Ze spojence nepřítel. Muž, jehož Erdogan vinil za skandál i puč, je mrtev

Dvě stě padesát lidí zahynulo v létě 2016, kdy režim tureckého autoritáře Recepa Tayyipa Erdogana čelil překvapivému pokusu o převrat. S pomocí stíhaček, tanků i helikoptér se o něj pokusila skupina vojáků, puč ale skončil už po pár hodinách.

Turecké úřady mají jasno v tom, kdo za ním stál – zakladatel hnutí Hizmet, islámský klerik Fethullah Gülen a jeho teroristická organizace označovaná zkratkou FETÖ. Sám klerik, který žil až do své nedělní smrti v americké Pensylvánii, tato obvinění odmítal.

„Jeho zdraví bylo v poslední době extrémně problematické. Kromě selhání ledvin a cukrovky měl také demenci,“ oznámila novinářka Hande Fıratová, vedoucí ankarské kanceláře tureckého deníku Hürriyet.

Gülen, jenž se dožil 83 let, se před lety paradoxně řadil mezi Erdoganovy spojence. Obě vlivné osobnosti tureckého politického života spojoval islám. Zatímco Erdogan vede otevřeně islamistickou Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP) a v Evropě vždy zdůrazňoval, že se řídí náboženstvím podobně jako tamní křesťanskodemokratické strany, Gülen založil hnutí Hizmet, které je také islamistické, klade ale důraz na západní styl vzdělávání a mezináboženský dialog.

„Pokud bych měl sestavit seznam lidí, kvůli kterým se Turecko stalo autoritářským státem, byl by tam kromě Erdogana i Gülen,“ říká pro Seznam Zprávy politolog Gökhan Bacik z Univerzity Palackého v Olomouci. Gülen původně Erdoganovi v politice pomáhal.

O směřování Gülenova hnutí po zakladatelově smrti podle Bacika rozhodne přístup Turecka: „Pokud si uchová svůj tvrdý přístup k hnutí, myslím, že si nějaká skupina v rámci hnutí uchová svoji pozici u Gülenových stoupenců. Pokud ale vláda přijde s tím, že vůdce už tu není a mohla by se nějakým způsobem zase s jeho stoupenci sblížit, může to budoucnost hnutí ovlivnit.“

Bacik dodává, že nevidí nikoho, kdo by nyní mohl Gülenovo charisma nahradit, a že jeho roli pravděpodobně převezme jakási rada starších.

Fethullah Gülen se narodil v roce 1941 jako syn imáma ve vesnici ve východoturecké provincii Erzurum. Od dětství studoval Korán a šel ve stopách svého otce, už v roce 1959 se stal imámem ve městě Edirne na turecko-bulharských hranicích. Později se přesunul do přístavního Izmiru, kde založil studentskou kolej a postupně začal šířit svůj vliv.

Hnutí Hizmet si časem získalo miliony stoupenců, a to nejenom v Turecku, ale i ve střední Asii, USA, Evropě i Africe. Vliv a nové stoupence si v zahraničí získával Hizmet zakládáním a financováním základních i středních škol.

Ještě počátkem tohoto století vstupovali členové Gülenova hnutí do Erdoganovy AKP a společně se snažili porazit sekulární politické strany vycházející z odkazu zakladatele Turecké republiky Mustafy Kemala Atatürka.

V roce 2010 ale přišel první spor, když se turecká loď Mavi Marmara pokusila prolomit blokádu Pásma Gazy. Výsledkem zásahu izraelské armády bylo deset mrtvých aktivistů a turecko-izraelské vztahy na bodu mrazu. Gülen ale tehdy na rozdíl od Erdogana aktivisty zkritizoval a byl spíše pro dobré vztahy s Izraelem. Další spor byl o urovnání s Kurdy, které Gülen nepodporoval.

V roce 2013 pak propukl obří korupční skandál zasahující špičky AKP včetně blízkých spolupracovníků a členů Erdoganovy rodiny. Skandál vyšel najevo díky odposlechům politiků AKP včetně samotného Erdogana. Ten byl přesvědčen, že za odposlechy stojí právě hnutí Hizmet. O něm začaly turecké úřady mluvit jako o FETÖ (teroristická organizace Fethullaha Gülena).

V té době už byl Gülen ve Spojených státech, kam se uchýlil v roce 1999. Do zámoří odjel nejprve na léčení, nakonec tam ale zůstal až do konce života. V roce 2000 byl sice v Turecku obviněn z vytváření paralelních státních struktur prostřednictvím obsazování úřadů svými stoupenci, rozsudek ale později zvrátili soudci poté, co se k moci dostala AKP.

Roztržka s bývalými spojenci se prohloubila v roce 2016, kdy došlo k neúspěšnému – a řadou lidí zpochybňovanému – pokusu o převrat. Na Gülena vydalo Turecko posléze zatykač a neúspěšně žádalo USA o klerikovo vydání.

Po puči následovaly obří čistky, při nichž bylo podle agentury Reuters zatčeno přes 77 tisíc lidí a 150 tisíc dalších přišlo o práci – tisíce lidí musely opustit armádu, bezpečnostní složky, justici i školství. Režim také zavřel hned několik Gülenovi nakloněných médií, známý byl například deník Zaman.

Gülenovo učení vychází ze sunnitského islámu, velkou pozornost věnuje vzdělání. O výuce matematiky, fyziky a chemie klerik prohlásil, že jsou „uctíváním Boha“. Kázal také mezináboženský dialog a osobně se sešel s papežem Janem Pavlem II. I s představiteli křesťanské ortodoxní církve, stejně jako s předními rabíny. Název hnutí Hizmet znamená v turečtině služba, tou se myslí služba náboženské komunity společnosti a národu.

Gülenovy školy patřily k těm nejmodernějším, angličtina se vyučovala od první třídy. Kritici nicméně poukazují na postavení žen v nich – ve vyšších třídách byly dívky odděleny od chlapců a ženské členky sboru měly jen omezené postavení ve školní hierarchii.

Gülen zdůrazňoval svobodu projevu a demokratické hodnoty, byl také stoupencem tureckého členství v EU: „Základní principy fungující demokracie – právní stát, respekt k individuálním svobodám – jsou také nejzákladnějšími islámskými hodnotami, které nám Bůh dal. Žádný politický ani náboženský vůdce nemá pravomoc je odejmout,“ napsal v komentáři pro The New York Times.

Akademik Gökhan Bacik soudí, že ani výše zmíněná rada starších nebude pro budoucnost gülenovců řešením, protože mnozí členové byli k hnutí kritičtí a k jednotě pomáhal jen respekt k vůdci. Ten už tu ale není a náboženská organizace se ocitá v krizi.

„V turecké historii byly tisíce náboženských skupin a je běžné, že ty se po smrti svého vůdce rozštěpí. Výhodou hnutí Hizmet je, že není jako Hamás a podobné skupiny, ale je adaptabilní na lokální kultury. Jeho stoupenci jsou velmi otevření západním hodnotám, problémem je jen míchání vedoucích struktur se státem,“ uzavírá turecký politolog.