Zemětřesení v Hatay bylo horší než bombardování Drážďan, líčí záchranář

/Od zvláštního zpravodaje v Turecku/

„Když jsem přišel do centra města, zažil jsem opravdový šok. Rozhlédl jsem se kolem a žádná budova nestála, všechno bylo zničené. Nad městem kroužily vrtulníky a na kontrolních stanovištích hlídkovali vojáci,“ líčí své první dojmy sedmadvacetiletý historik a absolvent bezpečnostních studií Osman Çelebi.

V únoru vyrazil jako jeden z koordinátorů pomoci do zemětřesením zasaženého města Hatay (jinak také Antakya či antická Antiochie) na jihovýchodě Turecka. Úkolem jeho týmu bylo přijet co nejrychleji na místo, zmonitorovat situaci a sepsat zprávu, která pomůže najít řešení krizové situace.

Hned první úkol se ale ukázal jako problém. Çelebi přiletěl nejdříve do Gaziantepu, odkud je tamní krizové centrum poslalo do Hataye. „Všechny hlavní i vedlejší silnice vedoucí do města byly zničené, kamiony s humanitární pomocí se tam nemohly dostat,“ líčí záchranář prvotní potíže.

Aby se on a jeho tým do města dostali, museli jít asi 25 kilometrů pěšky, což zvládli za šest hodin. Poté je čekal děsivý pohled.

„Někteří zkušení kolegové se ihned dali do prohledávání trosek, za první den se jim podařilo zachránit šest lidí. Pracovali jsme do jedné ráno,“ vzpomíná Çelebi s tím, že záchranáři i oběti v prvních dnech trpěli nedostatkem zásob. „Dělili jsme se o ně s lidmi, které jsme zachránili,“ doplňuje.

Přestože mluví o koordinaci záchranných prací ze strany vlády spíše s uznáním, připouští, že první den či dva úřady vidět nebyly. „Ve chvíli, kdy vláda plánovala reakci na první zemětřesení, přišla jeho druhá vlna, s tím nikdo nepočítal. Myslím, že ani vědci ne,“ říká.

Dalším problém se staly zprávy ze sociálních sítí. Záchranáři museli každou ověřovat, protože lidé sdíleli, kde je kdo zasypaný pod troskami, často se ale jejich zprávy ukázaly jako falešné. „Mysleli to určitě dobře, 90 procent těch zpráv ale nebyla pravda,“ říká Çelebi. Sociální sítě tak podle něj ukázaly svoji dvojí tvář – v mnoha případech skutečně pomohly, jindy ale jen záchranářům ztížily práci.

V Hatayi, která leží u syrských hranic, žilo před zemětřesením 1,7 milionu lidí. Teď tam podle záchranáře zůstává zhruba milion, mnozí lidé do stanových městeček nechtějí odejít ani když jsou jejich obydlí zničená. „Jsou vázáni na půdu, a to platí pro města i vesnice,“ říká Çelebi.

Problematická se ukázala i poloha města na hranicích se Sýrií, kde stále zuří občanská válka. „Vojáci, kteří ve městě působí, mají dva hlavní úkoly – střežit hranici a chránit zemi před terorismem, a zároveň střežit zničené město. Pokud jim zbývaly síly, podíleli se i na vyhrabávání těl z trosek,“ mluví záchranář s uznáním o roli turecké armády.

Region, jenž zasáhla katastrofa v sousední zemi, na tom byl ještě hůře než Hatay, jehož úroveň destrukce přirovnává historik k bombardování Drážďan za druhé světové války.

„V Sýrii žijí v postižené oblasti hlavně sunnitští muslimové. Asadův režim oblast uzavřel a humanitární pomoc se tam nemohla dostat. Blízkovýchodní země byly přitom připravené s pomocí,“ poukazuje Çelebi na povahu diktátorského režimu Bašára Asada. I přesto se ale chystá schůzka na úrovni ministrů zahraničí Turecka, Sýrie, Ruska a Íránu, kde by se situace zničeného regionu měla také řešit.

Muž pracující na jedné z istanbulských univerzit byl velmi překvapený, když se po návratu do Istanbulu dostal k plánům na řešení následků různých přírodních katastrof. „Má je každé velké město, obsahují analýzy geologie, přírodních podmínek, populace, atd. Měly by připravit města na různé situace počínaje zemětřesením přes záplavy a sesuvy půdy. Problémem ale je místní samospráva a také mentalita lidí,“ upozorňuje Çelebi na nekvalitní stavby. Ty mají sice na první pohled pěkné fasády, jejich základy se ale často drolí už po pouhém zmáčknutí rukou.

I proto vzbudila v poslední době nevoli zpráva o tom, že guvernér provincie Hatay se chystá rezignovat na svoji funkci jen proto, aby mohl kandidovat v květnových volbách do parlamentu. „Měl by skončit pro neschopnost,“ citoval hlasy kritiků opozici nakloněný server Duvar.

Podobnou kritiku vyvolala i návštěva prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, který z auta házel dětem hračky. O den dříve zase v podobně zničeném Adiyamanu rozdával lidem bankovky. Náhodně, prostě těm, kteří stáli nejblíže.

Sociální sítě pak oblétly videozáznamy ze zásahu policie proti obyvatelům Hatay, kteří se bouřili proti zavážení zemětřesením vytvořených kráterů sutí, jež obsahovala azbest. Oběti zemětřesení policisté násilím odvlekli pryč.

Reakce úřadů na zemětřesení tak pravděpodobně ovlivní volby. Zda to ale bude jejich rozhodující faktor, si záchranář Çelebi netroufá říct: „Lidé obvykle nevolí jen kvůli jednomu tématu, jsou tady i další věci, jako je ekonomika nebo boj proti terorismu. Uvidíme v květnu,“ uzavírá povídání v jedné z istanbulských čajoven.