Článek
Počet Ukrajinců, kteří musí podstoupit amputaci některé z končetin kvůli zraněním, stále stoupá.
Podle údajů ministerstva zdravotnictví v Kyjevě jich bylo 15 tisíc jen v první polovině letošního roku, píše BBC. To je víc, než kolik amputací provedli ve Velké Británii za šest let druhé světové války. Britská stanice Sky News píše o 25 tisících lidech od začátku války.
Ukrajinské ministerstvo nechce zveřejnit, jakou část postižených tvoří vojáci. Úřady údaje o počtu obětí pečlivě střeží. Nicméně lze předpokládat, že mezi lidmi s amputovanou končetinou budou výrazně převažovat právě vojáci.
A bude jich přibývat. Podle bývalého ministra obrany Oleksije Reznikova je Ukrajina nejvíce zaminovanou zemí na světě. O tomto problému si můžete více přečíst zde.
Zahraniční reportéři se s některými z těchto vojáků setkali. Přinášíme vám jejich příběhy.
Chtěla se dotknout jeho ruky. Nemohla
Když byl její manžel Andrij zraněn, myslela Alina Smolenská jen na to, aby se dostala k jeho lůžku. „Chtěla jsem jen být s ním, dotknout se ho, říct mu, že není sám. V takových situacích, kdy člověk potřebuje podporu, bych se dotkla jeho ruky,“ vypráví BBC. Ale když se k němu dostala do nemocnice, bylo to nemožné.
Rozhovor s ukrajinským vojákem
Pavel Česnokov je výsadkářem u 46. letecké útočné brigády, jež se od začátku ukrajinské ofenzivy účastní tažení. Jeho pseudonym je Viking a v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, jak těžké bylo překonat ruské obranné linie.
„Viděla jsem, že Andrij opravdu nemá ruce, tak jsem se jen dotkla jeho nohy a začala na něj mluvit. Řekla jsem: ‚Jsme rodina. Neboj se. Samozřejmě, že přijdou krušné chvíle, ale jsme spolu‘,“ popisuje Alina.
Ještě několik hodin předtím její sedmadvacetiletý manžel Andrij Smolenskyj velel malé průzkumné jednotce na jižní frontě Ukrajiny. Když začal vylézat ze zákopu, překvapil ho výbuch. Jeho další vzpomínka je, jak se probudil v nemocnici. „Připadalo mi to jako sen. Všechno bylo tak temné,“ popisuje voják.
Pomalu si uvědomil, že nemůže hýbat rukama a že má něco na očích, co mu je zakrývá. Andrij přišel o zrak, většinu sluchu a obě ruce. Jednu měl amputovanou nad loktem, druhou pod ním. Střepiny se mu zaryly hluboko pod kůži a jeho obličej museli lékaři rekonstruovat.
Andrij je „vděčný Bohu“ za to, že se mu vyhnulo jakékoli poranění mozku. Jeho volací znak v armádě byl „Apoštol“. Přežil dle vlastních slov zázrakem. „Psychicky to bylo těžké překonat, ale když jsem přijal své nové tělo, cítil jsem se lépe a přijal novou životní výzvu,“ svěřuje se mladík.
Před válkou byl finanční poradce, který zpíval v kostele a rád mluvil o filozofii. Do armády se přihlásil dobrovolně krátce po začátku ruské invaze v únoru 2022.
Nyní bojuje v posilovně, kde trénuje dvě hodiny denně, aby obnovil svou sílu a zlepšil rovnováhu. A přijal nové poslání - pomáhat těm, kteří mohou přijít po něm. „Ukrajina nikdy neměla tak velký počet lidí s amputovanými končetinami nebo těch, kteří přišli o zrak,“ říká Andrij a dodává: „Náš zdravotnický systém není v některých ohledech připraven. Někteří veteráni přicházejí s opravdu složitými případy.“
Where Ukraine’s army of amputees go to repair their lives https://t.co/EGutmebmHr
— BBC News (World) (@BBCWorld) September 21, 2023
Dál bojuje a překvapuje lékaře. Nemysleli si, že by mohl chodit s holí, protože ji neudrží. Ale Andrij našel způsob. Sevřel šňůru na vrcholu hole mezi zuby. Sní o tom, že mu nějaká nová technologie jednou vrátí zrak. „Také doufám v nějaké děti s milovanou ženou a v náš dům na mírumilovné Ukrajině,“ říká se smíchem.
Jeho partnerka Alina se nyní pokouší zařídit léčbu ve Spojených státech, kde mají mnohem lepší centra a přípravu na léčbu pacientů, jako je její manžel.
Pomoc veteránům
Na Ukrajině spustili charitativní organizaci, která má pomáhat válečným veteránům obnovit jejich sexuální život. Cílem je, aby vojáci přijali svá zranění a znovu si vytvořili vztah se svým partnerem či partnerkou.
Kdyby se neotočil, dostal by to do obličeje
Na americkou kliniku se už dostal třicetiletý Goša. Svůj příběh tam vyprávěl zpravodaji britské stanice Sky News Marku Stonovi.
Prý stačilo jedno slovo a jeho život se navždy změnil. „Přichází!“ křičel jeden z vojáků. V tom přišla minometná palba, přímo vedle Goši. Kdyby jeho kamarád Vasjan nezakřičel, Goša by se neotočil a střela by mu explodovala přímo do obličeje. Místo toho zasáhla „jen“ jeho ruku.
Bylo to začátkem května loňského roku. „Sáhl jsem po škrtidle a podal mu ho. Výš, Vasjane!“ urgoval svého přítele Goša. Nešlo ale dobře utáhnout. „Nevěděli jsme, co dělat, a pak jsem omdlel,“ popisuje voják.
„Když jsem znovu přišel k vědomí, křičel jsem: ‚Vasjane, dodělej mě, protože jsem už vyřízený‘,“ vzpomíná. Vasjan to nechtěl udělat, svého přítele odmítl.
Goša je devětatřicátým ukrajinským vojákem, který přišel do Lékařského centra ortotiky a protetiky (MCOP) nedaleko Washingtonu. Redakce Sky News se s ním setkala v den, kdy mu byl poprvé nasazen prototyp protézy ruky. Na klinice tak začíná s několikatýdenními rehabilitacemi a terapiemi.
O potížích se specializovanou péčí pro vojáky s amputovanými končetinami na Ukrajině píše také kanadský web CTV News. Oleksandr Fedun, třiadvacetiletý mladík, byl v ukrajinské armádě dva roky, než jeho konvoj zasáhla ruská nášlapná mina. Přišel o obě nohy. Čelil životu na invalidním vozíku a berlích. Ale už po měsíci se v protetickém centru v Marylandu učí používat své nové nohy.
Budoucnost, na kterou není Ukrajina připravená
Nejen jejich příběhy dokreslují, že Ukrajina čelí budoucnosti s desítkami tisíc lidí s amputovanými končetinami. Spousta těchto vojáků navíc trpí psychickými problémy. Evropa nic podobného nezažila od první světové války a Spojené státy dokonce od občanské války, podotýká americký deník The Independent Record.
Na Ukrajině není ani zdaleka dostatek protetických specialistů, aby zvládli rostoucí poptávku, sděluje Olha Rudněvova, vedoucí centra Superhumans pro rehabilitaci ukrajinských vojáků s amputacemi. Toto nové moderní zařízení, v relativním bezpečí západní Ukrajiny, poskytuje zdarma protézy nejen vojákům, ale i civilistům.
Podle Rudněvové bylo před válkou pouze pět lidí na celé Ukrajině, kteří absolvovali formální rehabilitační výcvik pro pacienty s amputací paže nebo ruky, jež jsou za normálních okolností méně časté než nohy a chodidla.
„Rozhodně nejsme jako země připraveni na velký počet lidí s postižením na ulici. Lidé se budou muset naučit s nimi komunikovat. Bude to trvat roky,“ míní Rudněvova.