Článek
Ukrajina disponuje materiálem s plutoniem a je schopná mít v řádu měsíců vlastní jadernou bombu podobnou Fat Manovi, tedy pumě, již USA shodily v roce 1945 na Nagasaki. Alespoň podle dokumentu ukrajinského think tanku, na nějž se ve svém čtvrtečním textu odvolává britský deník The Times.
Jaderní vědci a experti na jaderné zbraně jsou ovšem ke zveřejněným informacím skeptičtí.
Kyjev by podle nich nejdřív potřeboval nákladné a složité zařízení na oddělení plutonia z vyhořelého jaderného paliva. Samotné palivo by navíc země stěží získala nepozorovaně.
A i kdyby se pak bombu podařilo Ukrajině rychle vyrobit, těžko by ji mohla použít jako páku proti jaderně mnohem silnějšímu Rusku.
Co říká článek v The Times?
Článek britských novin se odvolává na dokument, který zpracoval ukrajinský think tank (CACDS) a výsledky měl prezentovat na konferenci, kde „pravděpodobně“ měli být i zástupci ukrajinské vlády, která následně oficiálně popřela, že má, vyvíjí, nebo plánuje vývoj jaderné zbraně.
Plutonium nejde získat jen tak
Za „naprosto šílený“ článek na sociální síti X označil odborník na ruské jaderné síly a člen Institutu OSN pro výzkum odzbrojení (UNIDIR) Pavel Podvig.
Stejně jako řada dalších, i on v první řadě upozornil na problém se získáváním plutonia. To se ukrývá v tunách vysoce radioaktivního vyhořelého jaderného paliva a k jeho získání by bylo potřeba speciální zařízení s vysokou úrovní bezpečnostních opatření a technologií.
Postavit takové zařízení podle experta na jaderné zbraně Jeffreyho Lewise obyčejně trvá dlouho a stojí hodně peněz. „Čína v roce 1993 začala stavět malé zařízení k zpracování asi 50 tun vyhořelého paliva ročně. Trvalo jí to 10 let a stálo v přepočtu na dnešní peníze 1,3 miliardy dolarů,“ napsal Lewis na X.
Dodal, že v roce 1977 sice americké Národní laboratoře Oak Ridge odhadly, že takové zařízení je možné vybudovat i během čtyř až šesti měsíců, vládní kontrolní úřad (GAO) pak ale posoudil, že to není vysoce pravděpodobné, ač za „určitých okolností“ možné.
„Určité okolnosti přitom znamenaly ‚zkušený personál ochotný riskovat vystavení se ozáření, dostupnost materiálů a celonárodní podporu pro přijetí rizika selhání‘,“ napsal s tím, že ostatní úřady odhadovaly minimální dobu na dva až tři roky.
Materiál je pod dohledem
Dalším důvodem ke skepsi je samotné získání tun jaderného materiálu. Ten Ukrajina sice má, nemůže si s ním ale nepozorovaně dělat, co chce.
„Veškerý potřebný materiál, včetně vyhořelého jaderného paliva potřebného k extrahování plutonia, je pod dohledem Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). Je extrémně nepravděpodobné, že by se Ukrajině tuto činnost, i v takto minimálním rozsahu, povedlo utajit,“ řekl Seznam Zprávám bezpečnostní expert Michal Smetana, který na X článek The Times označil za nesmysl.
Porušením Smlouvy o nešíření jaderných zbraní by Ukrajina podle Smetany ztratila podporu klíčových západních spojenců a pozvala Rusko k útokům na zařízení, kde by se snahy odehrávaly.
Pavel Podvig Seznam Zprávám napsal, že i k výrobě jediné bomby by bylo potřeba operovat s velkým množstvím jaderného materiálu, protože ten z ukrajinských reaktorů většinou (co do hmotnosti) obsahuje 1 % plutonia.
Jak velké by zařízení pro extrakci dostatku plutonia pro jednu bombu muselo být, je podle něj těžké odhadnout, ale „určitě by bylo viditelné“ (takže důvodem k mezinárodnímu skandálu a terčem pro Rusko)
Mizivý odstrašující efekt
Větší šance Kyjevu dává Mariana Budjerynová, která působí mimo jiné ve výzkumném projektu Harvardské univerzity Managing the Atom (MTA).
„Teoreticky, v malých množstvích a většinou pro výzkumné účely, se dá plutonium z vyhořelého paliva získat v laboratoři s horkými komorami, kterou Ukrajina má na Institutu pro jaderný výzkum v Kyjevě. Kdyby se to provedlo v nějaké formě urgentního havarijního programu, je možné, že by Ukrajina získala dost plutonia na jednu či dvě jednoduché jaderné bomby,“ řekla expertka Seznam Zprávám a dodala, že ohledně časového limitu v řádu měsíců si není jistá.
Jedna či dvě bomby dopravitelné k cíli letadlem by navíc podle ní byly „úplně k ničemu“. Ukrajina by bombu k věrohodnému odstrašení potřebovala ještě zmenšit a umístit na balistickou raketu.
Celkově je tak i Budjerynová k realističnosti představy, že by Kyjev v dohledné době mohl mít jadernou zbraň, podobně skeptická jako ostatní, což je patrné například i z jejího staršího článku pro prestižní žurnál Bulletin of the Atomic Scientists, kde vývoj jaderné bomby na Ukrajině označuje za „nebezpečný nesmysl“.
„Článek v The Times čtu spíš jako zoufalství Ukrajiny způsobené chmurnými okolnostmi než jako bezprostřední hrozbu v podobě ukrajinské jaderné bomby,“ zhodnotila nakonec Budjerynová.
Existenci ukrajinského jaderného programu za 20 až 30 let si prý dokáže představit v případě, že země přežije válku, bude nadále čelit bezpečnostní hrozbě a mezinárodní režim nešíření jaderných zbraní se rozpadne (všechny body jsou podle ní mimochodem „velmi realistické“).
Smetana k tomu dodal, že i kdyby se Ukrajině „nějakým zázrakem“ podařilo získat třeba jednu jadernou zbraň ve formě bomby dopravované na cíl pomocí letectva, nejenže jí to nijak nepomůže, ale naopak uškodí.
„Ukrajina by se dostala do situace, kdy bude mít pouze velmi teoretickou schopnost dopravit jednu jadernou zbraň na nějaký citlivý cíl na území Ruské federace. Vzhledem ke schopnostem ruské protivzdušné obrany se jedná o hrozbu velmi nekredibilní. Naopak Ukrajina bude stále čelit největšímu jadernému arzenálu na světě, přičemž Kremlu dá k použití jaderných zbraní velmi jednoduchou záminku,“ řekl analytik.
Nakonec vypíchl, že neexistuje žádný důkaz, že se zmiňovaným dokumentem jakkoliv souhlasila ukrajinská vláda, nebo ho vůbec brala vážně.
