Žena a nepodaná ruka. Evropskou návštěvu v Sýrii zastínilo jediné gesto

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Pod záštitou Evropské unie přijeli do Sýrie od pádu režimu diktátora Bašára Asada první představitelé. Německá šéfka diplomacie Annalena Baerbocková a její francouzský protějšek Jean-Noël Barrot svou cestu rámovali snahami zajistit poklidný přechod moci, který zaručí stabilitu v regionu.

Na diplomatická jednání nicméně vrhlo stín gesto nového syrského lídra Ahmada Šary, který odmítl političce podat ruku kvůli tomu, že je žena. Naopak francouzskému ministrovi se představil.

Podobně se zachovali i další nižší syrští představitelé vzešlí stejně jako Šara z povstalecké skupiny Haját Tahrír aš-Šám (HTS), kterou dříve Spojené státy a Spojené království zařadily na seznam teroristických organizací. Na nového syrského vůdce byla přitom ještě nedávno vypsána odměna deset milionů dolarů.

Politička později označila odmítnutí syrského vůdce podat jí ruku během návštěvy v Damašku za předvídatelné, protože to Šara coby silně věřící muslim neudělal kvůli tradicím své víry. Podání ruky mezi cizím mužem a cizí ženou je mezi věřícími v islámském světě a z pohledu některých právních vědců dokonce zakázáno. Ale neexistuje žádné jasné pravidlo a žádný dominantní náboženský zvyk, poznamenal deník Die Zeit.

„Bylo však také jasné, že nejen já, ale ani francouzský ministr zahraničí tento názor nesdílíme. A v souladu s tím francouzský ministr zahraničí ruku nenatáhl,“ podotkla ministryně s tím, že vztahy nové syrské vlády s Německem a EU jsou podmíněny tím, že ženy a muži všech etnických a náboženských vyznání budou hrát v novém politickém systému Sýrie určitou roli a že budou chráněni.

„Protože víme, že zejména v tomto regionu jsou práva žen ukazatelem toho, nakolik společnost projevuje svou oddanost osobní svobodě,“ dodala ministryně.

V prohlášení na sociální sítí X francouzský ministr zahraničí Barrot uvedl, že obdrželi „ujištění od nových syrských úřadů, že bude široká účast – zejména žen – na politické transformaci“.

Incident potřesení rukou připomíná takzvanou kontroverzi „Sofagate“ , ve které bylo předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové během návštěvy Turecka v roce 2021 odepřeno sednout si do křesla pro politického lídra, protože je žena. Namísto toho tak musela politička sedět na gauči.

Von der Leyenová později řekla, že se během incidentu cítila „zraněná“ a „osamělá“ a ostře se vyhradila proti sexismu, který situaci doprovázel. 

Nové vedení země v čele s HTS se opakovaně snaží přesvědčit menšiny, že jsou pevnou součástí syrské společnosti a jejich svobody a práva nebudou v zemi omezovány.

HTS, původně napojená na al-Káidu, se snaží distancovat od svých extremistických kořenů a prezentuje se jako umírněnější skupina zaměřená na správu věcí veřejných. Skutečným testem odhodlání HTS k reformám je však její přístup k ženám, který v minulosti nezahrnoval příliš svobod.

Ještě před svržením prezidenta Bašára al-Asada projevovala HTS v Idlibu, kde uskupení působilo, drakonický přístup k právům žen, když prosazovala přísná omezení jejich oblékání, pohybu a role ve veřejném životě. Tyto akce vyvolávají obavy o budoucnost práv žen v zemi, jak upozornil Sajjan M. Gohel, ředitel studií mezinárodní bezpečnosti v Asia-Pacific Foundation, v komentáři pro Foreign Policy.

HTS například tvrdí, že podporuje vzdělávání žen, ale v praxi jejich přístup ke vzdělání výrazně omezil. Dívky tak často mohly studovat pouze náboženské předměty a domácí dovednosti, přičemž prostor pro akademický nebo profesní rozvoj byl malý. Podobně tak měly ženy omezené i pracovní možnosti a většina z nich tak zůstala v domácnostech.

Noví vládci Sýrie nicméně mají zájem na reformách, které jim umožní spolupráci se Západem, i kvůli humanitární pomoci a financování poválečné obnovy země. Země nyní hledá své nové geopolitické ukotvení poté, co odstřihla podporu Ruska a Íránu, které udržovaly u moci Asadův režim.

Německo a Francie mají za cíl za Evropskou unii řešit migraci a terorismus. Ostatně jsou to v Evropské unii země, které přijaly největší počet syrských uprchlíků. Velká část z nich dodnes žije v Německu, kam uprchla po občanské válce. Otázkou tak zůstává, zda se po změně politické situace velká část z nich nebude chtít vrátit domů.