Článek
Havlovo přátelství s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou patřilo kdysi k hybným silám světové diplomacie – samozřejmě k nelibosti komunistické Číny, která tibetské území ovládá od 50. let minulého století.
Časy se ale změnily. V posledních letech z Pražského hradu zaznívaly spíše námluvy s Pekingem. „Čínská zahraniční politika je velmi strategická. Velmi pozorně sledují a analyzují situaci v různých zemích a když vycítí, že někde není demokracie příliš silná, snaží se tam infiltrovat,“ říká v rozhovoru se Seznam Zprávami poslankyně tibetského exilového parlamentu Youdon Aukatsang. Jak dodává, například ruský vládce Vladimir Putin a čínský prezident Si Ťin-pching jsou jako „ruka a rukavice“.
Do Prahy přijela na konferenci Co může Česká republika a EU udělat pro řešení krize v Tibetu?, kterou hostil Senát.
V posledních letech jsme o Tibetu v Česku slyšeli o poznání méně než dřív. Co se tam nyní děje a o co se snaží exilová vláda?
Situace v Tibetu je kritická. Je taková od roku 1950, kdy začala okupace komunistickou Čínou. Čelíme brutálnímu režimu, utlačování i kulturní a jazykové genocidě, kdy je ohrožován náš jazyk, který je základním kamenem naší kultury. V tom se situace stále zhoršuje.
Je potlačovaný už ve školách, předpokládám.
Ano, a nejen tam. Také na pracovištích, zejména tam, kde práci dává vláda. Všemi způsoby chtějí hlavně mladé lidi přesvědčit, že znalost tibetského jazyka je znevýhodňuje a že se s ním neuplatní. Se šířením čínštiny pak samozřejmě přichází v ní zakomponovaná čínská ideologie, a tím indoktrinace příští generace. Čína se také vměšuje do náboženského života Tibeťanů.
Youdon Aukatsong (52)
Tibetská aktivistka a politička dlouhodobě vystupující proti čínské okupaci. Čtyřikrát byla zvolená poslankyní tibetského exilového parlamentu, který sídlí v Indii a má celkem 65 zástupců exilových voličů.
Prahu navštívila v listopadu jako účastnice konference v českém Senátu s názvem Co může Česká republika a EU udělat pro řešení krize v Tibetu?, ta se konala pod záštitou dvou místopředsedů Senátu, Jitky Seitlové (KDU-ČSL) a Jiřího Oberfalzera (ODS), a českého předsednictví EU.
Razítko pro reinkarnaci
Je známo, že Čína v posledních letech přitvrdila při „schvalovacích“ procesech reinkarnací mnichů.
Organizují se jen kontrolovaná shromažďování s Čínou prověřenými lámy (spirituálními lídry tibetského buddhismu – pozn. red.). Čína je ateistická země, která naprosto nerozumí tibetskému buddhismu, nevyznává jej, ale chce ho kontrolovat přes své lámy a právě přes politiku kontrolovaných reinkarnací mnichů. Schvalování reinkarnací čínskými úřady je absurdní a bizarní. Svět by k tomu neměl mlčet.
Jak vlastně jako exilová autorita komunikujete s Tibetem?
Máme k dispozici jen neformální kanály – mezilidské kontakty, v rodinách, probíhá to neoficiálně, někdy až v utajení. Dále v rámci Rádia Svobodná Asie existuje tibetské vysílání a je tu tibetské vysílání Hlasu Ameriky. Čelíme ale rušení vysílání, Čína je samozřejmě technologicky zdatná, běžné jsou kyberútoky. Mají také pod kontrolou různé aplikace, takže lidé bývají zatýkání i na základě konverzací v chatech, které úřady monitorují. Ta komunikace je velice náročná.
Neztratil se nyní Tibet trochu z pozornosti celosvětové veřejnosti? Svět je momentálně velmi komplikovaný, v souvislosti s perzekucí ze strany čínského režimu se v poslední době mluvilo spíše o muslimské menšině Ujgurů, o protestech v Hongkongu či o spícím konfliktu na Tchaj-wanu.
Pozornosti svobodného světa není nikdy dost, ale zároveň je pochopitelné, že se upírá i k dalším palčivým problémům. Ať už jde o Tibet, Ujgury, Hongkong, či Tchaj-wan, je to propojené – vždy jde o střet s jedním autokratickým režimem.
Mohlo by vás také zajímat
„Dnes je to Rusko, zítra to může být Čína. A až ten test přijde, každý bude opět myslet jen sám na sebe. Lidská práva jsou jen nástrojem Západu k uspokojení vlastních zájmů,“ říká pro Seznam Zprávy tibetský aktivista a literát Tenzin Tsundue.
Měli bychom mluvit o všech lidech utlačovaných čínským režimem. To, čím si dnes procházejí Ujgurové, my zažíváme už velmi dlouhou dobu. Nezapomínala bych ani na to, že samotní Číňané jsou doma utlačovaní.
Čínská byznysová past
Jak moc se mezi exilovými Tibeťany ví o podpoře z Česka, země kdesi daleko uprostřed Evropy?
O tom samozřejmě dobře víme. Stejně jako o mimořádném přátelství mezi Jeho Svatostí dalajlámou a prezidentem Václavem Havlem. A také, že nás podporuje mnoho Čechů vyvěšováním tibetské vlajky v den výročí tibetského povstání proti čínské okupaci.
Nyní při své návštěvě jsem se mimo jiné zúčastnila pochodu svobody 17. listopadu a když jsem nesla tibetskou vlajku, Češi ji poznávali, špetali si: „Podívej, Tibet.“ Je v tom mnoho vřelosti a tu cítím i od českých politiků.
V posledních letech se ale z Česka, někdejší „velmoci“ v oblasti lidských práv, stala za prezidenta Miloše Zemana země usilující o přízeň Pekingu. Údajně kvůli ekonomické diplomacii, žádné významné investice ale nepřišly. Jak jste tuto změnu vnímali?
Sledovala jsem to jen okrajově. Myslím, že Češi tady byli vlákáni do čínské byznysové pasti. Váš pročínský prezident si myslel, že může získat výhody z tohoto vztahu, příliš se nezabýval lidskými právy a demokracií. A i když Česká republika je demokratickou zemí, on sám vycházel stále tak trochu z autokratického komunistického smýšlení.
Myslíte si, že ho Číňané využili, aby prosazovali své zájmy v Česku, nebo se dokonce mstili za dlouholetou českou podporu čínským disidentům, kritiku Pekingu kvůli lidským právům i Tibetu?
Víte, já hodně čtu. A z toho, co jsem přečetla, vím, že čínská zahraniční politika je velmi strategická. Velmi pozorně sledují a analyzují situaci v různých zemích a když vycítí, že někde není demokracie příliš silná, snaží se tam infiltrovat.
Více o zahraniční politice Miloše Zemana
Bývalý prezident Miloš Zeman zašel ve své zahraniční politice až absurdně daleko. Léta klanění se Rusku a Číně mu svět nezapomněl.
To platilo i o Česku a prezidentu Zemanovi?
Myslím, že si řekli, že by váš prezident mohl být spojenec, a tak rozhodili sítě. Čínský prezident Si se snaží změnit řád světa, usiluje o změnu západních hodnot, demokracie a liberalismu.
Vy máte zkušenost s Ruskem, to umí ukazovat svaly, to nepochybně, ale ekonomicky není tak silné jako Čína. Podobně jako Rusko, chce Čína potírat západní hodnoty, pozorně sleduje, v kterých zemích je demokracie momentálně slabší, a tam se snaží do té skuliny proniknout.
Zaútočí Čína na Tchaj-wan?
V Senátu se uskutečnila konference o Tibetu, pod hlavičkou českého předsednictví EU a za účasti vysokých českých představitelů. Je tedy Tibet zpátky na české politické scéně?
Ano, tak to cítím. Slyšeli jsme tam silná a upřímná slova podpory od zákonodárců i vysokých představitelů ministerstev. Také si myslím, že zásadní je, že konference se konala pod záštitou českého předsednictví. V Česku jsme odstartovali naši cestu po Evropě, dále jsme navštívili Vilnius, Stockholm a Amsterdam.
Už jste zmínila Rusko a ruskou agresi na Ukrajině. Ruskou hrozbu zde ve střední Evropě cítíme možná silněji. V obecné rovině, vnímáte změnu na světové politické scéně po ruské agresi? Že si Západ více uvědomuje, že hrozba ozbrojeného konfliktu je reálná se zeměmi, které nevyznávají demokratické hodnoty?
Ruská agrese na Ukrajině, za kterou stojí autokratický vládce, který nemá doma žádnou opozici, je velmi podobná útlaku v režii Číny. Obě země mají velmi podobný pohled na svět. Čína a Rusko jsou spojenci. Nezapomínejte na to, že Čína podporovala útok na Ukrajinu, až později zaujala více neutrální stanovisko.
Četli jsme v novinách, že když Putin navštívil před invazí Čínu, Si mu řekl, ať nezačíná válku během olympiády, která se konala v Číně. Putin a Si jsou jako ruka a rukavice.
Hodně se mluví o tom, že Čína chystá obdobný vojenský útok na Tchaj-wan. Očekáváte, že se tak stane v dohledné době?
Myslím si, že Čína pokračuje ve snahách ovládnout Tibet, ale strategicky vyčkává. Nemyslím, že to udělají teď. Budou se o to snažit více „za oponou“. Ale Tchajwanci jsou velmi silní a pevně věří, že Tchaj-wan nikdy nebude součástí komunistické Číny.
