Ženy v Kosovu bojují za víc příležitostí i ochranu. Změny k lepšímu jdou ztuha

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od naší zvláštní zpravodajky v Kosovu/

Kosovem před necelým měsícem otřásla smrt třicetileté ženy, jejíž vraždu si měl objednat vlastní manžel. Ten zatím s dalšími dvěma muži zůstává ve vazbě a kosovská společnost opět řeší otázky bezpečnosti žen i jejich postavení.

„Byla zabita, protože byla žena. Ženy a dívky jsou nadále zabíjeny, zatímco represivní patriarchální normy jsou stále rozšířeny,“ reagoval na zločin premiér Albin Kurti.

„Zatýkání zločinců nestačí. Břemeno nespravedlností justičního systému nadále padá na bedra žen a dívek, dokud pachatelé těchto zločinů nedostanou zasloužený trest.“

Tragédie by se dala označit za vyvrcholení toho, na co různé organizace upozorňují už delší dobu. Například v srpnu vyšla zpráva lidskoprávní organizace Amnesty International (AI), podle níž kosovské úřady selhávají u obětí domácího násilí, a to navzdory protestům i výzvám k přijetí opatření po značném počtu vražd žen v posledních letech.

AI nicméně uznává, že Kosovo podniklo kroky k posílení legislativy a zlepšení politik na podporu obětí domácího násilí. Například letos v březnu kosovský parlament schválil návrh nového zákona harmonizovaného s takzvanou Istanbulskou úmluvou i dalšími úmluvami o lidských právech.

V systému jsou ale stále nedostatky a pro ochranu ženských práv je podle AI potřeba udělat více. Jmenovitě organizace zmiňuje třeba zapojení obětí do rozhodování.

O situaci žen v Kosovu jsem si povídala se školní psycholožkou a psychoterapeutkou Neri z Prištiny.

Sama se prý s domácím násilím nesetkala a jediné, čemu musela čelit, byly „jen“ nesouhlasné postoje některých členů rodiny, kteří by ji raději viděli v domácnosti než na vysoké škole či v práci.

Jedna z jejích kamarádek prý ale takové štěstí neměla. „Ve velmi mladém věku si vzala muže, kterého znala už dlouho, a myslela si, že i přesto bude moct třeba pokračovat ve studiu. Její manžel se ale hodně změnil, držel ji doma a nakonec ji začal i týrat. Domácímu násilí čelila více než dva roky a nenahlásila to,“ líčí její příběh.

Ten ale – na rozdíl od jiných – skončil dobře. Našla odvahu, rozvedla se, přihlásila se na univerzitu a dnes vede jesle na venkově, čímž otvírá jiným ženám cestu, aby mohly chodit do práce.

To je ostatně další z problémů, jimž zdejší ženy čelí. „Jen zhruba 20 procent žen v Kosovu pracuje, což je, pokud vím, nejméně na světě,“ přibližuje Neri. „I když probíhá snaha o to, aby v tomto směru proběhly nějaké legislativní změny, situace není zas až tak dobrá,“ podotýká.

Současný stav připisuje nejen nedostatku finanční podpory, informací o příležitostech či vzdělání, ale i kulturním tradicím nebo náboženství. Zejména na venkově se od žen dlouhodobě očekává, že zůstanou doma, postarají se o děti a budou vařit.

Tomu nahrává i špatná ekonomická situace v zemi, kvůli které není mimo větší města dostatek práce. Pokud ženy ale náhodou práci mají, stát jim podle Neri situaci stejně neusnadňuje, jelikož kromě práce není v menších městech ani dostatek školek nebo jeslí, kam by děti mohly odložit.

Situaci neusnadňuje ani rodičovská. Neri ji například poté, co se jí před pěti lety narodila dcera, pobírala jen rok. A když přišel na svět před 13 lety její syn a ona pracovala v soukromém sektoru, nedostala vůbec nic a o místo přišla.

Že jsou kosovské ženy kvůli situaci v zemi často závislé na mužích ve svém okolí, potvrzuje i Aferdita Bekteshiová, se kterou se potkávám na kávě v centru Prištiny. Primárním povoláním je právnička, před pěti lety ale založila organizaci bojující za ženská práva, v níž se věnuje zejména právnímu poradenství.

Sama prý byla vychována tak, aby se nepodřizovala starým pravidlům. „Jakmile na mě někdo zkoušel, že bych něco neměla dělat, dokázala jsem se ozvat, že takhle by to nešlo. Své dcery jsem vychovala stejně – nenechají si nic líbit,“ vypráví mi a dodává, že starší dcera je programátorka, zatímco druhá studuje práva.

Byť si jsou Neri i Aferdita plně vědomy mnoha stinných stránek, s nimiž se ženy v Kosovu stále potýkají, shodují se, že k pokroku přece jen došlo.

„Ženy dnes mají rezervovaná místa v parlamentu i v různých lokálních radách a mnoho organizací, včetně těch zahraničních, se angažuje v tom, aby se situace ohledně práv žen zlepšila. Populace Kosova je nová, přijímá změny,“ vysvětluje prištinská právnička. Věří prý, že se podmínky pro ženy v budoucnu zlepší díky mladší generaci i technologiím.

Ve změnu věří i Neri, i když přiznává, že si na ni ještě několik let bude nutné počkat. „Ženy by si měly říkat o to, co si zaslouží – o vzdělání i příležitosti,“ vysvětluje.

„Jakožto psycholožka přicházím každý den do kontaktu s lidmi a velká část mé klientely jsou ženy. Za ty roky jsem si všimla změn v jejich mentálním nastavení, což je skvělé, jelikož ženy v Kosovu jsou velmi chytré a mají velký potenciál. Mělo by jim být dopřáváno, aby ho rozvíjely.“

Tento článek vznikl za podpory programu BIRN Reporting Democracy.