Simulace zemětřesení. Otřesům není konec, vědci mají i černý scénář

Turecko a Sýrie se stále ještě třesou; počet takzvaných dotřesů silnějších než 4,5 magnituda tam od pondělí přesáhl stovku. V posledních dnech už však početně i intenzitou znatelně slábnou, suverénně nejhorší byla první polovina prvního dne.

První a nejsilnější otřes (7,8 magnituda) přišel podle databáze americké vládní agentury USGS v noci na pondělí mezi druhou a třetí hodinou středoevropského času, pár minut poté nedaleko od epicentra došlo k dotřesu o síle 6,7 magnituda. Následovaly desítky slabších dotřesů, což je běžné, ale asi po 10 hodinách přišlo další zemětřesení o síle 7,5 magnituda s epicentrem necelých sto kilometrů na sever.

Netypické bylo zejména třetí silné zemětřesení. Podle Jana Zedníka ze Seismické služby Geofyzikálního ústavu AV ČR zřejmě nešlo o běžný dotřes, ale důsledek aktivace sousední oblasti. To se sice čas od času stane a v minulosti bylo popsáno mnoho případů, většinou však mezi „stěhováním“ uběhne mnohem delší časový úsek než jen pár hodin. USGS nicméně i o tomto zemětřesení nadálo hovoří jako o dotřesu.

Dotřesy budou trvat ještě dlouho. Podle Jana Burjánka z Geofyzikálního ústavu AV ČR to může probíhat dvěma způsoby. Prvním a pravděpodobnějším je pokračování slábnoucích dotřesů a navrácení seismicity do normálu v řádu minimálně měsíců.

Druhý je horší, můžou totiž znovu přijít i silná zemětřesení. „V tomto případě není vyloučen ani jev s magnitudem srovnatelným s pondělními jevy. K takovým zemětřesným sériím dochází, když postupně ‚popraskají‘ zlomy v širším okolí. Taková série může trvat léta, příkladem může být zemětřesná série na Novém Zélandu u města Christchurch v letech 2010-2011,“ řekl Seznam Zprávám Burjánek.

Zemětřesení o síle 7,8 je dost silné na to, aby působilo vážné škody i v oblastech, kde se víc dbá na odolnost staveb. Například Michigan Technological University takto silné zemětřesení řadí k horní hranici druhého nejhoršího stupně (7–7,9 magnituda) a uvádí, že ročně dojde asi k deseti až patnácti zemětřesením po celém světě, včetně neobydlených oblastí.

Dobrou představu o síle zemětřesení dává mapa ukazující, jak daleko a jak intenzivně ho bylo cítit:

Když je řeč o síle zemětřesení, je třeba upozornit na důležitou věc – síla vyjadřovaná v magnitudech může mást, protože jde o logaritmickou stupnici. Rozdíl mezi zemětřesením o síle 7,8 a například 6,7 je kvůli tomu mnohem větší, než by se laikovi mohlo na první pohled zdát.

V praxi to podle Zedníka znamená, že mezi každým stupněm síly magnituda jsou ve skutečnosti mnohonásobné rozdíly jak v kmitání půdy, tak v uvolněné energii. A to samozřejmě znamená i propastné rozdíly ve škodách.

Dobře je to patrné z odhadů USGS o počtu zasažených lidí, které agentura dělá na základě odhadů intenzity zemětřesení v různých místech a dat o hustotě obyvatelstva.

Takhle vypadá pro první zemětřesení o síle 7,8 magnituda:

A takhle pro následující zemětřesení o síle 6,7 magnituda v podobné hloubce:

Turecko leží v seismicky velmi aktivní zóně. Od roku 1900 stát zasáhlo asi 21 zemětřesení nad sílu sedm magnituda.

Lokalita současné katastrofy nebyla velkým překvapením, jde totiž o oblast přímo na Východoanatolském zlomu:

To ale neznamená, že se zemětřesení dalo předvídat. Seismologové opakovaně upozorňují, že předpověď zemětřesení až na velmi výjimečné případy není možná. Známy jsou jen rizikové oblasti, ale ne přesné místo a čas, kdy k zemětřesení dojde. „Je to, jako když ohýbáte pravítko – tušíte, že praskne, ale nevíte přesně, na kterém místě a kdy,“ přirovnal bezmoc v předvídání zemětřesení seismolog Jan Zedník.

Litosférické bloky se v Turecku pohnuly zřejmě o několik metrů. Podle nejnovějších dat až o pět. Dobře je to vidět na srovnání satelitních snímků z doby před a po katastrofou:

Další příklad: