Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Hvězda, která zářila na filmových plátnech šest desítek let, „žijící legenda“, „drsný krasavec“, „mužský ideál“, „objekt fantazie“… Těmito obraty definoval v jednom ze starších textů Alaina Delona francouzský týdeník Le Point. Když zalistujeme v jiném plátku, třeba švýcarském Le Matin, ten u příležitosti narozenin vyzvedl „vzácné charisma a drzou krásu“. A pokud připočítáte ještě nesporný talent a téměř bezchybný herecký čich, dostaneme definici herecké legendy, která se navždy zapsala do srdcí diváků i filmových archivů.
Alain Delon, jeden z nejslavnějších francouzských herců světa, vášnivý sběratel umění, podnikatel a v posledních letech také ten, kdo svými postoji vyvolal pobouření, zemřel.
Možná by bylo namístě napsat „dočkal se smrti“, protože po té v posledních letech volal a po ní toužil. Už před bezmála deseti lety mluvil o tom, že až se jeho stav zhorší, hodlá podstoupit eutanazii, protože je to ta „nejlogičtější a nejpřirozenější věc“. Dožít se vysokého věku se všemi omezeními, která to přináší, se zdravotními neduhy, které sužují tělo i mysl, považoval za nesnesitelné.
V roce 2020 prodělal kardiovaskulární příhodu s lehkým krvácením do mozku a od té doby se jeho zdravotní stav podle blízkých zhoršoval.
V lednu 2024 citoval deník Le Parisien příbuzné, že herec již téměř není schopen mluvit a cítí se nesmírně unaven. Před lékařem se znovu svěřil se svou touhou umřít; že pro něj už život nemá žádný smysl. A u soudu tou dobou pokračovala právní tahanice mezi Delonovými potomky o to, kdo se stane zákonným zástupcem, který bude 88letému herci pomáhat s rozhodováním ohledně zdravotní péče.
Život
Alain Delon se narodil v roce 1935 v městě Sceaux v metropolitní oblasti Paříže. Jeho rodiče Edith a Fabien Delonovi se rozvedli, když mu byly pouhé čtyři roky. V dospívání se vyučil řezníkem a pracoval v řeznickém obchodě svého nevlastního otce.
V sedmnácti letech vstoupil do námořnictva a odjel na několik let sloužit do tehdejší Indočíny (území, které spadalo pro Francouzskou koloniální říši v jihovýchodní Asii - pozn. red.).
Po návratu armádu opustil a vystřídal několik zaměstnání; byl číšníkem, byl i vrátným. Někdy v té době se - prý náhodně - seznámil s už známou a populární herečkou Brigitte Auberovou. Románek mu přinesl nejenom pozornost médií, ale také cenné kontakty v uměleckých kruzích. Na konci padesátých let se poprvé dostal před filmovou kameru, připomíná francouzský server L’ Ouest France.
V roce 1958 se jako začínající herec potkal s hvězdou tehdejšího filmu Romy Scheinderovou při natáčení snímku Kristýna režiséra Pierra Gasparda-Huita. I s ní měl Delon románek, který po pět let se zájmem sledovala celá Evropa. Vztah „nejkrásnějšího páru Evropy“ ztroskotal na jeho četných avantýrách.
Mezi filmové hvězdy mezinárodního dosahu se Delon katapultoval v 60. letech minulého století.„Přestože nikdy nechodil na konzervatoř, jeho andělská tvář, oči a instinktivní herectví přitahovaly kamery jako magnet,“ usuzuje L’ Ouest France.
Podle britské BBC byl Delon pro „pro svůj vzhled lamačem dívčích srdcí“, ale zároveň předobrazem filmových „drsňáků“.
Připomeňte si Alaina Delona ve fotografiích:
Zemřel Alain Delon, francouzská hvězda první velikosti, která zářila na filmových plátnech šest desítek let. (Zde na snímku z roku 1965.)
Alain Delon se narodil v roce 1935 ve Sceaux v metropolitní oblasti Paříže. Jeho rodiče Edith a Fabien Delonovi se rozvedli, když mu byly pouhé čtyři roky. V dospívání se vyučil řezníkem a pracoval v řeznickém obchodě svého nevlastního otce. (Zde na snímku z roku 1959 z natáčení komedie Faibles femmes.)
V sedmnácti letech vstoupil do námořnictva a odjel na několik let sloužit do tehdejší Indočíny. Po návratu armádu opustil a vystřídal několik zaměstnání; byl číšníkem, byl i vrátným. U filmu se uchytil na konci 50. let minulého století. Fotografie je datována rokem 1958, kdy se před kamerou potkal s Romy Schneider ve snímku Pierra Gasparda-Huia „Kristýna“. Byla z toho velká láska, kterou ukončily Delonovy zálety.
Alain Delon, Maurice Ronet a žár peněz, kterému nelze odolat. To byl thriller natočený v roce 1960 podle románu Patricie Highsmithové „Talentovaný pan Ripley“. Do kin šel pod názvem Plein soleil, tedy V plném slunci.
Ještě jednou „V plném slunci“: Jde o scénu, ve které Delon nacvičuje padělání podpisu. Rok 1960.
Rok 1963 a historický snímek Gepard, adaptace románu Giuseppa Tomasiho di Lampedusy, který mapuje proměny sicilské společnosti v 19. století. Delon si tu pod vedením režiséra Luchina Viscontiho zahrál po boku Claudie Cardinalové.
Delonovou první manželkou se stala Francine Canovasová, herečka z francouzskými kořeny narozená v Maroku. S Delonem se seznámila v nočním klubu v roce 1962, vzali se po dvou letech. V roce 1964 se jim narodil syn Anthony. Snímek je o rok starší, rodina trávila léto v Monte Carlu. Vztah nicméně nevydržel, manželé spolu ještě natočili film Samuraj (1967), Delon ještě před premiérou podal žádost o rozvod.
Natáčení v USA v koprodukčním snímku „Once A Thief“, 1965.
Rok 1966 a válečný snímek „Hoří v Paříži?“ (Paris brule-t-il?). Jde o téměř tříhodinový epos o hrdinství Francouzů v době bojů za osvobození v srpnu 1944. Na snímku spolu s Delonem Jean-Paul Belmondo a režisér Rene Clement (uprostřed).
V roce 1969 se před kamerou znovu sešel se svou bývalou láskou Romy Schneider v dramatu Bazén (La Piscine). Pikantní je, že si Delon herečku přímo vyžádal a prosadil si ji navzdory tomu, že proti byl jak producent, tak distributor.
Tři muži vede osud přímo do náruče smrti. Tak zní podtitul krimi thrilleru Jean-Pierra Melvilla Osudový kruh (Le Cercle Rouge) z roku 1970, kde se Delon potkal na place s Yvesem Montandem. A byl to také poslední snímek slavného herce Bourvila, který natočil před svou předčasnou smrtí.
Krimi thrillerem byl i snímek Borsalino v režii Jacquese Deraye rovněž z roku 1970. Film zachycuje prostředí Marseille v roce 1930, kdy osud svede dohromady dva drobné podvodníky (Jean Paul Belmondo a Alain Delon) v souboji o ženu. ČSFD k tomu uvádí: „Deray točil film tak, aby se Belmondo i Delon objevili ve stejném počtu scén a detailních záběrů. To vše prý kvůli tomu, aby se ani jedna z hvězd necítila poškozena.“
Delon ve westernu režírovaném britským režisérem Terencem Youngem Rudé slunce z roku 1971. V pauze si se švýcarskou herečkou Ursulou Andressovou kontrolují scénář, možná nějakou scénu s japonskými samuraji. Těžko se tomu věří, ale v tomto snímku skutečně šlo o morální kodex bušidó.
Pominout nelze ani hudební kariéru Alaina Delona. Duet s egyptsko-francouzskou zpěvačkou Dalidou „Paroles, paroles (Slova, slova)“ z roku 1973 se stal jednou z nejznámějších francouzských písní. (Zde společně na Montmartru, podzim 1972.)
Rok 1980 a Tři muži na zabití (Trois hommes à abattre). Možná nejpůsobivější Delonovo ztvárnění role osamělého hrdiny. (Na snímku spolu s ním italská herečka Dalila Di Lazzaro.)
S Catherine Deneuve během natáčení akčního thrilleru Šok (Le Choc, 1980) podle románu Jeana-Patricka Manchetta. Delon si tu střihl roli profesionálního zabijáka, který by rád seknul s prací, ale pronásleduje ho minulost.
Zatímco v dobách největší slávy panovala mezi Delonem a Bébelem řevnivost, ve vyšším věku se spolu pravidelně potkávali. Zde na snímku z premiéry hry La Trilogie Marseillaise v Theater des Variétés v roce 1992.
A potkali se ještě jednou před kamerou, v roce 1997 natočili snímek Poloviční šance (Une Chance sur Deux), film na pomezí komedie, dramatu, kde si střihli i řadu akčních scén. (Na fotografii ústřední trojice Delon, Vanessa Paradis a Jean-Paul Belmondo.)
Poloviční šance skrývá řadu odkazů na filmy obou hereckých legend. „Scéna, kdy Léo Brassac (Jean-Paul Belmondo) odhalí svůj hangár plný zbraní Julienu Vignalovi (Alan Delon) a dvojice si bere zbraně, je podbarvena hudbou z filmu Borsalino (1970), kde si herci zahráli společně poprvé. Na film odkazuje Delon otázkou: Dokážeme to ještě?“ připomíná ČSFD.
V průběhu své kariéry několikrát získal francouzské filmové ocenění César za herectví a v roce 1991 byl jmenován rytířem francouzské Čestné legie. Zde na snímku z léta 2012 přebírá cenu za celoživotní dílo během 65. filmového festivalu v Locarnu.
V roce 2019 pak převzal na filmovém festivalu v Cannes Zlatou palmu za celoživotní dílo.
Herecký vrchol prožíval od 60. do 80. let. Natáčel s významnými francouzskými i italskými režiséry a za svůj herecký um získal několik cen. Například za slavný film Rocco a jeho bratři italského režiséra Luchina Viscontiho získal v roce 1960 na filmovém festivalu v Benátkách zvláštní cenu poroty. Podobně bodoval o dva roky později s filmem Zatmění italského režiséra Michelangela Antonioniho na festivalu v Cannes.
Pominout nelze ani jeho hudební kariéru. Duet s egyptsko-francouzskou zpěvačkou Dalidou „Paroles, paroles (Slova, slova)“ z roku 1973 se stal jednou z nejznámějších francouzských písní.
V průběhu své kariéry několikrát získal francouzské filmové ocenění César za herectví a v roce 1991 byl jmenován rytířem francouzské Čestné legie. Právě v 90. letech se začal na filmovém plátně objevovat méně a méně.
V roce 2019 pak převzal na filmovém festivalu v Cannes ocenění za celoživotní dílo.
„Macho“
V pozdním věku už spíše než rolemi přitahoval pozornost, a ne právě pozitivní, svými politickými názory nebo výroky na adresu žen. Sám sebe například v rozhovorech opakovaně označil za „macho“ a přiznal se, že ženy, se kterými byl ve vztahu, uhodil.
„Řekl jsem, že jsem dal facku ženě? Ano. A měl jsem dodat, že jsem víc facek dostal, než dal. V životě jsem žádnou ženu neobtěžoval,“ upřesňoval jeho slova server Euronews.
Vyslovil se také například proti adopci dětí páry stejného pohlaví. Mezi své blízké přátele zařadil Jean-Marie Le Pena, zakladatele krajně pravicové strany Národní fronta, se kterým sloužil v Indočíně.
Poslední roky svého života strávil v ústraní. V roce 2023 francouzská média informovala o Delonovi především v souvislosti s jeho domnělou přítelkyní Hiromi Rollinovou. Na ni Delonovy děti podaly v červenci 2023 stížnost, že herce omezovala na pohybu a snažila se ho odstřihnout od kontaktů s rodinou a blízkými.
Rollinová nicméně tvrdila, že s Delonem v posledních desetiletích udržovala milenecký vztah. Podle svého advokáta po vynuceném odchodu ze společného bydliště získala nazpět pouze část věcí, které měla v domě, napsala agentura ČTK.
Alain Delon po sobě zanechal čtyři děti. Jeho syn Ari Boulogne, kterého měl s německou zpěvačkou Nico, zemřel v květnu 2023.
