Článek
Když Vladimir Putin loni v září vyhlásil částečnou mobilizaci, pro čtyřiadvacetiletého Lva Kudrjakova šlo o poslední pobídku k tomu, aby rodnou zemi opustil. V Rusku mimo jiné působil jako dobrovolník v týmu opozičního lídra Alexeje Navalného, díky čemuž měl na zádech terč a za jeho činnost mu hrozilo klidně i trestní stíhání.
Jeho kroky vedly až do Německa, kde měl tehdy přátele. Od té doby už ale navštívil několik evropských zemí a pokračoval s protirežimní prací, které se věnoval i doma. V Rusku přitom zůstává jeho rodina a známí. Jsou to ale právě oni, díky komu má přehled o tom, jak se téměř rok od začátku ruské invaze na Ukrajinu změnila nálada ve společnosti.
„Mezi lidmi, kteří podporují válku a Vladimira Putina, pomalu dochází k deziluzi. Začínají chápat, že se válka vleče, a cítí, že se zhoršuje ekonomická situace,“ uvedl ve svém druhém rozhovoru pro Seznam Zprávy Lev. Někteří Rusové si podle něj už ale zvykli na myšlenku, že by sami mohli v rámci mobilizace zamířit na frontu.
Mluvíme také o tom, jestli se po odchodu z Ruska setkal s diskriminací kvůli své národnosti, a Lev mi přibližuje i to, jakou budoucnost si představuje pro svou zemi. „Všichni bychom se měli méně litovat a pracovat na tom, aby válka skončila,“ říká ruský mladík.
Jak dnes vypadá váš život? Změnil se od září, kdy jsme spolu mluvili naposledy? Tehdy jste byl v Německu.
Můj život byl donedávna poněkud chaotický. Hodně jsem cestoval, protože jsem nechtěl porušovat migrační pravidla k setrvání v Evropské unii a hledal jsem legální způsoby, jak získat povolení k pobytu. Nakonec se mi podařilo získat humanitární vízum do Německa a brzy se tam přestěhuji.
Bylo dost těžké nemít trvalé bydliště, ale byla to příležitost poznat různé země a jejich postoj k Putinově agresi vůči Ukrajině. Měl jsem možnost navštívit Albánii, Polsko, Srbsko, Kypr a Gruzii.
Zažil jste během uplynulých měsíců diskriminaci či nepříjemné chování kvůli tomu, odkud pocházíte?
S něčím takovým jsem se naštěstí nesetkal. Naopak jsem se navzdory tomu, že jsem ruský občan, setkal s dobrým zacházením i v zemích, jako je Polsko a Gruzie, které v minulosti ze strany Ruska a Sovětského svazu čelily vojenské agresi.
První rozhovor s Lvem
V září se Lev vydal z Moskvy do Petrohradu, z Petrohradu do estonského Tallinu a nakonec až do Německa. Přečtěte si, co vyprávěl na podzim.
Lidé, se kterými jsem přišel do kontaktu, dokonce ne vždy věděli, že jsem disident, jasně ale rozlišovali mezi obyčejnými Rusy a Putinovým režimem.
Věnujete se i nyní protirežimní činnosti jako v Rusku?
Nadále se angažuji v politických aktivitách. Na dálku pomáhám několika protiválečným a protiputinovským projektům, které působí v Rusku a mají tam velké publikum. Jejich jména bych ale nechtěl úplně říkat, abych neohrozil jak své kolegy, tak své blízké.
Sledujete stále dění na Ukrajině? A jak jsou na tom po roce války vaši příbuzní, kteří odtud pochází?
Události na Ukrajině určitě sleduji a myslím, že ani nemáme právo je nesledovat. Válka pokračuje a každý den se tam dějí další strašné věci.
Ukrajinská vlajka na Mostě míru v Tbilisi. Lev se zde zúčastnil pochodu na podporu Ukrajiny.
Moje rodina s našimi ukrajinskými příbuznými udržuje kontakt, a pokud vím, jsou všichni v pořádku, jestli se to tak v dnešních podmínkách vůbec dá říct. Rusko nicméně jejich město nadále čas od času ostřeluje.
A jste v kontaktu i s někým z Ruska? Zmiňoval jste, že tam stále máte část rodiny i některé kamarády.
Co se týče Ruska, jsem v kontaktu s každým, s kým mohu. Je pro mě nyní velmi důležité pochopit, co se tam děje, a neztratit kontakt s tamní realitou. To je ostatně velmi důležité i pro jakoukoliv politickou aktivitu.
Myslíte, že se tam za uplynulý rok změnila atmosféra? Uvědomují si Rusové, co se děje?
Všiml jsem si, že mezi lidmi, kteří podporují válku a Vladimira Putina, pomalu dochází k deziluzi. Začínají chápat, že se válka vleče, a cítí, že se zhoršuje ekonomická situace. Mnoho těchto lidí navíc sledovalo, jak jejich potomci opouštějí zemi, protože v Rusku neviděli budoucnost ani pro sebe, ani pro své děti.
Vyjednávání s Putinem
Zprávy o tom, jak složité je vyjednávat s ruským vůdcem, obvykle stojí na anonymních zdrojích. Britská BBC teď přinesla zpověď bývalého velvyslance Johna Sullivana. Řekl mimo jiné, že šance, že Putin ukončí válku, je velmi malá.
Právě tohle je jedna z věcí, které silně ovlivňují vnímání situace a vnukají myšlenku, že se Rusko nezdá být na zcela správné straně historie. Postupně se tak ničí propagandistický narativ v jejich hlavách.
Nicméně všiml jsem si i toho, že mnozí z nepolitizovaného publika si zvykli na myšlenku, že by mohli být mobilizováni a posláni do války. Určitě se takovému scénáři budou chtít vyhnout, nejsou ale připraveni protestovat.
Když jsme spolu mluvili naposledy, říkal jste, že jste si jistý, že se do Ruska jednou vrátíte. Stále jste ohledně toho tak pozitivní? Myslíte si, že se ten čas blíží?
Rozhodně jsem přesvědčen, že se do Ruska někdy vrátím. Ten čas určitě přijde, přijde ale až ve chvíli, kdy Ukrajina zvítězí. Zůstávám i nadále optimistou, i když k tomu nemám vždy předpoklady.
A nelitujete toho, že jste Rusko opustil? Nechybí vám váš život?
Po mé zemi a mých blízkých se mi určitě stýská, když ale vidím, jak jsou na Ukrajině jednoduše ničena celá města, uvědomuji si, že mé vlastní starosti jsou příliš povrchní a ubohé. Všichni bychom se měli méně litovat a pracovat na tom, aby válka skončila.
Lev v hlavním městě Albánie, Tiraně.
Je řešením situace v Rusku svržení režimu? Jaký byste si přál další vývoj pro svou vlast?
Samozřejmě, pokud Rusko válku zcela prohraje a Ukrajina si vezme zpět všechna svá okupovaná území včetně Krymu, Putinův režim se neudrží. V budoucnu bych rád viděl Rusko jako demokratickou parlamentní republiku s širokou autonomií a federalizací regionů, která neohrožuje své sousedy a existuje v míru.
Alexej Navalnyj nedávno oznámil 15 bodů svého poválečného programu a já se k nim hlásím také.
