Článek
V den, kdy poslanci Knesetu schválili první část kontroverzní justiční reformy, mluvil opoziční vůdce Jair Lapid o katastrofě. Odpůrci zákona, který sebere Nejvyššímu soudu možnost odmítat zákony, jež považuje za nerozumné, skandovali „hanba“ a odešli ze sálu. Nabízí se otázka, jaké bude mít přijetí zákona bezprostřední důsledky a koho konkrétně se dotkne.
Izraelský novinář Haggai Matar na serveru Democracy now připomíná, že ministr spravedlnosti a architekt justiční reformy Jair Levin předložil v Knesetu seznam rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve kterých si myslí, že použití klauzule o nepřiměřenosti nebylo správné. „Všechny jeho příklady, všechny, souvisely s palestinským bojem. Nejvyšší soud ale ve skutečnosti není žádným zastáncem Palestinců,“ upozorňuje Matar. Jen v několika případech postavil mantinely okupaci a praktikám apartheidu, dodává.
Nejvyšší soud naopak v mnoha případech zasáhl správně, o tom ale izraelská vláda nemluví: „Dobrým příkladem z poslední doby tedy bylo, že (premiér Benjamin) Netanjahu chtěl jmenovat ministrem financí někoho, kdo byl nedávno potřetí odsouzen za daňové úniky, podvody a krádeže. Nejvyšší soud v zásadě prohlásil, že je krajně nerozumné dosazovat někoho takového na ministerstvo financí,“ připomíná novinář případ Netanjahuova spojence a šéfa ultraortodoxní strany Šas Arje Deriho.
Žena v náboženské radě? Ne
Zatímco korupčník a kriminálník Deri se tak může těšit na ministerský post, mnozí Izraelci, kteří se až u Nejvyššího soudu dočkali zastání, mohou o svá práva přijít.
Deník Haarec přinesl příběh Leah Šakdielové, která byla v roce 1986 jmenována vůbec první ženskou členkou náboženské rady města Jeruham. Proti tehdy 35leté ženě se ale postavil ministr Zevulun Hammer s tím, že žena být členkou náboženské rady nemůže.
Izraelská justiční reforma
Reforma má oslabit moc izraelských soudů, vláda to zdůvodňuje tím, že soudce nikdo nevolí. První část balíku už parlament schválil.
Co schválení reformy v Izraeli může způsobit, Seznam Zprávám popsal politolog Jonathan Rynhold z Bar-Ilanovy univerzity.
Šakdielová se ovšem nevzdala a s pomocí Asociace pro občanská práva v Izraeli šla do soudního sporu. A Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ministrovo odmítnutí bylo založeno na nesouvisejícím důvodu (že Šakdielová je žena), a tudíž je ministrův verdikt právně neplatný.
„Jedním ze základních principů ústavní vlády je slib rovnosti mezi muži a ženami,“ napsal tehdy soud ve svém rozhodnutí. A dále, že princip rovnosti pohlaví je zanesen v Deklaraci nezávislosti, která slouží jako základ pro interpretaci každého zákona.
Šakdielová se domnívá, že tehdejší verdikt Nejvyššího soudu pomohl ženám, aby obsazovaly důležitá místa ve stání správě. Ostatně starostkou jejího města je dnes také žena.
Lakmusovým papírkem bude podle Šakdielové to, jak se stát bude po schválení justiční reformy stavět ke svým arabským občanům. „Když pošlape práva Arabů, pošlape i práva žen, žadatelů o azyl, LGBT lidí, všech,“ říká žena, která má z plánů současné vlády velké obavy.
Arabům byt neprodají
Diskriminaci, o níž Šakdielová mluví, zažil na vlastní kůži i Muhammad „Hamúdí“ Aburabia z města Beerševa. Když si chtěl před třemi lety tehdy 35letý muž koupit byt v jednom z developerských projektů, narazil. Realitní makléři mu tehdy řekli, že je byt určen pouze pro lidi, kteří spadají do vládního programu na podporu lidí, kteří si poprvé kupují bydlení. To ale nebyla pravda a Aburabia (opět s pomocí neziskovky ACRI) zažaloval společnost za to, že z rasistických důvodů odmítá prodej bytů Arabům. Původní nízkou pokutu 30 tisíc šekelů požaduje poškozený zvýšit na 450 tisíc, proces ještě neskočil.
„Žiju v Beerševě a provozuji lékárnu. Celý můj život je tady, většina mých přátel jsou Židé. Mám tu kořeny. Sestra učí na Ben Gurionově univerzitě, otec je lékařem v nemocnici Soroka. Nepoškozuje to jen mě, ale všechny Araby ve městě,“ citoval ho Haarec.
Byt v onom developerském projektu už kupovat nechce, s diskriminací se však smířit nehodlá.
Fotky z protestů v Izraeli
Už měsíce vycházejí desetitisíce lidí po celém Izraeli do ulic. Odmítají změnu legislativy, která má radikálně změnit soudnictví a omezit pravomoci Nejvyššího soudu.
Změnu adopcí stát slíbil, ale nesplnil
Právní bitvu se státem svádějí i partneři Šaj Gortler a Šahar Globerman, kteří chtěli před deseti lety adoptovat dítě. Zjistili ale, že podle izraelských zákonů je to prakticky nemožné, právo stále dává přednost smíšeným párům a dvojici gayů úřady nikdy žádné dítě k adopci nenabídly.
Díky precedentu, v němž před lety Nejvyšší soud rozhodl, že by stejnopohlavní páry měly mít totožná práva jako heterosexuálové, se partneři rozhodli sepsat petici s žádostí o změnu zákona. Tu nejprve stát schválil – sliboval rok 2018 –, později ale někteří ministři přiznali, že je to politicky neprůchodné.
Gortler a Globerman si mezitím adoptovali holčičku v Americe, o změnu zákona ale stále bojují.
Právě Nejvyšší soud byl v minulosti jediným státním orgánem, který se sexuálních menšin zastával a snažil se bránit jejich diskriminaci. Oba muži jsou z něj sice frustrovaní – adopci jim nebyl schopný zajistit ani ten –, o zastání však po červencovém hlasování v Knesetu patrně přišli i oni.
