Zelenského strategie naráží tváří v tvář Trumpovi na své limity

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Potřebuji munici, ne odvoz,“ vzkázal Volodymyr Zelenskyj po tom, co ruské síly koncem února 2022 vpadly na ukrajinské území a obklíčily Kyjev.

Stručnou větou se silným emočním nábojem, doprovázenou odhodláním bránit svou zemi, si prezident na svou stranu získal podstatnou část světové veřejnosti a zajistil respekt předních světových lídrů.

V začátcích ruské války stvrdil svou proměnu z bývalého komika ve státníka světového formátu. Svými projevy byl schopen napadené zemi zajistit tanky, stíhačky, rakety i protivzdušnou obranu. K obranné spolupráci dokázal dotlačit i země, které se tomu bránily ve strachu z eskalace konfliktu.

„Zelenskyj ví, jak komunikovat s různými cílovými skupinami, a potřeby doby ovlivňují jeho obsah a styl,“ popisuje pro Seznam Zprávy politolog Erik S. Herron z West Virginia University. „Obecně lze říci, že již vyhrál rétorickou válku mezi většinou vůdců a lidí na Západě,“ dodává.

Tři roky, které uběhly od začátku války, se nicméně na Zelenském podepsaly. Jeho rysy zvážněly, zatímco se napříč Západem začala šířit „únava z války“, a zajistit, aby svět na ukrajinské utrpení nezapomněl a nepřestával posílat pomoc, se stalo čím dál obtížnějším.

„Jeho komunikační styl se samozřejmě proměnil. Přizpůsobil se mezinárodnímu prostředí, kde se na Ukrajinu soustředí nyní méně pozornosti. Zelenskyj ale zůstal pořád stejný, nepřetvořil se v novou verzi sebe samého,“ vysvětluje politolog a historik Eugen Finkel, který působí na Johns Hopkins University.

Podle něj se sice Zelenského apely s důrazem na emoce staly s postupem času méně efektivními a už nedokázaly mobilizovat tak jako na začátku války, nadále ale zůstávaly funkční - alespoň u těch, kterým na Ukrajině záleží.

Pak ale nastoupil do Bílého domu Donald Trump, který radikálně změnil dosavadní přístup Spojených států ke konfliktu na Ukrajině a vnesl nejistotu do světové diplomacie.

Stupňující se napětí mezi ním a Kyjevem vyústilo v únorovou bezprecedentní roztržku v Oválné pracovně, která jasně ukázala to, co již chvíli viselo ve vzduchu - že Zelenského strategie naráží tváří tvář nevyzpytatelnému Trumpovi na své limity.

„Je všeobecně známo, že Ukrajina je obětí a Rusko pachatelem. Pro vůdce, kteří jsou s Ruskem spojeni nebo podléhají ruské propagandě, jako je Trump ve Spojených státech nebo Orbán v Maďarsku, však tato jasná fakta o válce neplatí,“ poznamenává Herron.

Experti oslovení Seznam Zprávami teď v souvislosti s tím spekulují, zda Zelenského nečeká další proměna stylu.

„Je velmi přímý, není kariérní politik, někdo, kdo byl vychován k diplomatickým zvyklostem. Říká, co si myslí. A vidíme, že u Trumpa se to neukázalo jako příliš dobrá strategie,“ myslí si ukrajinská novinářka Olga Tokariuk. „Nemají rádi, když je někdo upozorňuje, že nemají pravdu, že jejich přístup k Rusku může být mylný, že jsou naivní.“

První týdny Trumpova druhého prezidentství naznačily, že s ostrými výroky se zřejmě Zelenskyj daleko nedostane. Po tom, co amerického prezidenta nařknul z toho, že žije v „dezinformační bublině“, se na něj šéf Bílého domu obořil a označil jej za „diktátora bez voleb“.

„Prezident Trump představuje obzvláště obtížnou výzvu,“ míní Herron. „Zdá se, že je motivován způsoby, jakými interakce ovlivňují jeho osobní značku. To znamená, že vnímané urážky - stejně jako lichotky - mají na Trumpovo chování zřejmě silnější vliv než konzistentní soubor hodnot nebo přesvědčení.“

Ředitel Centra mezinárodních studií na ukrajinské Národní univerzitě v Oděse Volodymyr Dubovyk dodává, že nikdo zatím nepřišel na správný způsob, jak s Trumpem komunikovat. Pro nikoho ovšem není tento stav nebezpečnější než pro Ukrajinu, která je na americké pomoci závislá.

Nutno připomenout, že v minulosti Trump neváhal svou nelibost rychle přetavit v činy. Krátce po roztržce v Oválné pracovně nechal pozastavit dodávky vojenské pomoci a sdílení zpravodajských informací s Ukrajinou.

Podle Tokariukové se Zelenskyj po předchozích neúspěších naučil být ve svých výrocích opatrnější. „I když možná existuje jen velmi málo pochybností o tom, že Trump žije v dezinformační bublině, pochopil, že o tom nemůže mluvit tak přímo, jak byl zvyklý a jak by chtěl, a musí hlídat svou rétoriku,“ vysvětluje.

Zelenskyj také musel přistoupit na „politiku vděčnosti“, kterou Trump od svých spojenců vyžaduje, jak naznačuje deník The New York Times. Když si s šéfem Bílého domu volal koncem března, současná americká administrativa si pochvalovala, že během hovoru Zelenskyj poděkoval hned několikrát.

„Musíme se snažit s Trumpem mluvit jazykem, kterému rozumí. Rozhodně bychom neměli shazovat náš přístup k válce, naše zásady, emoce, to, že je to pro nás existenční hrozba a tak dále,“ říká politolog Oleksij Haran z univerzity Kyiv-Mohyla Academy.

Dubovyk upozorňuje, že ukrajinský lídr se nyní snaží kombinovat všechny možné způsoby, jak si Trumpa získat - lichotí mu, snaží se ho zaujmout, vyhnout se jeho hněvu -, a zároveň hájí zájmy své země a vymezuje se proti jeho šikanóznímu stylu.

Zmíněné postupy jsou patrné například v souvislosti s dohodou o nerostech. Kyjev ve snaze zaujmout Trumpa a vyjít vstříc jeho transakčnímu stylu vyjednávání souhlasil, že USA poskytne část svého nerostného bohatství výměnou za americkou pomoc. Když ale Washington přišel s návrhem, ze kterého by měl prospěch na úkor napadené země, vymezil se proti ní. Minulý týden nicméně zástupci obou zemí podepsali memorandum o záměru uzavřít dohodu o ukrajinských vzácných kovech.

Podle Tokariukové je jednou z taktik, kterou Zelenského tým ve snaze získat Trumpa na svou stranu nyní využívá, také větší důraz na náboženství - téma, které je jeho administrativě i voličům blízké.

Akcentovat se to snažil například v souvislosti s nedávným útokem na město Sumy. „Rusko se snaží prezentovat jako země, která brání tradiční křesťanské hodnoty, ale je křesťanské zinscenovat masakr civilistů na hlavní svátek? Není a mezi Američany to rezonuje,“ vysvětluje.

Ze Zelenského chování je patrné, že se snaží adaptovat na novou americkou administrativu. Podle politologa Finkela ale pro výraznou změnu styl nemá příliš prostoru. „Pokud by se měl snažit přizpůsobit Trumpovi, musel by se stát více autokratickým, a to je jádro ukrajinského boje proti Rusku,“ vysvětluje.

Podobně to vidí i Dubovyk. „Nemůžeme očekávat, že by přestal upozorňovat na ruské zločiny v této válce nebo že by například přestal vyzývat k účelnější a razantnější reakci Západu na válku,“ myslí si.

Logickým krokem je podle expertů zaměřit se v současné situaci více na Evropu a ve své komunikaci akcentovat témata, která zde rezonují.

„V současném prostředí Zelenskyj a Ukrajina pravděpodobně najdou mnohem vstřícnější publikum mezi evropskými lídry,“ říká politolog Herron. To ukázaly i dny, které následovaly po debaklu v Bílém domě, kdy Zelenskyj zamířil za svými evropskými partnery, u nichž se mu dostalo vřelého přijetí i příslibu podpory.

I v Evropě ovšem panuje únava z války, a Zelenskyj tak musí najít nová slova, kterými své partnery osloví a zajistí, aby se jejich deklarace podpory přetavily v činy, shrnuje Haran.