Článek
Hádka v Oválné pracovně, v níž v pátek vyústila schůzka prezidenta Volodymyra Zelenského a jeho amerického protějšku Donalda Trumpa, zvýšila na ukrajinské domácí scéně Zelenského kredit. „Mezi Ukrajinci získal opět étos člověka, který se nebojí postavit i velkým lídrům,“ říká Michal Lebduška, analytik Asociace pro mezinárodní otázky, který se specializuje na Ukrajinu, v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Ačkoli podle některých diplomatů se Trumpovo okolí pokusilo roztržkou Zelenského diskreditovat a vyřadit ze hry, podle Lebdušky to ale nebude nyní na pořadu dne. Za ukrajinského lídra se totiž staví nejen jeho země, ale i velká část Evropy. A navíc zatím chybí dostatečně zvučná jména, která by šlapala Zelenskému na paty.
Na mezinárodní scéně se nicméně často objevuje bývalý ukrajinský prezident a přední představitel současné opozice Petro Porošenko. V posledních měsících si potřásl rukou s řadou zahraničních představitelů, navštívil i USA, kde neváhal šetřit chválou na Donalda Trumpa.
S Trumpem ho navíc pojí i byznysový um, on sám patří mezi nejbohatší Ukrajince. Oba jsou „transakční“ lidé, zní z kuloárů, proto by se spolu mohli domluvit.
Lebduška však v rozhovoru pro Seznam Zprávy šance Porošenka bagatelizuje. „Není natolik významnou osobností, aby sehrál roli. Je pod rozlišovacími schopnostmi Trumpa,“ tvrdí.
Lépe nakročeno má podle něho bývalý vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny Valerij Zalužnyj, který je nyní velvyslancem ve Velké Británii. „Dovedu si představit, že by jednou mohl kandidovat na prezidenta,“ říká Lebduška.
Do jaké míry zahýbala páteční schůzka v Oválné pracovně ukrajinskou vnitropolitickou situací? Rozviklala se pod Volodymyrem Zelenským prezidentská židle?
Naopak. Máme už nějaké signály, že to spíš pozici prezidenta Zelenského posílilo. Mezi Ukrajinci získal opět étos člověka, který se nebojí postavit i velkým lídrům, hájí věc Ukrajiny a staví se za ni, říká věci přímo.
Někteří komentátoři poukazovali na to, že celá schůzka byla takovým vzkazem domácímu publiku. A to na obou stranách. Tedy u Zelenského to zafungovalo?
Myslím, že ano. Ale nemyslím si, že by šel s tímto cílem do Oválné pracovny. Nebyl to jeho plán. Nicméně určitě to jeho obrazu doma pomůže.
Jaké popularitě se vůbec na Ukrajině před odjezdem do USA těšil?
Víte, veškeré průzkumy veřejného mínění na Ukrajině je potřeba brát trošku s rezervou. Je to dané i tím, že tam došlo po ruské invazi k obrovským přesunům obyvatelstva, spousta Ukrajinců je v zahraničí, spousta jich je na okupovaných územích, takže je těžké vytvářet nezávislé průzkumy. Nicméně nějaké tendence vidíme, alespoň orientačně se něco zjistit dá.
Naposledy, co jsem se díval, tak podpora Zelenského byla přes padesát procent. A to je na Ukrajinu velmi vysoké číslo, protože tam s výjimkou Leonida Kučmy (prezident 1994–2005, pozn. red.) nebyl nikdy žádný prezident zvolen v druhém funkčním období. Velmi často se stávalo, že prezidenti byli voleni s obrovskou nadějí na změny a pak jim třeba po roce a půl klesla popularita na úplné dno. Zelenskyj se tomuto trendu obrovským způsobem vymyká. Samozřejmě po svém zvolení v roce 2019 podporu trochu ztratil, ale pořád je velmi vysoká, zajisté i kvůli ruské invazi. Stále je braný jako lídr, který sehrál svoji roli velmi dobře.
Trumpovu administrativu o tom ale asi nepřesvědčil, ta údajně pošilhává i jinde a ráda by ho vyřadila ze hry. V kuloárech se nyní hodně skloňuje jméno jeho předchůdce Porošenka. Je ten pro Trumpa přijatelnějším parťákem?
Upřímně, tipoval bych, že Porošenko bude pod rozlišovacími schopnostmi Donalda Trumpa. Nemyslím si, že by tam hrál velkou roli. Možná může působit na nějaké níže postavené republikány, ale přímo na Trumpa podle mě ne.
Ukrajinský exprezident Petro Porošenko.
Znají se ale z dob prvního Trumpova mandátu a oba jsou zdatní obchodníci. Jaká je vlastně nyní Porošenkova pozice na Ukrajině?
Od voleb 2019, kdy prohrál se Zelenským, je obrovským způsobem upozaděný. I jeho strana v ukrajinském parlamentu oslabila. Po invazi v roce 2022 samozřejmě Zelenského a jeho obranu Ukrajiny ze strany opozice podpořil. Tak nějak oligarchicky finančně podporuje ukrajinskou armádu, ale samozřejmě spory se Zelenským má, ty tam pochopitelně jsou.
V únoru na něj například Zelenskyj uvalil sankce, to není malý spor.
Přesně tak. Každopádně si myslím, že Porošenko dnes velkou roli nehraje, není tak vidět venku, není výrazný. Budoucnost ukrajinské politiky nevidím v postavách jako je Porošenko, spíš se tam objeví výhledově nějaké nové osobnosti, které zatím nebyly na politické scéně.
Máte na mysli někoho konkrétního?
Hodně se mluví třeba v souvislosti s případnou prezidentskou volbou o bývalém náčelníku generálního štábu Valeriji Zalužném. Osobnosti spojené s armádou mohou jít nahoru. Armádní minulost může přihrávat body. A Zalužnyj byl a je hodně populární. Teď je víceméně uklizen, slouží jako velvyslanec Ukrajiny ve Velké Británii.
Tedy si myslíte, že právě Zalužnyj by mohl jednou Zelenského v prezidentském úřadě vystřídat?
Nyní je samozřejmě Ukrajina pořád ve válce, takže takové predikce nejsou na pořadu dne. Dovedu si ale představit, že Zalužnyj může případně velmi úspěšně kandidovat.
Do jaké míry se obáváte toho, že by na Ukrajině mohl kandidovat někdo prorusky orientovaný?
To už dneska na Ukrajině v téhle situaci není nikdo. Nehrozí to, nedovedu si to vůbec v této situaci představit.
Někteří kritici Zelenského mu vyčítají, že na sebe ve světě strhává veškerou pozornost a nenechá „vyrůst“ i někoho jiného. Jak toto vnímáte?
Nemyslím si, že v politických kruzích je známý čistě jen on. Samozřejmě u veřejnosti je to trochu jiné, ta zná hlavně Zelenského. Víte, na Ukrajině vždycky byla politika hodně personalizovaná především právě v osobě prezidenta. Takže to dává i teď smysl. Je důležitým symbolem, hlasem, který je schopný mobilizovat i mezinárodní podporu. Vedle něho je ale v politických kruzích hodně angažovaný i šéf prezidentské kanceláře Andrij Jermak, který je důležitou postavou právě pro styky se zahraničními partnery. I třeba se Spojenými státy.
Andrij Jermak.
Věříte, po pátečním fiasku, že je šance posadit Zelenského a Trumpa k jednomu jednacímu stolu?
Z ukrajinské strany to určitě možné je. Nejsou zatvrzelí, vědí, že Spojené státy budou vždycky klíčovým hráčem na světové straně. Otázka spíš je, jak to bude vypadat ze strany americké administrativy, jestli ta to nebude blokovat.
