Zelenskému vypršel mandát, ve funkci ale zůstává. Co na to Ukrajinci?

Za běžných okolností by se na Ukrajině letos na jaře konaly prezidentské volby. Kvůli pokračující ruské válce ale bylo klání o nejvyšší post v napadené zemi odloženo na neurčito.

V čele Ukrajiny tak nadále zůstává současný prezident Volodymyr Zelenskyj – přestože mu v pondělí vypršel pětiletý mandát a jeho veřejná podpora v poslední době klesá.

Ukrajinská média už dříve varovala, že ruská propaganda se bude tohoto momentu snažit využít ve svůj prospěch a pozici ukrajinského prezidenta zdiskreditovat.

Podle ukrajinistky Lenky Víchové ale Kreml s touto kampaní příliš úspěšný nebude. „Myslím si, že většina společnosti si je vědoma toho, že k volbám teď dojít z různých důvodů nemůže. Zelenského podpora poslední rok oslabuje, to je zjevné, a oslabovat bude dál. To je ale pro ukrajinskou společnost zcela normální,“ vysvětlila v první části rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Zelenského pozici podle ní oslabuje jeho okolí, které je mezi Ukrajinci vnímáno velmi nelibě, i to, že mu jsou coby lídrovi, který do svých rukou koncentroval moc v zemi, připisovány nejen veškeré zásluhy, ale také neúspěchy.

Už dříve se začaly objevovat informace o tom, že Kreml se bude skutečnost, že Zelenskyj zůstane ve funkci i po vypršení mandátu, snažit využít ve svůj prospěch, a zpochybnit tak jeho legitimitu v očích Ukrajinců i Západu. Může se mu něco takového podařit?

Jenom částečně. Ukrajinská společnost není tak jednotná, jako byla v roce 2022, a to ani v podpoře Volodymyra Zelenského, což je podle mě přirozené a v podstatě normální. Nezdá se mi ale, že by se tato informační kampaň, jejímž cílem je oslabit Ukrajinu, protože oslabení Volodymyra Zelenského znamená i oslabení Ukrajiny, setkala s velkým úspěchem doma či v zahraničí.

Na Ukrajině jsou samozřejmě jisté skupiny lidí, kteří toto téma budou chtít zneužít a rozvíjet. Takové diskuze se už vedou. Řekla bych, že prezidenta Zelenského se v tomto případě zastanou jak spojenci, tak i domácí opozice, kterou prezident více než dva roky úspěšně omezuje. A to právě z toho důvodu, aby nedošlo k oslabení Ukrajiny.

Jediné, co se Volodymyru Zelenskému vyčítá, je, že se neobrátil na ústavní soud, který má jako jediný právo vykládat ústavu.

Ukrajinská ústava totiž pozapomněla na prezidenta ve válečném stavu. Pamatuje na parlament a jeho mandát, který se prodlužuje až do konce válečného stavu. U prezidenta je uvedeno pouze to, že jeho mandát končí pět let po inauguraci. Zároveň je tam ale řečeno, že mu kompetence zůstávají do doby, než budou předány nově zvolenému prezidentovi. A to může být jedině po volbách.

Je pro běžné Ukrajince otázka, že se nekonají volby a Zelenskyj zůstane ve funkci navzdory ukončení mandátu, důležitá?

Neřekla bych. Myslím si, že většina společnosti si je vědoma, že k volbám teď dojít z různých důvodů nemůže. Zelenského podpora poslední rok oslabuje, to je zjevné, a oslabovat bude dál. To je ale pro ukrajinskou společnost zcela normální.

V roce 2022 v souvislosti s ruskou invazí bylo nutné omezení některých lidských práv a pochopitelně i soustředění moci v jedněch rukou, tedy rukou vrchního velitele ukrajinské armády.

Tehdy to nevyvolávalo žádné otázky, nyní jsme ale už ve třetím roce takzvané velké války a Ukrajinci si všímají, že některé věci dnes už nejsou potřeba, nebo dokonce zcela zbytečně oslabují demokratický systém na Ukrajině. Sílí tlak na změny na informačním poli a také tlak opozice na to, aby byla vytvořena tzv. vláda národní jednoty. K jistým změnám bude muset nebo by mělo dojít.

Všichni chápou potřebu cenzury během válečného stavu. Válečná cenzura by se měla ale týkat především informací spojených s válčením a s obranou státu. Ale jak už jsem říkala, Volodymyr Zelenskyj využil role vrchního velitele k tomu, že oslabil opozici a také opoziční média. Omluvou mu byl válečný stav.

Opozice i mediální svět ale poukazují na to, že o válečnou cenzuru v případě Ukrajiny nejde. Ukrajinská média jsou dost zodpovědná, komunikují s vedením ukrajinské armády a nesdělují nepříteli citlivé informace. To, k čemu podle nich došlo, je spíš politická než vojenská cenzura.

Dnes se ale ukazuje, že omezování ukrajinských médií stejně nepřináší ten efekt, který si prezident a jeho okolí přáli.

V jakém slova smyslu?

To, že Volodymyr Zelenskyj spojil několik televizních kanálů a vytvořil tzv. Jediný maraton (zpravodajský kanál vytvořený ze šesti televizních kanálů, pozn. red.), mělo pozitivní dopad možná v prvních měsících. V dnešní době se ukazuje, že sledovanost Jediného maratonu je nízká. A možná větší popularitu ze zpravodajských kanálů má Espreso TV, který byl nucen vysílat pouze na YouTube. Tento kanál si zvýšil sledovanost a má důvěru.

Ale jak se ukazuje, tak více než 50 % Ukrajinců nečerpá informace ani z televize, ani z rádia, ale z telegramových kanálů. Telegram ale představuje z hlediska národní bezpečnosti obrovské riziko. Je to ruská platforma, která má servery v Rusku, a různé telegramové kanály – i ty, které se tváří jako ukrajinské a jsou vedeny v ukrajinském jazyce – jsou spravovány z území Ruské federace. Rusko tedy proniká na Ukrajinu, do hlav ukrajinských občanů právě těmito kanály.

Stát se tím samozřejmě zabýval, dokonce začal vytvářet svoje kanály na telegramu. Před pár dny se ale stalo to, že telegram pozastavil na jistou chvíli činnost různých kanálů spravovaných ukrajinskými institucemi. Byl to pro Ukrajinu signál k tomu, že by asi měl změnit svůj postoj k této platformě.

Je Zelenského pozice navzdory klesající podpoře veřejnosti nadále pevná?

Co se týče jeho pravomocí, tak je jeho pozice pochopitelně velmi pevná. Ale co je trochu problematické – a Zelenskyj s tím začal ještě před vyhlášením válečného stavu –, je to, že v případě krizových situací, například takových, jako byla krize covidová, začal takříkajíc ignorovat instituce. Ukrajinci tomu říkají, že začal všechno řídit ručně.

S tím je trochu problém. Někdy takový přístup přináší úspěch, ale stát bez silných institucí začíná po jisté době korodovat a toho si začínají všímat samozřejmě obyčejní občané.

Jak moc se během pěti let, co je Zelenskyj ve funkci, změnil způsob, jakým jej vnímá ukrajinská veřejnost?

Zelenskyj byl zvolen ve druhém kole opravdu velkou většinou Ukrajinců, kteří chtěli změnu i generační. Zelenskyj byl brán jako představitel nové, minulými režimy nezatížené generace, jako člověk z lidu – obyčejný mladý muž z obyčejného města.

Sociologické průzkumy teď ale ukazují že, ač si lidé ve své většině i nadále myslí, že pravdu má vždy lid, tak na druhou stranu by rádi viděli, že ten lid vede člověk znalý věci, tedy profesionál. Takovým člověkem Volodymyr Zelenskyj v době, kdy vstupoval do funkce, nebyl.

Samozřejmě Volodymyru Zelenskému tím, že soustředil veškerou moc ve svých rukou, se přirozeně připisují nejen zásluhy a úspěchy Ukrajiny, ale přičítat se mu začaly také neúspěchy.

V tomto smyslu se v ukrajinské politické kultuře nic nezměnilo. Tady je běžné, že popularita po pěti letech ve funkci klesá. Stalo se to i jeho předchůdcům. Třeba Petro Porošenko vyhrál na rozdíl od Zelenského už v prvním kole a ke konci mandátu jeho antirating převyšoval podporu. U Viktora Juščenka se preference ke konci mandátu začaly blížit nule. Něco podobného samozřejmě čeká i Volodymyra Zelenského.

Na preferencích se nemůže neodrazit dlouhá válka. Onehdy jsem slyšela velmi zajímavý komentář jednoho z ukrajinských politologů. To, že Volodymyr Zelenskyj by už v dalších volbách nevyhrál, se tak nějak bere jako jasná věc. Samozřejmě pohybujeme se v rovině hypotetické, nikdy totiž nevíme, jaké faktory mohou v budoucnu ještě působit.

Nicméně ten ukrajinský politolog řekl, že ať už bude výsledek války takový, nebo onaký, a Ukrajinci věří ve své vítězství, to znamená, že i v případě, že Volodymyr Zelenskyj bude tím prezidentem, který vyhraje válku s Ruskem, bude už navždy spojován s válkou. A lidé budou chtít na válku zapomenout, takový bude jejich obranný mechanismus.

To, co pozici Zelenského ale velmi oslabuje, je jeho okolí, které je vnímáno, řekla bych, až s nenávistí.

Server The Kyiv Independent nedávno upozornil, že vláda má při hlasování v parlamentu často problém získat pro své návrhy dostatek hlasů. Ne ani tolik kvůli politickým neshodám, ale spíše kvůli celkovému pocitu frustrace, jenž mezi poslanci, kteří mají pocit, že jsou obětními beránky nepopulárních rozhodnutí, začíná převládat. Lze to vnímat tak, že Zelenskému roste opozice uvnitř vlastní strany?

Když se podíváme na to, s jakým týmem přicházel Volodymyr Zelenskyj na post prezidenta a s jakým týmem vyhrála volby jeho Strana lidu, zjistíme, že z tohoto týmu už v blízkosti Zelenského nikdo nezbyl.

Zelenskyj se těch lidí postupně zbavil, což v přirozeném prostředí, jakým ukrajinská politická scéna je, samozřejmě vytváří opozici. Někteří z nich jsou ublížení, někteří uražení.

Na druhou stranu si musíme uvědomit, že s úspěchem Zelenského a jeho strany, která vznikla krátce před volbami, do parlamentu přišli takzvaně nahodilí lidé, kteří s politikou neměli nic společného. A po jisté době je začala unavovat. Stěžují si na to, že jako poslanci nemohou opouštět zemi nebo dělat svůj byznys a tak dále.

Volodymyr Zelenskyj je nucen v jistých případech sahat po takzvané opozici, což jsou strany spojené s bývalým prezidentem Viktorem Janukovyčem. To se pochopitelně nelíbí jak demokratické opozici, tak i aktivní části společnosti.

Kyjev zkraje května informoval, že se mu podařilo zastavit atentát na prezidenta Zelenského. Ruské tajné služby se podle něj snažily naverbovat lidi z jeho blízkého okolí. Mezi zatčenými v souvislosti s chystaným útokem se objevili i dva plukovníci ze státní ochranné služby. Dá se to považovat za bezpečnostní selhání?

Selhání ne, protože pokud to bylo zastaveno ještě před samotnou realizací, tak to spíš svědčí o tom, že tajné služby pracují výjimečně dobře. S tím, že se ruské tajné služby snaží dostat do okolí prezidenta Zelenského, se počítat musí. O to samé se jistě snaží i ukrajinské služby v případě jeho ruského protějšku.

Samozřejmě o plánovaných atentátech nebo likvidaci prezidenta Zelenského se mluví už od roku 2022. V dubnu jsme zaznamenali informace o něčem podobném, přinejmenším o předávání informací o jeho pohybu na polském území, kde spolupracovaly polské tajné služby s těmi ukrajinskými. Další informace máme z března, kdy při návštěvě Oděsy dopadla jedna z raket jenom pár set metrů od prezidenta Zelenského. To všechno se skládá do jisté mozaiky.

Myslím, že tajné služby nepracují špatně. Pro Ukrajinu je velmi důležité prezidenta Zelenského ochránit už i z toho důvodu, o kterém jsme mluvili na začátku. Kdyby došlo k likvidaci prezidenta Zelenského, tak by Ukrajina byla na jistou dobu velmi oslabená.

Ústava nepočítá s tím, co by se stalo, kdyby byl prezident ve válečném stavu zlikvidován. Samozřejmě že je tam jasně napsáno, že v případě úmrtí nebo ze zdravotních a dalších důvodů se předávají kompetence prezidenta předsedovi parlamentu. Problém je, že ne všechny kompetence se předávají předsedovi parlamentu. Mezi kompetence, které se mu nepředávají, aspoň z toho, co já jsem vyčetla z ústavy, patří právě ty spojené s armádou a s obranyschopností.

Tam by pro Ukrajinu nastal obrovský problém. Proto musí být – a také je – prezident Zelenskyj nejvíce chráněnou osobou na Ukrajině.

V ukrajinských médiích se o atentátu objevilo poměrně málo informací, většina článků se omezovala na oficiální zprávy, které poskytnuly ukrajinské orgány. Proč se ve veřejném prostoru objevilo tak málo informací?

Já bych o tom jako každý jiný chtěla vědět mnohem víc. Řekla bych ale, že těch informací bylo sděleno až moc. Byla zveřejněna i některá jména. Tím, že šlo o takovou záležitost a o práci tajných služeb, bych více neočekávala. Naopak si opravdu myslím, že těch informací bylo sděleno až moc.