Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
O skonu Anouk Aimée informovala na instagramu její dcera Manuela Papatakisová. „S dcerou Galaad a vnučkou Milou musíme s velkým zármutkem oznámit, že odešla moje matka Anouk Aimée,“ napsala. „Byla jsem přímo u ní, když dnes ráno zemřela ve svém domě v Paříži.“
Bylo jí 92 let.
Agentura AFP připomíná, že herečka svým sofistikovaným, přitom však smyslným projevem zdobila taková díla evropské kinematografie, jakými jsou Sladký život (La Dolce Vita) z roku 1960 nebo Osm a půl (8 1/2) z roku 1963 od Federica Felliniho.
Naprosto nezapomenutelná však byla ve snímku režiséra Clauda Lelouche nazvaném prostě Muž a žena (Un homme et une femme, 1966), kde jí byl partnerem před kamerou Jean-Louis Trintignant.
Zahráli si filmovou skriptku a automobilového závodníka, kteří už v sobě jen těžko křísí naději na lásku, na štěstí. Životem zkoušení, zklamaní lidé se brání poddat citům, které je k sobě táhnou, jejich nejistoty, strachy i rozkoš sledovala kamera až s pedantskou důkladností. Povětšinou museli improvizovat – záměrně nedostali scénář. Přesto dokázali vytvořit jeden z nejuvěřitelnějších milostných příběhů filmové historie, podkreslený dokonalou hudbou Francise Laie.
Aimée za svůj výkon získala nominaci na Oscara za nejlepší ženský herecký výkon. Tehdy bylo celkem nezvyklé, aby se o sošku ucházela herečka z evropského filmu.
Oscarové nominace získal i režisér Lelouch – zvítězil v kategoriích nejlepší původní scénář a cizojazyčný film. Film Muž a žena získal také Zlatou palmu na festivalu v Cannes.
Magazín Variety na svém webu připomíná, že herectví Aimée encyklopedie popisují jako „odtažité, přitom na plátně nesmírně přitažlivé“. „Často byla popisována jako inteligentní, záhadná (…), s aurou znepokojivé a tajemné krásy, která jí vynesla status jedné ze sta nejvíce sexy hvězd v historii filmu (v anketě časopisu Empire z roku 1995).“
Její kariéra odstartovala na konci 40. let minulého století a trvala až do opětovného setkání s Trintignantem ve filmu Nejlepší léta jednoho života (Les Plus belles annees), Lelouchově epilogu k filmu Muž a žena z roku 2019.
Momentky ze snímku Muž a žena
Na filmovém plátně se poprvé objevila už ve čtrnácti letech ve snímku Dům pod mořem. The Hollywood Reporter vyčíslil, že během své kariéry Aimée natočila více než 80 celovečerních titulů.
Zahrála si nešťastně zamilovanou dceru fašistického soudce v moderní variaci Shakespeara; Milence z Verony (1949) jí napsal přímo na tělo básník Jacques Prévert. Režisér Jacques Demy nabídl Aiméeové dvě velké role - půvabnou kabaretní tanečnici v Lole (1961) a opuštěnou modelku v Modelkách na prodej (1969). Později zazářila třeba v parodii Roberta Altmana na svět módy Prêt-à-porter (1994) či v dramatickém snímku Marceline Loridan-Ivensové Birkenau (2003), v němž ztvárnila přeživší holocaustu, která se 60 let po válce vrací do Osvětimi.
V rozhovoru pro deník The Guardian, který poskytla v roce 2007, Aimée prozradila své herecké tajemství: „Byl to Fellini, kdo mě to naučil: Nejdůležitější ze všeho je poslouchat, prostě poslouchat, co říkají ostatní postavy. A nebrat se příliš vážně.“
