotního pojištění.

„Člověk měl na začátku minulého funkčního období pocit, že teď se změní svět. To se ale nestalo a pravděpodobně také nestane,“ připomněla politoložka Cloé Jansová z výzkumné agentury gfs.bern nadšenou atmosféru boje za záchranu klimatu. Ta se ale mezitím ve Švýcarsku vytratila a otázka oteplování přišla o „nenapadnutelnou a ultimativní pozornost“.

Švýcarsko nebylo jediným varováním pro hnutí zelených. Ještě hlouběji se v říjnu propadla podpora ekologické strany v Lucembursku. V německých spolkových zemích Hesensko a Bavorsko se Zelení nestali druhou nejsilnější stranou, jak jejich příznivci očekávali, ale propadli až na čtvrté místo, mimo jiné za antimigrační stranu AfD. Už na jaře zažili podobné fiasko ve Finsku.

Podle brněnského politologa Lubomíra Kopečka nemá smysl neúspěchy přeceňovat, především by byl předčasný závěr, že veřejnost ztratila o otázky klimatu zájem. „Výsledky Zelených v Bavorsku či Hesensku dost ovlivnil fakt, že jsou na celostátní úrovni ve vládě, která je v polovině mandátu a nepopulární. Politický cyklus s krizí podpory kolem poloviny volebního období tady funguje ukázkově,“ vysvětluje profesor Kopeček, který pracuje na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity a v Národním institutu SYRI. „Úplně stejné, ne-li horší, je to s dalšími vládními stranami SPD či FDP, které ztrácejí v zemských volbách podobně.“

Výpadek ve Švýcarsku, Lucembursku a Finsku má jiný důvod. „Když se u tamních zelených stran podíváte na delší řadu volebních výsledků, tak sice v 2023 proti předchozím volbám výrazně klesly, nicméně jinak výsledek z roku 2023 podstatně nevybočuje z dlouhodobějších průměrů,“ upozorňuje politolog.

K úspěchu v předchozích volbách, které se odehrály těsně před covidem, přispěla vrcholící debata o klimatické krizi, kdy mohli zelení působit jako kompetentní v tomto tématu. „Potom do toho vstoupila další témata, a to je o tento bonus připravilo,“ upozorňuje Kopeček. Podobně ztrácejí preference zelení v Rakousku, kteří v roce 2019 vstoupili poprvé v historii do vlády.

Ztrátu popularity zdůvodnila švýcarská politoložka Jansová ve švýcarské televizi SRF také tím, že se zelené strany nedokázaly dostatečně distancovat od nepopulárního hnutí „Poslední generace“, jehož aktivisté se lepí ve městech na vozovky.

Po porážkách ve většině zemí, kde ekologické hnutí zapustilo kořeny, se otevírá temná perspektiva, že zelení přijdou o vliv v evropských institucích, kde posílili po úspěchu v evropských volbách 2019. 

Díky tomu mohli prosadit a stále mohou ovlivňovat společnou politiku Green Dealu, především stanovit pevné termíny, kdy Evropská unie dosáhne klimatické neutrality, jinými slovy dostatečně omezí fosilní paliva, a tím emise oxidu uhličitého. Příští evropské volby v červnu 2024 však mohou zafungovat jako referendum o Green Dealu a dosavadní politiku změnit.

Do té doby absolvuje ekologické hnutí ještě jednu zkoušku, konkrétně předposlední středu v listopadu proběhnou volby v Nizozemsku. Tady nebyla Zelená levice nikdy víc než pátou nejsilnější stranou, tentokrát však utvořila koalici se socialisty Franse Timmermanse, který byl do léta protagonistou Green Dealu v Evropské komisi. Zeleno-rudá koalice se díky tomu stala jedním ze třech favoritů.

O historickém úspěchu či porážce klimatické politiky se přesto rozhodne v Německu. Volby do Bundestagu sice budou až za dva roky, ale místní Zelení se stali vládní stranou a loni rozjeli politiku Green Dealu dosud nejradikálnějším způsobem. Právě v nadcházejících měsících se ukáže, jestli má vůbec šanci na úspěch.

Také němečtí Zelení v čele s vicekancléřem a ministrem hospodářství Robertem Habeckem dokázali vzbudit dojem, že se svět mění, a loni na jaře jejich preference překročily 20 procent. Popularita však poklesla na podzim, kdy se ukázalo, že sázka na zelené zdroje nezabrání zdražení energií po selhání trhů v srpnu 2022. 

O další voliče Zelení přišli v dubnu, kdy ve vládě prosadili zákon o vytápění budov (Heizungsgesetz). Od ledna 2024 mimo jiné zakáže instalovat v novostavbách plynové a olejové kotle, stanovuje termíny, kdy se musí zavést ekologické topení v bytových domech, a zároveň nařizuje, že po nákupu rodinného domu musí nabyvatel pod pokutou 50 tisíc euro do dvou let vyměnit neekologické topení.

Rozhodující zkouška ovšem teprve nastane. Robert Habeck slíbil transformaci německého průmyslu, který přestane využívat drahou energii z fosilních paliv i z jádra a místo toho přejde na „zelenou a levnou“ elektřinu z větru. Právě tento plán se dostal do potíží, které vyčíslil v jednom z říjnových vydání týdeník Der Spiegel.

Také v Německu zdražily emisní povolenky elektřinu z uhlí, Zelení před rokem definitivně vypnuli atomové reaktory, vyhlídka na mohutné dodávky laciné elektřiny z větru se však nenaplnila.

Mimo jiné i proto, že výstavba nových generátorů na offshore platformách v Severním moři se přestala vyplácet. Po zdražení oceli a dalších materiálů pro větrné elektrárny není možné prodávat kilowatthodinu vyrobené elektřiny za menší cenu než devět centů (2,20 koruny). „Trochu nám utekly náklady,“ připustila v rozhovoru pro týdeník manažerka energetického koncernu Vattenfall Catrin Jungová.

Elektřinu zdražují také náklady na přenos a nutnost provozovat drahé záložní elektrárny na uhlí. Proto se v dlouhodobých kontraktech na léta 2024 a 2025 kilowatthodina silové elektřiny prodává za 12 centů (tři koruny), proti předkrizovým časům za víc než dvojnásobek. Protestují firmy, které se obávají ztráty konkurenceschopnosti, pokud se cena nevrátí pod pět centů. Voličům bude nepochybně vadit, že za dodávku do domácností budou platit za kilowatthodinu i nadále „krizovou taxu“ 30–45 centů (sedm až 10 korun).

„Zelené a levné? To už bylo,“ shrnuje Benedikt Müller-Arnold ze Spiegelu selhání zelené strategie, a tím prorokuje ústup ekologických stran z evropské politiky.

Přesto konec Zelených nenastal, protože vicekancléř Habeck hodlá Green Deal prosadit přes všechny potíže. „Zelenou a levnou energii“ zajistí možná se zpožděním, nejpozději však od roku 2030. „Jde o hodně a my se dost nesnažíme. Není čas skládat ruce do klína,“ citoval Habecka deník Welt.

Investice do větrných elektráren se opět rozjedou, až vicekancléř zprostředkuje dlouhodobé kontrakty mezi provozovateli větrníků a velkými průmyslovými podniky, kterým je připraven část ceny dotovat. První krok tímto směrem už učinil slibem doplatit energeticky náročným podnikům dodávky elektřiny tak, aby kilowatthodina nestála víc než pět, nebo šest centů.

Svým plánem ovšem nepřesvědčil ani ministry z koaličních stran, kteří varují, že schválením výdajů ve výši nejméně 50 miliard eur vláda poruší pravidla dluhové brzdy. „Proto je nutné dluhovou brzdu vysadit,“ oznámil Habeck koncem října.

Pokud to ve vládě nepůjde, prosadí svůj požadavek v příštích spolkových volbách. „Musíme přezkoumat, jestli se finančně-politické předpisy hodí i v nové době,“ nastínil další postup.