Článek
Ve věku 94 let zemřel americko-bahamský herec a režisér Sidney Poitier. Informaci potvrdil bahamský ministr zahraničí Fred Mitchell.
Podle webu BBC byl Poitier hercem průkopníkem, New York Times (NYT) uvádí, že hercům černé pleti Poitier vyšlapal cestu do Hollywoodu. Jeho role zejména v době, kdy se ve Spojených státech začalo prosazovat hnutí za občanská práva Afroameričanů, často odrážely rasovou problematiku.
I kvůli tomu na Poitiera a postavy, které hrál, po celou dobu jeho kariéry doléhala tíha. „Cítil jsem se, jako bych každým svým pohybem zastupoval patnáct, osmnáct milionů lidí,“ napsal jednou podle NYT.
V roce 1963 získal jako první muž černé pleti Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve filmu Polní lilie. Za stejnou roli o rok později obdržel Zlatý glóbus.
Během své více než padesátileté kariéry hrál ve více než 40 filmech, devět jich režíroval a čtyři napsal. Kromě bohaté kariéry v oblasti filmu také pracoval jako velvyslanec Bahamských ostrovů v Japonsku a při organizaci UNESCO.
V roce 1965 se objevil ve filmu Patch of Blue (Modrý kousek), o rok později ve snímku Žár noci. Zásadní byla jeho role ve filmu Hádej, kdo přijde na večeři. Snímek, v němž se bělošský pár v podání Spencera Tracyho a Katharine Hepburnové nemůže smířit s tím, že dcera přivede domů muže černé pleti, prolamoval tabu.
S Barbrou Streisandovou v pozdější fázi života založil společnost First Artists Productions, pod jejíž hlavičkou působil jako režisér a producent. V roce 2002 obdržel od Akademie čestného Oscara „za mimořádné výkony a za důstojnou, stylovou a inteligentní reprezentaci filmového průmyslu po celém světě“.
Kromě filmu se ale Poitier velmi angažoval i občansky. V roce 1966 zaplatil kauci za amerického obhájce občanských práv Johna Lewise a spolu s dalšími aktivisty jej tak vysvobodil z věznice. Lewise tehdy policisté zatkli při protestu proti apartheidu, který se konal na jihoafrickém konzulátu v New Yorku.
Poitier se narodil v roce 1927 v Miami. Jeho rodiče tehdy často cestovali mezi Miami, kde prodávali rajčata, a svou malou farmou na Bahamách, kde je pěstovali. Při jedné z takových cest do Miami komplikace v těhotenství přinutily Poitierovu matku nastoupit do nemocnice, kde předčasně porodila.
RIP to a legend. it’s not his most memorable film, but Poitier and Diahann Carroll absolutely carried PARIS BLUES (1961). their sequences in it are something my mind loops back to every now and then and show how his presence and craft elevated what he was in to a different level. pic.twitter.com/1tqmJKjHzM
— Adam Piron (@adam_piron) January 7, 2022
Jako dítě absolvoval Poitier pouze dva roky formálního školního vzdělání. Kolem jedenácti let si oblíbil film. Už jako teenager odjel do New Yorku, rozhodnutý stát se hercem. Přijel prakticky bez peněz a pracoval v různých zaměstnáních, například jako portýr nebo pikolík.
Až poté, co sloužil v armádě a pracoval jako umývač nádobí, Poitier odpověděl na inzerát amerického černošského divadla, které hledalo herce. Zúčastnil se konkurzu, místo tehdy ale i kvůli silnému přízvuku nezískal.
Začal tedy poslouchat rádio, aby si zdokonalil angličtinu. Znovu se přihlásil do konkurzu, ten ale opět skončil neúspěchem. Vedení divadla ale přesvědčil, aby jej zaměstnali jako údržbáře. Postupně si Poitier získal uznání a v roce 1946 byl odměněn malou rolí na Broadwayi v inscenaci Lysistraty.
V menších rolích jeho působení pokračovalo, dokud mu scenárista a režisér Joseph Mankiewicz nenabídl velkou roli ve filmu Bez cesty ven (1950), v němž Poitier hrál začínajícího lékaře, kterého konfrontuje rasistický pacient. Tato role Poitierovu filmovou kariéru odstartovala.
