Komisař OSN: Žijeme zas ve světě, kde jediným řešením konfliktu je násilí?

Civilisté uprostřed ozbrojených bojů, ženy ve společnosti, děti, političtí vězni nebo LGBTQ+ lidé. Příklady skupin, jejichž postavení se v některých zemích světa – včetně těch západních – v roce 2023 zhoršuje.

Děje se tak v době, kdy na světě probíhá rekordní počet konfliktů. Zároveň také téměř 75 let poté, co Valné shromáždění OSN v prosinci 1948 přijalo Deklaraci lidských práv. Katalog základních práv (ať už občanských, kulturních, ekonomických, či sociálních), který má platit pro všechny obyvatele na Zemi.

Jenže, jak popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy Vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk, dění v oblasti lidských práv budí v letošním roce spíš obavy. Svět by podle něj měl myslet nejen na válečné zóny, ale i na utrpení dalších, kteří často zůstávají v pozadí. „Všichni, kdo čelí utlačování, by měli mít stejnou možnost získat pomoc,“ říká Türk.

Rozhovor poskytl redakci Seznam Zpráv v pátek u příležitosti své návštěvy Prahy. Je prvním komisařem v této funkci, který Českou republiku navštívil.

Když jsem se na rozhovor s vámi připravovala, dělala jsem si rešerše ohledně situace lidských práv v dnešním světě. Nebylo to veselé čtení. Napadlo mě, jak to prožíváte vy, když jste v tématu neustále ponořený?

Dnešní svět je velmi turbulentní, problematický a plný nejistot. Po celém světě probíhá největší počet konfliktů – 55. To znamená, že čtvrtina lidstva žije v násilných konfliktních situacích, a to hovořím jen o konfliktech.

Pak tu máme klimatickou krizi, stále ještě dopady covidu-19 především v rozvojových zemích, problémy v důsledku války na Ukrajině. Je to zkrátka kombinace všech těchto faktorů.

Máme ale i naději. Lidská práva jsou o změně, transformaci, nutnosti zajistit, že nikdy naše závazky vůči nim nevzdáme. Česko mě v tom velmi inspiruje. Mým vzorem je totiž Václav Havel. Byl ikonou lidskoprávního hnutí a v době komunismu se nikdy nevzdal.

Pozornost světa se teď upíná na válku mezi Izraelem a Hamásem. V souvislosti s ní rezonuje mnoho témat. Například brutalita zločinů, které byl Hamás schopný spáchat na civilistech v Izraeli. Zároveň ale i otázka dodržování a porušování lidských práv v Pásmu Gazy. Jak lidskoprávní aspekt konfliktu vnímáte vy?

Je to komplexní věc. To, co se stalo 7. a 8. října, je děsivé. Šlo o projev terorismu, kdy Hamás a další palestinské ozbrojené skupiny brutálně vraždily civilisty. Přes 200 lidí bylo uneseno a jsou z nich rukojmí. Je to nepřípustné a nemělo se to stát.

Pak jsme ale viděli reakci, která z pohledu mezinárodních lidských práv budí obavy. Například blokáda Pásma Gazy, kdy v jedné z nejhustěji osídlených oblastí na světě přežívá 2,3 milionu lidí – a ti neuvěřitelně trpí.

I u nás v týmu jsme měli lidi, kteří si to zažili a museli být evakuováni. Jeden můj kolega mi vyprávěl, že jeho bratr zemřel při izraelském ostřelování. Neví, kde mají přespávat, a tak se stále přesouvají, protože ještě v pátek ráno nebylo v Gaze pro civilisty žádné bezpečné místo. Z lidskoprávního pohledu tato situace představuje problematickou otázku a doufám, že to, k čemu dnes dojde, bude už napořád – propustí se rukojmí, bude poskytnuta humanitární pomoc a přijme se politické řešení (rozhovor vznikl v den, kdy začalo platit příměří a došlo k propuštění větší skupiny izraelských rukojmí, pozn. red.).

Jak Izraelci, tak Palestinci trpí a politika je právě o tom přinést mírové řešení, aby oba národy mohly žít v míru vedle sebe. Na to apelujeme nejvíce.

Vy sám jste na začátku měsíce navštívil egyptskou stranu egyptsko-palestinského přechodu Rafáh. Můžete popsat, co jste tam zažil?

Pracuji a cestuji v konfliktních zónách posledních 30 let. Vidět ale přechod, kde jsou sanitky, které čekají připravené, vozy naplněné humanitární pomocí, aby dovezly vodu, potraviny a zdravotnické zásoby… a nikdo nemůže vjet dovnitř, je hrozivé – představit si, co se děje na druhé straně.

Jelikož probíhala evakuace asi 130 pacientů (z Pásma Gazy), převážně žen a dětí, měl jsem možnost s některými mluvit. Když vidíte pětiletou holčičku s hrozivými popáleninami nebo chlapce, který je tak traumatizovaný, že ani nedokáže mluvit, je to strašné. V takový moment cítíte bezmoc.

Přál bych si, aby kdokoliv, kdo má moc nad Izraelem a Hamásem, přišel a vysvětlil oběma stranám, že mají dodržovat mezinárodní lidská práva. Ušetřit civilisty a najít řešení.

Izrael od začátku války s Hamásem tvrdí, že se porušování lidských práv v Pásmu Gazy nedopouští. Realitou nicméně je, že mezi oběťmi je například velký počet žen i dětí. Zasaženo bylo také mnoho civilních objektů. Podobnou taktiku, kdy země nepřipouští, že porušuje lidská práva, známe i odjinud. Dostáváme se do fáze, kdy o dodržování nebo porušování lidských práv rozhoduje vlastní interpretace každého státu? Neoslabuje tak mezinárodní humanitární právo?

Instituce, kterou řídím, má 30letou tradici. Mezitím došlo k válce v Jugoslávii, kde se odehrála genocida, podobně i ve Rwandě. V současnosti probíhá válka na Ukrajině, v opomíjeném Súdánu, situace se dále zhoršuje v Sýrii, Barmě, Středoafrické republice, Jižním Súdánu a v dalších částech Latinské Ameriky, například Haiti.

Závěrem žádného z těchto konfliktů není, že by se měl upravit lidskoprávní systém, právě naopak. Potřebujeme ho ještě víc právě proto, že se toho tolik děje.

Musíme všem připomínat (včetně politiků), že mají lidskoprávní závazky a musí je dodržovat. Protože některé politické a ekonomické elity v určitých zemích na to zapomínají. Občané to po nich mohou vyžadovat a soudy je musí uplatňovat.

Jenže – je připomínání v dnešní době dostačující?

Připomínání je jedna věc. Musíme také (případy) dále vyšetřovat a dokumentovat. To je činnost naší instituce. V rámci OSN jsme nezávislý úřad. Zodpovídáme se jen 193 státům v rámci Valného shromáždění OSN a máme mnoho prostředků.

Například v zemích, kde máme pracovníky v terénu, se dokážeme dostat do detenčních center a vysvobodit z nich politické vězně. Vyjednáváme, ovlivňujeme zákony a působíme ve vyspělých i rozvojových zemích.

Mimochodem řeším tu i lidskoprávní poměry v Česku.

Jaká témata jste probírali?

Především diskriminaci romské komunity a LGBTQ+ lidí.

Jak si podle vás stojíme?

Z mého pohledu to vnímáte jako otázky, které musíte řešit. Setkal jsem se tu se zástupci občanské společnosti. Viděl jsem, že se tu vedou debaty ohledně práv LGBTQ+ lidí, ohledně genderové rovnosti, a doufám, že budou jednou uznány (příslušné zákony, pozn. red.). Z lidskoprávního hlediska je to důležité.

Vnímáte v Česku odhodlání s těmito tématy něco dělat?

Jste země, která je tomu velmi oddaná, takže myslím, že ano. Ostatně: součástí vaší historie je sametová revoluce – událost za lidská práva. Česko teď navíc předsedá Radě OSN pro lidská práva a chce do ní opět kandidovat.

Navíc jste absolvovali pravidelný všeobecný přezkum (mechanismus Rady OSN pro lidská práva, pozn. red.) a dostali jste mnoho doporučení.

Ještě bych se vrátila k válce Izraele a Hamásu. V souvislosti se situací civilistů v Pásmu Gazy už z úst několika vysoce postavených představitelů některých zemí padla slova o genocidě. Je to na místě?

Naše organizace není v pozici, kdy by to měla posuzovat. Je to velmi komplexní věc. Ze zkušenosti z mezinárodních tribunálů pro Rwandu nebo Jugoslávii víme, že někteří lidé byli obviněni nebo odsouzeni za genocidu a jiní zase ne. Případy jsou individuální a musí to rozhodnout soud.

Dá se říci, že dochází k vážným porušením mezinárodního humanitárního práva. Ovšem zatím nedokážeme přesně ukázat, kdo nese odpovědnost. Z toho, co se děje civilistům, ale mám obavy.

Fotky: Palestinci zjišťují, zda po týdnech bombardování jejich domy ještě stojí

V otázce lidských práv OSN ne vždy působí jednotně. Naposledy například při přijetí rezoluce Valného shromáždění OSN, která vyzývala k „urgentním a rozsáhlým humanitárním pauzám“. Proti byly například USA a také Česko. Poté, co rezoluce prošla, česká ministryně obrany Jana Černochová řekla, že by mělo Česko z OSN vystoupit. Co si o tom myslíte?

Chtěl bych zdůraznit, že nejdříve to prošlo Valným shromážděním, následně Radou bezpečnosti. Na mezinárodní úrovni tedy existuje shoda – je nutný aspoň přístup k tomu poskytnout humanitární pomoc a respektovat humanitární právo. O ničem jiném to není. Nesmíte tedy porovnávat jablka a hrušky.

Komentovat slova paní ministryně nemůžu. Chtěl bych jen říct, že jen naše organizace přišla v této válce o 105 kolegů. Než tedy někdo přijde s prohlášením, měl by vědět, že přímo moji kolegové nebo další humanitární pracovníci riskují životy každý den, aby lidem pomáhali.

Stále také probíhá válka na Ukrajině. Jak hodnotíte tamní lidskoprávní situaci?

Dochází k velmi zásadním porušením lidských práv a případům úmyslného zabití. My máme v terénu 83 zaměstnanců, kteří neustále dokumentují, mapují a hlásí, co se děje.

Znovu se budu opakovat: Nám jde nejvíce o to, aby bylo dodržováno humanitární právo – neostřelovat civilisty.

Sám jsem nicméně na Ukrajině byl, potkal jsem přeživší a říkal jsem si: „To žijeme zpátky ve světě, kde jediný způsob, jak řešit konflikt, je násilí?“

Před časem publikoval deník Financial Times výpovědi vysoce postavených amerických diplomatů, kteří vyjádřili obavy, že země globálního Jihu mohou začít kritizovat Západ za užívání dvojího metru a zhatit jejich diplomatická úsilí ohledně Ukrajiny. Souviselo to právě s lidskými právy. Ve zkratce: když začala válka na Ukrajině, Západ útoky proti civilistům rychle odsoudil. V případě civilistů v Pásmu Gazy tomu tak ale nebylo. Je myšlenka dvojího metru relevantní?

Náš úřad dvojí metr neaplikuje. Ty samé principy platí pro všechny. Je ale pravda, že naši pozornost na různé konflikty ve světě nezaměřujeme stejně. To je evidentní.

Byl jsem například na Haiti a nikdo situaci místních neřešil. Přitom 60 procent městské oblasti ovládají gangy. Je to extrémně nebezpečné prostředí. Mezinárodní komunita přitom nedělala nic. Až nedávno přijala Bezpečnostní rada sankce a embargo, aby pomohla tamním úřadům proti gangům bojovat.

Když tedy hovoříme o dvojím nebo trojím metru, je důležité aplikovat stejná měřítka na všechny. Jinak hrozí, že to někteří budou vnímat jako dvojí metr, a to si nesmíme dovolit. Lidská práva musí dodržovat všichni stejně.

Jak jste již zmiňoval, bezpraví se dějí i v dalších částech světa. Je nějaké, které vás aktuálně znepokojuje z nějakého důvodu nejvíce?

Utrpení je utrpení a musíme proti němu bojovat všude a rázně.

Technologie a sociální sítě představují pro lidská práva výzvu. Na jednu stranu je dobré, že díky nim můžeme bezpráví vidět v reálném čase a třeba zasáhnout, nebo o něm šířit povědomí. Ale má to i stinnou stránku, která souvisí se šířením dezinformací nebo zneužíváním AI. Jak podle vás zajistit, že budou lidská práva dodržována i v rychle se rozvíjející technologické budoucnosti?

Je to jedna z největších výzev, kterým čelíme. V Evropě už regulace přichází, ale z mého pohledu pozdě. Sociální sítě mají byznys modely, které podporují hatespeech, násilí, šíření falešných zpráv a dezinformací.

Musíme tedy tlačit na prosazování legislativ na ochranu lidí – práva na soukromí – a zabránit dalšímu šíření násilí a nenávisti.