Zemřel bouřlivák Berlusconi: král politiky, médií a večírků bunga bunga

Zemřel Silvio Berlusconi, italský mediální magnát a politik, jeden z nejbohatších lidí v zemi. Uvedla to italská agentura ANSA s tím, že se mu osudným stal zápal plic v kombinaci s myelomonocytární leukémií, s níž se v posledních měsících potýkal.

Berlusconi zesnul v milánské nemocnici San Raffaele, kam nastoupil minulý pátek kvůli zhoršení svého stavu. Z téže nemocnice byl před pár týdny propuštěn po 45 dnech, které tu strávil po diagnóze, že trpí vzácným typem rakoviny krve. ANSA píše, že v pondělí ráno do nemocnice narychlo přijel jeho bratr Paolo i dcera Marina.

Italská politika v Berlusconim ztratila jednu ze svých nejvýraznějších i nejkontroverznějších tváří.

Od roku 1994 kromě toho, že byl třikrát italským premiérem, 19 let zasedal v parlamentu.

Až do své smrti stál v čele středopravicové strany Forza Italia (Vzhůru, Itálie - pozn. red.), pojmenované podle italského fotbalového pokřiku. Tu založil, když na počátku 90. let vstoupil do politiky. Strana Vzhůru, Itálie je od loňského října členem vládní koalice premiérky Meloniové.

Berlusconi sám ve vládě křeslo neměl, od října byl senátorem.

I tak ale politik v poslední době vyvolával značnou vlnu nevole. Na zasedání poslaneckého klubu se nechal slyšet, že si s ruským prezidentem Vladimirem Putinem vyměňuje dárky v podobě vodky a vína. Zvukovou nahrávku zveřejnila italská tisková agentura La Presse. Ale nebyla to jediná podobná kontroverze.

Na jiné nahrávce, kterou La Presse zveřejnila v říjnu loňského roku, Berlusconi řekl, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyprovokoval invazi Moskvy tím, že „ztrojnásobil útoky“ proti Ruskem podporovaným separatistům v Donbasu.

Obrazy ze života Silvia Berlusconiho:

Berlusconi založil stranu Forza Italia v roce 1994, téhož roku byl zvolen premiérem. Krátce po jeho nástupu do funkce v květnu 1994 zahájily úřady vyšetřování korupce v jeho podnikatelském impériu. Tváří v tvář hlasování o nedůvěře oznámil Berlusconi v prosinci svou rezignaci, popisuje Britannica.

Navzdory těmto obviněním a kritice jeho kontroly nad většinou italských médií zůstal v čele strany Forza Italia. O pár let později, v roce 2001, dovedl středopravicovou koalici k vítězství v celostátních parlamentních volbách a stal se opět předsedou vlády. Za svého druhého působení ve funkci italského premiéra udělal řadu nepopulárních rozhodnutí, včetně toho, že podpořil invazi USA do Iráku a vyslal tam také vojáky.

V dubnu 2006 se ucházel o znovuzvolení, ale jeho koalice byla poražena středolevicovým blokem. Třetí mandát předsedy vlády tak získal až v roce 2008. Tehdy už italské soudy začínaly řešit řadu jeho sexuálních i dalších skandálů.

Kontroverze ostatně provázely velkou část Berlusconiho politické kariéry. Nejdéle sloužící poválečný italský premiér figuroval v mnoha kauzách a za svou politickou kariéru absolvoval přes 20 soudů.

V roce 2009 rodák z Milána podle britské veřejnoprávní stanice BBC odhadoval, že za 20 let absolvoval 2500 soudních jednání v rámci 106 procesů, což ho celkem stálo přes 200 milionů eur.

V roce 1990 byl dle italského webu Corriere pravomocně odsouzen za křivé svědectví, obvinění ale bylo zrušeno při amnestii. V roce 1997 jej odsoudili za ilegální financování politické strany. Tehdy se odvolával tak dlouho, až vypršela promlčecí lhůta.

V březnu 2013 byl nepravomocně odsouzen k jednomu roku vězení a zaplacení odškodného 80 tisíc eur za to, že zveřejnil přepis odposlechů lídra opozice Piera Fassina. Ten měl přitom kvůli probíhajícímu vyšetřování zůstat v tajnosti. Odvolací soud později podle webu Britannica v důsledku uplynutí promlčecí doby trest jednoho roku vězení zrušil, pokutu 80 tisíc eur však Berlusconi zaplatit musel.

V září 2014 soud Berlusconiho pravomocně odsoudil za daňové úniky ve společnosti Mediaset ke čtyřem letům odnětí svobody a dvouletému zákazu výkonu volené funkce. Vězení se ale Berlusconi opět vyhnul.

Tři roky vězení mu byly prominuty kvůli předchozí amnestii a kvůli zákonu, který si nechal předtím schválit. Ten říkal, že osoby starší 70 let nesmí být uvězněny, takže mu byl trest zmírněn na jeden rok veřejně prospěšných prací. Alternativní trest podle agentury ČTK absolvoval v domově důchodců poblíž Milána, kam docházel pracovat se staršími pacienty trpícími demencí jednou týdně na čtyři hodiny.

Berlusconiho boje na politické scéně a v soudní síni také doplňovala řada zpráv o jeho bouřlivém soukromém životě. Když byl vyfotografován na oslavě 18. narozenin začínající modelky Noemi Letizie, rozhodla se s ním jeho žena rozvést, vzpomíná na více než 10 let starou událost web The Guardian.

Nejvíce však jeho pověst pošramotila obvinění z pořádání oplzlých večírků známých jako „bunga bunga“, kterých se měly účastnit mnohé ženy. Obvinění, že v případu sexuálních večírků podplácel svědky, ale v únoru soud odmítl a Berlusconiho, kterému hrozilo až šest let vězení, zprostil viny.

Podle obžaloby Berlusconi společnicím a dalším účastníkům večírků vyplatil miliony eur, aby v procesech svědčili v jeho prospěch, či pomlčeli o některých skutečnostech. V případu byly obviněny z křivého svědectví zhruba dvě desítky společnic. I je soud osvobodil.

V říjnu 2010 podle italského webu Treccani vyšlo najevo, že Berlusconi volal na policejní stanici a žádal o propuštění sedmnáctileté dívky Karimy El Mahrougové. Ta byla zadržována za krádež a údajně se také účastnila jeho večírků. V červnu 2013 byl shledán vinným z toho, že jí platil za sex, a ze zneužití pravomoci.

Berlusconi vždy přiznával, že „není žádný svatoušek“, ale tvrzení, že by někdy platil za sex se ženou, důrazně odmítá. „Nikdy jsem nepochopil, kde je uspokojení, když vám chybí potěšení z dobývání,“ vysvětloval podivně své jednání.

Do povědomí českých čtenářů se Berlusconi mohl dostat skrze kauzu z roku 2009, kdy se na internetu objevily explicitní nahé fotografie tehdejšího českého premiéra Mirka Topolánka z Berlusconiho vily.

Úspěšný italský podnikatel a politik se narodil roku 1936 v Miláně. Druhou světovou válkou tak prošel jako dítě. Stejně jako mnoho jiných milánských mladíků byl evakuován a žil s matkou ve vesnici vzdálené od města.

Svou pracovní kariéru podle webu Britannica zahájil prodejem vysavačů a vybudoval si pověst zpěváka - nejprve zpíval v nočních klubech a poté na výletních lodích. Syn bankovního úředníka poté vystudoval práva a začal podnikat v oblasti stavebnictví a nemovitostí. V roce 1963 založil společnost Edilnord, díky níž se prosadil jako developer bytových domů v okolí jeho rodného Milána.

V následujících letech dokázal vystavět dvě moderně koncipované obytné čtvrti Milano 2. Podle jeho odpůrců stály za úspěchem této jeho firmy tajné úmluvy s italskými levicovými stranami, informace ale dodnes není možné potvrdit.

Podle některých zdrojů, jako je agentura Reuters, se při jeho podnikání výraznou měrou uplatnilo přátelství s tehdejším premiérem a přítelem ze studií Benedettem Craxim. Ten byl i kmotrem jednoho z Berlusconiho pěti dětí a na druhé svatbě mu šel za svědka.

Mnohé spekulace také uvádí, že záchrana krachujícího impéria byla jednou z hlavních motivací, proč Berlusconi v 90. letech vůbec do politiky vstoupil. Alespoň to tvrdí někteří italští investigativní novináři, jako je například Marco Travaglio.

Protkaný kontroverzí byl také Berlusconiho „střet zájmů“, který se obvykle soustředil na využívání mediální a marketingové moci k politickému prospěchu.

V letech 1986 až 2017 byl majitelem fotbalového týmu AC Milán, jehož byl rovněž prezidentem. Pod jeho vedením dosáhl klub významných národních i mezinárodních úspěchů. V roce 2017 Berlusconi AC Milán prodal čínským investorům za 740 milionů eur.

Od března 2020 až dosud byla Berlusconiho partnerkou o 54 let mladší poslankyně Marta Fascinaová. Berlusconi byl dvakrát ženatý, s první ženou měl dvě děti, s druhou ženou tři.

Těsně po Berlusconiho hospitalizaci se v italských médiích objevily spekulace, že italský magnát trpěl leukémií, tedy nádorovým onemocněním krvetvorby, kvůli němuž podstupoval chemoterapie.

Se zdravotními potížemi se Berlusconi potýkal již řadu let. V nemocnici San Raffaele v Miláně byl Berlusconi podle agentury ČTK hospitalizován i loni v lednu, kdy dostal antibiotika kvůli zánětu močových cest.

V roce 2020 se nakazil koronavirem SARS-CoV-2 a skončil v nemocnici s oboustranným zápalem plic (více zde). Kvůli následkům covidu-19 byl ale v nemocnici i v roce 2021.

V roce 2019 byl operován kvůli neprůchodnosti střeva a v roce 2016 podstoupil vážnou operaci srdce. Už předtím měl několik let kardiostimulátor. Na konci 90. let byl Berlusconi operován kvůli rakovině prostaty.